Polevsko
Polevsko leží v horní části údolí Sporky nad Arnultovicemi asi 3,5 km severozápadně od Nového Boru. Jeho součástí jsou také osady Klučky a Jedličná, s nimiž mělo Polevsko k 1. lednu 2011 celkem 370 obyvatel.
Historie
Horní část obce s kostelem Nejsvětější Trojice. V pozadí je Polevský vrch.
Foto: Jiří Kühn.
Vesnice vznikla na území bývalého pohraničního hvozdu, do něhož už někdy ve 13. nebo 14. století přicházeli skláři, jejichž hutě spotřebovaly velké množství dřeva. Nejstarší sklářská huť stála podle místní tradice v lese Gross Seifert na jižním úpatí Medvědího vrchu u dnešní silnice do Svoru, ale její přesné stanoviště zatím neznáme. Prvními zdejšími osídlenci měli být skláři Oppitzové z Bavorska a Preysslerové ze Slezska. Někteří z nich se snad již dříve usadili v oblasti Horní Blatné v Krušných horách, odkud se ve 2. polovině 15. století přestěhovali do Lužických hor a založili tu novou ves, kterou podle Blatné (německy Platten, Blatten) pojmenovali Blattendorf. Nejstarší písemná zmínka o vsi pochází z let 1471 - 1481.
V průběhu 17. století se tu vedle hutní výroby skla začala rozvíjet i podomácku provozovaná řemesla, zaměřená na zušlechťování skla řezáním, broušením, malbou a později i leptáním. Rostoucí počet sklářských řemeslníků vedl k zakládání vlastních cechů, z nichž první vznikl roku 1661 na českokamenickém panství v Chřibské a 15. března 1683 udělil cechovní privilegia polevským a falknovským zušlechťovatelům skla i majitel sloupského panství Ferdinand Hroznata z Kokořova. Rozvoj sklářských řemesel závisel na odbytu, a protože domácí trh se snadno nasytil, bylo třeba hledat odbyt v zahraničí. Za hlavního průkopníka sklářského obchodu bývá většinou považován Johann Caspar Kittel, který v roce 1680 založil huť Rollhütte u Hutního rybníka pod Jedlovou, ale zákupské celní tarify z roku 1613 dokládají, že se sklo vozilo do ciziny už dlouho před tím. Kittel prý využil zahraničních zkušeností brusičů nůžek a nabídl jim, aby prodávali i sklo. Jeho pokus pak podnítil další exportéry, kteří sklo roznášeli v nůších, vozili na trakařích, a ti bohatší i na vozech. Postupně pronikali do stále vzdálenějších míst až dosáhli severoněmeckých měst, Hamburku a kolem roku 1700 i Portugalska. Christian Franz Rautenstrauch se roku 1710 vydal na Kittelův podnět do Petrohradu a jeho úspěšná cesta otevřela zdejšímu sklu bránu nejen do Ruska, ale také do Turecka a dále na východ. Rautenstrauch pak obrátil pozornost k portugalskému trhu a později odešel do Španělska, kde zřídil několik poboček. Kolem roku 1740 založil s dalšími společníky v Polevsku jednu z prvních obchodních společností - kompanií - které díky obchodním zastoupením a filiálkám v zahraničí zajišťovaly výrobu sklářského zboží podle přání a požadavků zákazníků. Později se obchodní podnikání z Polevska rozšířilo i do okolních obcí.
Obchod se sklem byl velmi výnosný, takže Johann Caspar Kittel mohl v letech 1716 - 1718 zaplatit větší část nákladů na výstavbu polevského kostela a v roce 1735 přispěl i ke zřízení zdejší farnosti, aby obyvatelé nemuseli docházet do kostela ve Skalici. V roce 1716 byla ve vsi založena také škola, na níž od října 1795 působil žandovský rodák Christoph Mösner.
Pohled ze hřbitova na domy v horní části obce.
Foto: Jiří Kühn.
V roce 1720 vznikla jižně od Polevska osada Klučky a o 30 let později byla v údolí směrem na Kytlice založena Jedličná. V letech 1739 - 1789 se v lesích severně od obce usadil poustevník Eleazar Oppitz, jehož poustevna, zvaná "Tillhäusel" (= Tillův domek), byla zbořena roku 1875.
