Rousínov

Roubený dům uprostřed osady. V pozadí je vidět bývalý mlýn.

Rousínov je malebná, převážně rekreační osada, ležící v údolí Boberského potoka asi 3 km severozápadně od Cvikova a 1,5 km severně od Svoru, jehož je dnes místní částí. Poprvé je písemně zmiňovaná v roce 1612, ale podle místní tradice stála už dávno předtím u soutoku Kohoutího a Boberského potoka panská pila, dodávající dřevo na stavbu domů ve Cvikově. V neklidných dobách válek ale byla pila opuštěna a zanikla. Až někdy na počátku 17. století nechal majitel zákupského panství vymýcené údolí rozdělit na parcely pro 8 chalupníků a 2 domkáře, kteří sem patrně přišli ze sousedního Svoru. Osada byla pojmenována Morgenthau (= ranní rosa) a po 2. světové válce dostala české jméno Rousínov.
Protože zde nebyla úrodná půda, živili se obyvatelé hlavně prací v lese. Kromě dřevorubců a svážečů dřeva tu byli také uhlíři a smolaři, další pracovali u svorských povozníků nebo řemeslníků ve Cvikově. V roce 1706 byl ve vsi postaven obilní mlýn č.p. 19, přestavěný roku 1795 Johannem Josefem Jarischem. V roce 1771 bylo v Rousínově očíslováno 41 obydlených domů, jejichž obyvatelé se v pozdějších letech začali specializovat na broušení skla. Nejstarší brusírna tu měla být zřízena už roku 1710, ale v písemných pramenech to není potvrzeno. První doloženou brusírnu skleněných perel zřídil roku 1784 v domě č.p. 23 Anton Hahnel z Radvance a do konce 18. století tu vznikly další tři brusírny v domech č.p. 45, 47 a 50. Zakládali je většinou brusiči ze sklářských obcí v okolí Falknova nebo Polevska a díky nim se v Rousínově na počátku 19. století živilo broušením perel nebo užitkového skla asi 50 brusičů.

Pohled na domky v dolní části osady ze hřbetu Milíře. V pozadí je Velký Buk.

Za napoleonských válek v roce 1813 zřídila francouzská armáda na návrší mezi Svorem a Rousínovem tábor, ve kterém zůstala asi 6 týdnů, a v obou vesnicích vybírala vysoké kontribuce. Majitelé dobytka se proto ukrývali v lesích, aby o svá zvířata nepřišli. Do armády tehdy bylo odvedeno 26 rousínovských mužů, ale domů se už žádný z nich nevrátil. V roce 1834 měl Rousínov 43 domů, v nichž žilo 319 obyvatel, a do roku 1848 vzrostl počet domů na 56. O rok později tu byla postavena zvonice.
V roce 1848 zachvátila Evropu revoluční vlna a při následné správní reformě byla zrušena vrchnostenská panství a vytvořeny samosprávné obce. V Rousínově byl tehdy zrušen rychtářský úřad a osada byla připojena ke Svoru. Roku 1850 se ve vsi objevila cholera, která si vyžádala 4 oběti, a od té doby se každoročně 10. srpna konalo procesí do kostela ve Cvikově a na Křížový vrch. V roce 1861 se tu zase rozšířil tyfus, na který zemřelo 13 lidí. Roku 1864 byla dokončena obecní silnice, vedoucí ze Cvikova přes Martinovo Údolí do Rousínova a dále k císařské silnici.

Dům s podstávkou a hrázděným patrem uprostřed osady.

V červnu 1866 vypukla další prusko-rakouská válka. Pruští vojáci se utábořili na návrší mezi Svorem a Rousínovem a zrekvírovali ve vsi potraviny, dřevo a seno pro koně. Po válce se začala stavět železnice z České Lípy přes Svor do Rumburka, která se ale jen dotkla horního konce osady. Provoz na ní byl zahájen 16. ledna 1869. Rousínov měl tehdy 60 domů a dosáhl nejvyššího počtu 520 obyvatel. Ve vsi vznikly další brusírny a větší z nich později koupily a zmodernizovaly významné sklářské firmy z nedalekého Boru. Největší brusírnou byla "Rotmühle" na horním konci obce, kterou roku 1873 přestavěla a rozšířila borská firma Vogelsang Söhne. Téhož roku začala ve Svoru pracovat sklářská huť Tereza, v níž se vyráběly také polotovary pro brusiče skla z Rousínova i dalších obcí.

Domky v horní části vsi. V pozadí je vrch Bouřný.

Už po napoleonských válkách měly být rousínovské děti vyučovány v některém ze soukromých domů, ale později chodily do školy ve Svoru. Po prodloužení školní docházky v 60. letech 19. století ale žáků přibylo, a protože se svorští dlouho nemohli dohodnout na stavbě nové školy, koupili si rousínovští od Josefa Hoksche roubený dům na dolním konci vesnice a po nezbytných úpravách v něm 6. května 1876 otevřeli vlastní školu. V roce 1888 k ní byla přistavěna ještě druhá místnost a po roce 1891 byla otevřena druhá třída v domě č.p. 53 v horní části vsi.
Rousínov patřil spolu se Svorem ke cvikovské farnosti a zdejší nebožtíci se proto pohřbívali ve Cvikově. Kolem roku 1888 byl ale ve Svoru zřízen nový hřbitov, který pak sloužil i obyvatelům Rousínova. Téhož roku byla v centru Rousínova postavena kaple, do níž byl přenesen zvon ze starší zvonice. Ve vsi byla také zřízena hasičská zbrojnice a roku 1891 tu byl založen hasičský spolek. Velké škody způsobovaly náhlé povodně, z nichž největší koncem července 1897 strhla téměř všechny mosty, vymlela obecní silnici, zničila břehy potoka a zanesla vodní náhony k brusírnám.

