Údolí Hamerského potoka

Hamerský potok v údolí mezi Suchým vrchem a Kopřivnicí.

Hamerský potok pramení na severovýchodním svahu Pěnkavčího vrchu poblíž Ptačince, odkud teče nejprve k jihu poměrně širokým zalesněným údolím, v němž sbírá bohaté vody ze svahů Pěnkavčího vrchu, Luže a Čihadla. Asi po 1,5 km se v blízkosti rozcestí U Jana stáčí k východu až jihovýchodu a dále protéká sevřenějším údolím mezi Suchým vrchem, Kopřivnicí a Kamenným vrchem přes Hamr do Antonínova Údolí. Odtud pokračuje již mezi loukami do Mařeniček, kde ústí do Svitavky.
Před 2. světovou válkou se nejhořejší úsek potoka od pramene k rozcestí U Jana nazýval "Etschbach", v úzkém údolí nad Hamrem se potoku říkalo "Fallerwasser" a teprve od Hamru dále se označoval jako Hamerský potok (Hammerbach). Stejné jméno se pak používalo i pro navazující tok Svitavky z Mařeniček přes Kunratice u Cvikova až do Lindavy, kde tehdy soutokem s Boberským potokem teprve vznikala Svitavka. Po 2. světové válce se pro Hamerský potok používal také uměle vytvořený název Lužná, který se ale neujal.

Nejzajímavější je asi 2 km dlouhý úsek údolí mezi rozcestím U Jana a Antonínovým Údolím. V blízkosti rozcestí je na pravém břehu potoka Sirný pramen, který je zajímavý výskytem železitých bakterií Leptothrix ochracea. Dále potok protéká poměrně úzkým údolím, v němž se na několika skalních prazích vytváří malé peřeje. V nejužším místě mezi Suchým a Kamenným vrchem byla v roce 1938 vybudována přehrada Naděje, která měla zadržovat vodu pro pohon dvou pil v níže ležící osadě Hamr. V lesnatém údolí pod přehradou se dodnes dochovaly zbytky dvou vodních náhonů a třetí náhon, vedený zčásti ve skále vytesaným tunelem, je na dolním konci osady. Asi 400 m pod Hamrem bylo na úpatí Lesního vrchu malé koupaliště a o necelý kilometr dále je bývalá přádelna v Antonínově Údolí, u níž jsou další zajímavé vodní náhony. Podzemní náhon vede také k dnes již zaniklému Neumannovu mlýnu u Mařeniček.

Jeden ze skalních prahů na Hamerském potoce.

V lesích kolem Hamerského potoka pracovaly ve středověku sklářské hutě, které se často stěhovaly z místa na místo, aby měly dostatek dřeva. Bohatství dřeva využívali také uhlíři, kteří z něj pálili dřevěné uhlí. Ještě dnes tu jsou místy patrné kruhové plošinky, na kterých stávaly jejich milíře. Jedna z nich je na pravé straně turistické cesty, vedoucí od přehrady Naděje do Horní Světlé. Na okolních kopcích se kdysi v nevelkých povrchových jamách dobývala chudá železná ruda, která se dále zpracovávala v Hamru, a podle lidové pověsti měl být na úpatí Kamenného vrchu také důl na zlato a stříbro, o němž dnes ale není nic známo.