Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Klíč

Pohled na Klíč od severovýchodu. Klíč (760 m) je výrazná znělcová hora, majestátně vyčnívající nad krajinou asi 1,5 km západně od Svoru a 3,5 km severně od Nového Boru. Je to jedna z nejkrásnějších a nejznámějších dominant Lužických hor, jejíž zdálky viditelný kuželovitý tvar vyniká zejména při pohledu od východu nebo západu, zatímco ze severní a jižní strany je profil více zaoblený a na jihozápadní straně navíc narušený skalní stěnou. Tato stěna je dlouhá přes 300 m a místy až 60 m vysoká. V zimě se na ní vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole a menší sutě jsou také na severním svahu hory.
Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, zachycené dnes k napájení novoborského vodovodu. Přepad jedné z jímek je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka. Zdejší prameny daly také název sousednímu Pramennému vrchu.

Sporá vegetace na východní straně vrcholu. Ve starých zprávách se uvádí, že v 18. století byl celý kopec zarostlý lesem, který kolem poloviny 19. století úplně vyhořel, ale později zde opět vyrostl nový smrkový a jedlový les. Ještě v 80. letech 19. století byly svahy zalesněné až téměř k vrcholu, ale o 100 let později lesy silně utrpěly znečištěným ovzduším, takže dnes už není na severním svahu po smrkovém lese ani památky a pod vrcholem roste většinou jen tráva s ojedinělými jeřáby a břízami. Zkázu lesa ve vrcholové části hory dovršil 26. dubna 1992 požár, který zasáhl hlavně severní a severozápadní stranu vrcholu. Naštěstí při něm nebyla výrazněji zasažena chráněná teplomilná doubrava.

Přírodní rezervace byla na Klíči vyhlášena v roce 1967. Na jižních skalnatých svazích se zachoval řídký porost dubu zimního s jeřábem, javorem klenem, jilmem a lískou, který je jednou z nejvýše položených teplomilných doubrav v Čechách. V roce 1995 byla na výslunném jižním až jihovýchodním svahu nalezena i jabloň lesní, jejíž nejbližší známá stanoviště jsou až v Českém středohoří.
Ve zbytku květnaté bučiny roste na jaře konvalinka vonná, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, kyčelnice devítilistá a cibulkonosná, v červnu rozkvétá lilie zlatohlávek, orlíček obecný nebo pažitka pobřežní horská. Na severní a východní straně kopce můžeme najít lýkovec jedovatý, na skalách a zastíněných sutích roste tolita lékařská a na nedostupných místech skalní stěny hvězdnice alpská a kapradinka skalní - vzácné a ohrožené glaciální relikty, které se zde udržely po ústupu posledního zalednění ve starších čtvrtohorách. Na Klíči se vyskytuje také plavuň vranec jedlový a na suti i skalách pod vrcholem roste řada zajímavých mechorostů, z nichž je pozoruhodná například jatrovka Skulinatka ladná.
Skalní stěna na jihozápadním úbočí s kamenným mořem. Kamenné sutě na Klíči tvoří vhodné prostředí pro mnoho druhů brouků a pavouků, mezi nimiž najdeme i chladnomilné horské druhy, známé z Krkonoš nebo Vysokých Tater. Z větších zvířat můžeme při troše štěstí na sutích a skalách zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách uměle vysazeni na počátku 20. století. Na Klíči žije také řada významných a chráněných druhů ptáků, například tetřev hlušec, lejsek černohlavý, čížek lesní nebo hýl obecný. Ještě v polovině 20. století hnízdil na Klíči sokol stěhovavý, který se zde ale později nevyskytoval a po dlouhé době tu znovu zahnízdil až v roce 2007.

