Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Velenice

Velenice leží v údolí Svitávky mezi Brnišťským vrchem, Velenickým kopcem a zalesněnou plošinou Vejrova asi 4 km severně od Zákup a 3 km západně od Brniště. K 1. lednu 2014 tu žilo 177 obyvatel.

Historie

Domky v dolní části vsi. O založení vsi nemáme žádné zprávy, ale poprvé je písemně doložena jako "Velnicz" v roce 1399, kdy byla součástí zákupského majetku Hanuše Pancíře ze Smojna. Od roku 1472 se v listinách setkáváme také se jménem Strahov, kterým se nejspíš původně označoval zdejší hrádek nebo poplužní dvůr, a když v roce 1479 koupili velenický majetek Berkové z Dubé, přeneslo se toto jméno na celou vesnici a nějaký čas se používalo zároveň s názvem Velenice. Při dělení berkovského majetku v roce 1502 se obec stala součástí sloupského panství. V roce 1654 tu žilo 18 sedláků, 3 chalupníci a 3 domkaři, jejichž hlavním zdrojem obživy bylo zemědělství. Už v roce 1595 stál na konci vsi směrem ke Svitavě obilní mlýn.
V roce 1710 získal sloupské panství hraběcí rod Kinských, jehož majetkem zůstalo až do zrušení vrchnostenské správy v polovině 19. století. Velenice tehdy náležely k faře ve Sloupu, ale protože to tam měli lidé daleko, požádali o povolení ke stavbě vlastního kostela, který byl dokončen roku 1735, a v roce 1767 byla ve Velenicích zřízena samostatná fara. U kostela byl založen také hřbitov, přemístěný později na západní okraj obce. Koncem 19. století byl ale zrušen i ten a roku 1894 byl v jeho blízkosti u lesa vybudován nový hřbitov, využívaný dodnes.
Památkově chráněný dům č.p.74 s roubeným patrem a pavlačí. V 18. století se o hospodářský rozkvět sloupského panství významně zasloužil hrabě Josef Johann Maxmilián Kinský, který zde podporoval rozvoj domácké a manufakturní výroby. V roce 1757 měly Velenice 55 domů a kromě 26 sedláků a chalupníků tu žilo také 29 domkařů, jejichž obživou bylo vedle běžných řemesel zejména tkaní lněného plátna. O 10 let později nechal hrabě Kinský v údolí Svitávky nad Velenicemi vystavět brusírnu zrcadel.
V roce 1775 došlo na zákupském panství k selskému povstání, kterého se účastnili i lidé z Velenic. Proti vzbouřencům ale zasáhlo vojsko a vůdcové rebelů byli potrestáni dlouhým vězením. Za napoleonských válek v srpnu 1813 Velenice nakrátko obsadili francouzští vojáci a po nich tu nějaký čas tábořily ruské protinapoleonské jednotky.

Roku 1847 už měly Velenice 138 domů a dosáhly nejvyššího počtu 934 obyvatel. V následujícím roce zachvátila Evropu vlna revolucí a k zajištění ochrany a pořádku byla v obci zřízena padesátičlenná národní garda, které velel bělič Nikolaus Nittel. V září roku 1848 bylo zrušeno poddanství a uvolnění vztahu obyvatel k vrchnosti vedlo k tomu, že hodně lidí odešlo za prací do větších obcí, nebo se vystěhovalo do Ameriky. Do roku 1869 se proto počet obyvatel snížil na 850.
Budova obecního úřadu, postavená jako škola v roce 1902. V roce 1886 byla vybudována okresní silnice ze Zákup přes Velenice do Lindavy a roku 1910 na ni navázala odbočka do Brniště. V roce 1900 žilo ve Velenicích 588 obyvatel. Bylo mezi nimi 18 sedláků a 13 chalupníků, kteří se věnovali hlavně zemědělství, zatímco domkaři se živili řemesly nebo obchodem. Ve vsi byly dva obilní mlýny, pila, strojní dílna, barevna, dvě moštárny a někteří lidé pracovali v blízkých zrcadlárnách nebo v továrně na sukno ve Velkém Grunově. V roce 1902 byla vedle kostela postavena nová školní budova, která nahradila starou školu z roku 1820.
Ještě v roce 1930 měly Velenice 495 obyvatel, ale do roku 1945 jejich počet klesl na 340. Koncem 2. světové války měl být na kraji obce vybudován barákový tábor pro dělníky leteckého koncernu Weser, jehož výroba leteckých děl se stěhovala do bývalé zrcadlárny a podzemních lomů ve Velenickém údolí. Do konce války se ale podařilo přesunout jen část zařízení a k výstavbě tábora už nedošlo.
Po válce byli původní němečtí obyvatelé z obce vystěhováni a z českého vnitrozemí sem přicházeli noví osídlenci. Mnoho domů ale zůstalo opuštěných a přes 70 jich bylo později zbořeno. Řada dalších se ale zachovala díky chalupářům, kteří je od 60. let 20. století využívali k rekreaci. I po roce 1945 si obec zachovala převážně zemědělský charakter a stálých obyvatel v ní zvolna ubývalo. V roce 1977 tu byla zrušena škola a roku 1981 byly Velenice připojeny k Zákupům. Po změně politických poměrů se ale v roce 1991 opět osamostatnily.

