Krompach

Krompach je převážně rekreační ves, ležící asi 3 km severovýchodně od Mařenic v postranním údolí mezi Plešivcem, Kulichem a mohutnou pohraniční horou Hvozd, která dominuje širokému okolí. Součástí obce jsou také Valy a Juliovka, s nimiž měl Krompach k 1. lednu 2017 celkem 152 obyvatel.

Historie

Pohled na střed Krompachu s osadou Valy od jihu.

Vesnice byla založena pravděpodobně kolem poloviny 14. století při kolonizaci řídce osídleného českého pohraničí novými přistěhovalci z Německa. Písemně je poprvé doložena v roce 1391 jako ves s mlýny Krummbach (= Křivý potok) patřící k milštejnskému panství Berků z Dubé, které bylo roku 1532 připojeno k panství zákupskému.
Mlýn byl v obci postaven zřejmě už při jejím založení, ale první písemnou zmínku o něm najdeme až v urbáři zákupského panství z roku 1560. Již před rokem 1547 je ale v Krompachu doložena sklárna, kterou měl založit Georg Schürer, bratr zakladatele falknovské hutě Pavla Schürera. Huť stála na tzv. Hutních loukách (Hüttenwiesen) u cesty z Krompachu přes Čtyřdomí do Mařenic, ale její přesné stanoviště dnes neznáme. Roku 1585 přišel do Krompachu huťmistr Valentin Schürer, jemuž Berkové z Dubé o 4 roky později potvrdili na zdejší huť privilegium. Schürerové zastávali v Krompachu také rychtářský úřad a kromě hutě jim patřil ještě hostinec a mlýn. Roku 1592 byl Valentin Schürer spolu se svými bratranci a synem Martinem povýšen do šlechtického stavu s přídomkem „z Waldheimu“, a když 29. ledna 1602 zemřel, byl pohřben v Mařenicích, kam lidé z Krompachu chodili do kostela. Sklárnu pak převzal jeho stejnojmenný syn a po roce 1637 vnuk Georg.
Za třicetileté války byli vesničané často zatěžováni ubytováváním a zásobováním císařských vojsk i armád nepřátel, ale jestli přitom byl Krompach i vypleněn, nevíme. Po skončení války probíhala rekatolizace a lidé jiného vyznání museli Čechy opustit. Georg Schürer proto jako protestant odešel do Žitavy a krompašské hutě se roku 1652 ujal jeho katolický švagr Johann Härtel z České Kamenice. Od vrchnosti měl prý ale tak špatné podmínky, že huť nejpozději roku 1675 uzavřel. Majitel panství Julius Franz Sasko-Lauenburský nechal v roce 1687 postavit novou sklářskou huť na dolním konci vsi, kde později vznikla osada, pojmenovaná po něm Juliovka. Po jeho smrti roku 1689 ale huť upadala a nejpozději začátkem 18. století zanikla.

Jeden z pěkně udržovaných domů v dolní části obce.

V centru vsi stál už od 16. století tzv. zámek, v němž bylo sídlo hospodářské správy zákupského panství. V jeho sousedství byl nejpozději v roce 1754 také panský pivovar a vinopalna. Ve vsi tehdy žilo 6 sedláků, 24 zahradníků a 86 domkářů, kteří se vedle nevýnosného zemědělství živili hlavně chovem dobytka a prací v lese, ale v 18. a 19. století se tu ve velké míře rozšířilo podomácku provozované tkalcovství a přadláctví. Z řemesel se tu připomínal kovář, pekař, sládek, bednář, šenkýř a řezač skla.
Ve 2. polovině 18. století vesničanům znepříjemňovaly život prusko-rakouské války. Za sedmileté války 17. července 1757 byl Krompach obsazen rakouskými vojsky a roku 1778 vybudovali chorvatští vojáci císařské armády na Valech šance. K bojům tu tehdy nedošlo, ale vesničané se museli postarat o ubytování a zásobování vojáků. V září následujícího roku si opevnění na Valech prohlédl císař Josef II., jehož návštěvu hostince v Juliovce připomíná lidová pověst. V 18. století vznikla na rozparcelovaných pozemcích krompašského poplužního dvora při cestě do Jonsdorfu osada Valy, pojmenovaná podle zdejších šancí.

