Skalice u České Lípy

Skalice je protáhlá ves, ležící v údolí Sporky pod Skalickým a Chotovickým vrchem, asi 3 km jihozápadně od Nového Boru a 6 km severně od České Lípy. Její součástí je dnes také Svobodná Ves. V roce 2011 v obci žilo 1424 obyvatel.

Historie

Pohled na střed obce s kostelem sv. Anny v pozadí.

Skalice vznikla původně jako česká ves, ale při kolonizaci ve 13. století byla rozšířena o nové parcely pro německé přistěhovalce, kteří ji nazvali Langenau (= Dlouhá niva). První zmínka v rejstříku papežského desátku z roku 1352 proto uvádí jméno "Skalicz sive Langenaw". Nejstarším doloženým držitelem vsi byl roku 1363 Bohuněk z Klinštejna u Horní Libchavy, ale už v roce 1382 byla Skalice rozdělena na dva vlastnické podíly. Menší část obce s 11 selskými dvory získal Petr ze Skalky, od něhož přešla přes zemanský rod Jana z Gansku do držení Vartenberků. Od roku 1611 patřila Dorotě Berkové, o 4 roky později ji získal Jindřich Penzig a po konfiskaci jeho majetku za účast ve stavovském povstání ji roku 1623 koupil Vilém Vratislav z Mitrovic. Od té doby náležela spolu s Volfarticemi, Stružnicí a Slunečnou k hornolibchavskému panství řádu maltézských rytířů. Větší část obce náležela roku 1416 k majetku pánů z Hazmburka v Pihelu, který se stal za husitských válek předmětem sporů a roku 1455 byl přiřčen Jindřichu Berkovi z Dubé na Milštejně. Později náležel k sloupskému panství, které roku 1710 koupil rod Kinských, v jejichž držení zůstal až do zrušení vrchnostenské správy v roce 1848.

Centrum obce s bývalou farou, hostincem U Slunce a školou.

Kolem poloviny 16. století se sem z Německa rozšířilo náboženské učení Martina Luthera, ale po bitvě na Bílé hoře byla v Čechách zahájena rekatolizace a v květnu 1622 byl zdejší kostel znovu katolicky vysvěcen zákupským děkanem Václavem Oldřichem Teubnerem. Roku 1640 kostel vypálili Švédové a skalická farnost pak byla přičleněna ke Sloupu, od něhož přešla 1. ledna 1649 pod patronát maltézského řádu v Horní Libchavě. Třicetiletá válka obec hodně poznamenala a ještě v Berní rule z roku 1654 se uvádí, že tu byly jen zpola vystavěné domy. Obyvatelé se vedle zemědělství živili předením lnu, výrobou šindelů nebo dřevěných nádob a od 16. století se začala šířit i sklářská výroba. V roce 1680 vypukly v severních Čechách selské bouře, do nichž se ale skaličtí výrazněji nezapojili, protože v obci tehdy pobývala vojenská posádka. Díky ní tu nedošlo k většímu pohybu obyvatel a Skalice tak unikla i morové ráně, která postihla řadu okolních obcí. Roku 1690 překročil počet domů ve Skalici stovku a o 50 let později jich tu stálo už 293, z toho bylo 196 ve sloupské a 97 v libchavské části obce. Za rychlý růst obec vděčila hlavně rozvoji zušlechťování skla v domácích dílnách, jejichž výrobky vozili obchodníci do celé Evropy. V roce 1713 bylo v obci 6 sklářských obchodů a jejich počet později ještě vzrostl. Jednou z nejvýznamnějších byla exportní firma Andrease Janckeho, jehož syn Georg Anton s dalšími společníky založil síť poboček ve Španělsku a Portugalsku a roku 1763 přestěhoval rodinný podnik do Nového Boru. Některé dílny ve Skalici se také specializovaly na výrobu obrázků malovaných na skle, které se dodávaly do poutních středisek.

Jeden z patrových roubených domů v horní části obce.

