Chřibská

Pohled na střed Chřibské s kostelem sv. Jiří od jihu.

Chřibská je podhorské město, ležící v širokém údolí Chřibské Kamenice asi 8 km severovýchodně od České Kamenice a 6 km jižně od Krásné Lípy. Ze všech stran je obklopené lesnatými kopci a díky své poloze na pomezí Lužických hor a Národního parku České Švýcarsko je vyhledávaným letoviskem. Součástí města jsou také osady Dolní Chřibská, Horní Chřibská a Krásné Pole, s nimiž dnes tvoří souvislé osídlení. K 1. lednu 2011 zde žilo 1455 obyvatel.

Historie

Pohled na náměstí s kostelem sv. Jiří v pozadí.

O založení Chřibské se nedochovaly žádné zprávy, ale nejspíše vznikla při kolonizaci pohraničního hvozdu ve 13. nebo 14. století. Nejstarší písemná zmínka o obci pochází z roku 1352, kdy je uvedena jako Krypczicz v rejstříku papežského desátku. Toto jméno mělo být odvozeno od slovanského výrazu Krzywycza, označujícího klikatící se potok. S nynějším českým jménem Chřibská se poprvé setkáváme až v roce 1847 a vytvořil je František Palacký ze staročeského slova chřib (= pahorek), připomínajícího kopcovitý ráz okolní krajiny.
Chřibská byla zřejmě založena jako typická lánová ves, tvořená velkými selskými usedlostmi, k nimž patřily víceméně pravidelně vyměřené pásy polí. Statky stály dále od potoka, u jehož břehů zůstávala volná obecní niva, využívaná k pasení dobytka. Zpočátku byla zřejmě osídlena jen dolní část vesnice přibližně k dnešnímu kostelu a teprve s rozvojem řemeslné výroby od 2. poloviny 14. století začala kolem potoka vznikat domkářská stavení nejen uvnitř vesnice, ale také v horní části údolí nad kostelem.
V roce 1383 získala obec první písemně doložená privilegia od Jana III. z Michalovic. Ten se ale později zadlužil a v roce 1406 od něj Českou Kamenici s Chřibskou koupil Hynek Berka, jemuž tehdy patřilo sousední tolštejnské panství. Za jeho držení se Chřibská stala městečkem, což je písemně doloženo v roce 1428, kdy panství koupili Vartenberkové. Povýšením střední části vsi na městečko se původně jednotná obec rozdělila a vedle městečka vznikly vesnice Dolní a Horní Chřibská.
V roce 1481 získali kamenické panství Šlejnicové, kteří se snažili majetek zničený předchozími válkami zvelebit. Proto podporovali obchod, řemesla a zajímali se i o dolování, které tu ale nemělo větší úspěch. V roce 1500 si právováreční měšťané v Chřibské postavili pivovar, ale pivo se v něm vařilo jen do roku 1590. Za Šlejniců asi také vznikla v Horní Chřibské sklářská huť, jejíž existence je bezpečně doložena v roce 1504. Sklářská rodina Friedrichů tuto huť vlastnila až do roku 1689 a později se v ní vystřídala řada majitelů, z nichž nejznámější byli po roce 1724 Kittelové. Huť byla v provozu téměř souvisle až do roku 2007.
Městem se Chřibská stala v roce 1570, kdy jí císař Maxmilián II. udělil právo používat městský znak. Chřibská nikdy nebyla sídlem feudální šlechty, takže zůstala otevřeným městem bez hradeb a bran. Ke své obraně měla výsady pro cech lučištníků a od roku 1596 spolek střelců. Roku 1609 tu byl založen městský špitál. O 5 let později koupil kamenické panství i s Chřibskou Radslav starší ze Vchynic a Tetova, a v majetku Kinských pak město zůstalo až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848.

Most se sochou sv. Jana Nepomuckého uprostřed náměstí.