Střed obce s kostelem Čtrnácti sv. Pomocníků.

Krompach dlouho patřil ke cvikovské farnosti a nejbližší kostel byl v Mařenicích. Teprve v letech 1772-1774 byl v obci postaven kostel 14 svatých pomocníků, jehož stavbu financovali místní obyvatelé s přispěním císařsko-královského náboženského fondu. Od roku 1782 byl kostel lokálií s vlastním duchovním a o 2 roky později se stal kostelem farním. Už tehdy prý existovala v domě č.p. 71 ve Valech skromná škola, ve které vyučoval jistý Sauper a po něm další 2 učitelé, ale výstavnou školní budovu se čtyřmi třídami u kostela nechala vrchnost postavit až v roce 1826.
Za napoleonských válek došlo roku 1813 v širším okolí k několika střetům francouzských vojáků s císařskými husary a Francouzi tehdy obnovili a využili i opevnění na Valech. O 30 let později měl Krompach 160 domů, v nichž žilo 1013 obyvatel. Po revolučním roce 1848 proběhla správní reforma, která zrušila vrchnostenská panství, a Krompach se stal samosprávnou obcí. Uvolnění poddanských poměrů umožnilo také volnější pohyb osob. Ve Varnsdorfu a dalších větších obcích se začaly stavět textilní továrny, které postupně nahradily práci domácích tkalců, z nichž se stali tovární dělníci. Do práce chodili pěšky a domů se vraceli obvykle jen na noc, takže řada z nich se později odstěhovala natrvalo. V roce 1852 se Krompach, Valy a Juliovka spojily do jedné obce a téhož roku byla před kostelem postavena fara, která se využívala až do 2. světové války. S rozvojem turistiky ve 2. polovině 19. století se Krompach stal oblíbeným letoviskem. V obci i okolí vznikaly nové hostince a v mnoha chalupách se nabízely pokoje pro ubytování hostů.

Roubený dům v centru obce.

Roku 1870 měl Krompach 173 domů s 976 obyvateli a s připojenými osadami měl dohromady 1943 obyvatel. Místní pivovar přešel v roce 1896 do vlastnictví cvikovského pivovaru a pivo se v něm vařilo až do roku 1907, kdy byl zrušen. O 3 roky později získal Krompach s Mařenicemi a Cvikovem pravidelné poštovní spojení, které sloužilo i k přepravě osob. V červnu 1921 byla dokončena výstavba silnice přes Babiččin odpočinek do Heřmanic a následujícího roku byla do obce zavedena elektřina. V té době byla v Juliovce otevřena česká obecná škola, která sloužila dětem z Mařenic, Krompachu a Světlé až do obsazení pohraničí Německem v říjnu 1938.
Ještě roku 1939 měl Krompach s Valy a Juliovkou dohromady asi 330 domů a 1246 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina původních německých obyvatel nuceně vysídlena a do jejich domů se stěhovali noví lidé z českého vnitrozemí. Mnozí z nich tu ale dlouho nepobyli, protože jim nevyhovovalo drsné podnebí a životní podmínky. V roce 1949 proto v Krompachu žilo už jen 284 obyvatel a mnoho domů zůstalo opuštěných. V polovině 50. let bylo podél státní hranice zřízeno zakázané hraniční pásmo a všechny domy v něm byly v následujících letech zbořeny. Bouraly se ale i neobydlené domy uvnitř vesnice, která tak přišla asi o polovinu domů. Materiál z nich se používal na dalších stavbách a často se prý vozil až na Slovensko. Roku 1960 byla ke Krompachu připojena Světlá pod Luží, tvořená osadami Dolní a Horní Světlá, a obecní úřad se přestěhoval do Juliovky. O 5 let později měl Krompach i s připojenými osadami pouhých 107 obydlených domů a 355 obyvatel. Krompašská škola fungovala do roku 1969, kdy byla kvůli nedostatku dětí uzavřena, a její budova byla později přestavěna k bydlení. Řadu typických roubených domů s podstávkou zachránila před zánikem rostoucí obliba chalupářství v 60. letech.

