Svor

Svor leží na jižní straně Lužických hor asi 3 km severozápadně od Cvikova a 4,5 km severovýchodně od Nového Boru. Jeho součástí je také osada Rousínov a samota Nová Huť, s nimiž měl k 1. lednu 2015 celkem 658 obyvatel.

Historie

Pohled na domky ve střední části vsi od nádraží.

Obec se poprvé písemně připomíná jako Rigersdorf v roce 1502, ale s největší pravděpodobností existovala už dříve. Pojmenována byla zřejmě podle lokátora Rügera či Rüdigera, ale později bylo jméno zkomoleno na Röhrsdorf. Český název Svor byl oficiálně zaveden až 15. listopadu 1946.
Svor původně náležel k milštejnskému panství Berků z Dubé, které bylo v roce 1532 připojeno k panství zákupskému, jehož součástí obec zůstala až do správní reformy v polovině 19. století. Do začátku 17. století panství vlastnili Berkové z Dubé a poté je získali Novohradští z Kolovrat. Od třicetileté války se zde vystřídala řada dalších majitelů, mezi nimiž byli v letech 1632 - 1689 vévodové Sasko-Lauenburští a poté velkovévodkyně Anna Marie Františka Toskánská. Od roku 1805 panství drželi Habsburkové.

Základem vsi byl údajně šlechtický statek a několik selských usedlostí, jejichž obyvatelé se vedle zemědělství živili hlavně těžbou a svážením dřeva, výrobou dřevěného uhlí, kolomazi a sazí. Někteří si také vydělávali jako povozníci na staré cestě z České Lípy přes hory na Rumburk. Již v roce 1612 je v obci doložen obilní mlýn, kterému ale o necelých sto let později přebral část zákazníků nově postavený mlýn v Rousínově. Roku 1750 byla v lesích severně od Svoru vybudována sklárna Nová Huť, jejíž provoz se s obtížemi podařilo udržet asi do roku 1875. Po roce 1753 se také začala stavět císařská silnice z Prahy do Rumburka. Její úsek z Boru do  Svoru byl dokončen asi o 20 let později a dále do Rumburka teprve v roce 1806. Roku 1790 už ve vsi stálo 138 domů a o 3 roky později postavil zdejší mlynář na horním konci obce pilu, u níž byla později zřízena i brusírna skleněných perel.

Domky v horní části obce s horou Klíč v pozadí.

Tak jako jinde poznamenala i život ve Svoru vojenská tažení. V srpnu 1778 sem vtrhly pruské oddíly, které odtud vytlačily rakouskou pěchotu a brzy pokračovaly dále na Českou Lípu. V sedle mezi Klíčem a Sokolíkem se přitom nakrátko usídlil pruský štáb prince Jindřicha. Za napoleonských válek roku 1813 sem zase pronikly jednotky knížete Poniatowského a maršálka Lefebra, které vybíraly v okolních vsích vysoké kontribuce. Majitelé dobytka se proto ukrývali v lesích, aby o svá zvířata nepřišli. Na návrší mezi Svorem a Rousínovem tehdy vznikl tábor, ve kterém vojáci pobývali několik týdnů.
V roce 1848 zachvátila Evropu revoluční vlna a během následujících 2 let proběhla správní reforma, která zrušila vrchnostenskou správu panství, a odpovědnost za obyvatelstvo převzaly nově vytvořené obce. Svor od té doby tvořil spolu s Rousínovem jednu katastrální obec. Po uvolnění poddanských poměrů se začala ve větší míře rozvíjet podomácku provozovaná řemesla včetně zušlechťování skla. Do roku 1870 vznikly ve Svoru tři menší brusírny skla a v sousedním Rousínově jich bylo kolem deseti.

Památkově chráněný roubený dům č.p. 54.

V červnu 1866 vypukla další prusko-rakouská válka a pruští vojáci se opět utábořili na návrší mezi Svorem a Rousínovem, zatímco štáb generála Bittenfelda se ubytoval přímo v obci. Po válce se začala stavět železnice z České Lípy do Rumburka, která si v horském terénu vyžádala mnoho náročných zemních staveb, k nimž patřil i 16 m vysoký násep u Svoru. V říjnu 1868 byla trať hotová, ale pravidelný provoz na ní byl zahájen až 16. ledna 1869 po dokončení navazující tratě z Děčína do Varnsdorfu. Železnice umožnila ve zdejším kraji výstavbu nových sklářských hutí, k jejichž vytápění se mohlo dovážet levné uhlí. Na podzim roku 1872 postavil Gustav Balle ve Svoru sklářskou huť Tereza a v lednu 1873 v ní zahájil provoz. Roku 1881 huť převzala firma Münzel a Palme. Vedle užitkového skla se v ní vyráběly také polotovary, které zušlechťovali podomácku pracující brusiči, rytci a malíři v okolních vesnicích. S provozem sklárny souvisela i výroba dřevité vlny a beden k balení skleněného zboží. Od roku 1901 se dřevitá vlna vyráběla i v bývalém svorském mlýně. 1. září 1886 byla zprovozněna železniční přípojka ze Svoru do Cvikova, prodloužená 7. října 1905 do Jablonného v Podještědí.