Památkově chráněný roubený domek staré školy č.p. 62 na dolním konci osady.

Koncem století už stará škola dětem nestačila, a proto byla v centru vsi postavena nová patrová školní budova se dvěma třídami, otevřená 1. září 1899. Po roce 1900 bylo v obci zřízeno pouliční osvětlení s 10 petrolejovými lampami. Na začátku 20. století měl Rousínov již 69 domů a 445 obyvatel. Byla tu škola a tři hostince, obilní mlýn, bělidlo, 11 brusíren skla a dvě výrobny dřevité vlny. V roce 1906 zřídil Karl Rösler z Práchně v dolní části vsi i výrobnu sklářských barev, která ale pracovala jen do počátku 20. let. Protože byl tehdy ve zdejším kraji nedostatek brusičů, rozhodla se jej firma Valentin & Söhne, provozující brusírnu Rotmühle, řešit náborem v českém vnitrozemí. Do Rousínova tak přišli čeští a moravští skláři, kteří v horní části vsi vytvořili malou českou čtvrť. Od 1. února 1922 byla ve zdejší škole otevřena také česká třída. Kolem roku 1920 byla obec připojena na elektrickou síť a v roce 1936 tu byl vybudován vodovod. Slibný rozvoj ale ve 30. letech ukončila hospodářská krize, během níž se ve většině brusíren zastavil provoz, a řada lidí přišla o práci.
Ještě v roce 1939 žilo v Rousínově 375 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina Němců odsunuta a počet obyvatel se snížil. Provoz už byl obnoven jen v několika brusírnách, sdružených později v podniku Borocrystal, a když se roku 1952 broušení skla soustředilo do velkých podniků v Novém Boru a Kamenickém Šenově, domácké dílny ve vsích zanikly. Škola v Rousínově fungovala až do roku 1962, kdy byla kvůli malému počtu dětí zrušena. Budova pak sloužila jako rekreační středisko a dnes je v ní penzion Milštejn. Vesnice se postupně stala oblíbeným místem pro rekreaci a řadu opuštěných domů koupili a upravili chalupáři. Nevyužité domy včetně největší brusírny Rotmühle byly později zbořeny a v 60. letech 20. století byla zničena i obecní kaple.

Památkově chráněný roubený domek č.p. 39 v horní části vsi.

V osadě se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů s podstávkou, pocházejících většinou z 1. poloviny 19. století. Památkově chráněná je stará roubená škola č.p. 62 z roku 1865, stojící u rozcestí na dolním konci osady, nebo přízemní roubené domky č.p. 39 a 40 na svahu pod Pařezem. Velmi pěkný je také patrový hrázděný dům č.p. 20 v blízkosti penzionu Milštejn. U domu č.p. 56 na dolním konci vesnice je skalní sklep s letopočtem 1846. Chráněnou památkou je také klasicistní mlýn č.p. 19 uprostřed vesnice. Hlavní patrová budova mlýna byla postavena roku 1795 a na ni navazuje novější obytné a hospodářské stavení a z druhé strany krátká přístavba s podloubím. Mlýn byl v provozu asi do roku 1935, ale po 2. světové válce nebyl udržován a v roce 1991 se břidlicová mansardová střecha na zchátralé hlavní budově propadla. Dnes je areál mlýna pečlivě udržován a dochované stěny hlavní budovy jsou zakonzervovány.

Bývalý mlýn v centru osady.

U silnice před mlýnem stála od roku 1888 pseudogotická kaple sv. Vavřince s věžičkou. Na její stavbě se podíleli tesaři Karl Kunz a Wenzel Gulich a oltář v ní postavil místní sochař August Alber. Po 2. světové válce ale kaple zchátrala a později byla zbořena. Dnes se z ní zachovaly jen nepatrné zbytky zdiva a podstavec oltáře, na němž je od podzimu 2006 umístěn kříž, který kdysi stál na protější straně silnice u Schneiderova hostince. Pod stromy u kaple je kamenný památník obětem 1. světové války z 20. let 20. století.

V Rousínově se narodilo několik významných rytců a brusičů skla. Anton Pech (1884-1953) vyučoval od roku 1904 rytí skla na sklářské odborné škole v bavorském Zwieselu a vedle toho byl také vynikajícím malířem krajiny, fotografem a propagátorem turistiky v Bavorském lese. Talentovaný rytec skla Heinrich Pech (1893-1990) byl ve 40. letech 20. století jedním z nejlepších rytců v severních Čechách a Emil Rimpler (1911-1999) se stal významnou osobností ve Zwieselu, kde po 2. světové válce vybudoval dodnes fungující sklářskou firmu.

Pozůstatky bývalé kaple uprostřed osady.

Pomníček padlým v 1. světové válce.

Vyhledávání

Rousínov

Další informace