Mlýny

Mlýny jsou převážně rekreační ves, malebně rozložená v zalesněném údolí říčky Kamenice, asi 2,5 km západně od Kytlic. Dříve se jmenovala Hillův Mlýn (Hillemühl) podle starší pily na vodní pohon, kterou zde vybudovali Vartenberkové pravděpodobně již někdy v 1. čtvrtině 16. století. V písemných pramenech je poprvé doložena roku 1621. O půl století později se Jan Oktavián Kinský rozhodl postoupit půdu v okolí pily poddaným a založit zde novou vesnici. Její výstavba byla zahájena v roce 1670 a do roku 1698 zde bylo postaveno devět usedlostí, ve kterých žili zaměstnanci pily a lesní dělníci. Prvním rychtářem nové vsi se stal tehdejší pilař Tobiáš Bienert, který také vystavěl několik domů. V roce 1713 postavil Bienert v osadě obilní mlýn, který získal právo svobodného pečení chleba a výčepu piva; později byla na jeho pozemcích postavena brusírna skla.

Domy u silnice do Kytlic. Vlevo je bývalá škola.
Domy u silnice do Kytlic. Vlevo je bývalá škola.

Jádro původní vsi bylo na levém břehu Kamenice při cestě do Horního Prysku, kde stála stará panská pila a rychta s hospodou. Větší severní část vsi ležela na kamenickém panství, ale asi 14 domů na kevém břehu Kamenice a pravém břehu Černého potoka již patřilo k panství sloupskému. Později se osada rozšiřovala především směrem k Dolnímu Falknovu. V roce 1787 zde stálo již padesát usedlostí a do roku 1843 se jejich počet zvýšil na 73. Jejich obyvatelé se živili dřevařstvím, přadláctvím, sklářstvím i dalšími řemesly. Až do roku 1786 patřily Mlýny k farnosti v Horním Prysku a pak byly přičleněny k nově vzniklé farnosti v Kytlicích.
Tok Kamenice svým spádem umožnil vznik četných domáckých zařízení na vodní pohon, sloužících většinou k zušlechťování sklářských výrobků. Do roku 1795 zde vzniklo 14 brusíren skla a v průběhu 19. století zde pracovalo 46 brusičských truhel, kuličských stavů a mlýnů na sklářské malířské barvy. V roce 1824 založil Anton Münzberg z Jiřetína u silnice do Falknova malou textilní továrnu, k níž o 2 roky později přistavěl ještě barvírnu. Později se v ní vyráběly nitě a nakonec byl objekt přeměněn na pilu. V roce 1893 byla ve vsi založena sklářská huť Tereza, pojmenovaná po manželce majitele. V roce 1928 ale musela zastavit provoz a po válce byly její budovy zbořeny.

K rozvoji obce významně přispělo zahájení provozu na železnici v roce 1869. Její výstavbě musela ustoupit i budova staré školy, fungující v obci od roku 1789. Výuka pak probíhala v soukromých domech a nové školy se zdejší děti dočkaly až v roce 1901. Před rokem 1900 byl vystavěn také obecní dům s chudobincem. V roce 1910 měly Mlýny 81 domů a 611 obyvatel. Ve vsi byl tehdy pekař, řezník, kovář, holič, krejčí, švec a kvůli údržbě vodních kol se zde udržovalo i sekernictví. Bylo tu také pět obchodů se smíšeným zbožím, šest obchodů s potravinami, obchody s uhlím, střižním zbožím a s prádlem, trafika a 6 hostinců.
Po 2. světové válce došlo k vysídlení původních obyvatel a v roce 1970 měly Mlýny už jen 41 domů a 121 obyvatel. Jejich počet se dále snižoval až do počátku 90. let 20. století, kdy zde žilo 56 obyvatel. Pak jich začalo zvolna přbývat a v roce 2021 měly Mlýny 85 obyvatel. Řada domů se dnes využívá k rekreaci.

Pěkně opravený roubený domek v západní části vsi.
Pěkně opravený roubený domek v západní části vsi.

V osadě se dodnes dochovalo několik lidových roubených domů s podstávkou. Památkově chráněný je patrový roubený dům č.p. 8 s podstávkou, břidlicí obloženým štítem a sedlovou střechou z 1. poloviny 19. století, stojící na západním konci vesnice pod Francouzskými dolinami. Je zde také několik drobných památek. V nízké skalce u silnice z České Kamneice poblíž domu č.p. 15 je výklenek s obrázkem a v centru osady za nádražím stojí u domu č.p. 29 jednoduchý kříž.
U domu č.p. 26 stál kdysi dřevěný kříž, který dal postavit mlynář a rychtář Ferdinand Endler. Ten se za prusko-rakouské války v červenci 1757 zasloužil tím, že z okolních lesů vyvedl zbloudilé rakouské vojáky zpět k jejich jednotkám, čímž je zachránil od pruského zajetí. Za tento čin dostal roku 1779 od císaře Josefa II. zlatou pamětní medaili a 100 dukátů. Při rozšiřování nádraží v roce 1887 byl kříž odstraněn a za vyplacené odškodnění obec postavila 24. září 1892 o kousek dál nový kamenný obelisk s pamětním nápisem, který byl ale po 2. světové válce zničen. Těsně za centrem obce vlevo od silnice do Dolního Falknova stojí štíhlý kamenný pomník s 8 jmény obyvatel, padlých za první světové války.
V lese na východním konci osady je ukryté Lesní divadlo.

Další informace