Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Radvanec

Radvanec je protáhlá ves, ležící na horním toku Dobranovského potoka asi 1,5 km severně od Sloupu a 3,5 km jihozápadně od Cvikova. Jeho součástí je také osada Maxov, s níž měl k 1. lednu 2014 dohromady 168 obyvatel.

Historie

Domky ve střední části obce. V pozadí je hora Klíč. Vesnice vznikla na staré lipské cestě, vedoucí z vnitrozemí Čech přes Českou Lípu, SloupCvikov do Žitavy. Poprvé je zmiňována roku 1384 a její jméno se odvozuje od zakladatele, který se jmenoval Radovan nebo Radvaněk. V pozdější době se ale používal německý název Rodowitz. Obec byla součástí sloupského panství a od počátku měla vlastního rychtáře, jehož úřad se dědil v rodině Hufnagelů, majitelů největšího statku na jižním konci vsi. Prvním doloženým rychtářem byl roku 1641 Georg Hufnagel.
V roce 1680 postihla velkou část Čech morová epidemie, na jejíž následky prý v Radvanci vymřely dva domy. Téhož roku vypuklo selské povstání, do něhož se ale zdejší poddaní významněji nezapojili, protože podmínky na sloupském panství byly za Hroznatů z Kokořova snesitelnější, než na okolních panstvích. V roce 1695 žilo v Radvanci 17 sedláků, 21 domkařů a chalupníků. Vedle zemědělství se tu rozšířilo také pěstování lnu, tkaní plátna a koncem 17. století se začalo ve větší míře uplatňovat i domácké zušlechťování skla.
Ulička u kaple sv. Antonína Paduánského. V roce 1710 koupili sloupské panství Kinští, v jejichž majetku zůstalo až do reformy státní správy po roce 1848. Roku 1720 musel zdejší rychtář Wenzel Hufnagel prodat zadlužený statek vrchnosti, která jej přeměnila na panský dvůr. Když panství v roce 1726 převzal Josef Johann Maxmilián Kinský, začal zde podporovat rozvoj domácké i manufakturní řemeslné výroby a v řadě vsí zřídil přádelnické školy. Plátno od poddaných skupoval a prodával je nejen do Saska, ale i na vzdálenější trhy do Anglie, Španělska, Německa a Itálie. Protože radvanecký dvůr moc nevynášel, hrabě Kinský jej v roce 1738 zrušil a na jeho pozemcích založil osadu Maxov. Polnosti dvora rozdělil na 12 dílů pro nové hospodáře a zbývající malé parcely prodal tkalcům na stavbu domků. Hlavní budovu zrušeného dvora koupil rychtář Christoph Hansel a později přešla do majetku Antona Teifela, který v ní zařídil kartounku.
Škola byla původně jen ve Sloupu a po školské reformě Marie Terezie se v Radvanci začalo vyučovat v různých soukromých domech. Teprve když byla stržena stará dřevěná sloupská fara, koupili z ní radvanečtí použitelné dřevo a v roce 1787 z něho postavili vlastní školní budovu. Také do kostela chodili zdejší obyvatelé do Sloupu. Ve vsi původně stála jenom dřevěná zvonice, obnovovaná v letech 1752 a 1787, a roku 1801 tu nechal obchodník Anton Mücke z Maxova postavit kapli sv. Antonína Paduánského, vysvěcenou v roce 1819.

