Sokol - Starý Falkenburk
Celkový pohled na Sokol z jihovýchodní strany.
Foto: Jiří Kühn.
Sokol (593 m) je strmý znělcový kužel asi 2,5 km jihovýchodně od Hvozdu a 1 km západně od Petrovic. V horní části je porostlý listnatými lesy a na vrcholu nese zbytky hradu Starého Falkenburku. Nižší čedičový výběžek na jihozápadní straně kopce se nazývá Malý Sokol (523 m).
Na severním svahu kopce je u odbočky na vrchol upravená nepříliš vydatná Kočičí studánka a začíná tu také lesnická naučná stezka, kterou Lesy ČR otevřely 18. dubna 2008. Stezka tvoří asi 1,8 km dlouhý okruh kolem vrcholového kuželu kopce a na pěti zastávkách seznamuje se způsobem hospodaření ve zdejších lesích. Necelých 100 m západně od studánky stojí asi půl metru vysoký čtverhranný kamenný pomníček lesního adjunkta Vincenta Stoye, který zde byl 18. dubna 1878 zastřelen neznámým pytlákem. O 250 m jižněji přechází naučná stezka paseku, na níž je upravená dřevěná lavička s omezeným výhledem směrem ke Klíči a Suchému vrchu. Na severozápadním svahu Malého Sokola je u cesty další zastřešená studánka a na dohled od ní roste tabulkou označený jilm habrolistý. Ve vzrostlé bučině na jižním svahu vyčnívá kousek nad cestou rozeklané znělcové skalisko a nedaleko východně od něj je zašlý znělcový lom.
Kočičí studánka u rozcestí na severním svahu kopce.
Foto: Jiří Kühn.
Pomníček Vincenta Stoye.
Foto: Jiří Kühn.
Znělcová skála na jižním svahu kopce.
Foto: Jiří Kühn.
V lese severozápadně od Kočičí studánky jsou dodnes patrné staré jámy po těžbě
železné rudy, ale jednotlivé dobývky najdeme i na jiných místech kopce. Někde
na východním svahu prý byla ještě na počátku 20. století patrná stará železnorudná
štola z 16. nebo 17. století. První písemná zmínka o ní pochází ale až z roku
1780, kdy byla již dlouho opuštěná.
V roce 1778 byly na jihovýchodní straně kopce směrem ke Kněžicím budovány šance
proti Prusům, druhou světovou válku dodnes připomínají na jižním úbočí rozmístěné
betonové pevnůstky pohraničního opevnění z roku 1938.
Vrchol kopce se zbytky hradu Starého Falkenburka.
Foto: Jiří Kühn.
Na zalesněném temeni kopce jsou dodnes patrné sporé zbytky hradu, který se původně jmenoval Falkenburk. Když však byl v 16. století na okraji Jablonného postaven zámek Nový Falkenburk, začalo se zdejšímu hradu říkat Starý Falkenburk. Hrad byl zřejmě vybudován k ochraně významné zemské stezky, vedoucí z Čech přes Jablonné do Žitavy. Podle nejistých zpráv mohl Falkenburk spolu s Roimundem postavit v roce 1347 Hans z Donína, nebo jej mohli po roce 1391 vybudovat Berkové z Dubé. Poprvé je ale hrad doložen až v roce 1415, kdy patřil Albertovi z Donína. Donínové stáli na straně Zikmunda a Falkenburk proto sloužil jako zvědný hrad, hlásící lužickým městům pohyby husitských vojsk v okolí. Roku 1423 se zdejší posádce podařil přepad oddílu Hynka Bočka z Poděbrad, který o rok později podnikl do zdejšího kraje trestné tažení. Ještě 5 let tu hornolužičtí stavové udržovali posádku, ale roku 1429 Falkenburk získal husitský hejtman Jan Kolúch z Vesce, který odtud začal podnikat loupeživé výpady na Žitavsko. Lužičané proto o Velikonocích roku 1431 hrad vypálili, ale brzy poté byl opět obnoven. Po bitvě u Lipan Kolúch neuposlechl výzvy ke smíru se Šestiměstím a císař Zikmund proto 24. dubna 1437 přikázal Žitavským hrad rozbořit. K tomu ale nedošlo, protože Falkenburk prý neopatrností vlastní posádky vyhořel, což někdy bývá považováno za Kolúchův trik k odvrácení boje. Hrad byl pak asi ještě nějaký čas využíván, ale od roku 1454 už se uvádí jako zbořený. Podle zpráv v některých kronikách měl být ale ještě roku 1467 Lužickým Šestiměstím dobyt a rozbořen, později měl sloužit jako úkryt loupežníků a teprve roku 1476 byl srovnán se zemí, V roce 1513 byl již Falkenburk pustý.
Zbytky základů hlavní budovy hradu.
Foto: Jiří Kühn.
Okolo hradu je dodnes patrný příkop.
Foto: Jiří Kühn.
Hrad stál na nevelké oválné plošině, chráněné širokým příkopem, částečně vylámaným ve skále. Dodnes se z něj ale dochovaly už jen ojedinělé zbytky obvodové hradby a zděné základy obdélníkové hlavní budovy ve východní části. K jejich odkrytí došlo zřejmě při opevňovacích pracích v první polovině 20. století, při nichž bylo zdivo na několika místech prolámáno. V západní části hradu je nepravidelně tvarovaná jáma, která mohla sloužit jako cisterna nebo zásobárna. Protože hrad existoval jen krátce a nebyl významněji přestavován, zůstal dokladem jednoduchého předhusitského opevnění, tvořeného prostou obdélníkovou stavbou s nádvořím, ohraničeným na západní straně hradbou. V roce 1884 byl na svahu pod hradem nalezen stříbrný brakteát (mince ražená z tenkého plechu) ze 13. století.