Líska

Pohled na horní část osady ze Zlatého vrchu.

Líska je protáhlá rekreační ves, ležící ve strmém údolí Líseckého potoka na jižním a jihovýchodním svahu Studence 3,5 km severovýchodně od České Kamenice. Osada vznikla asi v polovině 14. století u staré cesty z České Kamenice do Chřibské, kterou v letech 1816-1822 nahradila nová císařská silnice přes sedlo U Křížového buku. Písemně je obec poprvé zmiňována v českokamenické městské knize roku 1398. Původně se nazývala Haselau, což označovalo lučinu nebo háj s lískovými keři, a od poloviny 17. století se ustálilo jméno Hasel. České jméno Líska se používá až od roku 1947.
V roce 1654 měla Líska 38 domů, z nichž bylo 20 zemědělských usedlostí a 18 domkářských stavení. V rychtářském statku byl také hostinec. Obyvatelé se vedle nepříliš výnosného zemědělství živili hlavně chovem dobytka, prací v lese a někteří sedláci si přivydělávali povoznictvím. Postupně se tu rozšířilo také podomácku provozované předení, zpracování lnu a později i výroba nití nebo zušlechťování skla.

Patrová roubená usedlost v osadě.

Za sedmileté války roku 1757 proběhly v okolí Lísky krvavé boje. Prusové ustupující po prohrané bitvě u Kolína se v noci z 18. na 19. července pokusili projít sedlem nad osadou do Chřibské, ale po urputných bojích s rakouskými jednotkami se museli stáhnout a v následujících dnech se jim podařilo s velkými ztrátami proniknout přes Studený. Padlí vojáci od Lísky byli pohřbeni na mýtině v sedle U Křížového Buku.
Ještě v roce 1770 měla Líska jen 40 stavení, ale pak vrchnost začala rozprodávat pod Studencem pozemky, na nichž bylo postupně vystavěno dalších asi 70 domků. Bydleli v nich hlavně přadláci lnu, jichž tu v roce 1811 bylo už 241. O 10 let později tu pracovalo také 10 niťařů a obchodník nitěmi. Kolem roku 1830 byl v usedlosti č.p. 19 zřízen obilní mlýn, přeměněný později na bělidlo bavlny. V roce 1847 bylo v Lísce již 117 domů a 751 obyvatel.
Při správní reformě v roce 1850 byla zrušena vrchnostenská správa panství a Líska se stala samostatnou obcí s voleným starostou a obecním zastupitelstvem. Zrušení poddanství umožnilo také rozvoj průmyslové výroby. Roku 1852 tu Franz Preidl založil niťárnu, jejíž provoz byl ale brzy ukončen, a další niťárnu zde zřídil kolem roku 1880 Ignaz Beutlich. Dále tu bylo několik bělidel bavlny, barvírna, strojní pletárna a podnik na výrobu sodovky a limonád. V roce 1873 dosáhla Líska nejvyššího počtu 906 obyvatel, ale s rozvojem textilního průmyslu ve městech začala výroba ve vsi postupně upadat a někteří lidé odcházeli za prací do České Kamenice nebo Chřibské. V letech 1880-1882 byla uprostřed obce postavena nová školní budova č.p. 142, protože stará škola už dětem nestačila.

Bývalá školní budova z roku 1882.

Roku 1930 byla Líska připojena k elektrické síti a 36 majitelů domů v dolní a prostřední části vsi si postavilo společný vodovod. Ještě v roce 1939 měla obec 143 domů a 648 obyvatel, ale po 2. světové válce byli původní němečtí obyvatelé nuceně vysídleni a místo nich sem přicházeli noví čeští osídlenci. Protože jich bylo málo, žilo roku 1950 v obci už jen 184 obyvatel a více než 50 nevyužitých domů bylo v následujících letech zbořeno. Téhož roku založené Jednotné zemědělské družstvo se už po třech letech rozpadlo a jeho členové vstoupili roku 1956 do státního statku.
V roce 1960 byly k Lísce připojeny osady Studený a Lipnice a o 5 let později byly všechny tři vsi přičleněny ke Kunraticím. Současně byla zrušena lísecká škola, v jejíž budově pak byla otevřena prodejna Jednoty a roku 1979 byla upravena na obecní dům s knihovnou a kulturním sálem. Stálí obyvatelé odtud ale pořád odcházeli a řada domů byla proto přeměněna na rekreační chalupy. Od ledna 1981 byly Kunratice se Studeným, Lipnicí a Lískou připojeny k České Kamenici, a když se v roce 1992 Kunratice opět osamostatnily, zůstala Líska součástí České Kamenice. V roce 2011 měla 87 domů, v nichž trvale žilo 129 obyvatel.

