Hvozd / Hochwald

Pohled na Hvozd od Mařenic.

Hvozd (něm. Hochwald) je jedním z nejvýznamnějších kopců v Lužických horách a druhým nejvyšším vrcholem Žitavských hor. Výrazný znělcový hřbet se dvěma vrcholy leží na česko-německé hranici asi 2 km východně od Krompachu a 2,5 km jihozápadně od Oybinu.
Hlavní jižní vrchol Hvozdu (750 m) tvoří výrazná skála, nazývaná dříve Ilmenstein nebo Kreuzstein. Již v roce 1786 na ní stál velký dřevěný kříž, složený ze dvou kmenů, který označoval místo, kde se setkávaly hranice jablonského, zákupského a žitavského panství. Dnes tudy prochází česko-německá státní hranice. V roce 1787 sem nechal nejmenovaný žitavský radní vybudovat ze saské strany 84 kamenných schodů, jejichž část se používá dodnes. Severní vrchol hory (744 m) leží na německém území a v 19. století se označoval jménem Glamscher Stein nebo Johannisstein.

V roce 1853 otevřel Johann Gotthelf Marx z Oybinu na české straně jižního vrcholu dřevěný hostinec, který v následujících letech dále rozšiřoval. V roce 1858 u něj chtěl vybudovat i rozhlednu, ale město Zittau to kvůli nevýhodným podmínkám nepovolilo. Hostinec sloužil až do 1. srpna 1877, kdy zcela vyhořel. Majitel ale již v létě následujícího roku postavil na jeho místě nový hrázděný hostinec, k němuž bylo povoleno během tří let přistavět i sál. V létě 1879 tu žitavský přírodovědný spolek Globus vystavěl 10 m vysokou vyhlídkovou věž. Dřevěná rozhledna stála přímo na tehdejších rakousko-saských hranicích a na počest manželky saského panovníka byla pojmenována Carola-Turm (Karolínina věž). Slavnostní otevření proběhlo za přítomnosti četných návštěvníků 4. září 1879 a Hvozd se tím stal pro turisty ještě lákavějším. Hostinský Marx proto v letech 1889 - 1890 vybudoval na saském území v těsném sousedství české chaty druhou restauraci, která poskytovala také ubytování.

Rozhledna s chatou na severním vrcholu kopce.

Dřevěná vyhlídková věž ale poměrně rychle chátrala, a tak se spolek Globus rozhodl postavit novou rozhlednu z kamene. Protože jižní vrchol Hvozdu byl už dvěma chatami úplně zastavěn, bylo pro novou věž vybráno místo na severním vrcholu, kde byla do té doby jen vyhlídková terasa. V roce 1891 byla stará zchátralá věž stržena a 17. května 1892 byl položen základní kámen nové věže. Stavělo se velmi rychle, takže již 8. září proběhla v chatě otevírací hostina a 14. září 1892 byla 25 m vysoká kamenná věž slavnostně vysvěcena. Nedlouho poté byl pod rozhlednou postaven domek s prodejem vstupenek, z něhož později vznikla další restaurace.
Rozhledna na Hvozdu se stala téměř dvojčetem rozhledny na Jedlové: obě věže jsou si podobné tvarem, výškou, použitým materiálem a dokonce i narozeniny slaví ve stejný den. Věž na Hvozdu je ale o rok mladší.
Protože návštěvnost Hvozdu ke konci 19. století stále stoupala, byla tu v létě 1893 na popud spolku Globus zřízena císařská poštovní stanice s telefonem. Když hostinský Marx 11. prosince 1895 zemřel, jeho dědicové hostince na jižním vrcholu ještě nějaký čas provozovali a po 2 letech je prodali městu Zittau. Již 8. dubna 1898 ale obě chaty znovu otevřel nový nájemce Julius Schade-Wilhelmi. V české restauraci bylo k dostání jen víno a káva, zatímco v saské se podávala teplá jídla a točilo pivo. Na severovýchodním svahu Hvozdu u hraniční cesty ze sedla Kammloch byl v té době upraven pramen na pitnou vodu, nazvaný Johannisquelle (= Janův pramen). Dnes je u něj malý dřevěný křížek, připomínající smrt děčínského výtvarníka a básníka Jiřího Kmenta 10. února 2007.

Pramen Johannisquelle u hraniční cesty na severovýchodním svahu Hvozdu.

Pohled na rozhlednu z jižního vrcholu.

