Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Míšeňský důl

Míšeňský důl je široké a členité lesnaté údolí levobřežního přítoku Lesenského potoka mezi zříceninou TolštejnaJeleními kameny. Důl je pojmenovaný podle míšeňských havířů, které sem v polovině 16. století povolal Jiří ze Šlejnic, někdy se ale označuje také jako Sýkoří důl. Romantické a pověstmi opředené údolí se v 17. a 18. století vydávalo za naleziště drahokamů, za kterými sem údajně přicházeli i Vlachové z daleké Itálie. Bohuslav Balbín již v roce 1679 napsal, že pod hradem Tolštejnem vyvěrá pramen, z něhož tryskají s vodou i zrnka zlata a jako zvláště bohaté naleziště uvedl právě Míšeňský důl. Podobně psali o tolšlejnském okolí i pozdější vlastivědní autoři, zatímco rumburský kronikář Hockauf mínil, že tyto pověsti měly přilákat do opuštěných lesních údolí nové osadníky. Potůček, který z Míšeňského dolu vytéká, byl zřejmě na základě těchto pověstí dříve nazýván Zlatý (Goldflossel).

Pískovcový kámen s nápisy v Míšeňském dole.

Těžba, jejíž stopy se v údolí dochovaly, je zahalena tajemstvím. Z mlčení písemných pramenů se někdy usuzuje, že zde Šlejnicové dolovali snad již koncem 15. nebo na počátku 16. století, ale pravděpodobnější je, že se jednalo o průzkumná díla z doby kolem poloviny 16. století, opuštěná po bezvýsledné práci. Jedna ze štol byla zřejmě v severní části doliny pod Tolštejnem, kde je ve svahu u cesty dodnes patrný protáhlý hluboký zářez, druhá byla na severním svahu Jeleních kamenů v revíru, zvaném Zlaté doly. Staré štoly asi také zavdaly příčinu pověstem o pokladech a podzemní chodbě z hradu Tolštejna.
V říjnu 1886 jednu ze štol navštívilo několik varnsdorfských občanů, kteří pronikli až na konec chodby ve vzdálenosti 23 m, přitom ve druhé polovině chodby našli několikametrové hloubení, překryté starými kmeny. Ještě někdy po roce 1920 se skupině odvážlivců podařilo do štoly proniknout, ale poté byla štola zasypána, aby se předešlo případnému neštěstí. Později byl vchod asi znovu odkrytý, protože ještě po druhé světové válce přikázala lesní správa zasypat v Míšeňském dole nějaké štoly.
Kromě štol je v údolí také několik starých pískovcových lomů, v nichž měly být v roce 1845 mimo jiné lámány i bloky ke stavbě železničních mostů u saského Kunnersdorfu.

Vodopád s převisem v horní části údolí. Vodopád na jednom z lesních potůčků na jižním svahu údolí.

Revír Zlaté doly (Goldgruben) býval prý velmi romantický. Po zalesněném svahu Jeleních kamenů stéká několik menších potůčků, z nichž na jednom je malý vodopád s převisem. Další potůček východně odtud vyvěrá z krátkého zářezu, který je zřejmě zasypaným ústím druhé výše zmíněné štoly. Nedaleko od něj je v lese asi 1,5 m vysoký balvan z tmavého pískovce s množstvím vytesaných letopočtů, monogramů a hornických znaků a s ozdobným nápisem "Invincible Maitre de la Venaison Uriano 6.4.1827" (= nepřekonatelný mistr zvěřiny), který snad připomíná nějakého kuchaře, který se vyznamenal přípravou ulovené zvěřiny.

Lichtenštejnský pomníček v Míšeňském dole.

V jihovýchodní části údolí stojí téměř na dohled od hlavní silnice na kraji lesní cesty pískovcový Lichtenštejnský pomníček, na jehož čelní stěně jsou vytesané iniciály F.J.L s letopočty 1858-1908, připomínající půlstoletí vlády posledního ze zdejších Lichtensteinů - Johanna.
Po jižní straně údolí vede výše na svahu vrstevnicová lesní silnička, z níž odbočuje vzhůru ke Konopáči bývalá Pražská cesta. Na tomto rozcestí stojí asi 2 m vysoký kamenný mezník z 19. století, který vyznačoval hranice lesních oddělení číslo VIII a IX. Mezník dříve stál na druhé straně cesty, odkud byl v roce 2010 ukraden. O 5 let později byl ale nalezen a 1. září 2016 jej Lesy ČR vrátily zpět k rozcestí. Další lesní mezník se dochoval přímo pod Konopáčem.
Asi 300 m východně od rozcestí ze silničky odbočuje dřevěný můstek na krátkou, čedičovými kameny vydlážděnou pěšinku, končící u velkého jehlanovitého kamene. Deska na něm připomíná lesního inženýra Bohumíra Mečíře, který tu nešťastně zahynul při lovu 30. listopadu 1986.

Kamenný lesní mezník z 19. století. Pomníček Bohumíra Mečíře.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.