Stará kovárna s roubeným patrem.

V osadě se dodnes dochovala řada starých lidových domů, z nichž některé jsou památkově chráněné. Výraznou dominantou vsi je pseudogotická budova bývalé školy z let 1880-1882 a asi o 150 m níže stojí patrová kovárna se zděným přízemím a roubeným patrem s malou uzavřenou pavlačí, datovaná na vstupním portálu do roku 1796. Vedle ní je další patrová roubená usedlost s letopočtem 1791 nad dveřmi. V zatáčce strmé silničky v horní části vsi stojí patrový dům č.p. 13 s podstávkou a polomansardovou střechou z roku 1832, za nímž se dochovalo torzo kamenné hospodářské budovy, datované do roku 1776.
U statku č.p. 42 vystavěli roku 1862 manželé Eschlerovi dřevěnou kapli Navštívení Panny Marie, která ale byla v roce 1959 zbořena. V dolní části vsi u domu č.p. 48 stojí pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1741, renovovaná v roce 2014 Janem Fedorčákem z České Lípy a 6. září slavnostně požehnaná českokamenickým děkanem Karlem Jordánem Červeným.

Patrový dům č.p. 13 s polomansardovou střechou z roku 1832.

Socha sv. Jana Nepomuckého u domu č.p. 48 v dolní části vsi.

Boje sedmileté války připomíná obeliskový památník padlým obou válčících stran z roku 1906, stojící východně od osady u odbočky na Zlatý vrch. Další pomníky jsou u Studeného a v sedle U Křížového buku. Na konci vsi u silnice do České Kamenice stál vysoký Zelený kříž, který byl v 80. letech 20. století zničen a roku 2011 byl na jeho místě postaven symbolický dřevěný kříž od Zbyška Macháčka a Miloslava Petráška. Asi 350 m západně od něj byl v roce 1900 založen hřbitov, který zpočátku sloužil také obyvatelům sousedních Kunratic. Po 2. světové válce byl ale ponechán osudu a zcela zničený postupně zarostl lesem. Jeho osud sdílel i pomník 18 zdejším padlým z 1. světové války, odhalený v roce 1923 přímo ve vsi, odkud byl o 7 let později přenesen na hřbitov. Teprve v letech 2017-2018 byl zdevastovaný prostor hřbitova z iniciativy spolku „Pod Studencem“ vyčištěn a 21. dubna 2018 u něj byl vztyčen dřevěný kříž. U bývalého vstupu na hřbitov jsou osazena dvě pohřební prkna s textem o historii hřbitova, zhotovená kytlickým řezbářem Ivem Švejnohou.

Zelený kříž na konci vsi u silnice do České Kamenice.

Starý lísecký hřbitov u silničky do Kunratic.

Severně od Lísky se zvedá mohutný Studenec s rozhlednou, pod nímž je na svahu Černého vrchu přírodní rezervace Líska s rozsáhlým porostem chráněné měsíčnice vytrvalé. Na východní straně vsi je chráněný Zlatý vrch s opuštěným lomem, jehož mohutnou skalní stěnu tvoří až 30 m dlouhé čedičové sloupy. Tragickou událost připomíná Blumbergův pomník, stojící asi 1 km jižně od osady u staré lesní cesty k Pustému zámku.

V líseckém domě č.p. 7 se narodil textilní průmyslník a významný mecenáš České Kamenice Franz Preidl (1810-1889), který byl v roce 1882 povýšen do šlechtického stavu jako "Edler von Hassenbrunn". Na domě ho připomíná deska, věnovaná k 200. výročí jeho narození Štěpánem Zárubou z Děčína. Ze vsi pocházel i Preidlův vnuk a následovník Emanuel Karsch (1839-1911) a narodil se tu také významný portrétní a krajinářský fotograf Josef Seidel (1859-1935), jehož dílo dnes připomíná Muzeum fotoateliér Seidel v Českém Krumlově.

Vyhledávání

Líska

Další informace