Radvanec
Radvanec je protáhlá ves, ležící na horním toku Dobranovského potoka asi 1,5 km severně od Sloupu a 3,5 km jihozápadně od Cvikova. Jeho součástí je také osada Maxov, s níž měl k 1. lednu 2014 dohromady 168 obyvatel.
Historie
Domky ve střední části obce. V pozadí je hora Klíč.
Foto: Jiří Kühn.
Vesnice vznikla na staré lipské cestě, vedoucí z vnitrozemí Čech přes Českou Lípu, Sloup a Cvikov do Žitavy. Poprvé je zmiňována roku 1384 a její jméno se odvozuje od zakladatele, který se jmenoval Radovan nebo Radvaněk. V pozdější době se ale používal německý název Rodowitz. Obec byla součástí sloupského panství a od počátku měla vlastního rychtáře, jehož úřad se dědil v rodině Hufnagelů, majitelů největšího statku na jižním konci vsi. Prvním doloženým rychtářem byl roku 1641 Georg Hufnagel.
V roce 1680 postihla velkou část Čech morová epidemie, na jejíž následky prý v Radvanci vymřely dva domy. Téhož roku vypuklo selské povstání, do něhož se ale zdejší poddaní významněji nezapojili, protože podmínky na sloupském panství byly za Hroznatů z Kokořova snesitelnější, než na okolních panstvích. V roce 1695 žilo v Radvanci 17 sedláků, 21 domkařů a chalupníků. Vedle zemědělství se tu rozšířilo také pěstování lnu, tkaní plátna a koncem 17. století se začalo ve větší míře uplatňovat i domácké zušlechťování skla.
Ulička u kaple sv. Antonína Paduánského.
Foto: Jiří Kühn.
V roce 1710 koupili sloupské panství Kinští, v jejichž majetku zůstalo až do reformy státní správy po roce 1848. Roku 1720 musel zdejší rychtář Wenzel Hufnagel prodat zadlužený statek vrchnosti, která jej přeměnila na panský dvůr. Když panství v roce 1726 převzal Josef Johann Maxmilián Kinský, začal zde podporovat rozvoj domácké i manufakturní řemeslné výroby a v řadě vsí zřídil přádelnické školy. Plátno od poddaných skupoval a prodával je nejen do Saska, ale i na vzdálenější trhy do Anglie, Španělska, Německa a Itálie. Protože radvanecký dvůr moc nevynášel, hrabě Kinský jej v roce 1738 zrušil a na jeho pozemcích založil osadu Maxov. Polnosti dvora rozdělil na 12 dílů pro nové hospodáře a zbývající malé parcely prodal tkalcům na stavbu domků. Hlavní budovu zrušeného dvora koupil rychtář Christoph Hansel a později přešla do majetku Antona Teifela, který v ní zařídil kartounku.
Škola byla původně jen ve Sloupu a po školské reformě Marie Terezie se v Radvanci začalo vyučovat v různých soukromých domech. Teprve když byla stržena stará dřevěná sloupská fara, koupili z ní radvanečtí použitelné dřevo a v roce 1787 z něho postavili vlastní školní budovu. Také do kostela chodili zdejší obyvatelé do Sloupu. Ve vsi původně stála jenom dřevěná zvonice, obnovovaná v letech 1752 a 1787, a roku 1801 tu nechal obchodník Anton Mücke z Maxova postavit kapli sv. Antonína Paduánského, vysvěcenou v roce 1819.
Střed obce s rybníčkem, budovou bývalého mlýna a kaplí sv. Antonína v pozadí.
Foto: Jiří Kühn.
Během napoleonských válek obyvatele zatěžovaly hlavně průchody a ubytování vojsk, ale koncem srpna 1813 se nepřátelé dostali i do okolní krajiny, kde docházelo ke střetům polských hulánů s hlídkami rakouských husarů. K jedné takové šarvátce došlo i na lukách u Maxova. Ve 2. polovině září se přes severní Čechy k Lipsku přemisťovaly ruské pluky, jejichž pobyt zcela vyčerpal zásoby před nastávající zimou. V létě roku 1832 obec postihla cholera, která si tu vyžádala 11 obětí.