Město hodně utrpělo za třicetileté války. Roku 1633 tudy prošlo Valdštejnovo vojsko, zatímco v letech 1639 a 1648 město vydrancovali Švédové. V roce 1654 bylo v Chřibské 141 domů, ale s následujícím rozvojem řemeslné výroby začaly v potoční nivě obce rychle přibývat další domky. Roku 1661 vznikl v Chřibské cech zušlechťovatelů skla, který zpočátku sdružoval jen malíře, ale od roku 1669 také rytce, brusiče a další sklářská řemesla. Vedle sklářství se rozšiřovalo také tkalcovství, provozované nejprve podomácku a po roce 1786 ve stále větší míře i průmyslově. Až do roku 1765 byl ve městě hrdelní soud 4. třídy, jehož rozsudky se podle místní tradice měly vykonávat na nedalekém vrchu Spravedlnost.
Městu se nevyhnuly ani živelné pohromy. Po dlouhých deštích se 12. dubna 1705 protrhla hráz Velkého Jedlovského rybníka a vzniklý příval si mezi obyvateli vyžádal 5 lidských životů a velké škody na majetku. V letech 1736 a 1766 tu také vypukly větší požáry. Ve válečných letech 1757 a 1778 došlo v okolí Chřibské k několika prusko-rakouským střetnutím a 21. září 1779 sem během své inspekční cesty zavítal císař Josef II. Nejprve projel přes město na vrchol Jedlové, odkud pokračoval přes Tolštejn, Křížovou horu a Horní Podluží do Krásné Lípy a pak se vrátil na nocleh do Chřibské. Druhý den pokračoval v cestě přes Lísku a Kunratice k Dolní Kamenici. Pruské vojsko se ve městě ubytovalo také při dalším tažení do Čech v roce 1866.

Kostel sv. Jiří s bývalým hřbitovem.

V roce 1869 dosáhla Chřibská největšího počtu 1921 obyvatel a s Horní i Dolní Chřibskou dohromady jich měla přes 5 tisíc. Vedle sklářské hutě a s ní souvisejících sklářských živností bylo v obci také mnoho textilních továren a manufaktur. Po roce 1830 se zde rozšířila výroba nití, šicího hedvábí a příze, o rok později byl u silnice do Rybniště postaven nový pivovar a roku 1884 vznikl v Dolní Chřibské mlýn na koření. V okolí města pracovalo také několik cihelen. Kettnerova cihelna bývala po levé straně silnice do Rybniště, další dvě cihelny byly v Krásném Poli a v Dolní Chřibské.
Škola v Chřibské je poprvé zmiňována už v roce 1527 a roku 1606 byla v ulici pod náměstím postavena první známá školní budova, ve které se učilo až do roku 1857. Poté byla na náměstí pod kostelem vystavěna nová škola, slavnostně otevřená 8. května 1859. O 50 let později už ani tato škola rostoucímu počtu dětí nestačila a tak bylo rozhodnuto o stavbě nové budovy u silnice do Horní Chřibské. Stavbu zahájil v roce 1908 místní stavitel August Hermann a 12. září 1909 byla velká dvoupatrová secesní budova Národní a měšťanské školy císaře Františka Josefa slavnostně vysvěcena. Její jméno připomínalo 60. výročí panování Františka Josefa. Od 14. listopadu 1919 byla v této budově otevřena i česká škola, která byla o 5 let později rozšířena na dvojtřídní a roku 1927 k ní přibyla ještě škola mateřská.

K zásobování vodou se až do začátku 20. století využívala kašna na náměstí, do které se voda přiváděla dřevěným potrubím z Kamenného pramene, ležícího v obecním lese u silnice do České Kamenice. Roku 1904 byl ale v Chřibské vybudován vodovod, využívající vydatné prameny na jižních svazích Hřebce. Roku 1908 bylo v Chřibské zřízeno veřejné plynové osvětlení a o dva roky později sem byla přivedena elektřina. V letech 1883, 1897 a 1925 město postihly další povodně. K ochraně před nimi byla proto v letech 1912 - 1926 v údolí nad Horní Chřibskou postavena přehrada, která dnes slouží i jako nádrž na pitnou vodu.

Severovýchodní část náměstí s kostelem sv. Jiří a památkově chráněným domem č.p.10.

