Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Heřmanice v Podještědí

Roubené domy v horní části vesnice.

Heřmanice jsou převážně rekreační ves, ležící v širokém údolí Heřmanického potoka pod Jezevčím vrchem asi 4 km severozápadně od Jablonného v Podještědí, k němuž dnes administrativně patří. Její součástí je také malá osada Paseka mezi ZámeckýmJezevčím vrchem asi 1,5 km severozápadně odtud při silnici do Mařenic.
Obec byla zřejmě založena během kolonizace řídce osídleného pohraničí ve 13. století, ale písemně je poprvé zmiňována jako Hermanicze až roku 1391. Její název byl patrně odvozen od jména zakladatele nebo lokátora Heřmana. Vesnice původně patřila k lemberskému panství, ale na počátku 14. století se stala majetkem Donínů, sídlících na Grabštejně. Za husitských válek v roce 1425 byly Heřmanice zpustošeny a ještě v roce 1460 se uváděly jako pusté. V polovině 16. století ves opět získali Berkové z Dubé, kteří ji připojili k jablonskému panství. V té době už tu byl obilní mlýn, pila a hostinec. Na počátku 17. století vznikla u cesty, vedoucí podél Studeného potoka k bývalé hájovně Na Šestce malá osada Neuensorge, zmiňovaná poprvé 17. června 1611. Od roku 1618 už ji ale v zápisech nenajdeme, takže se předpokládá, že zanikla během třicetileté války.

V roce 1654 v Heřmanicích žilo 27 sedláků, 46 chalupníků, 7 zahradníků a 7 usedlostí bylo opuštěných. Obyvatelé se zpočátku živili nepříliš výnosným zemědělstvím, chovem dobytka, prací v lese a zpracováním dřeva, ale snad už v 17. století se tu rozšířila domácí výroba příze, plátna a později i bavlněných tkanin. Ta zůstala hlavním zdrojem obživy až do poloviny 19. století, kdy se začaly ve městech a větších obcích v podhůří stavět textilní továrny. Roku 1806 byla ve vsi jednotřídní škola, rozšířená v roce 1860 o druhou třídu, a o 7 let později tu byla postavena nová školní budova, v níž se roku 1878 učilo už ve čtyřech třídách. Od roku 1896 tu stál také kostelík sv. Antonína Paduánského, který byl ale jen filiálním kostelem farního chrámu v Jablonném. S rozvojem turistiky koncem 19. století byla v obci založena místní sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, jejíž členové se věnovali značení a úpravě turistických cest v okolí.

Typický poloroubený vesnický dům s podstávkou a dřevem obloženým štítem.

Na počátku 20. století bylo v Heřmanicích 245 domů, v nichž žilo 1288 obyvatel. Ve vsi byly také 3 mlýny, pila a část lidí se živila tkaním bavlněných látek. Z běžných řemesel tu byl kovář, truhlář, pekař, tkadlec, automechanik a opravář jízdních kol, dále tu byl mandl, 9 obchodů a asi 10 hostinců. V říjnu 1905 byl zahájen provoz na železniční trati ze Cvikova do Jablonného, na níž měly Heřmanice vlastní zastávku, vzdálenou od obce přes 2 km.
První světová válka v letech 1914-18 si v Heřmanicích vyžádala 40 obětí, jimž byl roku 1927 postaven u kostela pomník. Na počátku 20. let byla vybudována silnice přes Babiččin odpočinek do Krompachu a v letech 1922-25 byla do obce zavedena elektřina. V té době tu žilo ještě asi 1050 obyvatel, ale dětí ubývalo, takže ve škole už byla otevřena jen jedna třída.