Domy za kaplí Nejsvětější Trojice.

Svor s Rousínovem patřil odedávna ke cvikovské faře a zdejší nebožtíci se proto pohřbívali ve Cvikově. Když byl ale tamní hřbitov přemístěn od kostela k silnici do Sloupu, zřídili si svorští kolem roku 1888 vlastní hřbitov, který sloužil i obyvatelům Rousínova. Na jaře roku 1889 došlo ve Svoru k velkému požáru, při němž do základů vyhořelo 7 domů, několik stodol a další domy byly vážně poškozeny. O 9 let později byl v obci vybudován vodovod, pojmenovaný po císaři Františku Josefovi.
Už na počátku 19. století se svorské děti učily v různých soukromých domech a roku 1879 tu byla postavena nová školní budova. V roce 1900 měl Svor 213 domů a dosáhl nejvyššího počtu 1475 obyvatel. Ti se kromě zemědělství živili hlavně domáckým tkaním, pletením, broušením skla a dalšími řemesly. Obec měla vlastní poštu a v roce 1914 byla připojena na elektrickou síť. S rozvojem turistiky tu vznikla také pobočka Horského spolku pro nejsevernější Čechy, jejíž členové se starali o přístřešek na Klíči a v roce 1911 vybudovali v lesíku severně od obce koupaliště.

Škola.

Nádražní budova z roku 1924.

V prosinci 1919 byla ve Svoru otevřena dvoutřídní česká škola a v srpnu 1926 pro ni byla dokončena nová budova. Zdejší sklářskou huť získal v roce 1919 velkopodnikatel Josef Riedel, který v ní začal navíc vyrábět skleněné kroužky a tyče pro jablonecký perlařský průmysl, a ve 30. letech tu J. Reiner zavedl výrobu polooptického skla. Protože svorské nádraží už ve 20. letech nestačilo rostoucímu provozu, muselo být rozšířeno a roku 1924 byla postavena nová nádražní budova. Slibný rozvoj ale ve 30. letech ukončila hospodářská krize, kvůli níž velká část provozů zanikla a řada lidí přišla o práci. Část nezaměstnaných pracovala v roce 1934 na zpevňování břehů a regulaci potoka.
Ještě v roce 1939 měl Svor s Rousínovem dohromady 1445 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina německých obyvatel vysídlena a roku 1950 už v obou vsích žilo jen 825 lidí, jejichž počet se v pozdějších letech dále snižoval. Řada menších výrobních provozů a dílen nebyla po válce obnovena a v květnu 1973 byla kvůli výstavbě hlavní silnice z Nového Boru zrušena železniční trať ze Svoru do Cvikova. Sklářská huť dále vyráběla hlavně technické a svářečské sklo nebo křemenné trubice do osvětlovacích těles a definitivně byla uzavřena až v roce 2003.
Ve 2. polovině 20. století se Svor spolu s Rousínovem stal také oblíbeným místem k rekreaci a mnohé po válce opuštěné domy si později koupili chalupáři. V 60. letech byl na svahu Rousínovského vrchu vybudován velký rekreační areál, využívaný hlavně jako dětský tábor, který funguje dodnes. V 70. letech u něj byla upravena i malá sjezdovka s vlekem, která ale později zanikla.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Kaple Nejsvětější Trojice.

