Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Rousínov

Roubený dům uprostřed osady. V pozadí je vidět bývalý mlýn.
Roubený dům uprostřed osady. V pozadí je vidět bývalý mlýn.

Rousínov je malebná, převážně rekreační osada, ležící v údolí Boberského potoka asi 3 km severozápadně od Cvikova a 1,5 km severně od Svoru, jehož je dnes místní částí. Poprvé je písemně zmiňovaná v roce 1612, ale podle místní tradice stála už dávno předtím u soutoku Kohoutího a Boberského potoka panská pila, dodávající dřevo na stavbu domů ve Cvikově. V neklidných dobách válek ale byla pila opuštěna a zanikla. Až někdy na počátku 17. století nechal majitel zákupského panství vymýcené údolí rozdělit na parcely pro 8 chalupníků a 2 domkáře, kteří sem patrně přišli ze sousedního Svoru. Osada byla pojmenována Morgenthau (= ranní rosa) a po 2. světové válce dostala české jméno Rousínov.
Protože zde nebyla úrodná půda, živili se obyvatelé hlavně prací v lese. Kromě dřevorubců a svážečů dřeva tu byli také uhlíři a smolaři, další pracovali u svorských povozníků nebo řemeslníků ve Cvikově. V roce 1706 byl ve vsi postaven obilní mlýn č.p. 19, přestavěný roku 1795 Johannem Josefem Jarischem. V roce 1771 bylo v Rousínově očíslováno 41 obydlených domů, jejichž obyvatelé se v pozdějších letech začali specializovat na broušení skla. Nejstarší brusírna tu měla být zřízena už roku 1710, ale v písemných pramenech to není potvrzeno. První doloženou brusírnu skleněných perel zřídil roku 1784 v domě č.p. 23 Anton Hahnel z Radvance a do konce 18. století tu vznikly další tři brusírny v domech č.p. 45, 47 a 50. Zakládali je většinou brusiči ze sklářských obcí v okolí Falknova nebo Polevska a díky nim se v Rousínově na počátku 19. století živilo broušením perel nebo užitkového skla asi 50 brusičů.

Pohled na domky v dolní části osady ze hřbetu Milíře. V pozadí je Velký Buk.
Pohled na domky v dolní části osady ze hřbetu Milíře. V pozadí je Velký Buk.

Za napoleonských válek v roce 1813 zřídila francouzská armáda na návrší mezi Svorem a Rousínovem tábor, ve kterém zůstala asi 6 týdnů, a v obou vesnicích vybírala vysoké kontribuce. Majitelé dobytka se proto ukrývali v lesích, aby o svá zvířata nepřišli. Do armády tehdy bylo odvedeno 26 rousínovských mužů, ale domů se už žádný z nich nevrátil. V roce 1834 měl Rousínov 43 domů, v nichž žilo 319 obyvatel, a do roku 1848 vzrostl počet domů na 56. O rok později tu byla postavena zvonice.
V roce 1848 zachvátila Evropu revoluční vlna a při následné správní reformě byla zrušena vrchnostenská panství a vytvořeny samosprávné obce. V Rousínově byl tehdy zrušen rychtářský úřad a osada byla připojena ke Svoru. Roku 1850 se ve vsi objevila cholera, která si vyžádala 4 oběti, a od té doby se každoročně 10. srpna konalo procesí do kostela ve Cvikově a na Křížový vrch. V roce 1861 se tu zase rozšířil tyfus, na který zemřelo 13 lidí. Roku 1864 byla dokončena obecní silnice, vedoucí ze Cvikova přes Martinovo Údolí do Rousínova a dále k císařské silnici.

Dům s podstávkou a hrázděným patrem uprostřed osady.
Dům s podstávkou a hrázděným patrem uprostřed osady.

V červnu 1866 vypukla další prusko-rakouská válka. Pruští vojáci se utábořili na návrší mezi Svorem a Rousínovem a zrekvírovali ve vsi potraviny, dřevo a seno pro koně. Po válce se začala stavět železnice z České Lípy přes Svor do Rumburka, která se ale jen dotkla horního konce osady. Provoz na ní byl zahájen 16. ledna 1869. Rousínov měl tehdy 60 domů a dosáhl nejvyššího počtu 520 obyvatel. Ve vsi vznikly další brusírny a větší z nich později koupily a zmodernizovaly významné sklářské firmy z nedalekého Boru. Největší brusírnou byla "Rotmühle" na horním konci obce, kterou roku 1873 přestavěla a rozšířila borská firma Vogelsang Söhne. Téhož roku začala ve Svoru pracovat sklářská huť Tereza, v níž se vyráběly také polotovary pro brusiče skla z Rousínova i dalších obcí.

Už po napoleonských válkách měly být rousínovské děti vyučovány v některém ze soukromých domů, ale později chodily do školy ve Svoru. Po prodloužení školní docházky v 60. letech 19. století ale žáků přibylo, a protože se svorští dlouho nemohli dohodnout na stavbě nové školy, koupili si rousínovští od Josefa Hoksche roubený dům na dolním konci vesnice a po nezbytných úpravách v něm 6. května 1876 otevřeli vlastní školu. V roce 1888 k ní byla přistavěna ještě druhá místnost a po roce 1891 byla otevřena druhá třída v domě č.p. 53 v horní části vsi.
Rousínov patřil spolu se Svorem ke cvikovské farnosti a zdejší nebožtíci se proto pohřbívali ve Cvikově. Kolem roku 1888 byl ale ve Svoru zřízen nový hřbitov, který pak sloužil i obyvatelům Rousínova. Téhož roku byla v centru Rousínova postavena kaple, do níž byl přenesen zvon ze starší zvonice. Ve vsi byla také zřízena hasičská zbrojnice a roku 1891 tu byl založen hasičský spolek. Velké škody způsobovaly náhlé povodně, z nichž největší koncem července 1897 strhla téměř všechny mosty, vymlela obecní silnici, zničila břehy potoka a zanesla vodní náhony k brusírnám.

