Velenické údolí - Pusté kostely

Mezi Lindavou a Velenicemi protéká Svitávka asi 3 km dlouhým údolím, jehož strmé zalesněné srázy jsou vroubené pískovcovými skalami. Údolí začíná na jižním okraji Lindavy, v několika zákrutech prochází po severní a východní straně Ovčího vrchu u Svitavy, potom se ostře stáčí na východ a pokračuje dále k Velenicím. Užší horní část údolí pod Ovčím vrchem se dříve nazývala Čertův důl, v dolní části Svitávka vytvořila širší lučinatou nivu, po jejímž okraji dnes vede silnice. V údolí je řada zajímavostí, připomínajících zdejší výrobu zrcadel, provozovanou již od 2. poloviny 18. století.

Bývalá Velenická zrcadlárna.

V údolí byly dvě brusírny zrcadel, jejichž budovy se dodnes dochovaly. První z nich stojí v nejkrásnější střední části údolí, asi 800 m východně od Svitavy na pravé straně silnice do Velenic. Je to dlouhá kamenná budova s hrázděným patrem, ve které byly kromě výrobních dílen také byty pro správce a hlídače. Na její střeše bývala kdysi věžička se zvonkem, přeneseným v roce 1918 do lindavského kostela. Tuto brusírnu nechal již v roce 1767 postavit hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský. Protože zdejší vrchnostenské pozemky nebyly pro stavbu továrny vhodné, uzavřel hrabě 7. července toho roku dohodu o jejich výměně za louku, patřící k selskému hospodářství Veroniky Fischerové ze Svitavy. Také pozemky pro vedení vodního náhonu k továrně byly získány výměnou od majitelů dvou dvorů v Lindavě. K výrobě zrcadel sloužilo osm leštících stolů, poháněných důmyslně postaveným strojem na vodní pohon. Voda se do továrny přiváděla ve skále vytesaným tunelem, jehož stavba si vyžádala 31 000 zlatých, což bylo třikrát více, než náklady na samotnou tovární budovu se stroji na broušení a leštění. Ve starých zprávách se uvádí, že hrabě Kinský musel prodat dvory Radošín, Martinoves a některé další statky, aby mohl brusírnu postavit.

Budova bývalé zrcadlárny Rabštejn.

Továrna původně patřila ke Svitavě, ale brzy se pro ni vžilo označení "Velenická továrna na zrcadla" (Wellnitzer Spiegelfabrik). Při vyměřování v roce 1842 byla katastrální hranice obcí v údolí upravena podle toku Svitávky a továrna byla proto přičleněna k Lindavě.
V roce 1854 nechal hrabě Karel Kinský asi 1 km východně odtud směrem k Velenicím postavit druhou továrnu na zrcadla, nazvanou podle okolních skal "Rabštejn". Její pěkná patrová budova byla přistavěna k vysoké a strmé skalní stěně, nazývané tehdy "Liščí ocas" (Fuchsschwanzfelsen), do které byla vytesána i část výrobních prostor.
V roce 1875 byla starší Velenická zrcadlárna přestavěna a obě továrny pak fungovaly až do hospodářské krize ve 30. letech 20. století. Na konci druhé světové války měla být již opuštěná budova Velenické zrcadlárny upravena pro válečnou výrobu, ale její přestavbu se už do konce války nepodařilo dokončit. K výrobě byly tehdy využity jen blízké podzemní prostory.

Začátek tunelu Svitávky nad Černým jezem.

Pozůstatky Černého jezu na konci tunelu Svitávky.

Začátek bývalého náhonu nad jezem.

Náhon k oběma zrcadlárnám je pozoruhodným technickým dílem. Začíná v horní části údolí na místě, nazývaném dříve Černý jez (Schwarzes Wehr). Původní tok Svitávky tu byl uměle přehrazen a zaveden do širokého tunelu, vytesaného v pískovcové skále a ukončeného jezem, jehož pozůstatky jsou dosud patrné. Těsně nad jezem z tunelu odbočuje chodba bývalého náhonu, která zanedlouho ústí na povrch. Do skal u jejího portálu jsou vytesané letopočty 1779 a 1872. Dále náhon pokračoval podél cesty povrchovým korytem a asi po 500 m vcházel do vytesaného tunelu.
Poměrně široká a vysoká chodba je asi 200 m dlouhá a místy jsou v ní ještě dochované pozůstatky zvýšeného postranního ochozu. Asi po 50 metrech je v boční stěně tunelu průlom do prostorné jeskyně, která byla zřejmě vytvořena při těžbě písku.

Ústí tunelu starého náhonu pod Černým jezem.

Částečně zasypané ústí umělé jeskyně po sanaci zřícených skal.

Tunel boční výpustě starého náhonu k zrcadlárnám.

Mohutná prostora ústí širokým portálem ven do údolí a zhruba k západu z ní vede 25 m dlouhá průzkumná chodba. V březnu 2021 se vstupní portál jeskyně zřítil, ale v roce 2021 byl zával upraven a jeskyně je zvenku opět přístupná. Tunel hlavního náhonu pokračuje dále a asi po 25 m z něj odbočuje doleva z větší části zasypaná boční chodba. Ta tvoří nevelký oblouk a asi o 20 metrů dále se napojuje zpět do hlavní chodby. O kousek dál odbočuje doprava další chodba, ústící asi po 40 metrech ven do údolí. Na skále nad jejím portálem je vytesaný letopočet 1848. Hlavní chodba pak pokračuje ještě asi 90 m ke konci skalního masivu, kde z ní vedou úzkou průrvou schůdky na povrch, zatímco vodní náhon pokračuje nízkým vyzděným propustkem pod silnicí k bývalé Velenické zrcadlárně. Po dokončení zrcadlárny Rabštejn byl celý náhon upraven a prodloužen k nové továrně. Od Velenické zrcadlárny vedl ještě asi 500 metrů povrchovým korytem podél silnice a dále pokračoval dnes již zasypaným ve skále vytesaným tunelem přímo do rabštejnské zrcadlárny.

