Horní Chřibská

Pohled na část Horní Chřibské od severu. Za stromy v popředí je areál bývalé sklárny.
Pohled na část Horní Chřibské od severu. Za stromy v popředí je areál bývalé sklárny.

Horní Chřibská je východní částí města Chřibské, ležící v rozšířeném údolí Chřibské Kamenice mezi Plešivcem a Chřibským vrchem. Dnes v ní žije asi 270 obyvatel. Samostatnou vsí se stala po povýšení střední části Chřibské na městečko v 1. čtvrtině 15. století. Vedle městečka tehdy vznikly vesnice Horní a Dolní Chřibská, připomínané v písemných pramenech poprvé roku 1457 jako Creybicz superior et inferior. V roce 1654 měla Horní Chřibská 19 domů, mezi nimiž byl ale jen jediný selský statek a 9 chalupnických usedlostí. Většina obyvatel se živila řemeslnou výrobou.

V Horní Chřibské byla nejstarší nepřetržitě pracující sklářská huť ve střední Evropě. Její existence je bezpečně doložena v roce 1504, kdy dostala od majitele kamenického panství Zikmunda z Vartenberka první známé privilegium. Majitel hutě Asmon Friedrich tehdy získal mimo jiné právo porážet dobytek, péci chléb a svobodně čepovat víno a pivo v takové míře, aby tím nevznikla újma sousednímu městečku Chřibské. Roku 1514 prodal tehdejší rychtář Veit Glaser z rodu Friedrichů sklárnu se všemi právy a svobodami, jako před sto lety, svému synovi Georgu Glaserovi. Z této zprávy se často vyvozuje, že sklárna byla založena už v roce 1414, ale z jiných pramenů vyplývá, že ještě na přelomu 50. a 60. let 15. století neexistovala. Zápis patrně jen odkazuje na velmi dlouhou tradici, přesahující lidskou paměť, nebo se vztahuje k jiným hutím, které mohli Friedrichové v okolí provozovat již dříve. Huť v Horní Chřibské měla téměř jistě své předchůdce v okolních lesích. Středověké lesní hutě se kvůli velké spotřebě dřeva často stěhovaly z místa na místo. Jedno takové místo bylo nalezeno ve 30. letech 20. století při úpravách rybníka v Horní Chřibské, další mělo být na místě s pomístním názvem Pilzwiese, jehož polohu dnes přesně neznáme, nebo v blízkosti nádraží Chřibská a údajně i na Plešivci nebo sousedním Žulovci. Několik stanovišť starých hutí bylo v nedávné době nalezeno také v okolí Doubice.
Friedrichové vlastnili huť v Horní Chřibské až do roku 1689 a později se v ní vystřídala řada dalších majitelů, z nichž nejznámější byli po roce 1724 Kittelové, kteří si huť od Kinských nejprve pronajali a v roce 1767 ji Hans Josef Kittel koupil. Kittelové huť vlastnili až do roku 1828 a poté přešla na jejich dědice. Po roce 1867 ji převzal Franz Zahn, který začal k vytápění pecí využívat plyn, získaný ze dřeva nebo uhlí. Roku 1882 sklárnu převzala firma Michel & Mayer a od roku 1902 byla až do konce 2. světové války v držení Mayerů. Po válce byla huť v provozu až do roku 2007, kdy definitivně vyhasla.

Sklářská huť v centru osady fungovala od 15. století až do roku 2007.
Sklářská huť v centru osady fungovala od 15. století až do roku 2007.
Budova bývalé školy v centru osady.
Budova bývalé školy v centru osady.

Školní výuka je v obci poprvé zmiňována roku 1752 a v roce 1769 se Horní Chřibská a Krásné Pole dohodly na stavbě první jednotřídní školy. Nová zděná budova školy č.p. 46 byla postavena v letech 1874-1875. V roce 1843 měla Horní Chřibská 141 domů, v nichž žilo 1165 obyvatel a roku 1879 se Krásné Pole od obce oddělilo a stalo se samostatnou obcí.
V roce 1912 byla v údolí nad vesnicí zahájena výstavba přehrady, kterou vedl stavitel August Herrmann z Chřibské. Po vypuknutí 1. světové války byla stavba na nějaký čas přerušena, ale později na ni byli nasazeni ruští a italští váleční zajatci. Roku 1918 stavbu převzal Československý stát a přehrada byla dokončena v roce 1925. V té době v obci kromě sklářské hutě pracovalo také několik rafinerií, brusíren skla a domáckých výrobců skleněného zboží, dále zde fungovala výroba rámů, niťárna, pletárna a továrna na výrobu piškotů.

Pomník obětem pochodu smrti na místním hřbitově.
Pomník obětem pochodu smrti na místním hřbitově.

Koncem 2. světové války procházel Horní Chřibskou pochod smrti z koncentračního tábora ve Schwarzheide. V noci na 24. dubna 1945 přenocovalo asi 500 vězňů na nádvoří zdejší sklárny a ráno bylo u zdi hřbitova zahrabáno několik obětí pochodu a zastřelených vězňů. O rok později bylo 23 obětí exhumováno a uloženo na hřbitov do společného hrobu, označeného později pamětní deskou.
Po válce došlo k odsunu většiny německých obyvatel, čímž se počet trvale bydlících obyvatel snížil z více než tisíc na 465 a obec byla opět sloučena s Chřibskou.

Obytný dům s patrem obedněným deskami a polovalbovou střechou.
Obytný dům s patrem obedněným deskami a polovalbovou střechou.

V Horní Chřibské se dodnes dochovala řada lidových roubených staveb s podstávkou. Ve střední části vsi pod Mlýnským vrchem stojí velký památkově chráněný roubený dům e.č. 39 s mansardovou střechou, postavený kolem roku 1800, a poblíž něj jsou další dva přízemní roubené domy s břidlicovými štíty č.p. 32 a č.p. 93 z poloviny 19. století.
V obci se narodil Eduard Lehmann (1844 - 1923), který se v rakouské armádě zúčastnil bitvy u Hradce Králové v roce 1866 a některých dalších střetnutí, což výrazně ovlivnilo jeho další život. Po návratu do civilu se věnoval hledání a označování vojenských hrobů v severních Čechách, o kterých psal také články a knížky. Mimoto nechal postavit pomník padlým v saském Hochkirchu a byl zakládajícím členem spolku pro postavení pomníku bitvy národů u Lipska. Za svou činnost byl vyznamenán dvakrát rakouským a jednou i pruským řádem.

Další informace