V roce 1833 měl Radvanec 98 domů, v nichž žilo 650 obyvatel. Ve vsi byly 3 manufaktury na bavlněné a plátěné zboží a podomácku tu pracovalo 19 tkalců. Roku 1850 byla dokončena reforma státní správy, která zrušila vrchnostenská panství, a 23. srpna proběhly v Radvanci první obecní volby. Protože stará škola už nestačila rostoucímu počtu dětí, musela se po roce 1873 pro nově otevřenou druhou třídu najímat místnost v jiném domě. Obec se proto rozhodla koupit opuštěnou Teifelovu kartounku a přestavěla ji na školu, slavnostně otevřenou 18. října 1881. Po dostavbě císařské silnice z České Lípy přes Bor na Rumburk zůstal Radvanec stranou od hlavních cest a v letech 1896-1897 byla do obce přivedena silnice ze Sloupu, na kterou o rok později navázala krátká spojka do Maxova. Silnice do Nového Boru byla dokončena až 9. září 1908.
Na počátku 20. století měl Radvanec 113 domů a 594 obyvatel, kteří se živili zemědělstvím a drobnými řemesly, nebo prací v okolních továrnách. V obci bylo přes 20 sedláků a kromě vrchnostenské pily tu byl také obilní mlýn, brusírna skla, zrcadlářský obchod Franze Langera a Angermannova továrna na lněné a bavlněné zboží. Podomácku provozované tkalcovství v té době už prakticky zaniklo, ale v domácích dílnách stále pracovalo několik rytců a malířů skla.
Po 2. světové válce klesl počet obyvatel pod 300 a kvůli zhoršujícím se životním podmínkám lidé postupně odcházeli do větších měst a obcí. Radvanec s Maxovem byl proto v roce 1960 připojen ke Sloupu a spolu s ním byl roku 1981 přičleněn k Novému Boru. V té době docházelo k rozvoji rekreace a vedle soukromých domků a chat tu vzniklo také několik velkých podnikových rekreačních středisek. Od 1. ledna 1993 je Radvanec opět samostatnou obcí.
Památky a zajímavosti
Silnice do Maxova s mostkem a sochou sv. Jana Nepomuckého. V pozadí je budova bývalého Hufnagelova statku.
Foto: Jiří Kühn.
Nejvýznamnější stavbou v Radvanci býval rychtářský Hufnagelův statek, stojící na jižním okraji obce u silnice do Maxova. Rychta sloužila zároveň jako zájezdní hospoda na staré lipské cestě, o čemž svědčily i zbytky kamenných žlabů a kruhy na uvazování koní v přízemí budovy, nebo různé mince z 1. poloviny 17. století, nalezené při kopání jímky po 2. světové válce. V roce 1720 prodal Wenzel Hufnagel statek Kinským, kteří jej přeměnili na panský dvůr, jehož správcem byl až do roku 1737 šafář Josef Hausser. V roce 1738 ale hrabě Kinský nevýnosný statek zrušil a jeho hlavní budovu koupil rychtář Christoph Hansel. Později přešla do majetku továrníka Antona Teifela, který v ní zřídil kartounku, a roku 1881 ji koupila obec a přestavěla ji na školu, slavnostně vysvěcenou 18. října téhož roku. Budova byla později zvýšena o první patro a výuce sloužila až do 60. let 20. století, kdy byla pro malý počet dětí zrušena.
Po roce 2000 byla uprostřed obce upravená náves s rybníčkem a lavičkami a v sousedství hostince byl v roce 2004 umístěn malý vyřezávaný sloupek s obrázkem sv. Antonína a vysazena Lípa porozumění. Pod skálou jižně od hostince je starý mlýnský náhon, u něhož byl upraven malý amfiteátr a dětské hřiště. Zahájena byla i rekonstrukce starého roubeného mlýna č.p. 77 z počátku 18. století, která ale bohužel nebyla dokončena.
