Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Světlík

Jedna z posledních chalup bývalé osady Světlík. Světlík je zaniklá osada na mírném svahu asi 1,5 km severně od Horního Podluží, jehož je dnes součástí. Osada je poprvé zmiňována roku 1748 a v roce 1885 měla již 30 domů, v nichž žilo 210 obyvatel. Ještě před druhou světovou válkou zde stálo 17 domů s pekárnou a hostincem, ale po roce 1945 zůstala osada opuštěná a postupně zanikla. Dnes tu najdeme jen pár osamělých domů, využívaných k rekreaci.
Nejzajímavější budovou bývalé osady je bezesporu starý větrný mlýn holandského typu z 19. století, který je unikátní technickou památkou. Kruhová zděná stavba je zakončená jehlanovou střechou s vikýřem, ze kterého vyčnívá pětilopatkové větrné kolo.
Mlýn byl postaven v roce 1843 a sloužil až do roku 1945, kdy byl opuštěn a začal chátrat. V roce 1962 byl sice kompletně zrekonstruován, ale protože stál na odlehlém místě a nebyl využíván, jeho vnitřní zařízení brzy zničili vandalové. Větrná smršť vytrhla jedno z křídel a protože obec neměla peníze na údržbu, byl mlýn prodán soukromníkovi jako rekreační objekt. Nový majitel mlýn částečně opravil, ale poškozené větrné kolo ponechal napospas času a vandalům, kteří urychlili jeho definitivní zkázu. Neudržovaný mlýn pak zvolna chátral až do konce 20. století, kdy majitelé začali tuto unikátní technickou památku obnovovat. Dnes tu mlýn stojí opět v plné kráse.

Větrný mlýn u rybníka Světlík. Pohled na rybník od jihozápadu.

U zaniklé osady je velký stejnojmenný rybník, který dříve sloužil rekreaci a od roku 1995 je chráněným hnízdištěm vodního ptactva. Žijí zde většinou stejné druhy jako na nedalekém Velkém rybníku. Nejvýznamnějším druhem, který zde hnízdí, je jeřáb popelavý, občas můžeme spatřit i orla mořského, luňáka červeného a čápa černého i bílého. Běžně se vyskytuje potápka velká, kachna divoká, polák chocholačka, volavka popelavá, moták pochop, rákosník obecný nebo strnad rákosní, na loukách v okolí hnízdí například bekasina otavní, linduška luční a bramborníček hnědý.
V 1. polovině 20. století se v severozápadní části rezervace těžila rašelina a dodnes jsou tu proto patrné odvodňovací kanály a malé vodní nádrže, u nichž žije například ještěrka živorodá a skokan ostronosý. Na zdejší mokřady je také vázaná velmi vzácná vážka jasnoskvrnná nebo šídlo sítinové.
Přírodní rezervace zahrnuje také přilehlé mokřadní louky a rašeliniště s výskytem chráněných rostlin. Roste tu například prha chlumní, bublinatka obecná, suchopýr úzkolistý, halucha vodní a zábělník bahenní, v minulosti zde byl zjištěn i výskyt masožravé rosnatky okrouhlolisté.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.