Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Líska

Pohled na horní část osady ze Zlatého vrchu.
Pohled na horní část osady ze Zlatého vrchu.

Líska je protáhlá rekreační ves, ležící ve strmém údolí Líseckého potoka na jižním a jihovýchodním svahu Studence 3,5 km severovýchodně od České Kamenice. Osada vznikla asi v polovině 14. století u staré cesty z České Kamenice do Chřibské, kterou v letech 1816-1822 nahradila nová císařská silnice přes sedlo U Křížového buku. Písemně je obec poprvé zmiňována v českokamenické městské knize roku 1398. Původně se nazývala Haselau, což označovalo lučinu nebo háj s lískovými keři, a od poloviny 17. století se ustálilo jméno Hasel. České jméno Líska se používá až od roku 1947.
V roce 1654 měla Líska 38 domů, z nichž bylo 20 zemědělských usedlostí a 18 domkářských stavení. V rychtářském statku byl také hostinec. Obyvatelé se vedle nepříliš výnosného zemědělství živili hlavně chovem dobytka, prací v lese a někteří sedláci si přivydělávali povoznictvím. Postupně se tu rozšířilo také podomácku provozované předení, zpracování lnu a později i výroba nití nebo zušlechťování skla.

Patrová roubená usedlost v osadě.
Patrová roubená usedlost v osadě.

Za sedmileté války roku 1757 proběhly v okolí Lísky krvavé boje. Prusové ustupující po prohrané bitvě u Kolína se v noci z 18. na 19. července pokusili projít sedlem nad osadou do Chřibské, ale po urputných bojích s rakouskými jednotkami se museli stáhnout a v následujících dnech se jim podařilo s velkými ztrátami proniknout přes Studený. Padlí vojáci od Lísky byli pohřbeni na mýtině v sedle U Křížového Buku.
Ještě v roce 1770 měla Líska jen 40 stavení, ale pak vrchnost začala rozprodávat pod Studencem pozemky, na nichž bylo postupně vystavěno dalších asi 70 domků. Bydleli v nich hlavně přadláci lnu, jichž tu v roce 1811 bylo už 241. O 10 let později tu pracovalo také 10 niťařů a obchodník nitěmi. Kolem roku 1830 byl v usedlosti č.p. 19 zřízen obilní mlýn, přeměněný později na bělidlo bavlny. V roce 1847 bylo v Lísce již 117 domů a 751 obyvatel.
Při správní reformě v roce 1850 byla zrušena vrchnostenská správa panství a Líska se stala samostatnou obcí s voleným starostou a obecním zastupitelstvem. Zrušení poddanství umožnilo také rozvoj průmyslové výroby. Roku 1852 tu Franz Preidl založil niťárnu, jejíž provoz byl ale brzy ukončen, a další niťárnu zde zřídil kolem roku 1880 Ignaz Beutlich. Dále tu bylo několik bělidel bavlny, barvírna, strojní pletárna a podnik na výrobu sodovky a limonád. V roce 1873 dosáhla Líska nejvyššího počtu 906 obyvatel, ale s rozvojem textilního průmyslu ve městech začala výroba ve vsi postupně upadat a někteří lidé odcházeli za prací do České Kamenice nebo Chřibské. V letech 1880-1882 byla uprostřed obce postavena nová školní budova č.p. 142, protože stará škola už dětem nestačila.

Bývalá školní budova z roku 1882.
Bývalá školní budova z roku 1882.

Roku 1930 byla Líska připojena k elektrické síti a 36 majitelů domů v dolní a prostřední části vsi si postavilo společný vodovod. Ještě v roce 1939 měla obec 143 domů a 648 obyvatel, ale po 2. světové válce byli původní němečtí obyvatelé nuceně vysídleni a místo nich sem přicházeli noví čeští osídlenci. Protože jich bylo málo, žilo roku 1950 v obci už jen 184 obyvatel a více než 50 nevyužitých domů bylo v následujících letech zbořeno. Téhož roku založené Jednotné zemědělské družstvo se už po třech letech rozpadlo a jeho členové vstoupili roku 1956 do státního statku.
V roce 1960 byly k Lísce připojeny osady StudenýLipnice a o 5 let později byly všechny tři vsi přičleněny ke Kunraticím. Současně byla zrušena lísecká škola, v jejíž budově pak byla otevřena prodejna Jednoty a roku 1979 byla upravena na obecní dům s knihovnou a kulturním sálem. Stálí obyvatelé odtud ale pořád odcházeli a řada domů byla proto přeměněna na rekreační chalupy. Od ledna 1981 byly Kunratice se Studeným, Lipnicí a Lískou připojeny k České Kamenici, a když se v roce 1992 Kunratice opět osamostatnily, zůstala Líska součástí České Kamenice. V roce 2011 měla 87 domů, v nichž trvale žilo 129 obyvatel.