Po odsunu původního německého obyvatelstva v letech 1945 a 1946 došlo ve městě k výraznému úbytku obyvatel. Zatímco v roce 1930 měla Chřibská 1600 obyvatel, v roce 1947 jich tady žilo už jenom 626. Snahy o opětovné osídlení nebyly příliš úspěšné, protože řada nově příchozích se zajímala jen o majetek, který zde Němci museli zanechat. Továrny, ve kterých se podařilo obnovit výrobu, se brzy zavíraly a jejich zařízení se odváželo pryč. V roce 1946 byl uzavřen i zdejší pivovar, jehož budovy pak chátraly až do roku 1975, kdy byly zbořeny. Také opuštěné obytné domy chátraly nebo je ničili vandalové a nakonec se bouraly. Největší demolice proběhly v letech 1955, 1965 a 1967, kdy byly v centru zbořeny souvislé řady patrových domů, které Chřibské dodávaly městský charakter. Zničeno bylo také mnoho menších roubených domů.
Od roku 1989 se vzhled města postupně zlepšuje. Mnoho zanedbaných a zchátralých domů se dočkalo oprav a v obci se opět rozvinuly soukromé živnosti, obchody, restaurace a ubytovací zařízení. Řada výrobních provozů ale zanikla a v roce 2007 byla uzavřena i sklárna v Horní Chřibské, která byla nejstarší nepřetržitě pracující sklárnou ve střední Evropě.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Pohled na kostel sv. Jiří ze severní strany.

Hlavní dominantou Chřibské je kostel sv. Jiří, stojící na svahu nad náměstím. Původní dřevěný kostelík, pocházející snad z počátku 15. století, byl roku 1596 přestavěn na kamenný, roku 1670 byl znovu upraven a nynější novogotickou podobu získal v roce 1901. Trojlodní stavba s trojboce ukončeným presbytářem má uvnitř vestavěnou třístrannou kruchtu a její klenbu zdobí malované výjevy ze života sv. Jiří, pocházející z 1. poloviny 19. století. Hlavní oltář a boční oltáře Panny Marie a sv. Antonína Paduánského jsou novodobé, barokní kazatelna s malovanými postavami Krista, sv. Jiří a apoštolů pochází z doby kolem roku 1670. V presbytáři jsou barokní sochy sv. Petra, sv. Pavla, sv. Jiljí a sv. Biskupa z 18. století, další sochy v kostelní lodi jsou rokokové. Do stěn presbytáře jsou vsazené kamenné náhrobky z konce 16. a ze 17. století. Na západní straně kostela stojí třípatrová hranolová věž, která byla v roce 1649 zvýšena a znovu upravena v 19. století. Ve zvonici, kryté cibulovou bání, jsou zavěšené dva zvony, odlité v letech 1460 a 1598. Mladší zvon od pražského zvonaře Brikcieho z Cinperku má české nápisy a zdobí jej relief Ukřižování s Janem a Marií. V letech 1999-2002 prošel kostel rozsáhlou opravou.
Vedle kostela stojí barokní polozděná budova bývalé fary, na jejímž kamenném vstupním portálu je rodový znak Kinských s letopočtem 1726.

Interiér kostela sv. Jiří.

Budova bývalé fary vedle kostela.

Kostel dříve obklopoval hřbitov, zrušený koncem 19. století. V jeho horní části stála pseudogotická hrobka rodiny Tschinkelovy z Krásného Pole, vysvěcená roku 1875, ale po 2. světové válce zničená a nakonec v roce 1978 zbořená. V obvodové zdi hřbitova jsou četné kamenné náhrobky, mezi nimiž najdeme i náhrobek majitele sklářské hutě Antona Kittela z roku 1820. Dva renesanční kamenné náhrobky jsou vsazené také do vnějších zdí kostela: na severní stěně je náhrobek bývalého starosty Georga Lumpeho z roku 1688 a na východní straně sakristie další náhrobek z roku 1646. Na jihovýchodní stěně kostela byla v roce 1924 umístěna velká pamětní deska se jmény padlých v 1. světové válce a kousek od ní stojí sloupový pomník padlým z válečných let 1849, 1859, 1864 a 1866, zřízený na podnět Eduarda Lehmanna a vysvěcený 18. července 1875.

Náhrobek z roku 1688 na severní stěně kostela.

Pomník padlým ve válečných letech 1849 – 1866.

Západní část Křížové chodby před kostelem.