V dolní části obce byl kdysi hospodářský dvůr, který hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský v roce 1735 zrušil a na jeho pozemcích založil osadu Josefov, od roku 1923 česky nazývanou Svobodná Ves. V neklidných dobách trpěla Skalice průchody armád. V létě 1757 vesnicí déle než měsíc procházela pruská vojska, ustupující po bitvě u Kolína, a roku 1778 se v okolí vytvořila linie mezi pruskou armádou a rakouskými sbory. V roce 1813 pronikli do severních Čech Francouzi a mezi Skalickým a Chotovickým vrchem tábořil několik týdnů vetší oddíl, který obec musela zásobovat.
V roce 1833 bylo ve Skalici 356 domů, z nichž 246 patřilo ke sloupskému a 110 k libchavskému panství. Obec měla také dvě rychty a rozsudky se podle lidové tradice vykonávaly na Šibeničním vršku pod Skalickým vrchem. Rozdělení vsi mezi dvě panství ukončila až správní reforma v roce 1850, kdy byla vytvořena jednotná obec, jejíž součástí se stala i Svobodná Ves.
Škola prý byla ve Skalici už v roce 1506. Roku 1725 byla stará škola stržena a na jejím místě postavena nová patrová budova, ve které byly od roku 1792 dvě třídy a později k nim přibyla i třetí. V roce 1873 škola vyhořela, ale ještě téhož roku byl položen základní kámen nové dvoupatrové budovy, vysvěcené v říjnu 1874. Bylo v ní 5 tříd, které ale brzy nestačily rostoucímu počtu dětí, a proto musely být od října 1898 další tři třídy umístěny v novém obecním domě.
Od roku 1867 se stavěla železnice z České Lípy přes Nový Bor do Rumburka, na níž byl zahájen provoz 16. ledna 1869. Ve Skalici byla otevřena stanice a téhož roku tu byl zřízen i poštovní úřad. Roku 1893 vystavěl Antonín Rückl za nádražím sklářskou huť, v níž se kromě dutého skla vyráběly také skleněné náramky k vývozu do zahraničí. Po 2. světové válce v ní byla zavedena výroba optického skla, která zde přetrvala až do roku 2013, kdy byla převedena do České Lípy.

Budova obecního úřadu.

Po roce 1900 měla Skalice asi 400 domů s 3041 obyvateli a se Svobodnou Vsí měla dohromady 3289 obyvatel. V obci byly 2 obilní mlýny a více než 60 selských statků, jejichž majitelé se živili hlavně zemědělstvím a pěstováním dobytka. Významným zdrojem obživy byla také výroba a zušlechťování skla. Své dílny tu měli malíři, rytci, kuliči a brusiči skla, zavrtávači špuntů a postřibřovači. Asi 15 firem se věnovalo exportu skleněného zboží do zahraničí. Ke Skalici tehdy patřila také skupina domů U Beránka, ležící asi 1 km jihovýchodně od Skalického vrchu, Letní Víska patřící dnes k Okrouhlé a Nová Skalice, která byla později připojena k Novému Boru. Od 1. ledna 1981 k němu patřila i Skalice, která se ale v červenci 1982 opět osamostatnila.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Kostel sv. Anny.

Uprostřed obce stojí barokní kostel sv. Anny, postavený v letech 1712-1720 na místě staršího gotického kostelíka, zničeného Švédy roku 1640. Slavnostně byl vysvěcen 26. července 1720. Barokní jednolodní stavba s trojboce ukončeným presbytářem má v průčelí hranolovou věž s portálem, zdobeným rozeklaným trojúhelníkovým štítem se znakem Maltézských rytířů. V kostelní lodi je vestavěná trojstranná empora, podepřená několika pilíři. Převážně barokní vnitřní zařízení je z 1. poloviny 18. století. Na hlavním oltáři z doby kolem roku 1725 jsou sochy sv. Jana Křtitele a Panny Marie, postranní oltáře zdobí socha Krista na kříži a obraz Smrt sv. Josefa. V interiéru jsou rozmístěné sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Václava, archanděla Michaela, sv. Anny a sv. Josefa. Šest obrazů Křížové cesty je od zdejšího malíře Josefa Müllera a křtitelnice s maltézským křížem pochází ze 2. čtvrtiny 18. století. Varhany, postavené roku 1744 Johannem Gottliebem Tamitiem ze Žitavy byly v roce 1868 rozsáhle přestavěny janovským varhanářem Franzem Müllerem. Ozdobou kostela je také několik vitrážových oken, vyrobených roku 1888 v Meltzerově umělecké dílně v Okrouhlé.
Na jižní stěně kostela byla roku 1906 odhalena pamětní deska osmi zdejším vojákům, padlým v letech 1848 - 1866. Kostel obklopoval starý hřbitov, ohrazený zdí se dvěma branami, z nichž ta východní má na klenáku letopočet 1782. Na ploše hřbitova stojí hranolový památník obětem 1. světové války se stylizovanou přilbou a masivní kamennou střechou na čtyřech sloupcích, slavnostně odhalený 30. září 1923. V roce 1886 byl starý hřbitov uzavřen a 29. prosince byl o 100 m dále otevřen nový hřbitov, využívaný dodnes.

