Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Skalice u České Lípy

Skalice je protáhlá ves, ležící v údolí Sporky pod SkalickýmChotovickým vrchem, asi 3 km jihozápadně od Nového Boru a 6 km severně od České Lípy. Její součástí je dnes také Svobodná Ves. V roce 2011 v obci žilo 1424 obyvatel.

Historie

Pohled na střed obce s kostelem sv. Anny v pozadí. Skalice vznikla původně jako česká ves, ale při kolonizaci ve 13. století byla rozšířena o nové parcely pro německé přistěhovalce, kteří ji nazvali Langenau (= Dlouhá niva). První zmínka v rejstříku papežského desátku z roku 1352 proto uvádí jméno "Skalicz sive Langenaw". Nejstarším doloženým držitelem vsi byl roku 1363 Bohuněk z Klinštejna u Horní Libchavy, ale už v roce 1382 byla Skalice rozdělena na dva vlastnické podíly. Menší část obce s 11 selskými dvory získal Petr ze Skalky, od něhož přešla přes zemanský rod Jana z Gansku do držení Vartenberků. Od roku 1611 patřila Dorotě Berkové, o 4 roky později ji získal Jindřich Penzig a po konfiskaci jeho majetku za účast ve stavovském povstání ji roku 1623 koupil Vilém Vratislav z Mitrovic. Od té doby náležela spolu s Volfarticemi, Stružnicí a Slunečnou k hornolibchavskému panství řádu maltézských rytířů. Větší část obce náležela roku 1416 k majetku pánů z Hazmburka v Pihelu, který se stal za husitských válek předmětem sporů a roku 1455 byl přiřčen Jindřichu Berkovi z Dubé na Milštejně. Později náležel k sloupskému panství, které roku 1710 koupil rod Kinských, v jejichž držení zůstal až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848.

Centrum obce s bývalou farou, hostincem U Slunce a školou. Kolem poloviny 16. století se sem z Německa rozšířilo náboženské učení Martina Luthera, ale po bitvě na Bílé hoře byla v Čechách zahájena rekatolizace a v květnu 1622 byl zdejší kostel znovu katolicky vysvěcen zákupským děkanem Václavem Oldřichem Teubnerem. Roku 1640 kostel vypálili Švédové a skalická farnost pak byla přičleněna ke Sloupu, od něhož přešla 1. ledna 1649 pod patronát maltézského řádu v Horní Libchavě. Třicetiletá válka obec hodně poznamenala a ještě v Berní rule z roku 1654 se uvádí, že tu byly jen zpola vystavěné domy. Obyvatelé se vedle zemědělství živili předením lnu, výrobou šindelů nebo dřevěných nádob a od 16. století se začala šířit i sklářská výroba. V roce 1680 vypukly v severních Čechách selské bouře, do nichž se ale skaličtí výrazněji nezapojili, protože v obci tehdy pobývala vojenská posádka. Díky ní tu nedošlo k většímu pohybu obyvatel a Skalice tak unikla i morové ráně, která postihla řadu okolních obcí. Roku 1690 překročil počet domů ve Skalici stovku a o 50 let později jich tu stálo už 293, z toho bylo 196 ve sloupské a 97 v libchavské části obce. Za rychlý růst obec vděčila hlavně rozvoji zušlechťování skla v domácích dílnách, jejichž výrobky vozili obchodníci do celé Evropy. V roce 1713 bylo v obci 6 sklářských obchodů a jejich počet později ještě vzrostl. Jednou z nejvýznamnějších byla exportní firma Andrease Janckeho, jehož syn Georg Anton s dalšími společníky založil síť poboček ve Španělsku a Portugalsku a roku 1763 přestěhoval rodinný podnik do Nového Boru. Některé dílny ve Skalici se také specializovaly na výrobu obrázků malovaných na skle, které se dodávaly do poutních středisek.