Chata na saské straně 23. dubna 1937 vyhořela, ale již 14. června 1938 byla otevřena nová chata, která tu stojí dodnes. Česká restaurace už nebyla po 2. světové válce využívána, v lednu 1946 v ní došlo k menšímu požáru a někdy kolem roku 1950 byla zbořena. Stavby na německé straně sloužily turistům i po válce, ale jejich údržba se zanedbávala. Roku 1987 byla německá chata už tak zchátralá, že hrozilo její zřícení. Budova musela být proto uzavřena, a po celkové rekonstrukci začala znovu sloužit turistům od 1. května 1991. Opravena byla také rozhledna na severním vrcholu hory. V roce 1970 proběhla obnova kamenného pláště a v letech 1991-1992 došlo k výměně oken, dveří a točitého schodiště.

Hvozd je dodnes velmi oblíbeným výletním místem. Hlavní atrakcí je rozhledna na severním vrcholu, pod kterou je restaurace "Turmbaude" a malá vyhlídková terasa. Na jižním vrcholu stojí restaurace "Hochwaldbaude" a vyhlídková plošina, přes kterou prochází státní hranice. Ze sousední české chaty zůstaly už jenom zbytky základů. Uprostřed vyhlídkové plošiny byl 25. června 2000 vztyčen nový dřevěný kříž, slavnostně vysvěcený o Velikonocích roku 2001. Kříž nese dvojjazyčný nápis "Einer trage des Anderen Last - Jeden druhého břemena neste".

V minulosti se na Hvozdu prodávaly jako suvenýr tzv. "fialkové kameny", což byly znělcové kameny z vrcholu kopce, porostlé lišejníkem a řasou, vonící po fialkách. V dobách oblíbeného sázení "do lotynky" byla na Hvozdu také stanice optického tyčového telegrafu pro signalizování tažených čísel ze Žitavy přes Töpfer, Hvozd, Luž, Jezevčí vrch a Bezděz do Prahy.

Vyhlídková plošina s křížem na jižním vrcholu kopce.

Německá chata na jižním vrcholu kopce.

Rozhledna nabízí krásný kruhový výhled do širokého okolí. Na severu jsou Žitavské hory s malebným letoviskem Oybin, obklopeným lesnatými vrcholy Buchbergu, Jonsbergu a Töpferu, za nimiž se do dálky rozprostírá zvlněná krajina Horní Lužice s Žitavou. Na východní straně vyčnívají kopce v okolí Popovy skály, táhlý Ještědský hřbet a na obzoru můžeme za pěkného počasí vidět Jizerské hory a Krkonoše. Rozlehlé krajině Českolipska na jihu dominuje Jezevčí vrch s výraznými kupami Tlustce a Ralska, zatímco v pozadí vystupují Trosky, Bezděz, Říp, Vlhošť nebo Ronov. Na jihozápadě je České středohoří s výrazným Sedlem, nejvyšší horou Milešovkou a nenápadnou Bukovou horou s televizním vysílačem, dále k západu jsou pak Lužické hory s dominantami Klíče, Studence, Pěnkavčího vrchu a Luže. Ve vzdálenějším Českosaském Švýcarsku vyniká zejména Růžovský vrch, Grosser Winterberg a Děčínský Sněžník, na obzoru můžeme spatřit i hřeben Krušných hor.
Terasa vedle rozhledny umožňuje jen omezený výhled k severozápadu na Luž, Buchberg a Jonsberg, zatímco z jižního vrcholu Hvozdu je vidět hlavně na českou stranu Lužických hor, Ještědský hřbet, Ralskou pahorkatinu i vzdálenější kopce Kokořínska, Českého středohoří, Jizerských hor a Krkonoš.

Pohled od Janských kamenů přes osadu Hain.

Na jihozápadním svahu hory je velký pískovcový lom, který je už ale dávno opuštěný a zarostlý lesem. Od Babiččina odpočinku k němu vede turistická cesta, která dále pokračuje na vrchol Hvozdu. V horní části se u ní dochovalo několik kamených mezníků z 18. století, označujících starou hranici jablonského a zákupského panství. Po jižní straně hory vede od Babiččina odpočinku příjemná vrstevnicová lesní cesta k samotě Na Šestce, ležící v širokém sedle mezi Hvozdem a Sokolem. Cesta se dnes lidově nazývá Korzovka, ale na jedné pískovcové skalce je u ní dodnes vytesaný starší název "Korselt Weg" (=Korseltova cesta), připomínající žitavského lesmistra Ernsta Gustava Korselta (+1921). Na severovýchodní straně Hvozdu směrem k Brandhöhe je hraniční sedlo Kammloch, kterým prochází silnice z Lückendorfu do Oybinu.

Starý název Korzovky, vytesaný do skalky nad cestou.

Po vykácení lesa se z Korzovky otevírají krásné výhledy na Sokol a dále k jihu.

Vyhledávání

Hvozd / Hochwald

Další informace