Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Mařeničky

Prostor bývalé návsi na úpatí Boty. Mařeničky jsou převážně rekreační ves, ležící v údolí Svitávky asi 1 km jižně od Mařenic, k nimž dnes administrativně patří. Součástí osady byla také část Třídomí na staré cestě z Mařenic do Kunratic, dům „U Bendů“ z bývalé skupiny Rybničních domků pod Zeleným vrchem, a zaniklá samota Kleinhäusel (= Malé domky) u Trávníku. V roce 2001 v osadě trvale žilo 24 obyvatel.
Vesnice vznikla zřejmě společně s Mařenicemi ve 14. století a zpočátku se označovala jako Dolní Mařenice (Nieder Mergthal), ale později se pro ni ustálil německý název "Klein Mergthal", používaný až do roku 1945. Už v 16. století byl ve vsi obilní mlýn a roku 1735 vybudoval Josef Pech na kraji Trávníku další mlýn, přičleněný později k Mařeničkám. K tomuto mlýnu, nazývanému v 1. polovině 20. století Neumannův mlýn, se voda přiváděla ve skále vytesaným náhonem od Antonínova údolí.
V roce 1869 měly Mařeničky 459 obyvatel, ale v pozdější době jejich počet postupně klesal. Živili se zemědělstvím, běžnými řemesly a k tomu si přivydělávali podomácku provozovaným předením nebo tkaním. Do kostela i do školy chodili do Mařenic, ale v roce 1768 si uprostřed vsi postavili obecní kapli sv. Jana Nepomuckého. Hřbitov u cesty k  Jezevčímu vrchu byl založen až roku 1904. Kolem roku 1843 zřídil Martin Samper poblíž Neumannova mlýna niťárnu bavlněného zboží, na jejímž místě byla roku 1874 postavena pila, patřící později k největším na Cvikovsku. Další niťárnu zřídil roku 1862 Joachim Glutig v domě č.p. 41 v dolní části vsi. Už o rok později ji rozšířil o šrotovací mlýn a na počátku 20. století v domě pracoval také stroj na šindele a stoupa na výrobu kostní moučky. Od roku 1906 v něm byla ještě česárna bavlněné příze a v letech 1910-1911 brusírna skla.
Roku 1921 ve vsi stálo 73 domů, v nichž žilo 246 obyvatel. O rok později byla osada připojena k veřejné elektrické síti. V roce 1927 Neumannův mlýn vyhořel a za hospodářské krize ve 30. letech skončil i provoz niťárny v  domě č.p. 41. Ještě roku 1939 žilo v Mařeničkách 172 obyvatel, ale po poválečném odsunu zdejších Němců se vesnice vylidnila a v roce 1950 už měla jen 66 obyvatel. Po válce zanikly i zbývající výrobní provozy. Obilní mlýn byl úředně zrušen roku 1947 a pila v roce 1964 vyhořela. Řada opuštěných domů byla zbořena a stejný osud postihl i kapli sv. Jana Nepomuckého, takže původní náves prakticky zanikla. V její blízkosti se dodnes dochovala patrová budova bývalého obilního mlýna č.p. 6 se soškou Panny Marie ve štítě a naproti ní stojí pěkně udržovaná poloroubená usedlost č.p. 5 s podstávkou a břidlicí obloženým štítem.

Zděná budova bývalého mlýna a poloroubená usedlost u silničky, vedoucí ze vsi k Antonínovu údolí. Dům u silničky k Antonínovu údolí.

V okolí se dochovalo několik křížů, opravených po roce 2000. Jeden z nich stojí naproti bývalé niťárně č.p. 41, další dva jsou u staré cesty z Kunratic do Mařenic východně od osady. Poblíž Třídomí jsou u této cesty krásné skalní reliéfy, znázorňující Nejsvětější Trojici a Útěk sv. Rodiny do Egypta. Zajímavý je také výklenek s reliéfem Ukřižování, vytesaný do skály u náhonu bývalého Neumannova mlýna při silnici do Trávníku. U zaniklé cesty na západním svahu Boty stál čtyřhranný pískovcový sloup z roku 1693, zdobený reliéfem Ukřižovaného Krista s Janem a Marií, jehož zbytky tu dodnes leží.
V okolí osady jsou četné mokřadní louky, z nichž se ve válečných dobách těžily rašelinné cihly, využívané při nedostatku uhlí k vytápění. Na části luk východně od osady je dnes přírodní rezervace Rašeliniště Mařeničky. V lesíku na návrší pod severním svahem Boty rostl asi 17 m vysoký a 180 let starý památný javor mléč, který se ale ve větru rozlomil a jeho ochrana byla proto v roce 2000 zrušena.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.