V 18. století obec poznamenaly války s Pruskem, zejména dlouhotrvající pobyty vojsk, která museli obyvatelé zásobovat. Na jaře roku 1743 se obětí Prusů stal i obchodník Christian Rautenstrauch, který byl nedaleko svého domu přepaden a jako špión odvlečen za koněm do pruského ležení. Po několika dnech byl sice propuštěn, ale brzy poté na následky prožitého utrpení zemřel. Při ústupu Prusů po porážce u Kolína zemřel v červenci 1757 v Polevsku pruský husar Gottfried Seydelmann, který tu byl pohřben, a roku 1902 mu na kostele odhalili pamětní desku. Za napoleonských válek v roce 1813 zase museli polevští zásobovat francouzský vojenský tábor na Širokém poli severně od obce. Sklářskou výrobu tehdy těžce poznamenala blokáda zahraničního obchodu a o její nové oživení se zasloužil hlavně Friedrich Egermann, který žil nějaký čas i v Polevsku v domech č.p. 58 a 70. V té době se už ale stal centrem sklářské výroby a obchodu výhodněji položený Bor, do něhož kolem roku 1820 přesídlil i Egermann. Sklářská řemesla se ale v Polevsku udržela, roku 1820 tu byli 2 malíři, 12 kuličů, 2 pozlacovači a 5 řezačů skla, jeden zavrtávač a dva výrobci sklářských forem. Zemědělství tu kvůli nepříznivým přírodním podmínkám nemělo velký význam a podle dochovaných zpráv byli v obci jen 4 sedláci a 11 chalupníků.
Patrový roubený dům s mansardovou střechou.
Foto: Jiří Kühn.
V revolučním roce 1848 vznikla v Polevsku národní garda, která patřila svou organizací, výzbrojí i počtem 144 mužů mezi nejlepší na sloupském panství. Reforma státní správy v roce 1850 přinesla vsi vlastní samosprávu s voleným purkmistrem.
Požár v noci z 30. na 31. května 1856 zničil v obci velký počet domů, ale většina z nich byla brzy opět postavena. V roce 1869 dosáhlo Polevsko nejvyššího počtu 1422 obyvatel. Zdejší škola byla již v roce 1820 rozšířena na dvoutřídní a roku 1873 na trojtřídní. Ani to ale dlouho nestačilo a tak byla v letech 1878 - 1879 postavena nová školní budova, která po různých úpravách slouží k výuce dodnes. Slavnostně byla otevřená 14. července 1879 se čtyřmi třídami a roku 1894 byla doplněna ještě o třídu pátou. V roce 1880 byl v obci zřízen také poštovní úřad, a když v listopadu 1887 vznikla v Arnultovicích starokatolická obec, brzy se k ní připojila i filiální obec v Polevsku.
Od 70. let 19. století se ve sklářské výrobě začal projevovat nedostatek suroviny, která se musela dovážet ze stále vzdálenějších míst. Teprve po zavedení nové technologie vytápění pecí uhlím a po vybudování železnice, která umožnila jeho levnou dopravu, mohly být postaveny nové sklářské hutě v Boru, Kamenickém Šenově, Kytlicích, Skalici, Svoru a také v Polevsku.
Pohled přes střední část obce se školou k Jedličné.
Foto: Jiří Kühn.
Roku 1897 tu vznikl sklářský obchod bratří Handschků, který spolu s rafinerií Raimunda Knöspela poskytoval obživu velké části obyvatel, kteří sklo podomácku zušlechťovali jako brusiči, kuliči, matovači, zavrtávači, postříbřovači, pozlacovači, rytci a malíři. V roce 1907 založil Karl Mühlbauer v dolní části vsi sklářskou huť Klára a o 3 roky později byla nedaleko ní postavena huť Anna Rudolfa Handschka. V obci bylo ještě několik menších exportních firem a stříhárna sametu Ignaze Richtera.
Slibný rozvoj ale přerušila 1. světová válka, která s sebou přinesla bídu, nedostatek potravin i dalších životních potřeb. Před koncem války 21. května 1918 prošli Polevskem do Arnultovic vzbouřenci z rumburské vojenské posádky, kteří tu zajali hlídku z novoborského útvaru pohraničních myslivců. Po skončení války došlo opět k oživení výroby, ale koncem roku 1929 začala hospodářská krize a výroba v obou polevských hutích se zastavila. V roce 1932 si sklářští dělníci pronajali huť Klára, kterou nazvali Rudihuť, a pokoušeli se své výrobky uplatnit na trhu za nízké ceny. Pod vedením Emanuela Beránka provoz hutě udrželi až do obsazení pohraničí Německem v říjnu 1938.