K broušení skla se ve zdejších zrcadlárnách, ale i v dalších sklářských manufakturách na sloupském panství používal písek, těžený v několika podzemních lomech. Potřebné čtyři druhy písku o různé zrnitosti se získávaly plavením písku, vytěženého z asi 1,5 m mocné vrstvy pískovce, který byl pro tento účel zvlášť vhodný. V průběhu těžby, trvající okolo 150 let, byly do pískovcových skal vyhloubeny rozsáhlé, labyrintům podobné podzemní prostory s klenutým stropem, zajištěným proti zřícení mohutnými skalními pilíři.

Vstup do největšího podzemního lomu.

Vnitřek podzemního lomu, využívaného donedávna jako sklad zeleniny.

Největší z podzemních lomů se nachází ve svahu na severní straně údolí asi 150 m východně od staré zrcadlárny. Rozsáhlé, do skalního masivu zahloubené prostory zasahují asi 60 m do nitra skály, na šířku mají asi 140 m a jejich výška dosahuje až 3,5 m. Poměrně plochý strop jeskyně podepírá asi 30 mohutných pilířů.
Koncem 2. světové války měly být do těchto prostor z polského města Kalisch přestěhovány dílny brémského leteckého koncernu Weser, vyrábějící rychlopalná letecká děla MK 108. V podzemí byly proto upraveny betonové podlahy a prostory byly zděnými přepážkami rozděleny do několika částí. Původně se počítalo s nasazením několika set dělníků, pro něž měl být vybudován barákový tábor na okraji Velenic. Nakonec zde ale pracovalo jen pár desítek lidí, protože se sem z Polska podařilo přesunout už jen malou část výrobních zařízení. Pro zastřelování hotových děl byla v nedalekém bočním údolí zřízena zkušební střelnice.
Po válce byla větší část podzemních prostor znovu upravena a až do konce 80. let 20. století sloužila jako sklad zeleniny. Ačkoliv tyto jeskyně ztratily provedenými úpravami svou původní romantickou krásu, díky své rozlehlosti stále přitahují pozornost. V roce 2002 byly proto lindavskou firmou Ajeto využity k netradiční oslavě svatojánské noci a o rok později zde byla otevřena motorkářská hospoda, nazvaná Pekelné doly.

Pozůstatky zkušební střelnice v bočním údolí u Velenic.

Pohled na Pustý kostel od silnice.

Druhý rozsáhlý podzemní lom je asi 250 m západně od bývalé Velenické zrcadlárny v místě, kde silnice opouští údolí a stoupá směrem do Svitavy. Tento lom, označovaný obvykle jako Pustý kostel, je sice o něco menší, ale protože nebyl výrazněji narušen pozdějšími úpravami, zachoval si svou téměř původní podobu. Z okrouhlého prostoru, obklopeného ze tří stran skalními klenbami se sestupuje do ztemnělé chladné jeskyně, jejíž dno je asi 1,5-2 m pod okolním povrchem. Snižující se strop podepírá 16 ponechaných skalních pilířů a místy z něj kape voda, prosakující po puklinách ve skalním masivu. Také zde najdeme nevelké zbytky cihlových zdí, pocházejících z doby, kdy byla část jeskyní upravena jako sklad. Na nevelké skalce vpravo od vstupu do jeskyně je vytesaný reliéf Ukřižování od neznámého lidového umělce.
Třetí, o hodně menší podzemní lom je na jižní straně údolí naproti zrcadlárně ve skalním masivu s nepatrnými zbytky hrádku Vejrova.

Vstupní prostor Pustého kostela.

Vnitřní prostory Pustého kostela.

Skalní vyhlídka nad zrcadlárnou.

Přibližně uprostřed mezi oběma zrcadlárnami vyčnívá k silnici částečně přitesaná převislá skála, do níž je vytesaná kaplička sv. Antonína. Dochoval se v ní vytesaný základ oltáře s místem pro sochu a značně poničená reliéfní výzdoba. Na horním okraji skalnatého srázu údolí nad bývalou zrcadlárnou Rabštejn je vytesaná vyhlídková plošina s kamennou lavicí, přístupná po schodišti, upraveném v úzké průrvě mezi dvěma skalami. Býval odtud krásný výhled na Velenice s Velenickým kopcem, dnes je však již značně omezený vzrůstajícími stromy. V bočním údolí pod vyhlídkou jsou pozůstatky zkušební střelnice z roku 1944: betonový zbytek bunkru pro upevnění děla a zasypaný výklenek na úpatí protější skály. Tímto údolím vzhůru vede kolem Věnečku k silnici z Lindavy do Brniště cesta, u níž stojí kaplička se poničeným reliéfem Ukřižování. Na konci hlavního údolí Svitávky před Velenicemi je pískovcový lom, ve kterém se lámaly stavební kvádry. Jeho vysoké stěny jsou zajímavé pestrým zbarvením, způsobeným příměsí železa i povlaky lišejníků. Na protější straně údolí jsou na temeni strmého zalesněného hřbetu nevelké zbytky Velenického hrádku.

Reliéf Ukřižování vedle Pustého kostela.

Skalní kaplička sv. Antonína.