Mlýny
Domky u silnice do České Kamenice.
Foto: Jiří Kühn.
Mlýny jsou převážně rekreační ves, malebně rozložená v zalesněném údolí říčky Kamenice, asi 2,5 km západně od Kytlic. Dříve se jmenovala Hillův Mlýn (Hillemühl) podle starší pily na vodní pohon, kterou zde vybudovali Vartenberkové pravděpodobně již někdy v 1. čtvrtině 16. století. V písemných pramenech je poprvé doložena roku 1621. O půl století později se Jan Oktavián Kinský rozhodl postoupit půdu v okolí pily poddaným a založit zde novou vesnici. Její výstavba byla zahájena v roce 1670 a do roku 1698 zde bylo postaveno devět usedlostí, ve kterých žili zaměstnanci pily a lesní dělníci. Prvním rychtářem nové vsi se stal tehdejší pilař Tobiáš Bienert, který také vystavěl několik domů. V roce 1713 postavil Bienert v osadě obilní mlýn, který získal právo svobodného pečení chleba a výčepu piva; později byla na jeho pozemcích postavena brusírna skla.
Domy u silnice do Kytlic. Vlevo je bývalá škola.
Foto: Jiří Kühn.
Jádro původní vsi bylo na levém břehu Kamenice při cestě do Horního
Prysku, kde stála stará panská pila a rychta s hospodou. Větší severní část vsi
ležela na kamenickém panství, ale asi 14 domů na kevém břehu
Kamenice a pravém břehu Černého potoka
již patřilo k panství sloupskému. Později se osada rozšiřovala především směrem
k Dolnímu Falknovu. V roce 1787 zde stálo již padesát
usedlostí a do roku 1843 se jejich počet zvýšil na 73. Jejich obyvatelé se živili
dřevařstvím, přadláctvím, sklářstvím i dalšími řemesly. Až do roku 1786 patřily
Mlýny k farnosti v Horním Prysku
a pak byly přičleněny k nově vzniklé farnosti v Kytlicích.
Tok Kamenice svým spádem umožnil vznik četných domáckých zařízení na vodní pohon,
sloužících většinou k zušlechťování sklářských výrobků. Do roku 1795 zde vzniklo
14 brusíren skla a v průběhu 19. století zde pracovalo 46 brusičských truhel,
kuličských stavů a mlýnů na sklářské malířské barvy. V roce 1824 založil Anton Münzberg
z Jiřetína u silnice do Falknova
malou textilní továrnu, k níž o 2 roky později přistavěl ještě barvírnu. Později
se v ní vyráběly nitě a nakonec byl objekt přeměněn na pilu. V roce 1893
byla ve vsi založena sklářská huť Tereza, pojmenovaná po manželce majitele.
V roce 1928 ale musela zastavit provoz a po válce byly její budovy zbořeny.
Budova nádraží.
Foto: Jiří Kühn.
Bývalý hostinec v blízkosti nádraží.
Foto: Jiří Kühn.
K rozvoji obce významně přispělo zahájení provozu na železnici v roce 1869. Její
výstavbě musela ustoupit i budova staré školy, fungující v obci od roku 1789. Výuka
pak probíhala v soukromých domech a nové školy se zdejší děti dočkaly až v roce 1901.
Před rokem 1900 byl vystavěn také obecní dům s chudobincem. V roce 1910 měly Mlýny
81 domů a 611 obyvatel. Ve vsi byl tehdy pekař, řezník, kovář, holič,
krejčí, švec a kvůli údržbě vodních kol se zde udržovalo i sekernictví. Bylo tu také
pět obchodů se smíšeným zbožím, šest obchodů s potravinami, obchody s uhlím, střižním
zbožím a s prádlem, trafika a 6 hostinců.
Po 2. světové válce došlo k vysídlení původních obyvatel a v roce 1970
měly Mlýny už jen 41 domů a 121 obyvatel. Jejich počet se dále snižoval až do počátku
90. let 20. století, kdy zde žilo 56 obyvatel. Pak jich začalo zvolna přbývat
a v roce 2021 měly Mlýny 85 obyvatel. Řada domů se dnes využívá k rekreaci.
Pěkně opravený roubený domek v západní části vsi.
Foto: Jiří Kühn.
V osadě se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů s podstávkou. Památkově
chráněný je patrový roubený dům č.p. 8 s podstávkou, břidlicí obloženým štítem
a sedlovou střechou z 1. poloviny 19. století, stojící na západním konci
vesnice pod Francouzskými dolinami. Je zde také několik
drobných památek. V nízké skalce u silnice z České Kamneice
poblíž domu č.p. 15 je výklenek s obrázkem a v centru osady za nádražím
stojí u domu č.p. 29 jednoduchý kříž.
U domu č.p. 26 stál kdysi dřevěný kříž, který dal postavit mlynář a rychtář Ferdinand
Endler. Ten se za prusko-rakouské války v červenci 1757 zasloužil tím, že z okolních lesů vyvedl
zbloudilé rakouské vojáky zpět k jejich jednotkám, čímž je zachránil od pruského
zajetí. Za tento čin dostal roku 1779 od císaře Josefa II. zlatou pamětní medaili
a 100 dukátů. Při rozšiřování nádraží v roce 1887 byl kříž odstraněn a za vyplacené
odškodnění obec postavila 24. září 1892 o kousek dál nový kamenný obelisk s pamětním nápisem, který
byl ale po 2. světové válce zničen. Těsně za centrem obce vlevo od silnice
do Dolního Falknova stojí štíhlý kamenný pomník
s 8 jmény obyvatel, padlých za první světové války.
V lese na východním konci osady je ukryté Lesní divadlo.
Skalní výklenek u silnice do České Kamenice.
Foto: Jiří Kühn.
Pomník padlým v 1. světové válce.
Foto: Jiří Kühn.