Ledová jeskyně
Vchod do Ledové jeskyně.
Foto: Jiří Kühn.
Ledová jeskyně se nachází vysoko na severním svahu Suchého vrchu, asi 1 km
severozápadně od Hamru u Naděje. Je to poměrně zajímavá
pseudokrasová puklinová jeskyně, která byla pro svou výjimečnost v roce 1966
vyhlášena chráněnou přírodní památkou. Vznikla mrazovým zvětráváním, při němž
se ve znělcovém masivu na svahu kopce vytvořilo množství větších i menších puklin,
překrytých později rozsáhlým suťovým polem.
Vnitřní prostor jeskyně tvoří asi 30 m dlouhá a 2-4 m široká svislá
puklina, orientovaná ve směru východ-západ a na povrchu utěsněná sutí a hlínou.
Vchod je asi 6 m nad dnem jeskyně. Vpravo od něj je delší, téměř rovná
chodba, končící několika plazivkami, levá část je přístupná hůře, protože se
prudce svažuje a většinou bývá zaplněna silnou vrstvou ledu nebo vodou.
V jeskyni je znemožněna cirkulace vzduchu. Jediným otvorem v její horní části
v zimě vniká dovnitř těžší chladný vzduch, který pak jeskyni vyplňuje po celý
rok a udržuje v ní stálou teplotu blízkou bodu mrazu. Z par v ovzduší i z prosakující
vody se vytváří jinovatka, ledové náteky, rampouchy a podlahový led, jehož mocnost
v nejnižším místě jeskyně dosahuje až 2 m. Výzdoba je nejbohatší v předjaří,
když taje sníh a puklinami dovnitř proniká nejvíce vody, zatímco v létě se většinou
udržuje jen podlahový led.
Sestup na dno jeskyně.
Foto: Jiří Kühn.
Místním obyvatelům byla jeskyně známa již dávno jako Ledová díra (Eisloch).
Turisticky je však využívána až od 70. let 19. století, kdy k ní členové cvikovského
Horského spolku vybudovali od údolní silničky strmou serpentinovou stezku. Sestup
do podzemí byl zpočátku možný jen po větvích hrubě otesaného kmene, později
sem byl umístěn žebřík. Na přelomu 19. a 20. století byl vchod opatřen mříží
a v nedalekém mlýně s hostincem v Hamru byl za poplatek
k dispozici klíč, případně i průvodce s pochodněmi. O pěkných nedělích bývalo
malé občerstvení v provozu i přímo u jeskyně. Z upravené terasy před vchodem
byl dříve pěkný výhled na Luž, jemuž však dnes brání vzrostlý les. Vedla odtud
také strmá pěšinka na vrchol Suchého vrchu.
Po roce 1945 byla jeskyně volně přístupná a její výzdoba byla často poškozována
olamováním a zakládáním ohňů. V roce 1980 byla na 2 roky uzavřena a speleologové
v ní měřili teplotu a sledovali změny ledové výzdoby během ročních období.
Po skončení průzkumu byla jeskyně opět otevřená, ale protože stále docházelo
k jejímu poškozování, byl vchod od roku 1988 uzamčen a klíč byl na požádání
k dispozici na Správě CHKO Lužické hory. Vlivem teplejších let a tuhých suchých
zim však stále docházelo k úbytku zalednění, takže v letech 1988 až 1996
se vrstva ledu snížila téměř o metr. V září 1995 byla jeskyně ohrožena mohutným
posunem balvanů v suti nad vchodem a protože od té doby hrozí zavalení jeskyně,
byl vchod uzavřen novou mříží a vstup dovnitř je nyní zakázán.
Ve svahových sutích v okolí Ledové jeskyně jsou ještě další hůře přístupné nebo zcela zavalené pukliny, z nichž některé v 90. letech 20. století zkoumali speleologové.
Interiér západní části Ledové jeskyně.
Foto: Jiří Kühn.
Průchod do východní části jeskyně.
Foto: Jiří Kühn.