Kurort Jonsdorf

Lázeňská obec Jonsdorf leží asi 8,5 km jihozápadně od centra Žitavy v údolí mezi horami Jonsberg, Buchberg a pískovcovými útvary Jonsdorfského skalního města. Na západě a jihu zasahuje území obce až téměř k německo-české hranici. Sousedními obcemi jsou Oybin, Bertsdorf-Hörnitz, Großschönau s Waltersdorfem a Olbersdorf, na české straně pak Krompach, Valy a Horní a Dolní Světlá. Úzké prostorové propojení s Čechami patří již po staletí k charakteristickým rysům vývoje zdejšího osídlení a hospodářství.

Celkový pohled na Jonsdorf z vyhlídky u skalních útvarů Orgel.

Jonsdorf patří vedle Oybinu k tradičním letoviskům Žitavských hor. Turistický rozvoj zde začal v 19. století a výrazně jej podpořilo zřízení vodoléčebných lázní a později také napojení na železnici. V roce 1934 získal Jonsdorf oficiální označení „Kurort“ (lázeňské místo) a od roku 2001 je státem uznaným klimatickým lázeňským střediskem.

Počet obyvatel se v 19. a na počátku 20. století vyvíjel poměrně stabilně. Při prvním oficiálním saském sčítání lidu v roce 1834 bylo v Jonsdorfu zaznamenáno již přibližně 1 000 až 1 100 obyvatel a do poloviny 20. století se jejich počet pohyboval kolem 1 300 osob. Příliv uprchlíků a vysídlenců po druhé světové válce vedl v letech 1945/46 k přechodnému nárůstu asi na 2 000 obyvatel, ale v následujících desetiletích se počet obyvatel opět ustálil na nižší úrovni. Po roce 1990 došlo, stejně jako v mnoha dalších vesnicích Horní Lužice, k demografickému poklesu a k 31.12.2025 měl Jonsdorf celkem 1408 obyvatel.

Ráz obce dokumentuje několik fází hospodářského a sídelně-historického vývoje. Vedle pozůstatků raně novověké zemědělsko-řemeslné struktury osídlení s podstávkovými domy zde stojí budovy spojené s domácí tkalcovskou výrobou, textilním průmyslem, lázeňstvím a cestovním ruchem. Zvláštní postavení zaujímá historická výroba mlýnských kamenů. Lomy ležící jižně od obce jsou zároveň památkou hornické historie a geologicky pozoruhodným územím. Současný obraz Jonsdorfu je proto stejně tak určován kulturní krajinou a stavební historií, jako i pískovcovými útvary Žitavských hor.

Historie

Pohled na Jonsdorf od skalní skupiny Nonnenfelsen.

Vznik Jonsdorfu je spojen s celestýnským klášterem na hoře Oybin. Podle místní pověsti se na místě pozdější obce měl někdy kolem roku 1500 usadit pastýř, šafář nebo mnich Jonas, který zde choval ovce, a podle něj měli lidé nově založenou obec pojmenovat Jonasdorf a později Jonsdorf. Historicky to ale doloženo není. Na západním svahu Jonsbergu se ale nacházel klášterní statek označovaný v dochovaném znění jako „claine forwerg oder Mairhoff zw Yansdorff“, který byl spravován z Oybinu. První písemná zmínka o Jonsdorfu je z roku 1539, kdy byly z pozemků klášterního statku prodány parcely prvním deseti zahradníkům. Tato starší část osady se později označovala jako Alt-Jonsdorf, resp. Alt-Johnsdorf (Starý Jonsdorf).

V roce 1548 byly z klášterního majetku přiděleny zahradnické parcely dalším osadníkům, čímž se zástavba v údolí Grundbachu zahušťovala. Po polovině 16. století ale klášter na Oybinu zanikl a v roce 1574 koupilo jeho majetek město Žitava. Jonsdorf tak přešel do vlastnictví města a od té doby patřil k žitavským radním vesnicím. Tyto právní a majetkové poměry ovlivnily další vývoj obce. Od roku 1667 vzniklo druhé sídelní centrum v oblasti pod Buchbergem a v údolí Pochebachu, kde se z přidělených zahradnických a domkářských parcel vyvinul Neu-Jonsdorf (Nový Jonsdorf).