Ještě v roce 1930 mělo Polevsko 1316 obyvatel, ale po 2. světové válce byla většina z nich odsunuta do Německa, a protože nových přistěhovalců z českého vnitrozemí přicházelo podstatně méně, roku 1950 tu žilo už jen 403 obyvatel. Řada domů zůstala opuštěná a mnohé z nich byly zbořeny. Ty které zůstaly stát, později zachránili před zánikem chalupáři. Provoz v huti Anna už nebyl po válce obnoven a kolem roku 1950 byla zbořena. Sklářskou huť Klára vlastnil od roku 1956 podnik Borské sklo a později Státní výzkumný ústav sklářský v Hradci Králové. V 90. letech 20. století huť změnila majitele a pod původním jménem Klára funguje dodnes.
V roce 1980 bylo Polevsko nuceně připojeno k Novému Boru, ale po změně politických poměrů se v létě roku 1990 opět osamostatnilo. Od té doby se obec pozvolna mění k lepšímu, řada domů i menších kapliček či křížů byla opravena a po roce 2011 byl rekonstruován i kostel s přilehlým hřbitovem.
Památky a zajímavosti
Kostel Nejsvětější Trojice.
Foto: Jiří Kühn.
Na vyvýšeném místě v horní části obce stojí kostel Nejsvětější Trojice, postavený Petrem Pavlem Columbanim v letech 1716-1718 a vysvěcený 10. července 1718. Dalšími stavebními úpravami prošel ve 2. polovině 18. století a 19. července 1939 po zásahu blesku vyhořel, ale během roku byl opět opraven. Po 2. světové válce kostel pomalu chátral až do rekonstrukce, zahájené v dubnu 2011. Barokní jednolodní stavba má na severovýchodní straně hranolovou věž s cibulovitou bání, ve štítě na jihozápadním průčelí je nika se sousoším Nejsvětější Trojice a jihovýchodní stěnu zdobí sluneční hodiny. Vnitřní vybavení tvoří jeden hlavní a dva boční oltáře z 19. století, kazatelna z doby kolem roku 1800, upravená v 19. století, pozdně barokní křtitelnice a varhany z roku 1941.
Kostel obklopuje hřbitov, vybudovaný zčásti na terase, ohrazené zdí. Na kraji terasy stojí hrobka, kterou nechal v roce 1898 postavit sklářský podnikatel Rudolf Handschke. Osmiboká novogotická kaple s vitrážovými okny má na vrcholku věžičku s jehlanovou stříškou a pod podlahou je klenutá pohřební komora, přístupná vnitřním schodištěm. V letech 2007 - 2010 byla zchátralá hrobka zrekonstruována. V prostoru hřbitova je také několik zajímavých náhrobků z 18. a 19. století.
Hrobka sklářské rodiny Handschke.
Foto: Jiří Kühn.
Hřbitov se starými náhrobky a hrobkou rodiny Handschke v pozadí.
Foto: Jiří Kühn.
Kaplička Bolestné Matky Boží v horní části vsi.
Foto: Jiří Kühn.
Na křižovatce asi 100 m jihovýchodně od kostela stojí kaplička Bolestné Matky Boží, postavená roku 1900 pro věřící starokatolické církve. Kdysi u ní stála malá zvonička a v roce 1927 tu byly vysazeny 2 lípy. V roce 2001 byla zchátralá kaplička opravena a 29. července téhož roku slavnostně vysvěcena.
Bývalá fara pod kostelem.
Foto: Jiří Kühn.
V obci se dochovala řada patrových roubených domů, z nichž je památkově chráněná bývalá fara č.p. 1 s mansardovou střechou pod kostelem nebo o něco výše stojící roubená usedlost č.p. 14. U odbočky silnice ke Klučkám stojí dům č.p. 110 se zděným přízemím a roubeným patrem a kousek nad křižovatkou uprostřed vsi je další roubený dům č.p. 53 s mansardovou střechou. Kulturní památkou je i areál sklářské hutě Klára na dolním okraji obce.