Obec se ale stále vylidňovala, protože v ní nebyly téměř žádné možnosti pracovního uplatnění. V roce 1981 byla proto přičleněna k Mařenicím, ale po změně politických poměrů se Krompach s Valy a Juliovkou v září 1990 opět osamostatnil. Dolní a Horní Světlá už zůstaly součástí Mařenic.
Po roce 1990 byl opět otevřen hraniční přechod z Krompachu přes Valy do Jonsdorfu, ale osobním autům byl průjezd povolen až po dokončení rekonstrukci silnice 4. září 2014.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Kostel Čtrnácti sv. Pomocníků.

Uprostřed obce stojí pozdně barokní kostel Čtrnácti sv. Pomocníků, postavený svépomocí místních obyvatel a za přispění císařsko-královského náboženského fondu v letech 1772-1774. Obdélná jednolodní stavba s trojboce ukončeným presbytářem a čtvercovou sakristií má na západní straně jednoduché průčelí s trojúhelníkovým štítem a na střeše malou sanktusníkovou věžičku. Vitrážová okna v presbytáři zobrazují sv. Basilia a sv. Kateřinu. Nad vchodem je vestavěná kamenná kruchta s pozdější dřevěnou přístavbou a na ní jsou varhany, zhotovené kutnohorskou firmou Jana Tučka v roce 1903. Plochý strop zdobí velký štukový rámec s malovanými ornamenty a okrouhlými medailonky Panny Marie a čtyř evangelistů. V interiéru byl dříve pozdně barokní hlavní oltář a dřevěné boční oltáře Ježíše Krista a Panny Marie z konce 18. století. Dnes je v presbytáři jen oltářní stůl a obraz Čtrnácti sv. Pomocníků, po stranách triumfálního oblouku jsou dvě sochy a na bočních stěnách lodi visí malované obrázky Křížové cesty. Dále je tu původní kamenná křtitelnice, datovaná do roku 1787, jejíž dřevěné víko zdobí plastika Křtu Páně.
V roce 2011 byl kostel poškozen úderem blesku a o 3 roky později musel být kvůli havarijnímu stavu uzavřen, ale po rekonstrukci krovů, střechy a stropu byl 2. prosince 2017 opět slavnostně otevřen.

Interiér kostela Čtrnácti sv. Pomocníků.

Památkově chráněný roubený dům č.p. 126.

Před kostelem kdysi stála fara a hostinec U města Žitavy s kapličkou, na jejichž místě je dnes volné prostranství s upraveným posezením. Za kostelem stojí patrová budova bývalé školy z roku 1826, která sloužila svému účelu až do roku 1969, kdy byla zrušena. Koncem 20. století byla rekonstruována na byty a dnes v ní sídlí také obecní úřad. Přibližně naproti ní stojí památkově chráněný patrový roubený dům č.p. 126 s mansardovou střechou, datovaný do roku 1787 a v 1. polovině 19. století rozšířený o hospodářskou přístavbu.

Jižní křídlo bývalého panského drora s rybníkem.