Po odsunu původních německých obyvatel v letech 1945-1946 se obec vylidnila, protože nových českých osídlenců sem přicházelo málo. Místní průmysl a živnosti většinou zanikly a z hospod zůstala v provozu jen jediná. V roce 1950 tu bylo založeno jednotné zemědělské družstvo, které ale nefungovalo a kolem roku 1960 bylo začleněno do státního statku. Řada obyvatel musela dojíždět za prací do Jablonného nebo vzdálenějších míst. Ves se začala využívat stále více k rekreaci. Během 50. let tu vzniklo několik podnikových rekreačních středisek a na západním okraji vsi bylo v letech 1961-1963 vybudováno koupaliště s tábořištěm a chatkami. Od 60. let rostla také obliba chalupaření, díky němuž byla řada opuštěných roubených a hrázděných domů zachráněna před zánikem. Koncem 60. let už bylo v Heřmanicích 19 podnikových rekreačních objektů a 48 soukromých chalup. K 1. lednu 1971 měly Heřmanice ještě 372 obyvatel, ale jejich počet se stále snižoval. V roce 1976 zde byla kvůli malému počtu dětí zrušena škola a o 4 roky později už tu žilo jen 166 lidí. Od 1. ledna 1981 byly Heřmanice spolu s dalšími vesnicemi v okolí připojeny k Jablonnému v Podještědí.
V 90. letech 20. století vznikl na severozápadním konci Heřmanic rozlehlý Ranč Malevil, který vedle restaurace a ubytování nabízí golfové hřiště, tenisové kurty a mnoho dalších příležitostí pro rekreační a sportovní vyžití. Na jihozápadním úpatí Jezevčího vrchu je od roku 2000 obora, v níž se chovají daňci a mufloni.

Kostel sv. Antonína Paduánského.

Uprostřed vsi stojí pseudogotický kostelík sv. Antonína Paduánského z roku 1896. Je to nevelká obdélná stavba s polygonálně ukončeným presbytářem, po jehož stranách je přistavěna předsíň a sakristie. V průčelí na severovýchodní straně je hranolová věž s jehlanovou střechou a dřevěnou lucernou, nad vstupním portálem je světlík s rozetovým oknem. Loď osvětluje šest vysokých oken s lomenými oblouky, jejichž horní část je vyplněna barevnými vitrážemi, a další dvě okna jsou v presbytáři. Uvnitř nad vchodem je kruchta s dřevěnou balustrádou, podepřená dvěma sloupy, v lodi jsou původní lavice, dva malé boční oltáře, obrazy Křížové cesty a v presbytáří stojí oltářní stůl. Ve věži se dochoval zvon z roku 1928 od čekobudějovického zvonaře Rudolfa Pernera. V letech 2010-2017 byl zchátralý kostelík opraven a příležitostně se v něm pořádají různé církevní a kulturní akce.
Před kostelem stojí restaurovaná barokní socha sv. Jana Nepomuckého, nově posvěcená 16. května 2017, a poblíž silnice je bývalý pomník padlým v 1. světové válce, odhalený 10. července 1927. Na jeho přední stěně původně byla syenitová deska se 40 jmény padlých a nezvěstných obyvatel.

Socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem. Bývalý pomník padlým v 1. světové válce.

Památkově chráněný statek vedle kostela.

V rozlehlé zahradě v sousedství kostela stojí památkově chráněný selský statek č.p. 123 z 1. poloviny 19. století, jehož obytný dům má v přízemí roubenou světnici s podstávkou, hrázděné patro se svisle bedněnými štíty a sedlovou střechu s protáhlým vikýřem. Kolmo k němu je přistavěná zděná stodola s břidlicovou střechou.
Asi 400 m severozápadně odtud stojí u staré cesty za Českou hospodou kamenný Polský kříž z roku 1813, který byl podle místní pověsti postaven nad hrobem neznámého polského důstojníka. Na jeho soklu je oválná deska s dnes již téměř nečitelným německým nápisem.
V osadě se dodnes dochovala řada typických roubených domů s podstávkou, z nichž některé mají i hrázděné patro nebo štíty. Pěkné jsou například domy č.p. 201 a 274 uprostřed vesnice nebo větší patrové poloroubené domy s podstávkou č.p. 56, 214 a 248 u silnice do Krompachu. Na severním konci vsi stojí památkově chráněná poloroubená chalupa č.p. 73 z 1. poloviny 19. století a pěkně udržovaná je také protější chalupa č.p. 265.

Památkově chráněné poloroubená chalupa na horním konci vesnice. Polský kříž.

V Heřmanicích se narodil liberecký archivář, básník a spisovatel Theodor Hutter (1860-1932).

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2018.