Jeden z patrových roubených domů v horní části obce. V dolní části obce byl kdysi hospodářský dvůr, který hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský v roce 1735 zrušil a na jeho pozemcích založil osadu Josefov, od roku 1923 česky nazývanou Svobodná Ves. V neklidných dobách trpěla Skalice průchody armád. V létě 1757 vesnicí déle než měsíc procházela pruská vojska, ustupující po bitvě u Kolína, a roku 1778 se v okolí vytvořila linie mezi pruskou armádou a rakouskými sbory. V roce 1813 pronikli do severních Čech Francouzi a mezi SkalickýmChotovickým vrchem tábořil několik týdnů vetší oddíl, který obec musela zásobovat.
V roce 1833 bylo ve Skalici 356 domů, z nichž 246 patřilo ke sloupskému a 110 k libchavskému panství. Obec měla také dvě rychty a rozsudky se podle lidové tradice vykonávaly na Šibeničním vršku pod Skalickým vrchem. Rozdělení vsi mezi dvě panství ukončila až správní reforma v roce 1850, kdy byla vytvořena jednotná obec, jejíž součástí se stala i Svobodná Ves.
Škola prý byla ve Skalici už v roce 1506. Roku 1725 byla stará škola stržena a na jejím místě postavena nová patrová budova, ve které byly od roku 1792 dvě třídy a později k nim přibyla i třetí. V roce 1873 škola vyhořela, ale ještě téhož roku byl položen základní kámen nové dvoupatrové budovy, vysvěcené v říjnu 1874. Bylo v ní 5 tříd, které ale brzy nestačily rostoucímu počtu dětí, a proto musely být od října 1898 další tři třídy umístěny v novém obecním domě.
Od roku 1867 se stavěla železnice z České Lípy přes Nový Bor do Rumburka, na níž byl zahájen provoz 16. ledna 1869. Ve Skalici byla otevřena stanice a téhož roku tu byl zřízen i poštovní úřad. Roku 1893 vystavěl Antonín Rückl za nádražím sklářskou huť, v níž se kromě dutého skla vyráběly také skleněné náramky k vývozu do zahraničí. Po 2. světové válce v ní byla zavedena výroba optického skla, která zde přetrvala až do roku 2013, kdy byla převedena do České Lípy.

Budova obecního úřadu. Po roce 1900 měla Skalice asi 400 domů s 3041 obyvateli a se Svobodnou Vsí měla dohromady 3289 obyvatel. V obci byly 2 obilní mlýny a více než 60 selských statků, jejichž majitelé se živili hlavně zemědělstvím a pěstováním dobytka. Významným zdrojem obživy byla také výroba a zušlechťování skla. Své dílny tu měli malíři, rytci, kuliči a brusiči skla, zavrtávači špuntů a postřibřovači. Asi 15 firem se věnovalo exportu skleněného zboží do zahraničí. Ke Skalici tehdy patřila také skupina domů U Beránka, ležící asi 1 km jihovýchodně od Skalického vrchu, Letní Víska patřící dnes k Okrouhlé a Nová Skalice, která byla později připojena k Novému Boru. Od 1. ledna 1981 k němu patřila i Skalice, která se ale v červenci 1982 opět osamostatnila.

Památky a zajímavosti

Kostel sv. Anny. Uprostřed obce stojí barokní kostel sv. Anny, postavený v letech 1712-1720 na místě staršího gotického kostelíka, zničeného Švédy roku 1640. Slavnostně byl vysvěcen 26. července 1720. Barokní jednolodní stavba s trojboce ukončeným presbytářem má v průčelí hranolovou věž s portálem, zdobeným rozeklaným trojúhelníkovým štítem se znakem Maltézských rytířů. V kostelní lodi je vestavěná trojstranná empora, podepřená několika pilíři. Převážně barokní vnitřní zařízení je z 1. poloviny 18. století. Na hlavním oltáři z doby kolem roku 1725 jsou sochy sv. Jana Křtitele a Panny Marie, postranní oltáře zdobí socha Krista na kříži a obraz Smrt sv. Josefa. V interiéru jsou rozmístěné sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, archanděla Michaela, sv. Anny a sv. Josefa. Šest obrazů Křížové cesty je od zdejšího malíře Josefa Müllera a křtitelnice s maltézským křížem pochází ze 2. čtvrtiny 18. století. Varhany, postavené roku 1744 Johannem Gottliebem Tamitiem ze Žitavy byly v roce 1868 rozsáhle přestavěny janovským varhanářem Franzem Müllerem. Ozdobou kostela je také několik vitrážových oken, vyrobených roku 1888 v Meltzerově umělecké dílně v Okrouhlé.
Na jižní stěně kostela byla roku 1906 odhalena pamětní deska osmi zdejším vojákům, padlým v letech 1848 - 1866. Kostel obklopoval starý hřbitov, ohrazený zdí se dvěma branami, z nichž ta východní má na klenáku letopočet 1782. Na ploše hřbitova stojí hranolový památník obětem 1. světové války se stylizovanou přilbou a masivní kamennou střechou na čtyřech sloupcích, slavnostně odhalený 30. září 1923. V roce 1886 byl starý hřbitov uzavřen a 29. prosince byl o 100 m dále otevřen nový hřbitov, využívaný dodnes.

Pomník padlým v 1. světové válce. Sloup Bolestného Krista u domu č.p. 83.