Před kostelem je dvouramenná Křížová chodba se čtyřmi nárožními kaplemi, přerušená uprostřed širokým vstupem. Podnět k její stavbě dal františkán Rudolf Horn, který k tomu získal v roce 1736 povolení od papeže Klementa XII. Stavět se ale kvůli válce a nouzi začalo až v roce 1760. V kaplích pak byly umístěné malované rokokové oltáře a v Křížové chodbě viselo 14 obrazů křížové cesty v rokokových řezaných rámech, vysvěcených 22. října 1769. Do vnější zdi kaple, stojící po pravé straně vstupní brány, nechal Eduard Lehmann roku 1898 vsadit pamětní desku chorvatského hraničáře Jakoba Mitereho, který zemřel ve zdejším špitálu na následky zranění, utržených v bitvě proti Prusům u Dolní Chřibské v srpnu 1778. V létě roku 1909 byla křížová chodba opravena, ale ve 2. polovině 20. století opět zchátrala a nyní se postupně rekonstruuje.

Západní část náměstí.

Pod kostelem je nepravidelné náměstí, v jehož středu stál od roku 1730 starobylý kamenný most s barokními sochami sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie, zhotovenými v letech 1751 a 1752 sochařem Franzem Wernerem ze Sloupu. Ve 20. letech 20. století musel být těžkými vozy poničený most nahrazen novým, který byl při rozšiřování silnice v roce 1976 přestavěn. Tehdy z něj byly obě sochy odvezeny do České Kamenice, odkud se později vrátily zpět a řadu let pak stály na zrušeném hřbitově za kostelem. V roce 2005 byly přemístěny na nové podstavce po stranách dnešního mostu a staly se tak opět ozdobou náměstí. V západní části náměstí stojí malá osmiboká kašna z 1. poloviny 19. století, na jejímž vrcholu byla 28. září 2013 slavnostně odhalena socha městského patrona sv. Jiří od Moniky Havlíčkové.

Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí.

Kašna se sochou sv. Jiří.

Socha Panny Marie na náměstí.

Na jihovýchodní straně náměstí stojí novogotická budova bývalé radnice, postavená v roce 1872 na místě starší radnice z konce 16. století. V průčelí nové budovy stála zpočátku věž, která ale musela být kvůli praskání stropu rozebrána. Vedle radnice stojí rodný dům významného přírodovědce a cestovatele Thadeuse Haenkeho (1761-1817), na jehož čelní stěně byla 30. srpna 1885 slavnostně odhalena asi 2 m vysoká mramorová pamětní deska s reliefní bustou od sochaře F. W. Fischera. V roce 1961 k ní byla doplněna menší deska s českým textem. Od roku 2002 je v horním patře domu muzeum, věnované historii Chřibské a Thadeusi Haenkemu.

Bývalá radnice a rodný dům Thadeuse Haenkeho.

Pamětní deska Thadeuse Haenkeho.

Patrové domy v ulici pod náměstím.

V Chřibské se dodnes zachovala řada zajímavých domů, pocházejících většinou ze 2. poloviny 18. a z 1. poloviny 19. století. Přímo na náměstí stojí několik zděných historizujících domů, památkově chráněný je například patrový dům č.p. 10 s mansardovou střechou a ozdobným vstupním portálem, stojící na svahu před kostelem. V okolních ulicích můžeme vidět patrové polozděné nebo roubené faktorské domy, které jsou často klasicistně obedněné a jejich štíty zdobí břidlicové ornamenty. Mimo centrum města se nachází velký počet typických lidových domů s roubeným přízemím, obestavěným trámovou podstávkou, na níž spočívá střešní konstrukce nebo roubené či hrázděné patro. Památkově chráněný je například patrový roubený dům č.p. 182 s mansardovou střechou, stojící v uličce za městským úřadem. Nejvíce lidových roubených domů se dochovalo v Dolní Chřibské.

Budova školy v ulici do Horní Chřibské.