Památky a zajímavosti

Kostel Nejsvětější Trojice. Uprostřed obce stojí barokní kostel Nejsvětější Trojice, jehož základní kámen byl položen 28. srpna 1733 a po dokončení byl slavnostně vysvěcen 25. července 1735. O jeho postavení se významně zasloužil tehdejší rychtář Christoph Anton Schille, jehož náhrobní kámen byl zasazen do jedné z vnitřních zdí kostela. V roce 1793 byl kostel na západní straně prodloužen a doplněn 25 m vysokou hranolovou věží. Ve štítě pod ní je nika se sochou Nejsvětější Trojice a vstupní portál s erbem Kinských.
Vnitřní zařízení bylo rokokové a klasicistní. Na hlavním oltáři byla v roce 1849 umístěna Antonem Weissem namalovaná kopie obrazu Nejsvětější Trojice od Josefa Berglera, boční oltář sv. Františka byl z roku 1835 a oltář Panny Marie z roku 1850. Ze stejného roku byla i kazatelna, zatímco křtitelnice pocházela již z 18. století. Na kúru byly varhany, postavené roku 1896 pražským varhanářem Heinrichem Schiffnerem.
Po 2. světové válce kostel chátral a koncem 20. století byl z velké části vykraden. Teprve po zřícení části stropu byl vnitřek zrekonstruován a 28. září 2014 byl kostel opět otevřen.
Kolem kostela byl v roce 1735 upraven hřbitov, z něhož dnes zůstala už jen obvodová zeď s bránou na východní straně. Dnešní hřbitov na západním okraji obce byl zřízen roku 1894 a v jeho východním rohu stojí kaplička z roku 1937.

Bývalá fara č.p.1. Stará škola vedle kostela.

V obci se dodnes dochoval hodnotný soubor původních lidových staveb, z nichž řada je dnes památkově chráněná. Jedná se většinou o patrové roubené domy s podstávkou, v některých případech i s dřevěnými pavlačemi a břidlicí obloženými štíty. V roce 1995 tu byla vyhlášena vesnická památková zóna.
Na severní straně kostela stojí stará škola č.p. 33 z roku 1820 a naproti ní je dům č.p. 121 s mansardovou střechou. Památkově chráněná je také roubená usedlost č.p. 31 u hlavní křižovatky, v jejíž zahradě stojí kamenná socha sv. Prokopa z konce 18. století. Jižně od kostela je budova obecního úřadu z roku 1902, v níž byla dříve škola, a naproti ní stojí bývalá fara z roku 1767 s břidlicí obloženým patrem a mansardovou střechou. V její blízkosti je další chráněný roubený dům č.p. 98.

Socha sv. Prokopa na křižovatce v centru obce. Socha sv. Jana Nepomuckého na mostě přes Svitávku.

Cesta do Lasvic přechází Svitávku po klenutém kamenném mostě s barokní sochou sv. Jana Nepomuckého, na jejímž podstavci je letopočet 1763 a nápisy, připomínající renovaci v roce 1825. Součástí sochy byla i postava anděla, ukradená v září 2001.
Roubené domy v dolní části vsi. Chráněnou památkou je také západně od kostela stojící dům e.č. 11 s břidlicí obloženým štítem a zděná usedlost č.p. 48 v zatáčce silničky ke hřbitovu. V horní části vsi při silnici do Lindavy jsou zajímavé domy č.p. 26, e.č. 6, dům e.č. 4 s roubenou pavlačí a zděná usedlost č.p. 16 s hrázděnou stodolou. Cenná je také roubená stodola u domu č.p. 65 na svahu Velenického kopce a dům e.č. 26 s roubeným patrem a pavlačí, stojící asi 300 m jižně od kostela nad silnicí do Zákup. Do blízké skály u silnice bylo v minulosti vytesáno několik sklepů, mezi nimiž je i nenápadná skalní kaplička se sochou zbičovaného Krista a asi 50 m od ní je vytesaný lidový reliéf Ukřižování.
Dále směrem na Zákupy stojí památkově chráněný dům č.p. 74 s kamenným přízemím, roubeným patrem a pavlačí, pocházející z doby před polovinou 18. století, a v dolní části vsi stojí domy č.p. 99, 119 a menší roubená chalupa č.p. 113.
Na jižním konci obce stojí barokní kaple sv. Josefa, zřízená roku 1759 Johannem Georgem Güntherem, která byla před válkou zasvěcena sv. Antonínovi. Kaple je v zadní části krytá cibulovou bání s věžičkou a ve štítě v průčelí má niku, v níž bývala lidová soška Panny Marie. Původní kaple sv. Josefa stála od roku 1903 pod lesem na severní straně Velenického kopce a po 2. světové válce zanikla. Poblíž ní stál oblíbený hostinec U Císařského buku, který fungoval ještě nějaký čas po 2. světové válce.
Kousek za obcí u silnice do Brniště je pozoruhodná skalní kaple Božího hrobu a na severozápadním konci obce stojí patrový roubený dům e.č. 5, v jehož zahradě je dnes kamenný Schillův kříž, přemístěný sem od staré Topolové cesty (Pappelweg), vedoucí údolím pod Velenickým hrádkem do Lasvic. Přes metr vysoký pískovcový kříž s klínovitě se rozšiřujícími rameny byl v minulosti poškozen a chybí mu levé rameno. Je na něm vyrytý letopočet 1633 a nápis, připomínající zdejšího rychtáře Georga Schilleho, kterého prý zastřelili Švédové, když jim nechtěl prozradit, kde si obyvatelé ukryli své cennosti.