Bývalá fara se sousoším sv. Jana Nepomuckého. Pod kostelem stojí pozdně barokní patrová budova fary č.p. 114 s mansardovou střechou, nad jejímž vchodem je maltézský znak. Před farou je chráněné sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly z roku 1763, stojící na vysokém podstavci s reliéfem, obklopeném balustrádou.
V obci se dochovalo několik pěkných venkovských domů a usedlostí. Památkově chráněná je patrová roubená usedlost č.p. 95, stojící u hlavní obecní silnice asi 250 m jižně od kostela, bývalý mlýn č.p. 269 se zděným přízemím, roubeným patrem a mansardovou střechou s vikýři po levé straně silnice do Pihelu a o něco výše vpravo od téže silnice stojí bývalá tvrz č.p. 284 s hospodářským dvorem. U silnice do Okrouhlé je patrový roubený dům č.p. 198. Památkově chráněná je také roku 2004 opravená výklenková kaplička na jižním konci obce a pískovcový sloup Bolestného Krista, stojící u domu č.p. 83 při silnici do Slunečné. Sloup nechal údajně postavit zdejší obchodník Adam Grossmann v roce 1780. Reliéfy na jeho podstavci znázorňují Pietu, sv. Vavřince, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého, v kaplici na vrcholu je ztvárněn sedící Kristus Bolestný a reliéfy Krista na hoře Olivetské, sv. Barbory a sv. Jeronýma. U polní cesty, vedoucí po východním úpatí Skalického vrchu k zaniklé osadě U Beránka stojí sloup sv. Antonína.
Na jižním konci obce byla v roce 2002 založena malá obora pro chov jelení a daňčí zvěře.

Bývalý mlýn č.p. 269 u silnice do Pihelu. Památkově chráněný dům č.p. 95.

Rodáci a osobnosti

Ve Skalici se narodil sklářský výtvarník a malíř Vinzenz Janke (1769 - 1838), malíř Josef Müller a portrétista, kreslíř a fotograf Josef Beckel (1806 - 1865). Pocházela odtud také řada sklářských obchodníků, z nichž nejznámější byl Georg Anton Janke (1697 - 1769) nebo Johann Georg Trauscke, a sklářský průmyslník Karl Meltzer (1842 - 1906).

Zajímavosti v okolí

Skalice se Svobodnou Vsí leží v širokém údolí Sporky, kterým vede k jihu silnice přes Manušice do Horní Libchavy a na Českou Lípu. Nad obcí vyčnívá výrazný Skalický vrch s podzemními pískovcovými lomy a severněji ležící Chotovický vrch. Sedlem mezi oběma vrchy prochází silnice do Pihelu, v jehož okolí je ČervenýPivovarský rybník nebo Pihelský vrch s nepatrnými zbytky hrádku. V údolí nad Pihelem je oblíbené letovisko Sloup se skalním hradem, koupalištěm u Radvaneckého rybníkaSloupskými skalami se Samuelovu jeskyní, Liščí dírou, Cikánským dolem a dalšími skalními útvary. Poblíž jsou menší vsi JanovChotovice a severně od nich leží sklářské město Nový BorArnultovicemi. Sousední vesnice Okrouhlá leží na úpatí lesnatého hřbetu Kluček, po jehož svahu vede silnice přes Prácheň do Kamenického Šenova, který je také významným sklářským střediskem. U Práchně je často navštěvovaná Panská skála a nenápadná Vyhlídka s malým lyžařským svahem. Větší lyžařské středisko je u severněji ležícího Polevska, kde se v zimě kromě sjezdovky udržuje také síť lyžařských běžeckých tratí. Západně od Skalice se zvedá táhlý hřbet Vlčího vrchu s vyhlídkou na České skále, na jehož jihovýchodním svahu je Slunečná s chráněnou Farskou loukou.

Přehledná mapka okolí Skalice.

Další informace

Kamenický Šenov studánka Žába Šenovský vrch Šenovský vrch Klučky Klučky Obrázek u Práchně Obrázek u Práchně Panská skála Panská skála Prácheň Prácheň Vyhlídka u Práchně Česká skála Česká skála Kameník Kameník Čachnov Čachnov Kozlí Kozlí Poustevna Poustevna Farská louka Slunečná Svobodná Ves památná lípa Volfartice Kamenec Kamenec Manušice Horní Libchava Stružnické rybníky Klinštejn Manušické rybníky Česká Lípa Špičák Lada Častolovice Bakule Bakule Pihel Horní Pihel podzemní lom Skalický vrch Skalický vrch Lipovec Lipovec Chotovický vrch Chotovický vrch Skalice Okrouhlá Polevsko Pramenáč Pramenáč Břidličný vrch Lesní studánka Borská skalka Borská skalka Arnultovice Nový Bor Borský vrch Borský vrch Novoborská jeskyně Lesní hřbitov Havraní skály Havraní skály Panenská skála Špaččí vrch Špaččí vrch Pomahačův vrch Radvanec Radvanecký rybník Sloup Janov Stěna Chotovice Červený rybník Sloupský hrad Na Stráži Cikánská jeskyně Cikánská jeskyně Psí kostel Chomouty Svojkovský hrad Svojkov Pivovarský rybník Pihelský vrch Dolní Pihel Bukovany Luční rybník Malý Bor

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.