Památkově chráněný roubený domek staré školy č.p. 62 na dolním konci osady.
Památkově chráněný roubený domek staré školy č.p. 62 na dolním konci osady.

Koncem století už stará škola dětem nestačila, a proto byla v centru vsi postavena nová patrová školní budova se dvěma třídami, otevřená 1. září 1899. Po roce 1900 bylo v obci zřízeno pouliční osvětlení s 10 petrolejovými lampami. Na začátku 20. století měl Rousínov již 69 domů a 445 obyvatel. Byla tu škola a tři hostince, obilní mlýn, bělidlo, 11 brusíren skla a dvě výrobny dřevité vlny. V roce 1906 zřídil Karl Rösler z Práchně v dolní části vsi i výrobnu sklářských barev, která ale pracovala jen do počátku 20. let. Protože byl tehdy ve zdejším kraji nedostatek brusičů, rozhodla se jej firma Valentin & Söhne, provozující brusírnu Rotmühle, řešit náborem v českém vnitrozemí. Do Rousínova tak přišli čeští a moravští skláři, kteří v horní části vsi vytvořili malou českou čtvrť. Od 1. února 1922 byla ve zdejší škole otevřena také česká třída. Kolem roku 1920 byla obec připojena na elektrickou síť a v roce 1936 tu byl vybudován vodovod. Slibný rozvoj ale ve 30. letech ukončila hospodářská krize, během níž se ve většině brusíren zastavil provoz, a řada lidí přišla o práci.
Ještě v roce 1939 žilo v Rousínově 375 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina Němců odsunuta a počet obyvatel se snížil. Provoz už byl obnoven jen v několika brusírnách, sdružených později v podniku Borocrystal, a když se roku 1952 broušení skla soustředilo do velkých podniků v Novém BoruKamenickém Šenově, domácké dílny ve vsích zanikly. Škola v Rousínově fungovala až do roku 1962, kdy byla kvůli malému počtu dětí zrušena. Budova pak sloužila jako rekreační středisko a dnes je v ní penzion Milštejn. Vesnice se postupně stala oblíbeným místem pro rekreaci a řadu opuštěných domů koupili a upravili chalupáři. Nevyužité domy včetně největší brusírny Rotmühle byly později zbořeny a v 60. letech 20. století byla zničena i obecní kaple.

Památkově chráněný roubený domek č.p. 39 v horní části vsi.
Památkově chráněný roubený domek č.p. 39 v horní části vsi.

V osadě se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů s podstávkou, pocházejících většinou z 1. poloviny 19. století. Památkově chráněná je stará roubená škola č.p. 62 z roku 1865, stojící u rozcestí na dolním konci osady, nebo přízemní roubené domky č.p. 39 a 40 na svahu pod Pařezem. Velmi pěkný je také patrový hrázděný dům č.p. 20 v blízkosti penzionu Milštejn. U domu č.p. 56 na dolním konci vesnice je skalní sklep s letopočtem 1846. Chráněnou památkou je také klasicistní mlýn č.p. 19 uprostřed vesnice. Hlavní patrová budova mlýna byla postavena roku 1795 a na ni navazuje novější obytné a hospodářské stavení a z druhé strany krátká přístavba s podloubím. Mlýn byl v provozu asi do roku 1935, ale po 2. světové válce nebyl udržován a v roce 1991 se břidlicová mansardová střecha na zchátralé hlavní budově propadla. Dnes je areál mlýna pečlivě udržován a dochované stěny hlavní budovy jsou zakonzervovány.

Bývalý mlýn v centru osady.
Bývalý mlýn v centru osady.

U silnice před mlýnem stála od roku 1888 pseudogotická kaple sv. Vavřince s věžičkou. Na její stavbě se podíleli tesaři Karl Kunz a Wenzel Gulich a oltář v ní postavil místní sochař August Alber. Po 2. světové válce ale kaple zchátrala a později byla zbořena. Dnes se z ní zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva a podstavec oltáře, na němž je od podzimu 2006 umístěn kříž, který kdysi stál na protější straně silnice u Schneiderova hostince. Pod stromy u kaple je kamenný památník obětem 1. světové války z 20. let 20. století.

V Rousínově se narodilo několik významných rytců a brusičů skla. Anton Pech (1884-1953) vyučoval od roku 1904 rytí skla na sklářské odborné škole v bavorském Zwieselu a vedle toho byl také vynikajícím malířem krajiny, fotografem a propagátorem turistiky v Bavorském lese. Talentovaný rytec skla Heinrich Pech (1893-1990) byl ve 40. letech 20. století jedním z nejlepších rytců v severních Čechách a Emil Rimpler (1911-1999) se stal významnou osobností ve Zwieselu, kde po 2. světové válce vybudoval dodnes fungující sklářskou firmu.

Pozůstatky bývalé kaple uprostřed osady.
Pozůstatky bývalé kaple uprostřed osady.
Pomníček padlým v 1. světové válce.
Pomníček padlým v 1. světové válce.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2019.