V ulici směřující do Horní Chřibské stojí výstavná dvoupatrová škola, vybudovaná v letech 1908-1909 místním stavitelem Augustem Hermannem. Budova byla slavnostně vysvěcena 12. září 1909 a k 60. výročí panování císaře dostala název Národní a měšťanská škola císaře Františka Josefa. V 90. letech 20. století byla budova rekonstruována. Asi 200 m jihovýchodně od školy je malá čtvercová kaplička z roku 1832.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

V Chřibské se narodil cestovatel a přírodovědec Thaddeus Haenke (1761 - 1816), který proslul průzkumy v pralesích Jižní Ameriky, kde mimo jiné objevil i největší leknínovitou rostlinu světa viktorii královskou. Pochází odtud také hudební mistr a zakladatel výroby skleněných harmonik Ferdinand Pohl (1748 - 1809) a Carl Ferdinand Pohl (1860 - 1945), hudebník Stephan Schier (1797-1868) a vlastivědný badatel A. W. Stelzig (1832 - 1894). V mládí zde pobýval pozdější skladatel a reformátor opery Christoph Willibald Gluck (1714 - 1787), jehož otec byl v letech 1722 - 1727 lesmistrem na kamenickém panství Kinských.
V Horní Chřibské se narodil Eduard Lehmann (1844 - 1923), který se jako válečný veterán věnoval hledání a označování vojenských hrobů v severních Čechách. Mimoto nechal postavit i pomník v saském Hochkirchu a byl zakládajícím členem spolku pro postavení pomníku bitvy národů u Lipska.

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Chřibská je ze všech stran obklopená lesnatými kopci. Jižně od města probíhá hlavní hřeben Lužických hor, jehož dominantou je rozložitý Studenec s rozhlednou. Dalšími významnými vrcholy na hřebeni je Bukovina, Chřibský vrch, Javor, Hřebec nebo Velká Tisová. Pod Javorem je sedlo U Křížového Buku, kterým prochází hlavní silnice do České Kamenice, a nedaleko od něj je přírodní památka Líska s rozsáhlým porostem měsíčnice vytrvalé. Z luk a pastvin blíže k městu vystupuje nevýrazný Lipový vrch a plochý Ořešník. V údolí nad Horní Chřibskou je na Chřibské Kamenici mezi Juliovou výšinou a Malým Stožcem vybudovaná Chřibská přehrada a výše proti proudu jsou Jedlovské rybníky. V malém údolí východně od centra Chřibské jsou vodopády a za nimi vystupují kopce Plešivec a Žulovec, pod nimiž je nádraží Chřibská s bývalým letoviskem Malý Semerink. K severozápadu vede z města silnice přes Novou Chřibskou do Rybniště a Krásné Lípy. V lukách severovýchodně od Rybniště je Velký rybník a Světlík, oba chráněné jako hnízdiště vodního ptactva. V údolí Lužničky pod nimi leží Horní Podluží a hornické městečko Jiřetín pod Jedlovou s Křížovou horou a starými stříbrnými doly. Nad Jiřetínem je zřícenina hradu Tolštejna a dominantní hora Jedlová s lyžařským areálem a rozhlednou na vrcholu. Severozápadně nad Rybništěm je plochý Široký vrch s Farskou kaplí a vyhlídkou na České Švýcarsko. Severně od Chřibské vystupuje vrch Spravedlnost a na jeho úpatí u osady Liščí Bělidlo je přírodní rezervace Marschnerova louka. Další chráněná Louka U Brodských je přímo mezi domky v Dolní Chřibské. Nad Dolní Chřibskou vyčnívá nízký vrch Pařez a ze západního konce osady vede silnice do Doubice. U bývalé hájovny U Sloupu z ní odbočuje cesta do nitra Českého Švýcarska k chatám Na Tokáni a krátká odbočka vede také k Chřibskému hrádku. Západně od Chřibské leží v zúženém údolí Chřibské Kamenice bývalá osada Na Potokách, u níž se dochoval pozoruhodný vodní náhon se dvěma tunely a akvaduktem. Z osady silnice pokračuje do Rynartic a odbočka z ní vede přes Studený a Lipnici do České Kamenice. Mezi oběma silnicemi protéká Chřibská Kamenice hlubokým romantickým Pavlíniným údolím do Jetřichovic.

Chřibská na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3qdia

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Chřibské
• Možnosti ubytování v Chřibské

• Oficiální stránky Chřibské