Střed obce s rybníčkem, budovou bývalého mlýna a kaplí sv. Antonína v pozadí. Během napoleonských válek obyvatele zatěžovaly hlavně průchody a ubytování vojsk, ale koncem srpna 1813 se nepřátelé dostali i do okolní krajiny, kde docházelo ke střetům polských hulánů s hlídkami rakouských husarů. K jedné takové šarvátce došlo i na lukách u Maxova. Ve 2. polovině září se přes severní Čechy k Lipsku přemisťovaly ruské pluky, jejichž pobyt zcela vyčerpal zásoby před nastávající zimou. V létě roku 1832 obec postihla cholera, která si tu vyžádala 11 obětí.
V roce 1833 měl Radvanec 98 domů, v nichž žilo 650 obyvatel. Ve vsi byly 3 manufaktury na bavlněné a plátěné zboží a podomácku tu pracovalo 19 tkalců. Roku 1850 byla dokončena reforma státní správy, která zrušila vrchnostenská panství, a 23. srpna proběhly v Radvanci první obecní volby. Protože stará škola už nestačila rostoucímu počtu dětí, musela se po roce 1873 pro nově otevřenou druhou třídu najímat místnost v jiném domě. Obec se proto rozhodla koupit opuštěnou Teifelovu kartounku a přestavěla ji na školu, slavnostně otevřenou 18. října 1881. Po dostavbě císařské silnice z České Lípy přes Bor na Rumburk zůstal Radvanec stranou od hlavních cest a v letech 1896-1897 byla do obce přivedena silnice ze Sloupu, na kterou o rok později navázala krátká spojka do Maxova. Silnice do Nového Boru byla dokončena až 9. září 1908.
Na počátku 20. století měl Radvanec 113 domů a 594 obyvatel, kteří se živili zemědělstvím a drobnými řemesly, nebo prací v okolních továrnách. V obci bylo přes 20 sedláků a kromě vrchnostenské pily tu byl také obilní mlýn, brusírna skla, zrcadlářský obchod Franze Langera a Angermannova továrna na lněné a bavlněné zboží. Podomácku provozované tkalcovství v té době už prakticky zaniklo, ale v domácích dílnách stále pracovalo několik rytců a malířů skla.
Po 2. světové válce klesl počet obyvatel pod 300 a kvůli zhoršujícím se životním podmínkám lidé postupně odcházeli do větších měst a obcí. Radvanec s Maxovem byl proto v roce 1960 připojen ke Sloupu a spolu s ním byl roku 1981 přičleněn k Novému Boru. V té době docházelo k rozvoji rekreace a vedle soukromých domků a chat tu vzniklo také několik velkých podnikových rekreačních středisek. Od 1. ledna 1993 je Radvanec opět samostatnou obcí.

Památky a zajímavosti

Silnice do Maxova s mostkem a sochou sv. Jana Nepomuckého. V pozadí je budova bývalého Hufnagelova statku. Nejvýznamnější stavbou v Radvanci býval rychtářský Hufnagelův statek, stojící na jižním okraji obce u silnice do Maxova. Rychta sloužila zároveň jako zájezdní hospoda na staré lipské cestě, o čemž svědčily i zbytky kamenných žlabů a kruhy na uvazování koní v přízemí budovy, nebo různé mince z 1. poloviny 17. století, nalezené při kopání jímky po 2. světové válce. V roce 1720 prodal Wenzel Hufnagel statek Kinským, kteří jej přeměnili na panský dvůr, jehož správcem byl až do roku 1737 šafář Josef Hausser. V roce 1738 ale hrabě Kinský nevýnosný statek zrušil a jeho hlavní budovu koupil rychtář Christoph Hansel. Později přešla do majetku továrníka Antona Teifela, který v ní zřídil kartounku, a roku 1881 ji koupila obec a přestavěla ji na školu, slavnostně vysvěcenou 18. října téhož roku. Budova byla později zvýšena o první patro a výuce sloužila až do 60. let 20. století, kdy byla pro malý počet dětí zrušena.

Po roce 2000 byla uprostřed obce upravená náves s rybníčkem a lavičkami a v sousedství hostince byl v roce 2004 umístěn malý vyřezávaný sloupek s obrázkem sv. Antonína a vysazena Lípa porozumění. Pod skálou jižně od hostince je starý mlýnský náhon, u něhož byl upraven malý amfiteátr a dětské hřiště. Zahájena byla i rekonstrukce starého roubeného mlýna č.p. 77 z počátku 18. století, která ale bohužel nebyla dokončena.

Budova obecního úřadu s hostincem. Reliéf Krista na kříži v obci na úpatí Pomahačova vrchu.

Kaple sv. Antonína Paduánského. V ulici nad mlýnem stojí kaple sv. Antonína Paduánského, kterou nechal v roce 1801 postavit maxovský rodák a obchodník sklem Anton Mücke. Hrubá stavba byla dokončena ještě téhož roku, ale uvnitř byla kaple vybavena až po skončení napoleonských válek v roce 1818 a následujícího roku ji vysvětil hornopolický arciděkan Ignaz Jaksch. Obdélná stavba s pětibokým presbytářem má na střeše věžičku a její průčelí zdobí nika se sochou sv. Antonína.
Asi 200 m severně od hostince je do skály u silnice vytesaný lidový reliéf Krista na kříži a o něco větší reliéf Kalvárie je i ve starém úvozu na severním konci obce pod dnešní cestou k Údolí samoty. U vstupu do údolí stojí bývalá hraběcí hájovna z roku 1836. V obci se také dochovalo několik křížů, renovovaných po roce 2000. U kamenného mostku na silnici do Maxova byla 11. září 2009 postavena replika sochy sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století, zhotovená uměleckým štukatérem Václavem Žákem. Obci ji věnovala Libuše Žáková z Horního Polubného a vysvěcená byla 23. května 2010.

