Martinovo Údolí

Léčebna TBC a respiračních nemocí v Martinově Údolí.
Léčebna TBC a respiračních nemocí v Martinově Údolí.

Osada Martinovo Údolí je součástí Cvikova a leží na jeho severozápadním okraji u silničky, vedoucí údolím Boberského potoka do Rousínova. Pojmenována byla po učiteli Leopoldu Martinovi, který se údajně nepohodl se svými duchovními představenými a proto zanechal učitelského povolání a společně se svým přítelem Johannem Ulbrichem založil roku 1834 v lesním údolí pod Bartelovým vrchem léčebné parní lázně. Zřejmě se mu ale moc nedařilo, protože po 6 letech lázeňství zanechal a později se odstěhoval do České Lípy, kde dále působil jako soukromý učitel.
V březnu 1840 získal lázně v Martinově Údolí Vinzenz Paul, jehož syn Heinrich z nich udělal široko daleko známý léčebný ústav pro řadu nemocí. Po jeho smrti v roce 1918 koupil podnik zdejší okresní soudce Wenzel Turnwalt a od něj ho roku 1922 získala majitelka cvikovské barvírny Anna Niessnerová. Ta jej dost nákladně přebudovala na prvotřídní léčebný dům s pěknou zahradou. O tři roky později lázně společně odkoupily okresní nemocenské pojišťovny v České Kamenici, Rumburku, Mikulášovicích a Cvikově a 10. května 1925 zde slavnostně otevřely dělnické rekreační a léčebné středisko. K dispozici v něm byly parní, horkovzdušné, elektrické, rašelinné a medicinální koupele. Součástí lázní byl i hostinec, který se stal oblíbeným výletním cílem pro návštěvníky okolních lesů.
Na počátku 30. let 20. století vzniklo na protější stráni moderní nervové sanatorium, postavené podle projektu architekta Karla Tymicha pro Sdružení německých nemocenských pojišťoven v Československu. Koncem 40. let se v něm začali léčit nemocní s tuberkulózou, v 90. letech budova prošla rekonstrukcí a dále slouží k léčení TBC a respiračních nemocí. Původní lázeňský dům dodnes stojí a je využíván jako provozní objekt léčebny.

O něco blíže ke Cvikovu stála ve 30. letech 19. století barvírna na červeno, kterou provozoval příbuzný původního zakladatele lázní Ignaz Martin. Po jeho smrti podnik převzal do nájmu Karl Grohmann, který v letech 1847-1848 zřídil novou moderní barvírnu v Lindavě. Protože byl ve svém podnikání úspěšný, továrnu stále rozšiřoval a později zakoupil i staré budovy v Martinově údolí, aby je v roce 1879 přestavěl na bělidlo bavlněné příze s parním provozem. To fungovalo až do všeobecné hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Část budov v areálu továrny se dodnes dochovala.

Jedna z dochovaných budov bývalého bělidla.
Jedna z dochovaných budov bývalého bělidla.
Dům za bývalým bělidlem.
Dům za bývalým bělidlem.

Další informace