Křížová hora

Poutní místo na jižním svahu Křížové hory u Jiřetína.

Křížová hora (563 m) tvoří výrazný hřbet, vybíhající od Jedlové k severu až na samotný okraj Jiřetína. Hřbet, původně nazývaný Holá lada nebo Kraví hora, je tvořen žulou a fylitickými drobami, ve kterých byly v 16. století založeny stříbrné doly. Od 18. století je hora významným poutním místem.
V roce 1790 byla severovýchodní část hory zalesněna, ale z průseku křížové cesty je pěkný výhled k severu na Jiřetín a Dolní Podluží. Rozhled je také z Vildovy vyhlídky na severním svahu hory a z travnatého vrcholku hřbetu (592 m), kde dříve stával osamělý modřín. Později byl na jeho místě zasazen nový stromek, který zde ale dlouho nevydržel.
Na západním svahu kopce je při cestě k osadě Jedlová byl v říjnu 1931 postaven lyžařský skokanský můstek s dřevěnou nájezdovou věží, která však byla později zničena.

Poutní místo

Kapličky Křížové cesty na svahu hory.

Počátky poutního místa na Křížové hoře jsou spojeny s pověstmi o zázračném kříži, který zde údajně nechal v roce 1699 vztyčit jiřetínský farář Michael Gürtler. O založení poutního místa se ale zasloužil hlavně farář Gottfried Liessner, který zde v roce 1759 nechal postavit jedenáct zděných zastavení křížové cesty, dřevěnou kapli s 12. a 13. zastavením a rokokovou kapli Božího hrobu. Celý areál byl vysvěcen 17. září 1764.

Křížová cesta začíná na úpatí svahu monumentálním schodištěm se šesti kamennými sloupy z roku 1847, nad nímž je po levé straně dodnes patrná nevelká prohlubeň bývalé studánky. Právě u ní měl podle pověstí stát zázračný kříž, který byl později přenesen do dřevěné kaple na vrcholu.
Nad schodištěm je znázorněn výjev v Getsemanské zahradě s pískovcovými sochami klečícího Krista, anděla s kalichem hořkosti a spících apoštolů sv. Petra, sv. Jakuba a sv. Jana z roku 1764. O kousek výše je na levém okraji lesa socha "Ecce homo" z roku 1859, která je dílem rumburského sochaře Jakoba Groha. Vzhůru po svahu kopce stoupá 11 zděných rokokových výklenkových kapliček z roku 1759, s kamennými reliéfy jednotlivých zastavení křížové cesty, u nichž byly v roce 1842 upraveny kamenné stupně.

Socha Ecce homo.

Kaple sv. Kříže na vrcholu.

Na vrcholu stojí kaple sv. Kříže, která nahradila původní dřevěnou kapli z roku 1759, zničenou 4. prosince 1779 silnou vichřicí. Stavba byla zahájena v roce 1783, ale po vydání císařského rozhodnutí o zrušení soukromých kaplí byla na několik let přerušena. Teprve když jiřetínští měšťané stavbu vykoupili a věnovali obci, byla kaple dokončena a v září roku 1796 vysvěcena. Věž byla ke kapli přistavěna až později. Její základní kámen byl položen roku 1881 a dokončena byla v roce 1888.
Zařízení kaple pochází převážně z doby kolem roku 1800. Zobrazení Krista vymaloval Felix Jahn z Horního Podluží, kazatelna byla dílem jiřetínského tkalce Leopolda Elstnera. Interiér obohatila také rokoková soška sv. Vavřince a obraz Stigmatizace sv. Františka z roku 1802. Z původní dřevěné kaple se sem dostal obraz Panny Marie Pomocné a starý dřevěný kříž, který byl nad hlavní oltář přenesen již 1. června 1791.
Roku 1892 byly v kapli instalovány nové varhany a o rok později byla na jižní straně kaple přistavěna kazatelna. V roce 1903 byl interiér kaple renovován a do roku 1910 byl doplněn barevnými okny. Znovu byla kaple opravována v roce 1929, kdy byla poškozena úderem blesku.

