Horní Světlá

Pohled přes dolní část osady na horu Luž.
Pohled přes dolní část osady na horu Luž.

Horní Světlá je malebné letovisko, ležící v malém údolí pravobřežního přítoku Svitávky a na přilehlých loukách pod Čihadlem a Kopřivnicí, asi 1 km západně od Dolní Světlé a 3,5 km severozápadně od Mařenic, k nimž dnes administrativně patří. Součástí osady jsou také Myslivny, ležící necelý 1 km severně odtud na úpatí Luže, a dnes již zaniklá skupina domů na hraničním přechodu Wache v sedle nad Waltersdorfem. V roce 2001 měla osada 75 domů a 43 obyvatel.
Ves byla patrně založena při kolonizaci českého pohraničí ve 14. století na pasekách, vzniklých vykácením lesa pro potřeby středověkých sklářů, kteří zde působili nedlouho předtím. Z doby kolem roku 1300 je doložená existence sklářské hutě na svahu nad přehradou Naděje a další huť pravděpodobně stála v dolní části obce. Horní i Dolní Světlá jsou poprvé písemně doloženy jako „Lychtemwaldy oba, swrchnie y doleynie“ v roce 1391, kdy patřily k milštejnskému panství Berků z Dubé. Roku 1532 bylo toto panství připojeno k panství zákupskému, jehož součástí zůstaly obě vsi až do správní reformy v polovině 19. století.
Z nejstarší historie obce nevíme skoro nic. Za husitských válek roku 1426 byla údajně zcela vypálená a roku 1680 téměř vymřela na mor. V roce 1778 tudy procházela pruská vojska a o rok později sem přijel císař Josef II., aby se seznámil s vojenskými opatřeními na hranicích.

Roubené domky uprostřed osady.
Roubené domky uprostřed osady.

Až do roku 1850 měla Horní Světlá vlastní rychtu a po správní reformě k ní byla připojena i Dolní Světlá, která se ale roku 1874 opět osamostatnila. Obec patřila k farnosti v Mařenicích a měla vlastní hřbitov, založený na jižní straně osady snad roku 1886. Využíval se až do července 1948, ale později zpustnul a v roce 1962 byl srovnán se zemí. Někdy před rokem 1836 byla uprostřed vsi postavena nevelká kamenná kaple s věžičkou, která byla roku 1949 zbořena a dnes po ní zůstala jenom kamenná podezdívka. V roce 1841 tu byla otevřena škola, rozšířená roku 1883 o druhou třídu, a k obci patřily také dvě hájovny v Myslivnách a Hamru.
V roce 1869 žilo v Horní Světlé 843 obyvatel, ale v pozdějších letech se jejich počet postupně snižoval. Vedle nevýnosného zemědělství se živili hlavně prací v lese, obchodem se dřevem a ve velké míře se zde rozšířilo podomácku provozované přadláctví a tkalcovství, které se zčásti udrželo až do 1. světové války. Ženy se živily také výrobou rámečků z vlny pro varnsdorfské tkalcovny. Po rozšíření průmyslové textilní výroby v podhůří docházelo mnoho lidí za prací do továren ve Varnsdorfu nebo v Dolním Podluží, a řada z nich se tam později odstěhovala natrvalo. Od roku 1922 se v několika domech podomácku vyráběly rohože na výrobu rolet, prostírání, stínidel, klobouků, košíků a dalších výrobků, utkané a vyplétané z jemných dřevěných proužků. S rozvojem turistiky koncem 19. století se lidé zaměřili také na ubytování hostů a Světlá se stala hojně navštěvovaným letoviskem. Po 1. světové válce sem začali ve větší míře jezdit i milovníci zimních sportů.

Domky v horní části vsi.
Domky v horní části vsi.

V roce 1910 byl z tzv. Juslových pramenů pod Čihadlem vybudován vodovod do Mařenic a v následujícím roce byla voda rozvedena i v Horní Světlé. Roku 1922 byla obec připojena k elektrické síti a v roce 1925 byl před školou postaven pomník 24 zdejším občanům, padlým v 1. světové válce. Už o 10 let později ale politická situace směřovala k další válce a v letech 1937-1938 se podél státní hranice budovalo pohraniční opevnění, jehož linie probíhala jižně od vsi podél údolí Hamerského potoka. Koncem září 1938 docházelo v pohraničí k četným střetnutím s Němci a 24. září byla přepadena česká celnice na Wache. Na začátku října bylo celé české pohraničí obsazeno německou armádou a o rok později Německo rozpoutalo 2. světovou válku. Ta si v Horní Světlé vyžádala 38 padlých a nezvěstných, které dnes připomíná pamětní deska v kostele v Mařenicích.
Ještě roku 1939 měla Horní Světlá 462 obyvatel, ale po skončení války museli původní němečtí obyvatelé odejít za hranice. V prvních týdnech po válce byli vyháněni pěšky přes přechod na Wache a později byli shromažďováni ve sběrném táboře ve Cvikově, odkud byli odváženi vlakem do Německa. Zároveň s tím do obce přicházeli noví čeští osídlenci, pro které ale nebyl chudý kraj moc lákavý, takže řada z nich brzy odešla jinam. Mnoho domů zůstalo opuštěných a asi 25 z nich bylo během 50. a 60. let zbořeno. Další byly využity k rekreaci nebo ozdravným pobytům dětí. Místní škola byla po válce zrušena a děti pak navštěvovaly školu v Dolní Světlé, která byla uzavřena v roce 1963.
V polovině roku 1946 byla obec, do té doby nazývaná Horní Lichtenwald, přejmenována na Horní Světlou. V roce 1950 tu žilo už jen 35 obyvatel a 24. únova byla proto vesnice spojena s Dolní Světlou do jedné obce, nazvané Světlá pod Luží. Ta byla o 10 let později připojena ke Krompachu. Lidé odtud ale odcházeli i později a k 31.12.1972 měla Horní Světlá dokonce jen jediného stálého obyvatele. Roku 1981 byl Krompach s Dolní a Horní Světlou připojen k Mařenicím, jejichž součástí Světlá zůstala i po osamostatnění Krompachu v roce 1990.

Sloup se soškou Panny Marie.
Sloup se soškou Panny Marie.
Bývalý hřbitov na jižní straně osady.
Bývalý hřbitov na jižní straně osady.

V osadě se dodnes dochovala řada typických lidových roubených domů s podstávkou, které většinou slouží k rekreaci. Obecní kaple byla v roce 1949 zbořena a zničena byla i většina drobných památek. U silnice z Dolní Světlé naproti chatě Lužanka stojí kamenný sloup se soškou Panny Marie, postavený snad roku 1851 nedaleko odtud u staré Kostelní cesty do Mařenic a obnovený v roce 2005.
V lese pod vrcholem Kopřivnice západně od vsi stojí pomník Václava Röbische, kterého zde 14. května 1913 zabil padající strom, a na jihovýchodní straně Čihadla je ukrytý pomníček Václava Kolomazníka z roku 1990.

Další informace