Sokol - Starý Falkenburk

Celkový pohled na Sokol z jihovýchodní strany.
Celkový pohled na Sokol z jihovýchodní strany.

Sokol (593 m) je strmý znělcový kužel asi 2,5 km jihovýchodně od Hvozdu a 1 km západně od Petrovic. V horní části je porostlý listnatými lesy a na vrcholu nese zbytky hradu Starého Falkenburku. Nižší čedičový výběžek na jihozápadní straně kopce se nazývá Malý Sokol (523 m).

Na severním svahu kopce je u odbočky na vrchol upravená nepříliš vydatná Kočičí studánka a začíná tu také lesnická naučná stezka, kterou Lesy ČR otevřely 18. dubna 2008. Stezka tvoří asi 1,8 km dlouhý okruh kolem vrcholového kuželu kopce a na pěti zastávkách seznamuje se způsobem hospodaření ve zdejších lesích. Necelých 100 m západně od studánky stojí asi půl metru vysoký čtverhranný kamenný pomníček lesního adjunkta Vincenta Stoye, který zde byl 18. dubna 1878 zastřelen neznámým pytlákem. O 250 m jižněji přechází naučná stezka paseku, na níž je upravená dřevěná lavička s omezeným výhledem směrem ke Klíči a Suchému vrchu. Na severozápadním svahu Malého Sokola je u cesty další zastřešená studánka a na dohled od ní roste tabulkou označený jilm habrolistý. Ve vzrostlé bučině na jižním svahu vyčnívá kousek nad cestou rozeklané znělcové skalisko a nedaleko východně od něj je zašlý znělcový lom.

Kočičí studánka u rozcestí na severním svahu kopce.
Kočičí studánka u rozcestí na severním svahu kopce.
Pomníček Vincenta Stoye.
Pomníček Vincenta Stoye.
Znělcová skála na jižním svahu kopce.
Znělcová skála na jižním svahu kopce.

V lese severozápadně od Kočičí studánky jsou dodnes patrné staré jámy po těžbě železné rudy, ale jednotlivé dobývky najdeme i na jiných místech kopce. Někde na východním svahu prý byla ještě na počátku 20. století patrná stará železnorudná štola z 16. nebo 17. století. První písemná zmínka o ní pochází ale až z roku 1780, kdy byla již dlouho opuštěná.
V roce 1778 byly na jihovýchodní straně kopce směrem ke Kněžicím budovány šance proti Prusům, druhou světovou válku dodnes připomínají na jižním úbočí rozmístěné betonové pevnůstky pohraničního opevnění z roku 1938.

Vrchol kopce se zbytky hradu Starého Falkenburka.
Vrchol kopce se zbytky hradu Starého Falkenburka.

Na zalesněném temeni kopce jsou dodnes patrné sporé zbytky hradu, který se původně jmenoval Falkenburk. Když však byl v 16. století na okraji Jablonného postaven zámek Nový Falkenburk, začalo se zdejšímu hradu říkat Starý Falkenburk. Hrad byl zřejmě vybudován k ochraně významné zemské stezky, vedoucí z Čech přes Jablonné do Žitavy. Podle nejistých zpráv mohl Falkenburk spolu s Roimundem postavit v roce 1347 Hans z Donína, nebo jej mohli po roce 1391 vybudovat Berkové z Dubé. Poprvé je ale hrad doložen až v roce 1415, kdy patřil Albertovi z Donína. Donínové stáli na straně Zikmunda a Falkenburk proto sloužil jako zvědný hrad, hlásící lužickým městům pohyby husitských vojsk v okolí. Roku 1423 se zdejší posádce podařil přepad oddílu Hynka Bočka z Poděbrad, který o rok později podnikl do zdejšího kraje trestné tažení. Ještě 5 let tu hornolužičtí stavové udržovali posádku, ale roku 1429 Falkenburk získal husitský hejtman Jan Kolúch z Vesce, který odtud začal podnikat loupeživé výpady na Žitavsko. Lužičané proto o Velikonocích roku 1431 hrad vypálili, ale brzy poté byl opět obnoven. Po bitvě u Lipan Kolúch neuposlechl výzvy ke smíru se Šestiměstím a císař Zikmund proto 24. dubna 1437 přikázal Žitavským hrad rozbořit. K tomu ale nedošlo, protože Falkenburk prý neopatrností vlastní posádky vyhořel, což někdy bývá považováno za Kolúchův trik k odvrácení boje. Hrad byl pak asi ještě nějaký čas využíván, ale od roku 1454 už se uvádí jako zbořený. Podle zpráv v některých kronikách měl být ale ještě roku 1467 Lužickým Šestiměstím dobyt a rozbořen, později měl sloužit jako úkryt loupežníků a teprve roku 1476 byl srovnán se zemí, V roce 1513 byl již Falkenburk pustý.

Zbytky základů hlavní budovy hradu.
Zbytky základů hlavní budovy hradu.
Okolo hradu je dodnes patrný příkop.
Okolo hradu je dodnes patrný příkop.

Hrad stál na nevelké oválné plošině, chráněné širokým příkopem, částečně vylámaným ve skále. Dodnes se z něj ale dochovaly už jen ojedinělé zbytky obvodové hradby a zděné základy obdélníkové hlavní budovy ve východní části. K jejich odkrytí došlo zřejmě při opevňovacích pracích v první polovině 20. století, při nichž bylo zdivo na několika místech prolámáno. V západní části hradu je nepravidelně tvarovaná jáma, která mohla sloužit jako cisterna nebo zásobárna. Protože hrad existoval jen krátce a nebyl významněji přestavován, zůstal dokladem jednoduchého předhusitského opevnění, tvořeného prostou obdélníkovou stavbou s nádvořím, ohraničeným na západní straně hradbou. V roce 1884 byl na svahu pod hradem nalezen stříbrný brakteát (mince ražená z tenkého plechu) ze 13. století.

Další informace