Jelení kameny - Konopáč - Stožec

Jako Jelení kameny se většinou označují dvě nápadná čedičová skaliska, vystupující z pískovcového hřbetu, táhnoucího se mezi nádražím Jedlová a Stožeckým sedlem. Někdy se tímto názvem označuje i celý hřbet.
Původně se název Jelení kámen vztahoval jen na holý skalní blok (658 m), označovaný dnes jako Hendrychova skála, vyčnívající k severu od dříve bezejmenného návrší (665 m) uprostřed hřbetu. Z temene skalního bloku je pěkný výhled do Míšeňského dolu a na okolní kopce, mezi nimiž vyniká skalisko Tolštejna a rozložitý masiv Pěnkavčího vrchuČertovou plání a Kozím hřbetem.

Nevelká kupa Stožce se zbytky bukového lesa, poničeného větrnou smrští 24. května 2010.
Nevelká kupa Stožce se zbytky bukového lesa, poničeného větrnou smrští 24. května 2010.

Na východním okraji hřbetu, asi 1  km severně od Nové Huti je pravidelná čedičová kupa Stožec (662 m), jejíž vrcholek je porostlý řídkým bukovým lesem. Po větrné smršti 24. května 2010 z něj ale zůstala jen část a na holém místě byla později upravená vyhlídka Sofie s dřevěnou lavicí. Na pískovcové plošině severovýchodně od vrcholku bylo v roce 1778 vybudováno rakouské opevnění proti Prusům, po němž však do dnešní doby nezůstaly žádné stopy.
Na východní straně kupy je Stožecké sedlo (605 m), které odděluje hřbet Jeleních kamenů od masivu Pěnkavčího vrchu. Lidově se často nazývá Šébr, podle původního německého názvu Schöber (= Stožec). Sedlem prochází hlavní silnice z České Lípy do Rumburka, postavená v letech 1794 – 1797, u níž je upravený pramen. Pro výrazné převýšení silnice z Lesného se zde ve 20. letech 20. století pořádaly automobilové závody. V letech 2020-2021 hlavní silnici překlenula nová dřevěná lávka, určená pro pěší, cyklisty a lyžaře.
Z návrší na západním okraji hřbetu vyčnívá divoce rozeklané skalisko Konopáč (676 m), označované někdy také jako Jelení skála. Vede k němu odbočka zelené značky z rozcestí na jihozápadním svahu. Z vrcholu skály je pěkný výhled na okolní vrcholy Lužických hor, ale za jasného počasí je vidět i Ještěd.

Zalesněný hřbet Jeleních kamenů patřil před koncem 20. století k místům nejvíce postiženým průmyslovými imisemi. Po jeho temeni prochází linie hlavního evropského rozvodí mezi Severním a Baltským mořem. Na jižním svahu stojí několik betonových pevnůstek (řopíků) pohraničního opevnění z  roku 1937.

Po jihozápadním svahu hřbetu vede stará Pražská cesta, která je jednou z původních obchodních stezek, spojující vnitrozemí Čech s Lužicí. Je zakreslena již na mapě z roku 1571 a byla používána až do konce 18. století, kdy ji nahradila dnešní silnice přes Stožecké sedlo. Vedla ze Zhořelce (Görlitz) přes Löbau a Rumburk do Jiřetína, odkud stoupala pod hrad Tolštejn. Dále vedla lesem na křižovatku lesních cest v závěru Míšeňského dolu a místy hlubokým Čertovým úvozem vystupovala až k rozcestí na jihozápadním svahu Konopáče, kde se stočila k jihovýchodu a pokračovala přes Novou HuťKobyluMilštejnu. Zde se napojovala na Lipskou cestu, vedoucí od České Lípy přes Sloup, Cvikov, KrompachOybin do Žitavy. Zbytky Pražské cesty jsou dodnes dobře patrné v okolí Konopáče, kde cesta procházela nyní částečně zarostlým a vlhkým Čertovým úvozem.
U rozcestí na jihozápadním svahu Konopáče stojí tři zajímavé kamenné sloupy. Přímo na rozcestí, kde se stýkaly hranice kamenického, tolštejnsko-rumburského a zákupského panství, byl Třípanský sloup, vytesaný z tvrdého milštejnského křemence, z něhož se po dlouhá staletí vyráběly mlýnské kameny. Sloup je vyobrazen již na mapě z roku 1745 a byl údajně postaven 29. července 1705 na místě staršího, tzv. Červeného sloupu. Trojboký sloup se zaoblenými hranami měl původně na vrcholu vytesané erby majitelů příslušných panství, ale později byl vrchol s erby uražen a ze sloupu zůstalo jen torzo, které na podzim roku 1999 někdo ukradl. Dlouho tu pak byl jen prázdný podstavec, na němž nechaly Lesy ČR v červenci 2016 postavit nový sloup, který je zmenšenou kopií původního mezníku. Z pískovce jej vytesal Jan Pokorný z Děčína.

Hranice všech tří panství bylo možné ještě před koncem 20. století v okolí sledovat podle hraničních kamenů, označených počátečními písmeny názvů panství a letopočtem. Na temeni hřbetu byly patníky z let 1750 a 1765 a směrem k Hraničnímu rybníku stály novější patníky z roku 1803. V pozdějších letech ale byla velká část z nich rozkradena.
Hned vedle Třípanského sloupu stojí asi 2 metry vysoký nakloněný kamenný hranol z 19. století s ozdobně tesanými čísly lesních revírů IX a X. Další hraničník, vymezující lesní oddělení VIII a IX, stál asi 1 km severně odtud v závěru Míšeňského dolu. V roce 2010 byl sice ukraden, ale o 5 let později se jej podařilo najít a 21. září 2016 byl vrácen zpět na své místo.
Asi 20 metrů od rozcestí stojí na okraji úvozu staré Pražské cesty sloup sv. Jakuba, označovaný někdy také jako Jelení sloup. Je to štíhlý pískovcový sloup, postavený na čtyřbokém podstavci s reliéfem jelena, vzpínajícího se na muže ve splývajícím rouchu s mečem v ruce. Dnes již značně zašlý reliéf patrně zobrazuje ochránce lesních samot, svatého Jiljí, k němuž se uchyluje lovcem pronásledovaný jelen. Na vrcholku sloupu byla kdysi pravděpodobně umístěna socha sv. Jakuba, patrona poutníků. Sloup nechal asi někdy kolem počátku 18. století postavit nějaký forman nebo kupec, jemuž zde hrozilo přepadení nebo jiná pohroma. V roce 1924 byl renovován a po druhé světové válce pomalu chátral. Teprve v roce 2002 byl znovu opraven a na jeho vrcholu byla umístěna nová hlavice s malbou sv. Jakuba, zhotovená děčínským kameníkem Janem Pokorným.

Další informace