Modlivý důl

Prostranství se skalní kaplí.

Modlivý důl je asi 1 km dlouhé romantické skalnaté údolí, hluboce zaříznuté do pískovcových skal pod Slavíčkem a Tisovým vrchem na severovýchodním okraji Svojkova.
Skalnatá rokle se původně nazývala Smolný důl (Pechgraben), protože zdejší uhlíři měli vedle milířů i smolné pece, v nichž vařili kolomaz. Teprve později zde vzniklo poutní místo, o jehož původu se vyprávěly různé pověsti. Podle jedné z nich tu dobrovolně zemřeli rytíř Jaroslav ze Svojkova s dcerou sládka z Velenic, kteří se velmi milovali, ale rytířovi rodiče jim jejich lásku nepřáli. Jiná pověst vypráví, že tu jeden selský chlapec zabil svého soka v lásce.
První obrázek, znázorňující loučení Panny Marie s Ježíšem, tu prý na strom pověsil roku 1704 jistý dělník Melzer, pracující jako pomocník ve svojkovském pivovaru, aby zaplašil prokletí ponurého místa. Vrchnost pak nechala hustý les trochu prosvětlit a u obrázku se začali zastavovat pocestní. Časem se rozšířily zprávy o zázračně vyslyšených modlitbách a když zde došla v roce 1772 vyslyšení svých proseb svobodná paní von Czerwelli ze Svojkova, dala z vděčnosti zřídit dřevěnou kapličku, do níž byl Melzerův obrázek přenesen. Počet návštěvníků ale stále rostl a z okolí sem mířila i celá procesí. Koncem 18. století byla proto dřevěná kaplička snesena a hraběnka Alžběta Kinská nechala vytesat novou kapli do skalní stěny. Vytvořil ji svojkovský zedník Josef Sacher.

Kříž na začátku Modlivého dolu.

Studánka U Strážce.

Průčelí skalní kaple.

Sloupský farář a vrchnost ale poutě do Modlivého dolu odmítali jako modlářství a nechávali odtud proto odstraňovat svaté obrázky i tabulky s poděkováním za vyslyšené prosby. V září 1806 dokonce biskupská konzistoř v Litoměřicích nařídila, aby z kaple byly odstraněny sochy Ježíše a Panny Marie. Vzápětí ale obě sochy z kaple zmizely a teprve po několika měsících byly nalezeny ukryté v jedné z odlehlých roklí. Odtud pak byly slavnostně přeneseny do Sloupu a 26. července 1807 vystaveny v tamním kostele. Od té doby velké poutě ke skalní kapli ustaly a lidí sem přicházelo stále méně. K opětnému obnovení poutí do Modlivého dolu došlo až za epidemií cholery v letech 1832 a 1850, kdy sem směřovala prosebná procesí i z České Lípy.

V roce 1836 bylo průčelí kaple vyzdobeno gotickým portálem, který vytvořil sloupský sochař Antonín Wagner. Uvnitř kaple byl umístěn pozoruhodný milostný obraz Panny Marie od malířky Eugenie Hauptmann-Sommerové a na stromech kolem kaple visely svaté obrázky. Náboženský kult se zde od počátku silně prolínal s divokou krásou romantického údolí. Postoj církve ke zdejším poutím se ale změnil teprve koncem 19. století, kdy byla kaple zasvěcena Panně Marii Lourdské, a její vnitřek byl roku 1903 upraven na lourdskou jeskyni. I potom sem směřovala procesí z širokého okolí a modlit se sem chodil i bývalý císař Ferdinand V. při svých projížďkách ze zámku v nedalekých Zákupech.
Podél cesty ze Svojkova byla ke kapli upravena křížová cesta a dále k východu vedlo dlouhé schodiště k oratoriu na konci rokle. Byl to uměle vytesaný skalní výklenek s pískovcovou plastikou Ukřižování od sloupského sochaře Josefa Maxe staršího.

Cesta ke kapličce je vroubená obrázky Křížové cesty.

Jeden z obrázků Křížové cesty.

Po 2. světové válce bylo poutní místo z větší části zničeno, takže na přelomu 20. a 21. století tu zůstala zachována jen skalní kaple a prázdný výklenek oratoře. Teprve ve 2. polovině roku 2016 byla díky Lesům ČR cesta do Modlivého dolu upravena a kolem ní byla rozmístěny nové obrázky Křížové cesty, namalované podle původních obrazů, umístěných dnes v kapli sv. Václava ve Svojkově. Opravena byla také oratoř v závěru rokle, k níž bylo vybudováno dřevěné schodiště. Po dokončení oprav bylo poutní místo 27. listopadu 2016 opět slavnostně otevřeno.

Schodiště v zúžené části rokle pod skalní kaplí.

Lesní stezka se schodištěm k oratoriu.

Oratorium na konci rokle.

Upravená cesta do údolí vede od bývalého panského hostince ve Svojkově. Na prostranství za posledními domky obce stojí velký dřevěný kříž, u něhož začíná Křížová cesta, a odkud také odbočuje stezka boční strží vzhůru k vrcholkům Svojkovských skal. Hlavní cesta pokračuje do zalesněné doliny, na jejímž začátku je pod nevelkou skálou ohrazená krytá tůňka, nazvaná Pramen u Strážce podle horolezecké věže Strážce Modlivého dolu. Dále se údolí postupně zužuje a přechází v rokli, sevřenou po stranách strmými pískovcovými skalami. Mezi nimi je ještě několik dalších lezeckých věží, zvaných Novoborská věž, Přeskoková, Houbová věž a Žofie. Nejužším místem rokle vystupuje dřevěné schodiště do nevelkého skalního kotle s lavičkami, na jehož jižní straně je skalní blok s vytesanou kaplí. Kaple má hlavní prostoru s oltářem a dvě postranní komory. Na oltáři je socha Panny Marie, vysvěcená v srpnu 2001, která nahradila ukradenou starší sochu. Na skále naproti kapli jsou osazené pamětní tabulky několika zdejších horolezců. Značená cesta odtud vystupuje strmou boční strží do sedla mezi Slavíčkem a Tisovým vrchem, zatímco dále k východu pokračuje lesní stezka se schodištěm k výklenku oratoře v závěru rokle. Od něj je možné vystoupit již mimo cesty na jih ke skalnatému návrší, kde je vytesaná malá komůrka s okénkem. Podobná místnost je i u značené cesty nad severním okrajem Modlivého dolu. Rozhledu z temene návrší brání vzrostlé stromy, ale pěkné výhledy do okolní krajiny jsou z vrcholků níže vystupujících Svojkovských skal.

Další informace

• Historické obrázky Modlivého dolu