Pomník padlým v 1. světové válce.

Sloup Bolestného Krista u domu č.p. 83.

Bývalá fara se sousoším sv. Jana Nepomuckého.

Pod kostelem stojí pozdně barokní patrová budova fary č.p. 114 s mansardovou střechou, nad jejímž vchodem je maltézský znak. Před farou je chráněné sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly z roku 1763, stojící na vysokém podstavci s reliéfem, obklopeném balustrádou.
V obci se dochovalo několik pěkných venkovských domů a usedlostí. Památkově chráněná je patrová roubená usedlost č.p. 95, stojící u hlavní obecní silnice asi 250 m jižně od kostela, bývalý mlýn č.p. 269 se zděným přízemím, roubeným patrem a mansardovou střechou s vikýři po levé straně silnice do Pihelu a o něco výše vpravo od téže silnice stojí bývalá tvrz č.p. 284 s hospodářským dvorem. U silnice do Okrouhlé je patrový roubený dům č.p. 198. Památkově chráněná je také roku 2004 opravená výklenková kaplička na jižním konci obce a pískovcový sloup Bolestného Krista, stojící u domu č.p. 83 při silnici do Slunečné. Sloup nechal údajně postavit zdejší obchodník Adam Grossmann v roce 1780. Reliéfy na jeho podstavci znázorňují Pietu, sv. Vavřince, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého, v kaplici na vrcholu je ztvárněn sedící Kristus Bolestný a reliéfy Krista na hoře Olivetské, sv. Barbory a sv. Jeronýma. U polní cesty, vedoucí po východním úpatí Skalického vrchu k zaniklé osadě U Beránka stojí sloup sv. Antonína.
Na jižním konci obce byla v roce 2002 založena malá obora pro chov jelení a daňčí zvěře.

Bývalý mlýn č.p. 269 u silnice do Pihelu.

Památkově chráněný dům č.p. 95.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

Ve Skalici se narodil sklářský výtvarník a malíř Vinzenz Janke (1769 - 1838), malíř Josef Müller a portrétista, kreslíř a fotograf Josef Beckel (1806 - 1865). Pocházela odtud také řada sklářských obchodníků, z nichž nejznámější byl Georg Anton Janke (1697 - 1769) nebo Johann Georg Trauscke, a sklářský průmyslník Karl Meltzer (1842 - 1906).

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Skalice se Svobodnou Vsí leží v širokém údolí Sporky, kterým vede k jihu silnice přes Manušice do Horní Libchavy a na Českou Lípu. Nad obcí vyčnívá výrazný Skalický vrch s podzemními pískovcovými lomy a severněji ležící Chotovický vrch. Sedlem mezi oběma vrchy prochází silnice do Pihelu, v jehož okolí je Červený a Pivovarský rybník nebo Pihelský vrch s nepatrnými zbytky hrádku. V údolí nad Pihelem je oblíbené letovisko Sloup se skalním hradem, koupalištěm u Radvaneckého rybníka a Sloupskými skalami se Samuelovu jeskyní, Liščí dírou, Cikánským dolem a dalšími skalními útvary. Poblíž jsou menší vsi Janov a Chotovice a severně od nich leží sklářské město Nový Bor s Arnultovicemi. Sousední vesnice Okrouhlá leží na úpatí lesnatého hřbetu Kluček, po jehož svahu vede silnice přes Prácheň do Kamenického Šenova, který je také významným sklářským střediskem. U Práchně je často navštěvovaná Panská skála a nenápadná Vyhlídka s malým lyžařským svahem. Větší lyžařské středisko je u severněji ležícího Polevska, kde se v zimě kromě sjezdovky udržuje také síť lyžařských běžeckých tratí. Západně od Skalice se zvedá táhlý hřbet Vlčího vrchu s vyhlídkou na České skále, na jehož jihovýchodním svahu je Slunečná s chráněnou Farskou loukou.

Skalice na mapy.cz: https://mapy.cz/s/3qdox

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Skalice
• Možnosti ubytování ve Skalici u České Lípy

• Oficiální stránky Skalice