Kaple sv. Josefa na jižním konci obce. Skála s lidovým reliéfem Ukřižování. Kamenný Schillův kříž u domu e.č.5 na severozápadním konci obce.

Rodáci a osobnosti

Ve Velenicích se narodil malíř a fotograf Josef Wieden a operní pěvec Theodor Görner, působící na vídeňské Dvorní opeře. Pocházel odtud také velkoobchodník se střižním a galanterijním zbožím Franz Görlich, který žil ve španělské Valencii a od roku 1902 tam byl vicekonzulem.

Zajímavosti v okolí

Velenice leží v údolí Svitávky, která sem přitéká od Kunratic u Cvikova přes Lindavu, Svitavu a dále pokračuje jižním směrem do Zákup. Nad východním okrajem obce se zvedá Velenický kopec, zatímco na protější straně údolí se rozkládá zalesněná náhorní plošina Vejrova, jejíž okraj tvoří poměrně strmé skalnaté srázy se zajímavými pískovcovými lomy a skalami. Na severovýchodě z ní vybíhá Zámecký vrch s nevelkými zbytky Velenického hrádku. V zúženém Velenickém údolí nad obcí se dochovaly staré budovy továren na výrobu zrcadel se zajímavým ve skále vytesaným vodním náhonem, a několik podzemních lomů na brusný písek, kterým se říká Pusté kostely. Na ostrohu nad nejmenším lomem na jižní straně údolí se dochovaly nepatrné zbytky hrádku Vejrova. Východně od Velenic je u silnice do Brniště skalní kaple Božího hrobu. Mezi poli severovýchodně od obce je výrazný Brnišťský vrch, z něhož vybíhá k Lindavě nenápadný Věneček. Okolní krajině dominuje kupa Ortelu a u silnice do Kunratic u Cvikova je Skála smrti s reliéfním zobrazením výjevu z místní pověsti. Západně od Lindavy leží oblíbené letovisko Sloup se skalním hradem a koupalištěm u Radvaneckého rybníka. V jeho okolí je řada dalších turisticky zajímavých míst, jako například Cikánský důl se dvěma jeskyněmi, lesní divadlo, skalní ostroh s rozhlednou Na Stráži, Samuelova jeskyně, skalní městečko nad Liščí dírou, Švédská stěna a lezecky atraktivní Sloupské skály. U sousedního Svojkova je malý skalní hrádek, romantický Modlivý důlSvojkovské skály s pěknými výhledy do okolí.

Přehledná mapka okolí Velenic.

Další informace

Havraní skály Havraní skály Panenská skála Údolí samoty Chudý vrch Chudý vrch Strážný Strážný Pomahačův vrch Špaččí vrch Špaččí vrch Radvanec Maxov Radvanecký rybník Janov Sloup Sloupský hrad a poustevna Samuelova jeskyně Samuelova jeskyně Sloupské skály Na Stráži Psí kostel Šišák Šišák Záhořínská kaple Slavíček Slavíček Záhořín Svojkovské skály Svojkovský hrádek Svojkov Modlivý důl Chomouty Bukovany Luční rybník Malý Bor Písečná Nový Šidlov Starý Šidlov Plesa Nové Domky Tisový vrch Tisový vrch Spálenisko Spálenisko Lasvice V Oboře Ovčí vrch Ovčí vrch Nové Zákupy Nové Zákupy Kamenice Velenický kopec Velenický kopec Velenické skály Velenice Boží hrob Velenický hrádek Vejrov Vejrov Pustý kostel Pustý kostel Velenické údolí Ovčí vrch Svitava Lindava Ortel Ortel Cvikov Cvikovský rybník Kunratice u Cvikova Skřivánek Skřivánek Kamenáč Kamenáč Kunratice u Cvikova Skála smrti Skála smrti Kovářský vrch Kovářský vrch Věneček Věneček Brnišťský vrch Brnišťský vrch Brniště Jáchymov Hlemýždí Velký Grunov

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.