Ke Klíči se odedávna vztahovaly četné lidové pověsti. Podle některých stával na vrcholu hory hrad, jehož zbytky prý měly být patrné ještě koncem 18. století. V historických pramenech ale nenacházíme o hradu na Klíči žádné zmínky a ani povrchový průzkum skalnatého vrcholu neprokázal žádné stopy zástavby nebo úprav, které by svědčily o jeho existenci. Pokud zde byly v minulosti nalezeny nějaké zbytky, tak se snad mohlo jednat o pozůstatky strážního stanoviště, z něhož se ohněm oznamovalo nebezpečí do vnitrozemí.

V pozdějších dobách se na Klíči vystřídalo několik dřevěných turistických chatek, které však většinou dlouho nevydržely. První přístřešek na vrcholu zřídil už v roce 1850 svorský nadlesní Seeland. Zároveň s ním byl tehdy vztyčen i velký dubový kříž, který zde vydržel až do roku 1886. Přístřešek ale zanikl mnohem dříve, protože již v roce 1872 postavil dřevorubec Anton Glücklich na jeho místě novou chatku s letním občerstvením. Když v létě roku 1893 vybudovali členové novoborského Alpského spolku na severním a východním úbočí hory dodnes používanou serpentinovou stezku na vrchol, otevřel tu Konrad Weber ze Svoru výčep piva, který byl v provozu dva roky. Poslední turistické přístřeší na Klíči vystavěla cvikovská sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy v roce 1910. Pěkná roubená chatka stála na nejvyšším místě skalnatého vrcholu a o nedělích bývala otevřena pro návštěvníky. Její vnitřní zařízení bylo ale několikrát vandalsky zničeno a opravy si vyžádaly velké náklady. Přesto zde chatka vydržela až do roku 1938, kdy musela být z nařízení vojenských orgánů snesena. Po připojení českého pohraničí k Německé říši se sice místní sekce Horského spolku v Novém Boru, SvoruCvikově dohodly na stavbě nové chaty, ale jejich záměr zmařila 2. světová válka a vrchol kopce zůstal od té doby bez přístřeší.

Kamenné moře na jihozápadním svahu hory. Výhled z vrcholu Klíče k východu.

Holý skalnatý vrchol Klíče nabízí daleký kruhový výhled, který je často považován za nejkrásnější v celých Lužických horách. Téměř celou severní polovinu krajiny kolem Klíče zaujímají lesnaté kopce Lužických hor s dominantami Studence, MaléhoVelkého Buku, Jedlové, Pěnkavčího vrchu, Luže, HvozduJezevčího vrchu. Na obzoru za nimi se na severozápadě rozprostírá Českosaské Švýcarsko s charakteristickým Růžovským vrchem a se vzdálenějšími stolovými horami v Německu, na severu vyčnívají táhlé kopce Šluknovska a na východě můžeme za jasného počasí vidět Jizerské hory, Krkonoše a blíže před nimi Ještědský hřbet, táhnoucí se přes Kozákov až k Jičínu. V údolí přímo pod Klíčem leží Svor a o něco dále na východě je pod Zeleným vrchem městečko Cvikov. Na jihu a jihovýchodě se rozprostírá zvlněná krajina Českolipska, ve které vyniká Ortel a kopce kolem SlavíčkuSloupu, o něco dále je vidět Tlustec, Ralsko, a na obzoru směrem k jihu vyčnívá dvojice Velkého a Malého Bezdězu. Pod jižním úpatím Klíče leží Nový Bor se zalesněnými kupami Skalického vrchu, Chotovického vrchuLipovce, vlevo za nimi je vidět Špičák u České Lípy a na obzoru můžeme rozeznat četné kopce v okolí Doks a na Kokořínsku s méně výraznou Vrátenskou horou a dominantním Vlhoštěm, za nímž je v dálce vidět Říp. Dále vpravo vystupuje táhlý hřbet Kozla a na jihozápadě bližší hřeben České skály, pokračující přes Klučky až k Polevsku. Jihozápadní obzor vyplňuje České středohoří s výrazným Sedlem u Úštěku, špičatým kuželem Milešovky a televizním vysílačem na Bukové hoře, na západě můžeme vidět Děčínský Sněžník a část hřebene Krušných hor.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2016.