Budova obecního úřadu s hostincem.
Foto: Jiří Kühn.
Reliéf Krista na kříži v obci na úpatí Pomahačova vrchu.
Foto: Jiří Kühn.
Kaple sv. Antonína Paduánského.
Foto: Jiří Kühn.
V ulici nad mlýnem stojí kaple sv. Antonína Paduánského, kterou nechal v roce 1801 postavit maxovský rodák a obchodník sklem Anton Mücke. Hrubá stavba byla dokončena ještě téhož roku, ale uvnitř byla kaple vybavena až po skončení napoleonských válek v roce 1818 a následujícího roku ji vysvětil hornopolický arciděkan Ignaz Jaksch. Obdélná stavba s pětibokým presbytářem má na střeše věžičku a její průčelí zdobí nika se sochou sv. Antonína.
Asi 200 m severně od hostince je do skály u silnice vytesaný lidový reliéf Krista na kříži a o něco větší reliéf Kalvárie je i ve starém úvozu na severním konci obce pod dnešní cestou k Údolí samoty. U vstupu do údolí stojí bývalá hraběcí hájovna z roku 1836. V obci se také dochovalo několik křížů, renovovaných po roce 2000. U kamenného mostku na silnici do Maxova byla 11. září 2009 postavena replika sochy sv. Jana Nepomuckého z poloviny 18. století, zhotovená uměleckým štukatérem Václavem Žákem. Obci ji věnovala Libuše Žáková z Horního Polubného a vysvěcená byla 23. května 2010.
Reliéf Kalvárie v úvozu staré cesty k Údolí samoty.
Foto: Jiří Kühn.
Socha sv. Jana Nepomuckého u mostu na jižním okraji obce.
Foto: Jiří Kühn.
Rodáci a osobnosti
K významným radvaneckým rodákům patřil sklářský obchodník Ludwig Gerthner (1724-1800), který spolu s Wenzelem Ostritzem z Chomoutů založil roku 1754 v Amsterodamu obchod, jehož správcem se později stal Josef Johann Hansel z Maxova. Pocházel odtud také významný rytec skla Anton Hoffmann (1799-1889), který později převzal prosperující obchod svého bratra Franze v pobaltském Strahlsundu.
Zajímavosti v okolí
Západně od Radvance leží sklářské město Nový Bor a na jihu je letovisko Sloup s hojně navštěvovaným skalním hradem a koupalištěm u Radvaneckého rybníka. Jihovýchodně od něj je turisticky atraktivní skalní oblast, zpřístupněná několika vycházkovými okruhy. Směrem k Pihelu a Chomoutům je Cikánský důl se dvěma jeskyněmi a u silnice do Svojkova najdeme upravené lesní divadlo nebo jeskyňku Psí kostel. Kousek nad Sloupem je Samuelova jeskyně a skalní ostroh s rozhlednou Na Stráži, od něhož vede vyhlídková Hraběcí stezka ke skalnímu městečku nad Liščí dírou. Dále k východu je Konvalinkový důl s mohutnou Švédskou stěnou a lezecky atraktivní oblast Sloupských skal. Na jihovýchodní straně Slavíčku je romantický Modlivý důl se skalní kaplí a nad ním vystupuje lesnatý Tisový vrch s výběžkem Svojkovských skal, nabízejících strmé lezecké stěny i pěkné výhledy do kraje. Na úpatí pod skalami leží Svojkov se zbytky malého skalního hrádku. Východně od Radvance je Pomahačův vrch s osadou Maxov a za ním vyčnívá mohutný kupovitý Ortel, spadající do údolí Svitávky k Lindavě. K severu vedou z Radvance cesty kolem Havraních skal do Nového Boru a ke Klíči s krásným kruhovým výhledem, nebo romantickým Údolím samoty pod Strážným, Chudým vrchem a Hroudou ke Cvikovu.