Reliéf Kalvárie v úvozu staré cesty k Údolí samoty. Socha sv. Jana Nepomuckého u mostu na jižním okraji obce.

Rodáci a osobnosti

K významným radvaneckým rodákům patřil sklářský obchodník Ludwig Gerthner (1724-1800), který spolu s Wenzelem Ostritzem z Chomoutů založil roku 1754 v Amsterodamu obchod, jehož správcem se později stal Josef Johann Hansel z Maxova. Pocházel odtud také významný rytec skla Anton Hoffmann (1799-1889), který později převzal prosperující obchod svého bratra Franze v pobaltském Strahlsundu.

Zajímavosti v okolí

Západně od Radvance leží sklářské město Nový Bor a na jihu je letovisko Sloup s hojně navštěvovaným skalním hradem a koupalištěm u Radvaneckého rybníka. Jihovýchodně od něj je turisticky atraktivní skalní oblast, zpřístupněná několika vycházkovými okruhy. Směrem k PiheluChomoutům je Cikánský důl se dvěma jeskyněmi a u silnice do Svojkova najdeme upravené lesní divadlo nebo jeskyňku Psí kostel. Kousek nad Sloupem je Samuelova jeskyně a skalní ostroh s rozhlednou Na Stráži, od něhož vede vyhlídková Hraběcí stezka ke skalnímu městečku nad Liščí dírou. Dále k východu je Konvalinkový důl s mohutnou Švédskou stěnou a lezecky atraktivní oblast Sloupských skal. Na jihovýchodní straně Slavíčku je romantický Modlivý důl se skalní kaplí a nad ním vystupuje lesnatý Tisový vrch s výběžkem Svojkovských skal, nabízejících strmé lezecké stěny i pěkné výhledy do kraje. Na úpatí pod skalami leží Svojkov se zbytky malého skalního hrádku. Východně od Radvance je Pomahačův vrch s osadou Maxov a za ním vyčnívá mohutný kupovitý Ortel, spadající do údolí Svitávky k Lindavě. K severu vedou z Radvance cesty kolem Havraních skal do Nového Boru a ke Klíči s krásným kruhovým výhledem, nebo romantickým Údolím samoty pod Strážným, Chudým vrchemHroudou ke Cvikovu.

Přehledná mapka okolí Radvance.

Další informace

Polevsko Klučky Klíč Kamzičí studánka Pramenáč Pramenáč Břidličný vrch Lesní studánka Borská skalka Borská skalka Arnultovice Okrouhlá Borský vrch Borský vrch Novoborská jeskyně Lesní hřbitov Nový Bor Skalice Chotovický vrch Chotovický vrch Lipovec Lipovec Stěna Chotovice Janov Červený rybník Horní Pihel Dolní Pihel Pihelský vrch Pivovarský rybník Bukovany Chomouty Svojkov Svojkovský hrádek Svojkovské skály Modlivý důl Slavíček Slavíček Psí kostel Na Stráži Cikánská jeskyně Cikánská jeskyně Sloupský hrad a poustevna Samuelova jeskyně Samuelova jeskyně Sloupské skály Sloup Radvanecký rybník Radvanec Maxov Pomahačův vrch Strážný Strážný Špaččí vrch Špaččí vrch Havraní skály Havraní skály Panenská skála studánka v Údolí samoty Údolí samoty Sokolík Svor Bartelův vrch Martinovo Údolí Hrouda Hrouda Chudý vrch Chudý vrch Cvikov Křížový vrch Křížový vrch Schillerova vyhlídka Zelený vrch Zelený vrch Kryt za pivovarem Drnovec Dutý kámen Dutý kámen Cvikovský rybník Ortel Ortel Lindava Šišák Šišák Záhořínská kaple Svitava Záhořín Tisový vrch Tisový vrch Nové Domky Plesa Spálenisko Spálenisko Vejrov Vejrov Ovčí vrch Pustý kostel Pustý kostel Velenické údolí Velenický hrádek Velenice

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.