Na západní straně kaple byla v roce 1764 vyhloubena studna, vedle níž stojí polokruhový gloriet z roku 1869 se sochou Neposkvrněné Panny Marie, zhotovenou roku 1860 Jakobem Grohem z Rumburka.
Za Křížovou kaplí stojí nízká rokoková kaplička Božího hrobu z roku 1759, jejíž štít nesl ještě v 19. století obraz sv. Heleny, nalézající Kristův kříž. Obdélná, trojboce ukončená kaplička s polosloupy po obvodu závěru má nad vchodem volutový štít s rokokovou kartuší.
V 90. letech 20. století bylo celé poutní místo postupně zrenovováno. Tradiční Svatojiřetínské pouti se zde konají vždy v neděli nejbližší svátku Povýšení sv. Kříže, který připadá na 14. září.

Gloriet se sochou Panny Marie.

Kaple Božího hrobu.

Stříbrné doly

Vchod do štoly sv. Jana Evangelisty.

Na severozápadním svahu Křížové hory se ve fylitických drobách vyskytují křemenné a kalcitové žíly s nepříliš bohatými rudami mědi, olova, zinku a stříbra, které se těžily již ve středověku. První doklad o dolování na tolštejnském panství pochází z roku 1474, kdy saská knížata Arnošt a Albrecht povolila Janu Kellerovi po tři roky na panství dolovat a rýžovat zlato. O 10 let později, roku 1484, povolil král Vladislav II. Jagellonský vrchnímu maršálkovi Hugoldovi ze Šlejnic a jeho synům, provádět po dobu 15 let veškeré dolování na tolštejnském panství. Protože však tehdy k Tolštejnu patřilo celé Šluknovsko, není zřejmé, zda se tyto zprávy týkaly i Křížové hory. V roce 1509 zapůjčil král Vladislav důlní právo na 20 let Jindřichovi ze Šlejnic, jehož nástupce Jiří těžbu rozšířil a na severním svahu Křížové hory nechal roku 1539 razit novou štolu sv. Kryštofa. V letech 1548-53 pak na úpatí hory založil hornické městečko Jiřetín. V dolech se těžila hlavně měděná ruda chalkopyrit a olověná ruda galenit s příměsí stříbra; později byla získávána také skalice. Přes veškeré úsilí byl ale výnos dolování malý a těžba prakticky ustala roku 1599, kdy bylo jiřetínsko těžce postiženo morem. Po roce 1612 došlo opět k rozmachu těžby, která ve dvacátých letech dosáhla svého vrcholu, aby ji vzápětí přerušila třicetiletá válka. Dolování bylo na čas obnoveno také ve druhé polovině 17. století a znovu se zde těžilo od roku 1750. Spolek těžařů se ale zadlužil a  těžba se úplně zastavila počátkem sedmileté války roku 1756.

Hlavní chodba ve štole sv. Jana Evangelisty.

Obrat nastal až v červnu 1782, kdy majitel panství Alois z Lichtensteina obnovil dobývání ve štole sv. Kryštofa. Jeho jménem vedl dolování Johann Hennevogl z Ebenburgu, který již předchozího roku založil "Litoměřickou důlní společnost" a povolal sem havíře z Kutné Hory. Johann nechal prohloubit všechny štoly a založil novou štolu sv. Jana Evangelisty. Před koncem století byla ale těžba pro malý výnos zastavena a roku 1804 byl důl opuštěn.
Další pokusy o otvírku následovaly ve 30. letech 19. století a poté roku 1881, kdy byla štola sv. Jana Evangelisty přejmenována na štolu Čerstvého štěstí (Frischglück-stollen). Roku 1883 byla založena "Jiřetínská společnost pro dolování rud", jejíž členové ve štole vyrubali menší postranní chodby. Ani tyto pokusy ale nebyly úspěšné a v roce 1910 doly zanikly. Ještě v letech 1921-1935 formálně existovala "Jiřetínská společnost pro těžbu cínu, mědi a sirného štěrku", která však těžbu nikdy nezahájila.
Tehdy se ve štole vyskytovala jeskynní houba, nazývaná horníky "vodní tulipán" (Speleomyces heydenii Fres), jejíž výskyt zanikl během zpřístupňovacích prací ve 30. letech. Myšlenka na otevření starých dolů vznikla v době hospodářské krize a jejím cílem bylo podpořit rozvíjející se turistický ruch. V roce 1934 proto členové jiřetínského Spolku pro cizinecký ruch uvolnili vchod do štoly sv. Kryštofa a poté objevili i tehdy již zcela zasypaný vchod ke štole sv. Jana Evangelisty, kterou po nezbytných úpravách 1. května 1935 zpřístupnili návštěvníkům. Počáteční přiliv turistů však trval jen krátce a počátkem 2. světové války zcela ustal.