Stará kovárna s roubeným patrem.
Stará kovárna s roubeným patrem.

V osadě se dodnes dochovala řada starých lidových domů, z nichž některé jsou památkově chráněné. Výraznou dominantou vsi je pseudogotická budova bývalé školy z let 1880-1882 a asi o 150 m níže stojí patrová kovárna se zděným přízemím a roubeným patrem s malou uzavřenou pavlačí, datovaná na vstupním portálu do roku 1796. Vedle ní je další patrová roubená usedlost s letopočtem 1791 nad dveřmi. V zatáčce strmé silničky v horní části vsi stojí patrový dům č.p. 13 s podstávkou a polomansardovou střechou z roku 1832, za nímž se dochovalo torzo kamenné hospodářské budovy, datované do roku 1776.
U statku č.p. 42 vystavěli roku 1862 manželé Eschlerovi dřevěnou kapli Navštívení Panny Marie, která ale byla v roce 1959 zbořena. V dolní části vsi u domu č.p. 48 stojí pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1741, renovovaná v roce 2014 Janem Fedorčákem z České Lípy a 6. září slavnostně požehnaná českokamenickým děkanem Karlem Jordánem Červeným.

Patrový dům č.p. 13 s polomansardovou střechou z roku 1832.
Patrový dům č.p. 13 s polomansardovou střechou z roku 1832.
Socha sv. Jana Nepomuckého u domu č.p. 48 v dolní části vsi.
Socha sv. Jana Nepomuckého u domu č.p. 48 v dolní části vsi.

Boje sedmileté války připomíná obeliskový památník padlým obou válčících stran z roku 1906, stojící východně od osady u odbočky na Zlatý vrch. Další pomníky jsou u Studeného a v sedle U Křížového buku. Na konci vsi u silnice do České Kamenice stál vysoký Zelený kříž, který byl v 80. letech 20. století zničen a roku 2011 byl na jeho místě postaven symbolický dřevěný kříž od Zbyška Macháčka a Miloslava Petráška. Asi 350 m západně od něj byl v roce 1900 založen hřbitov, který zpočátku sloužil také obyvatelům sousedních Kunratic. Po 2. světové válce byl ale ponechán osudu a zcela zničený postupně zarostl lesem. Jeho osud sdílel i pomník 18 zdejším padlým z 1. světové války, odhalený v roce 1923 přímo ve vsi, odkud byl o 7 let později přenesen na hřbitov. Teprve v letech 2017-2018 byl zdevastovaný prostor hřbitova z iniciativy spolku „Pod Studencem“ vyčištěn a 21. dubna 2018 u něj byl vztyčen dřevěný kříž. U bývalého vstupu na hřbitov jsou osazena dvě pohřební prkna s textem o historii hřbitova, zhotovená kytlickým řezbářem Ivem Švejnohou.

Zelený kříž na konci vsi u silnice do České Kamenice.
Zelený kříž na konci vsi u silnice do České Kamenice.
Starý lísecký hřbitov u silničky do Kunratic.
Starý lísecký hřbitov u silničky do Kunratic.

Severně od Lísky se zvedá mohutný Studenec s rozhlednou, pod nímž je na svahu Černého vrchu přírodní rezervace Líska s rozsáhlým porostem chráněné měsíčnice vytrvalé. Na východní straně vsi je chráněný Zlatý vrch s opuštěným lomem, jehož mohutnou skalní stěnu tvoří až 30 m dlouhé čedičové sloupy. Tragickou událost připomíná Blumbergův pomník, stojící asi 1 km jižně od osady u staré lesní cesty k Pustému zámku.

V líseckém domě č.p. 7 se narodil textilní průmyslník a významný mecenáš České Kamenice Franz Preidl (1810-1889), který byl v roce 1882 povýšen do šlechtického stavu jako "Edler von Hassenbrunn". Na domě ho připomíná deska, věnovaná k 200. výročí jeho narození Štěpánem Zárubou z Děčína. Ze vsi pocházel i Preidlův vnuk a následovník Emanuel Karsch (1839-1911) a narodil se tu také významný portrétní a krajinářský fotograf Josef Seidel (1859-1935), jehož dílo dnes připomíná Muzeum fotoateliér Seidel v Českém Krumlově.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2019.