Ve vsi se nachází také několik křížů. Na pěkném místě asi 150 m za vesnicí u silničky ke Klučkám stojí Jankeho kříž z roku 1834, obnovený v roce 2007, a na křižovatce v centru obce je nedávno renovovaný kříž s vyobrazením Kalvárie, namalovaným na plechu, postavený obchodníkem Antonem Lorenzem 27. října 1822. Na zahradě domu č.p. 134 na severním konci obce je socha sv. Jana Nepomuckého, která od roku 1820 zdobila jeden z pilířů hřbitovní brány. V roce 1837 byla ale z brány odstraněna, a protože jí chyběla jedna paže, nechal ji Vinzenz Knöspel opravit a v roce 1838 ji postavil na dnešním místě. O 200 m výše je v zatáčce silnice u Jedličné pomníček známého herce dětských rolí Tomáše Holého, který zde měl 8. března 1990 havárii, na jejíž následky po převozu do novoborské nemocnice zemřel.
Na horním konci obce je upravený malý parčík s pomníkem padlých z 1. světové války od děčínského architekta Rudolfa Görtlera, odhalený 23. září 1923. Asi 350 m západně od něj stála u silnice do Práchně Knäspelova kaple z roku 1820, postavená rodinou sklářských obchodníků Knäspelů. V 50. letech 20. století byla ale kaplička zničena a v roce 2008 byla na jejím místě postavena nová výklenková kaple s malovaným obrázkem Ježíše na hoře Olivetské, slavnostně posvěcená 31. srpna 2008 generálním vikářem Litoměřické diecéze Karlem Havelkou.
Socha sv. Jana Nepomuckého.
Foto: Jiří Kühn.
Parčík s pomníkem padlých v 1. světové válce.
Foto: Jiří Kühn.
Knäspelova kaple u silnice do Práchně.
Foto: Jiří Kühn.
Rodáci a osobnosti
V Polevsku se narodil sklářský mistr a průkopník sklářského obchodu Johann Caspar Kittel, který tu mimo jiné zavedl i výrobu čirého bezbarvého skla po vzoru benátských sklářů. Pocházel odtud také římskokatolický kněz a profesor kanonického práva, filozofie a teologie Stephan Rautenstrauch (1734 - 1785), působící od roku 1773 jako opat břevnovsko-broumovského kláštera a o rok později jmenovaný ředitelem teologické fakulty v Praze a později ve Vídni. Z rodu Preisslerů pocházel kněz, učitel a českolipský děkan Johann Christoph Preisler (+1796), který byl také autorem řady sonát a koncertů. Člen augustiniánského řádu a učitel Alexandr Gürtler (+1775) působil na českolipském gymnáziu a později řídil dvorní kapelu uherského magnáta Batthyanyiho, Jakub Helzel (*1809) se uplatnil jako varhaník v Rize a Franz Johann Stabler (1829 - 1868) přijal po krátkém působení v orchestru Johanna Strausse místo v petrohradské opeře.
Zajímavosti v okolí
Polevsko s osadami Klučky a Jedličná leží v závěru údolí Sporky nad Arnultovicemi a Novým Borem. Západním směrem se od obce táhne zalesněný hřbet Kluček se zajímavým čedičovým lomem a pěknými výhledy do okolní krajiny. Po severní straně hřbetu vede silnička do Práchně, u níž je velmi známá Panská skála a nenápadná Vyhlídka s malým lyžařským svahem. Za Práchní leží sklářské město Kamenický Šenov a v sousedním údolí pod Šenovským vrchem je obec Prysk, nad níž se zvedá zalesněný Ovčácký vrch a skalnatý Střední vrch s krásnou vyhlídkou. Přímo nad Polevskem je táhlý hřbet Polevského vrchu s lyžařským areálem a pěknými výhledy do okolí, na který na severovýchodě navazuje Medvědí hůrka se Stříbrným vrchem. Za sedlem u Jedličné hřbet pokračuje k východu přes Medvědí vrch k Malému Buku a k výrazné hoře Klíč, z jejíhož vrcholu se otevírá překrásný kruhový výhled do dalekého okolí. Z lesů pod Klíčem vyčnívá nižší Pramenný vrch s Břidličným vrchem a v údolí severovýchodně pod Klíčem a sousedním Rousínovským vrchem leží Svor. Za horským hřebenem severně od Polevska je malebné lesnaté údolí Kamenice s rekreačními osadami Kytlice a Mlýny.
