Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Petrovice

Střed obce s kostelem Nejsvětější Trojice v pozadí.

Petrovice jsou nevelká podhorská ves, ležící poblíž státní hranice na horním toku Kněžického potoka asi 4,5 km severně od Jablonného v Podještědí, k němuž dnes administrativně patří. Stejně jako další vesnice v okolí byly zřejmě založeny během kolonizace českého pohraničí ve 13. století, ale písemně se poprvé připomínají až roku 1391, kdy patřily k jablonskému panství. Obec ležela na staré zemské stezce, vedoucí z Čech přes Jablonné do Žitavy, jejíž význam posílil Karel IV. tím, že ji nechal mezi lety 1343 a 1357 nově upravit a obchodníkům zakázal jezdit do Lužice po jiných cestách. Obyvatelé Petrovic i sousedního Lückendorfu si tehdy vedle nevýnosného zemědělství, chovu dobytka, lesních prací a řemesel přivydělávali také jako povozníci při překonávání horského hřebene. O mnohem dřívějším používání zdejší cesty možná svědčí antická mince s obrazem římského císaře Galliena z roku 258, nalezená na poli směrem ke Kněžicím.
Výhodná poloha na zemské stezce ale přinášela problémy ve válečných dobách. Za husitských válek byla obec i s okolními vesnicemi zcela vypálena a vesničané zřejmě hodně vytrpěli i za třicetileté války. Právě tudy prý ujížděl po prohrané bitvě na Bílé hoře v listopadu 1620 zimní král Friedrich Falcký do slezské Vratislavi. Roku 1717 byl ve vsi panský dvůr a 29 domů, v nichž žilo 195 obyvatel. Život v 18. století ztěžovaly prusko-rakouské války, a pokud se zde přímo nebojovalo, museli se vesničané postarat vojákům o ubytování, potraviny a píci pro koně. Roku 1745 byly Petrovice vydrancovány Trenckovými Pandury a za sedmileté války v letech 1756-1763 vojáci vykopali na nedalekém Červeném vršku šance. K menším šarvárkám tu došlo i roku 1778. V následujícím roce podnikl císař Josef II. inspekční cestu po severních Čechách, při níž 17. září projel i Petrovicemi.
Také za napoleonských válek v srpnu 1813 pronikli do zdejší krajiny vojáci polského knížete Poniatowského a několik tisíc se jich asi na 10 dní utábořilo na tzv. Polském návrší u Petrovic. Večer 19. srpna se na zdejší celnici cestou do Jablonného zastavil Napoleon se svým doprovodem, aby si tu prohlédl mapy.
Kromě válek trápily obyvatele také různé nemoci, zejména mor, který zde řádil v letech 1518, 1568, 1607 a 1680. V letech 1770-1772 byly Petrovice postiženy tyfem, a roku 1850 cholerou.

Roubený dům s břidlicí obloženým štítem.

Petrovice nikdy neměly vlastní faru a zdejší kostel Nejsvětější Trojice, postavený roku 1816, byl jen filiálním kostelem farního chrámu v Jablonném. Od 17. století se ve vsi rozšířila podomácku provozovaná výroba příze, plátna a bavlněných tkanin. V roce 1843 obec dosáhla nejvyššího počtu 913 obyvatel, ale s rozvojem textilního průmyslu ve větších městech a obcích domácká výroba postupně zanikala a řada tkalců odcházela za prací do továren v Jablonném, Loučné nebo Hrádku.
Ve vsi existovala také škola. Zpočátku se učilo v různých soukromých domech, ale již roku 1777 obec postavila vlastní školní budovu. Ta ale časem přestala stačit, takže v roce 1872 musela být v jiném domě upravena druhá třída a roku 1897 byla na jižním konci vesnice postavena nová patrová školní budova se dvěma třídami.

V roce 1900 měly Petrovice 142 domů a 756 obyvatel. První světová válka si v obci vyžádala 39 padlých a nezvěstných, kterým byl později postaven pomník. V letech 1922-1925 byla do vsi přivedena elektřina. Ještě před koncem 2. světové války žilo v Petrovicích 532 lidí, ale po odsunu německých obyvatel v letech 1945-1946 se obec vylidnila, protože nových českých osídlenců sem mnoho nepřicházelo. Řada domů proto zůstala opuštěná a část z nich byla později zbořena. Některé domy využívaly pražské podniky jako rekreační střediska. Po komunistickém převratu v roce 1948 byly zlikvidovány soukromé živnosti a ve vsi zůstal jen hostinec a prodejna Jednoty. Na jaře 1951 tu bylo založeno Jednotné zemědělské družstvo, které se ale po 3 letech rozpadlo, takže rolníci se na čas vrátili k soukromému hospodaření a v roce 1958 vstoupili do státního statku. Ostatní obyvatelé museli dojíždět za prací do Jablonného nebo vzdálenějších míst. Od počátku 60. let rostl zájem o neobydlené domy, které se upravovaly na chalupy. Stálých obyvatel ale ubývalo a v roce 1973 tu byla kvůli nedostatku dětí zrušena škola. Od 1. ledna 1981 byly Petrovice spolu s dalšími obcemi v okolí připojeny k Jablonnému v Podještědí.