V centru obce u železničního mostu stojí pozdně barokní kaple Nejsvětější Trojice s mansardovou střechou a věžičkou, postavená v roce 1788 na místě starší dřevěné kaple z roku 1745. Ve štítě na průčelí má niku s dřevěnou soškou Piety. Uvnitř je vestavěná třístranná dřevěná kruchta a oltář z konce 18. století s obrazem Nejsvětější Trojice z 19. století. Socha sv. Šebestiána je z 2. třetiny 18. století a socha biskupa z 3. třetiny 18. století. Vedle kaple stojí kříž z roku 1826 a 7. září 1924 byl na její západní straně odhalen pomník padlým v 1. světové válce, který byl po roce. 1945 zničen. V roce 2018 bylo z nalezených zbytků sestaveno na opačné straně kaple torzo původního pomníku.
V obci se také dochovalo několik typických lidových roubených domů s podstávkou. V boční ulici asi 160 m východně od kaple stojí památkově chráněný přízemní roubený dům č.p. 54. V jeho blízkosti u mostu přes potok je barokní pískovcový sloup se sochou Panny Marie z roku 1715, který stál dříve na nedaleké zahradě a koncem 20. století z něj zůstalo jen torzo. Po renovaci v květnu 2014 byl sloup postaven na nynějším místě. Zajímavý je také dům č.p. 165 v horní části vsi, zdobený vyřezávanými ornamenty od bývalého majitele a sochaře Vilhelma Schwarzbacha (1862-1944).

Kamenný sloup Panny Marie z roku 1715.

Torzo pomníku padlým v 1. světové válce.

Kaplička u cesty do Martinova Údolí.

U polní cesty do Martinova Údolí stojí Mariánská kaplička z doby kolem roku 1800, jejíž průčelí zdobí dva sloupy s nízkým trojúhelníkovým štítem. Za železničním podjezdem na severní straně obce je malá studánka, vedle níž stojí kříž, který sem byl přemístěn v říjnu 2007 z okraje blízkého lesíka.

Kvetoucí jírovce u kapličky.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

Ve Svoru se narodila archivářka Marie Válková (1901-1977), která působila v pražském Památníku národního písemnictví.

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Svor leží v údolí mezi Rousínovským vrchem a Klíčem, jehož mohutná kupa s dalekým rozhledem dominuje celému okolí. Z jeho úpatí vybíhá k východu nevelký Sokolík s porostem lilie zlatohlavé a v zalesněném údolí za Svorem je Svorský rybník. Jihozápadně od Svoru leží významné sklářské město Nový Bor s Arnultovicemi, nad nimiž se zvedá Borský vrch s Borskou skalkou a z lesů směrem ke Klíči vyčnívá Pramenný a Břidličný vrch. V malebném údolí nad Novým Borem je sklářská ves Polevsko s Jedličnou, v jejichž okolí je upravený lyžařský areál. Ze sedla nad Jedličnou vede silnice mezi Medvědí hůrkou, Medvědím vrchem a Malým Bukem do Kytlic v údolí říčky Kamenice.
K severu vede ze Svoru hlavní silnice do Rumburka, u níž je mezi Velkým Bukem a Pěnkavčím vrchem samota Nová Huť, nad níž se zvedá hřeben Jeleních kamenů se Stožeckým sedlem. V údolí pod Srní horou západně od Nové Hutě je Hraniční rybník s Valdštejnskou skálou a Stříbrné doly, zatímco k východu vede silnička kolem Bouřného přes rozcestí U Jana do Horní Světlé. V blízkosti rozcestí je zajímavý Sirný pramen.
Severovýchodně od Svoru leží Rousínov, nad nímž se zvedá zalesněný hřbet Pařezu. Ten tvoří výběžek severněji ležící Kobyly, na jejímž svahu je jeskyňka Vinný sklep. V lesích za Rousínovem je malé návrší s Rousínovským hrádkem a dále za ním mezi Trávnickým a Suchým vrchem vyčnívá skalní ostroh se zbytky hradu Milštejna. Na severní straně Suchého vrchu je nepřístupná Ledová jeskyně a pod ní na Hamerském potoce je přehrada Naděje. Jihovýchodně pod Suchým vrchem leží osady Trávník a Naděje. Nad Nadějí vyčnívá Křížová věž a v údolí u sousedního Hamru se dochovaly pozůstatky starých do skal vytesaných vodních náhonů.
Východně od Svoru je městečko Cvikov s Martinovým Údolím, jehož okolí dominuje Zelený vrch se dvěma vyhlídkami a Křížový vrch s kapličkami Křížové cesty. Pod Zeleným vrchem je Drnovec, od něhož vybíhá k jihu romanticky upravený skalnatý hřbet Dutého kamene. V lesích mezi Hroudou a Strážným je tiché Údolí samoty, jímž vede cesta k Havraním skalám a přes Radvanec do turisticky atraktivního Sloupu se skalním hradem, rozhlednou Na Stráži a Sloupskými skalami.

Svor na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3qdoZ

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Svoru
• Vybrané drobné památky na území obce
• Možnosti ubytování ve Svoru

• Oficiální stránky Svoru