Asi 100 m severovýchodně od kostela je rozlehlý trojkřídlý panský dvůr, označovaný obvykle jako zámek. Usuzuje se, že jej někdy po roce 1585 založil huťmistr Valentin Schürer a později jej využívala správa zákupského panství. Z jeho původního vzhledu se ale do dnešní doby dochovalo jen málo, protože severní křídlo bylo nahrazeno novostavbou a ostatní budovy prošly několika přestavbami. Od roku 1965 tu sídlí dětský domov se základní a mateřskou školou. Ještě před 1. světovou válkou byl součástí dvora také pivovar, po němž tu dnes zůstal jen rybník. V roce 1896 přešel do majetku cvikovského pivovaru a pivo se v něm vařilo až do roku 1907, kdy byl zrušen.
K zámku zřejmě patřila i protější budova hostince U Zámku, o níž se soudí, že kdysi mohla být panskou rezidencí. V roce 1885 hostinec vyhořel, ale byl opět postaven a svému účelu sloužil až do začátku 21. století. Zbytky renesančních sgrafit na zadní straně budovy naznačovaly, že její základ pochází minimálně z 16. století, a z téže doby jsou zřejmě i mohutné opěrné pilíře na jižním štítu. V noci z 11. na 12. listopadu 2012 byla budova opět vypálena.
Za hostincem stojí malá věžová stavba, označovaná někdy jako kaple, v níž byla původně trafostanice a dnes je upravená jako rekreační chata.

Bývalý hostinec U Zámku zničený požárem v roce 2012.

Stará trafostanice.

Pomník T.G. Masaryka v parčíku naproti kostelu.

Na křižovatce mezi zámkem a hostincem je malý kamenný pomníček z roku 1946, postavený na památku 1. výročí konce 2. světové války. Na jižní straně hostince U Zámku byla po válce vysazena Lípa svobody a vedle ní byl 25. září 1948 postaven a 28. října slavnostně odhalen zřejmě poslední tehdejší pomník T. G. Masaryka v Čechách. Na betonovém hranolu byla Masarykova busta od akademického sochaře Josefa Fojtíka, který měl chalupu v Juliovce. Busta ale byla brzy odstraněna a na místě zůstal stát jen prázdný sloup. Nově byl pomník T. G. Masaryka slavnostně odhalen 28. října 2017 v parčíku naproti kostelu. Bustu zhotovenou podle jiného dochovaného Fojtíkova modelu obci věnovali jeho potomci Eva Suková a Jiří Knotek.

Ve vsi se dochovalo také několik drobných památek. Asi 500 m západně od kostela poblíž domu č.p. 60 stojí památkově chráněná sloupová Boží muka s vrcholovou kaplicí, na jejichž dříku je nápis s letopočty postavení 1694 a následných renovací v letech 1776 a 1892. O kus dál naproti domku č.p. 89 s břidlicí obloženým štítem je v nízké skalce vytesaný prázdný výklenek.
V horní části obce asi 500 m od zámku stojí u postranní cesty pod dvěma lípami 2,5 m vysoký kamenný sloup Ecce homo s neobvykle ztvárněnou sochou zbičovaného Krista na vrcholu. Sloup dal údajně postavit Josef Knobloch roku 1745 a tento letopočet najdeme i na podstavci sloupu, ale podle některých názorů by samotná socha mohla pocházet snad už z 15. nebo 16. století. Naposledy byl sloup restaurován Janem Fedorčákem v roce 2017.

Boží muka z roku 1694.

Sloup se sochou Ecce homo.

Nejstarší z trojice památných krompašských tisů.

Osaměle stojící památný tis za domem č.p. 25.

Poblíž sloupu rostou dva ze tří krompašských památných tisů červených. Nejmladší z nich je asi 250letý, 11 m vysoký s širokou korunou a obvodem kmene okolo 250 cm, na dohled od něj je v nízké dřevěné ohrádce u domu č.p. 184 druhý tis, jehož stáří se odhaduje na 450 let. S výškou přes 12 m a obvodem kmene kolem 460 cm je zřejmě nejmohutnějším tisem v Čechách, ale starší je patrně Vilémovický tis u Ledče nad Sázavou, jehož věk se odhaduje na 1500 let. Asi 250 m východně od obou stromů roste na louce za domem č.p. 25 ještě třetí tis s výškou 11 m a obvodem kmene asi 330 cm, jehož stáří se odhaduje na 400 let.