Kostel Nejsvětější Trojice na návrší uprostřed vsi.

Na vyvýšenině uprostřed vsi stojí pozdně barokní kostel Nejsvětější Trojice, jehož stavba byla zahájena v roce 1815 a 11. listopadu následujícího roku byl vysvěcen. Kostel byl vystavěn na ruinách bývalé panské sýpky a zbytky jejích zdí s typickými okénky jsou dodnes součástí severní a západní stěny kostela. Roku 1884 byl kostel renovován. Jednolodní obdélná stavba je ukončena segmentově uzavřeným presbytářem, k němuž na jižní straně přiléhá sakristie. V průčelí na západní straně je zdobený pískovcový vstupní portál a nad štítem vyčnívá malá dřevěná věž s cibulovou bání a lucernou. Vnitřní zařízení pocházelo většinou z 1. poloviny 19. století. Na jednom z bočních oltářů byla pozoruhodná socha sv. Josefa z 1. poloviny 18. století a umělecky hodnotné byly také rokokové obrazy sv. Vavřince a Panny Marie Karlovské z doby kolem roku 1758. Na dřevěné kruchtě, podepřené dvěma pilíři, byly klasicistní varhany z roku 1830 od zákupského varhanáře Johanna Michaela Nasseho. Po 2. světové válce ale kostel zchátral a nějaký čas sloužil jako skladiště, takže dnes se v něm dochoval už jen poškozený hlavní oltář s obrazem Nejsvětější Trojice, kazatelna a křtitelnice. Ostatní vybavení včetně lavic bylo odvezeno nebo zničeno. Od roku 2014 se kostel postupně opravuje.

Zvonice na jižním okraji osady.

Severně od kostela stojí patrová zděná budova bývalé celnice z roku 1784, ve které se 19. srpna 1813 zastavil Napoleon Bonaparte. Jedním z nejstarších domů v obci byla zřejmě rychtářská krčma na jižním konci vsi, která bývala součástí panského dvora. Později v ní byl hostinec „U panského domu“ a dnes slouží stejnému účelu jako hostinec U Lípy. V jeho sousedství stojí barokní zvonice z poloviny 18. století, kterou tvoří hranolová věž s cibulovou střechou a lucernou, k níž byla později přistavěna nižší kaplička s křížovou klenbou.

Na křižovatce pod kostelem stojí novodobá dřevěná zvonička a vedle ní Palmeho kříž, který zřídil v roce 1847 místní učitel Wenzel Herrgeschell u zaniklé Palmeho hospody na severním konci obce. Odtud byl v 90. letech 20. století přestěhován na nynější místo a v říjnu 2005 byl opraven. Asi 60 m severozápadně od něj stojí pod stromy ve vidlici cest kamenný pomník obětem 1. světové války, vysvěcený 23. srpna 1925, a na samém konci cesty, vedoucí vpravo od něj, stojí mezi dvěma lípami vysoký pískovcový sokl s dřevěnou sochou sv. Jana Nepomuckého, zřízený v roce 1863 zdejším sedlákem Josefem Schubertem. V červnu 2006 byla památka z iniciativy německých rodáků renovována.

Novodobá dřevěná zvonice v centru vsi. Vpravo od ní stojí Palmeho kříž. Památkově chráněná Boží muka u silnice do Jablonného.

Asi 1 km jižně od centra obce po pravé straně silnice do Jablonného v Podještědí stojí ve stínu tří lip památkově chráněná Boží muka, lidově nazývaná Modrá kaple. Na širokém zdobeném soklu je užší kaplice s křížkem, v jejímž výklenku je soška Panny Marie chráněná kovanou mříží. Památku nechal v roce 1680 vystavět Johann Jakob Schmidt z Jablonného.

Někde na východním svahu Sokolu bývala železnorudná štola, pocházející snad z 16. nebo 17. století, a severozápadně od obce stávala kdysi vápenka, zpracovávající zdejší vápnité pískovce, jejíž stopy prý byly patrné ještě ve 20. letech 20. století.

V Petrovicích se narodil ředitel českolipské reálné školy Rudolf Walda, který byl jedním ze zakladatelů a dlouholetým předsedou Severočeského exkurzního klubu.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2018.