Světlík

Světlík je zaniklá osada, která ležela na mírném svahu asi 1,5 km severně od Horního Podluží, jehož je dnes součástí. Poprvé je zmiňována roku 1748 a její vznik zřejmě souvisel s rozvojem podomácku provozované plátenické výroby. Na počest knížecího rodu Liechtensteinů byla nazvána Lichtenberg a její české jméno vzniklo mylným překladem po roce 1945. Osadu tvořily menší domkářské a chalupnické usedlosti, jichž tu v roce 1787 stálo už 35. Do roku 1843 stoupl počet domů na 45 a osada dosáhla nejvyššího počtu 369 obyvatel. Živili se hlavně domáckou textilní výrobou a později docházeli do továren v Horním Podluží nebo Jiřetíně pod Jedovou. Zemědělství nebylo významné, protože k většině domů patřily jen malé pozemky.
Ještě ve 30. letech 20. století měl Světlík 218 obyvatel. V roce 1941 tu byly 2 prodejny tabáku, obchod se smíšeným zbožím, hostinec a větrný mlýn s pekárnou. Po 2. světové válce byla ale většina původních německých obyvatel odsunuta a mnoho domů zůstalo prázdných. Zemědělské pozemky připadly pastvinářskému družstvu v Jiřetíně, které ale už roku 1947 zaniklo. V roce 1950 tu žilo ještě 38 lidí. Nevyužité domy se postupně rozebíraly a jejich zbytky byly zbořeny až kolem roku 1960, kdy celá osada zanikla. Dnes tu najdeme jen pár osamělých domů, využívaných k rekreaci.

Nejzajímavější budovou bývalé osady je bezesporu starý větrný mlýn holandského typu z 19. století, který je unikátní technickou památkou. Třípodlažní zděná válcová stavba je zakončená otočnou jehlanovou střechou s vikýřem, ze kterého vyčnívá pětilopatkové větrné kolo. Vysoká je 14 m a při zemi má průměr 10,5 m.
Mlýn byl postaven v roce 1843 a sloužil až do roku 1945, kdy byl opuštěn a začal chátrat. V roce 1962 byl sice obcí kompletně zrekonstruován, ale protože stál na odlehlém místě a nebyl využíván, jeho vnitřní zařízení brzy zničili vandalové. Větrná smršť vytrhla jedno z křídel a protože obec neměla peníze na údržbu, byl mlýn v létě roku 1964 prodán soukromníkovi jako rekreační objekt. Nový majitel mlýn částečně opravil, ale poškozené větrné kolo ponechal napospas času a vandalům, kteří urychlili jeho zkázu. Neudržovaný mlýn pak zvolna chátral až do konce 20. století, kdy majitelé začali tuto unikátní technickou památku obnovovat. Dnes tu mlýn stojí opět v plné kráse.

U zaniklé osady je velký stejnojmenný rybník, který dříve sloužil rekreaci a od roku 1995 je chráněným hnízdištěm vodního ptactva. Žijí zde většinou stejné druhy jako na nedalekém Velkém rybníku. Nejvýznamnějším druhem, který zde hnízdí, je jeřáb popelavý, občas můžeme spatřit i orla mořského, luňáka červeného a čápa černého i bílého. Běžně se vyskytuje potápka roháč, kachna divoká, polák chocholačka, volavka popelavá, moták pochop, rákosník obecný nebo strnad rákosní, na loukách v okolí hnízdí například bekasina otavní, linduška luční a bramborníček hnědý.
V 1. polovině 20. století se v severozápadní části rezervace těžila rašelina a dodnes jsou tu proto patrné odvodňovací kanály a malé vodní nádrže, u nichž žije například ještěrka živorodá a skokan ostronosý. Na zdejší mokřady je také vázaná velmi vzácná vážka jasnoskvrnná nebo šídlo sítinové.
Přírodní rezervace zahrnuje také přilehlé mokřadní louky a rašeliniště s výskytem chráněných rostlin. Roste tu například prha chlumní, bublinatka obecná, suchopýr úzkolistý, halucha vodní a zábělník bahenní, v minulosti zde byl zjištěn i výskyt masožravé rosnatky okrouhlolisté.

Další informace