Zajímavý je starý hřbitov, vybudovaný na strmém svahu u silnice do Heřmanic, a asi 300 m za ním stála na návrší u staré Kostelní cesty do Mařenic socha sv. Jana Nepomuckého, kterou podle dochovaného nápisu nechal 14. června 1801 znovu postavit zdejší sládek Josef Tichatshek. Koncem 20. století z ní zůstal už jenom kamenný podstavec, ale v roce 2021 byla socha obnovena a 15. května téhož roku slavnostně požehnána.

Starý hřbitov.

Obnovená socha sv. Jana Nepomuckého na návrší za hřbitovem.

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Krompach leží v úzkém údolí, sevřeném mezi lesnatými svahy Plešivce, Kulichu a Sovího vrchu, nad nímž na východě vystupuje mohutná hraniční hora Hvozd s rozhlednou, dominující širokému okolí. Severně od obce je osada Valy, kterou prochází silnice do německého Jonsdorfu s turisticky atraktivní skalní skupinou Nonnenfelsen a Jonsdorfským skalním městem se starými lomy Mühlsteinbrüche. V sedle na Valech odbočuje k východu cesta kolem geologicky zajímavých Janských kamenů přes Hain do malebného letoviska Oybin, jehož ozdobou je mohutný skalní suk se zříceninou stejnojmenného hradu a kláštera. V blízkém okolí je ještě řada dalších turisticky zajímavých míst, z nichž můžeme jmenovat například vrchy Töpfer a Ameisenberg, vyhlídkové skalisko Scharfenstein nebo skalní soutěsku Grosse Felsengasse. V údolí Svitávky pod Krompachem leží osada Juliovka a na severu na ni navazuje Dolní Světlá, z níž pokračují cesty kolem Krkavčích kamenů do Jonsdorfu a přes sedlo Wache do Waltersdorfu. Z hraničního hřebene nad Waltersdorfem vyčnívá nejvyšší hora Luž, na jejímž jihovýchodním úpatí je osada Myslivny a níže pod Čihadlem a Kopřivnicí leží Horní Světlá. V údolí Hamerského potoka jihozápadně od Juliovky je osada Hamr a o něco výše proti proudu je mezi Kamenným a Suchým vrchem nevelká přehrada Naděje. Na severním svahu Suchého vrchu je zajímavá Ledová jeskyně a na jeho jižní straně je skalní ostroh se zbytky hradu Milštejna. Jižně od Juliovky leží Mařenice s krásným barokním kostelem a kaplí na Kalvárii. Údolní silnice dále pokračuje přes Mařeničky s chráněným rašeliništěm kolem Kunratických rybníků do Kunratic a souběžně s ní vede stará cesta kolem skalních reliéfů u Třídomí. Při silnici z Mařenic do Cvikova jsou rekreační osady Trávník, Naděje a samota Antonínovo Údolí, v jejímž okolí se dochovaly staré do skal tesané vodní náhony. Jižním směrem vede z Krompachu silnice přes Babiččin odpočinek mezi Hvozdem a Malým Ovčím vrchem do Heřmanic a dále do Jablonného v Podještědí. Pod Zámeckým vrchem mezi Mařenicemi a Heřmanicemi je malá osada Paseka a přírodní rezervace U Rozmoklé žáby, další přírodní rezervace je jižně odtud na Jezevčím vrchu. V lesích na jihovýchodním úpatí Hvozdu je ukrytá samota Na šestce a východně od ní směrem k Petrovicím vyčnívá vrch Sokol se zbytky Starého Falkenburku.

Krompach na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3qdlw

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Krompachu
• Pověst o návštěvě císaře Josefa II. v Juliovce
• Vybrané drobné památky na území obce
• Výhled z Valů u Krompachu k západu
• Možnosti ubytování v Krompachu

• Oficiální stránky Krompachu