Prostora, zvaná Kaple, ve štole sv. Jana Evangelisty.

Jezírko ve vyrubaném hloubení v boční chodbě štoly sv. Jana Evangelisty.

V padesátých letech 20. století štola sloužila jako skladiště a později byl její vchod kvůli hrozícím sesuvům zasypán. V pozdějších letech se objevilo několik pokusů o průzkum štol, ale teprve v roce 1989 zahájila skupina nadšenců z Varnsdorfu pod vedením Bohuslava Flekny rozsáhlé průzkumné a přípravné práce. Po nezbytných úpravách a zabezpečení prohlídkové trasy byla štola sv. Jana Evangelisty 7. srpna 1999 opět slavnostně zpřístupněna veřejnosti.

Křižovatka chodeb ve štole sv. Jana Evangelisty.

V současné době jsou v Křížové hoře známé čtyři štoly.

Štola sv. Jana Evangelisty byla založena na severozápadním úpatí hory někdy kolem roku 1781. Jako tzv. dědičná štola měla především funkci odvodňovací a větrací, vedle toho ale sloužila i k těžbě. Její vchod je u bývalé šmelcovny vedle silnice z Jiřetína do Rybniště, poblíž odbočky do osady Jedlová.
Hlavní chodba, dlouhá 440 m, je ražena přibližně jižním směrem a na několika místech z ní odbočují krátké rozrážky, z nichž nejdelší měří asi 20 m. Zhruba uprostřed chodby je nevelká prostora, zvaná "kaple", ze které vede k jihovýchodu asi 90 m dlouhá odbočka. Asi 55 m za "kaplí" ústí shora do hlavní chodby 25 m hluboká větrací šachta, která chodbu spojuje se štolou sv. Kryštofa. Celková délka všech chodeb je 640 m, z toho je turisticky zpřístupněno 360 m.

Dobývky ve štole sv. Kryštofa na Křížové hoře.

Štola sv. Kryštofa byla založena v roce 1539 jako hlavní důlní dílo. Její ústí je výše ve svahu Křížové hory, asi 250 m jižně od vchodu do štoly sv. Jana Evangelisty. Asi 40 m dlouhá hlavní chodba je 10 m před koncem narušena závalem v místě zasypané šachty, spojující štolu s povrchem a s třetí štolou, vyraženou asi o 8 m výše. Zhruba 15 m od vchodu odbočuje z chodby hlavní dobývka, která je z velké části vyplněna kamením a pouze v horní části je ponechána 15 m dlouhá volná chodba jihovýchodního směru. Na jejím konci se ukloněná dobývka svažuje 18 m k ústí téměř kolmé, 25 m hluboké větrací šachty, vedoucí do níže položené štoly sv. Jana Evangelisty. Nad ústím šachty odbočují jihovýchodním směrem dvě chodby, dlouhé 10 a 27 m. Celková délka všech chodeb je 197 m.

Třetí štola byla ražena asi 8 m nad štolou sv. Kryštofa. Směřuje 17 m k zasypané šachtě, ale zatím není známo, zda za ní pokračuje dále. Ústí štoly je dnes zasypáno, trychtýřovitá propadlina bývalé šachty je na povrchu dobře patrná.
Poslední známá štola, nazývaná dnes "U císaře", je přímo v Jiřetíně u domu č.p. 252 v Křížové ulici.
Další stopy po starém dolování se dochovaly také na sousedním Šibeničním vrchu, v Míšeňském dole pod Tolštejnem a v údolí Milířky jižně od Dolního Podluží, kde byla zřízena hornická naučná stezka.

Další informace

• Historické obrázky Křížové hory