Hamr u Naděje
Rekreační osada Hamr leží v malebném zalesněném údolí Hamerského potoka asi 600 m severně od Naděje. Její jméno připomíná dnes již neexistující hamr na drcení železné rudy, která se kdysi v okolí dobývala. V roce 1754 se zde uváděl také mlýn na mouku a později tu byly 2 pily. Roku 1888 osadu tvořilo 10 domů, z nichž ale po 2. světové válce řada zanikla. Zbořen byl i hostinec U Hamerského mlýna, který býval velmi oblíbeným cílem výletníků. Dnes je nejvýraznějším domem v osadě bývalá Mitterova vila, postavená na místě původního železnorudného hamru. Hájovna stojící při cestě do Juliovky je už na katastru Horní Světlé.
Domky v osadě.
Foto: Jiří Kühn.
Bývalá Mitterova vila stojí na místě starého hamru.
Foto: Jiří Kühn.
Začátek starého vodního náhonu, vedoucího k horní Mitterově pile.
Foto: Jiří Kühn.
K pohonu hamru, mlýnů a pil se odedávna využívala voda Hamerského potoka. Její
potřeba ale postupně vzrůstala a proto byla v roce 1938 asi 1 km nad osadou
vybudována přehrada Naděje. V údolí pod přehradou jsou dodnes patrné zbytky
starých vodních náhonů. První z nich, pocházející pravděpodobně z 19. století,
začíná dřevěným prahem v potoce asi 400 m pod přehradou, odkud vede po pravé
straně potoka nejprve otevřeným korytem, které je dále vysekané ve skále a zakryté
znělcovými deskami. Náhon končí po 240 metrech na severním okraji Hamru v místě,
kde stávala pila podnikatelů Mittera a Weisse. Přímo pod touto pilou začíná
druhý náhon, kterým se již ve středověku přiváděla voda do železnorudného hamru,
a jehož horní část byla na přelomu 19. a 20. století upravena pro odtok vody
z Mitterovy pily. Náhon dlouhý 130 m začíná ve skále vytesaným jezem a jeho
koryto bylo také z větší části zakryté znělcovými deskami. V dnešní době už
je ale na mnoha místech zasypané.
Další 140 m dlouhý otevřený náhon je na dolním konci osady po pravé straně potoka.
Voda z něj původně tekla dřevěným korytem na vodní kolo mlýna a začátkem
20. století byla svedena do 83 m dlouhé chodby, vytesané v pískovcové skále.
Na jejím konci vytékala betonovým žlabem k turbíně, která poháněla druhou pilu
Mittera a Weisse. Koncem 50. let 20. století byly ale budovy pily zbořeny
a dnes tu zůstalo už jen torzo komory pro turbínu a zarostlé zbytky základů,
za nimiž je přitesaná skalní stěna s vyhloubenými sklepy a tunelem starého vodního
náhonu.
Ve skále vytesaný jez náhonu starého železnorudného hamru.
Foto: Jiří Kühn.
Podzemní náhon dolní Mitterovy pily.
Foto: Jiří Kühn.
Ve středověku působili v okolí Hamru uhlíři a skláři, kteří využívali bohatství dřeva ze zdejších lesů. Po dávném dobývání železných rud zbyly už jenom nevelké jámy, ale v lidovém podání se připomínal i starý podzemní důl, který podle pověsti 8. srpna 1706 objevilo několik lidí ze Cvikova. V opuštěné štole prý nalezli rudu bohatou na zlato a stříbro, ale hraběnka Anna Marie Františka ze Zákup jim těžbu nepovolila.