Obě oasady byly zpočátku oddělené a k jejich propojení došlo až na počátku 18. století, kdy byly na vřesovišti mezi oběma částmi vsi vyměřeny další stavební parcely. Místní tradice spojuje toto vyměření se saským zeměměřičem Adamem Friedrichem Zürnerem a obecní historie je datuje do roku 1732, zatímco ve starším rukopise je uveden rok 1731. Vzhledem k tomu, že stavba kostela byla zahájena v roce 1730 a vysvěcen byl roku 1731, spadá stavební sjednocení obou částí obce do období zřetelného zahušťování osídlení. Z dříve oddělených sídelních center se postupně vyvinula souvislá podlouhlá vesnice, která tvoří základní strukturu dnešní lázeňské obce.

Typické jonsdorfské domy.

Základem hospodaření v obci bylo dlouhou dobu zemědělství, domácí tkalcovství a různé vedlejší výdělečné činnosti. Zejména tkalcovství lnu získalo v 18. století velký význam. Christian Adolf Pescheck popsal ke konci století výrobu jemného plátna ze surové příze. S tkaním bylo spojeno také bělení příze a tkanin. Bělicí louky a provozy charakterizovaly jednotlivé části katastru obce a dodnes toto odvětví hospodářství připomíná název běličské kolonie Hänischmühe, jejíž vznik obecní kronika připisuje Johannu Gottliebovi Hänischovi.

Pracovní a životní podmínky předindustriálního obyvatelstva byly tvrdé. Domácí tkalcovství se ve značné míře opíralo o rodinnou práci. Do výroby byly zapojeny i ženy, mládež, starší lidé a děti. Hospodářskou situaci dále zhoršovaly neúrody, drahota a hladomory; období těžkého hladomoru je doloženo v roce 1772. Kromě tkalcovství a zemědělství nabízely další možnosti obživy lesní hospodaření, sběr lesních plodů a hub a také lámání kamene.

Výroba mlýnských kamenů byla pro Jonsdorf zvlášť charakteristická. Podle dnešní obecní historie byla vhodnost pískovce z Rabensteinu pro tento účel rozpoznána v roce 1560 a plánovaná těžba začala v roce 1580. Starší místní tradice uvádí jako hlavní aktéry členy rodiny Richterů. Po více než tři století se v lomech ležících jižně od obce těžily a opracovávaly mlýnské kameny, které byly velmi žádané a dodávaly se nejen do širokého okolí, ale i do zahraničí. V nejlepších časech tam prý pracovalo až 90 dělníků a těžba skončila až v roce 1918. Bývalé lomy odhalily geologické struktury, které dnes tvoří podstatnou část přírodovědné hodnoty Jonsdorfského skalního města.

V 19. století se začala zásadně měnit ekonomická struktura obce. Krajinný půvab Žitavských hor přitahoval turisty, milovníky přírody a rekreanty ze Žitavy a dalších měst. Důležitý impuls dal lékař Dr. Karl Linke, který podle současné obecní kroniky založil roku 1841 v dolní části obce, označované Vorderdorf (Přední ves), vodoléčebný ústav se studenou vodou. Původní rukopis ale uvádí jeho otevření až 15. května 1842. Jistá je ale těsná souvislost mezi léčebnou a raným vývojem Jonsdorfu v lázeňské a rekreační středisko.

Jonsdorfské nádraží na žitavské úzkokolejce.

Od 70. let 19. století se cestovní ruch dále zintenzivnil. Letní hosté z řad městských úředníků, obchodníků a měšťanstva si zde pronajímali ubytování na delší pobyty; obytné domy a hostince se rozšiřovaly o pokoje pro hosty. V roce 1880 vznikl Jonsdorfský horský spolek, který se věnoval turistickému zpřístupnění okolí. Rozhodující impuls pro rozvoj infrastruktury ale přineslo v roce 1890 zprovoznění úzkokolejné železnice ze Žitavy. Toto spojení výrazně usnadnilo příjezd rekreantů a trvale začlenilo Jonsdorf do výletního ruchu v Žitavských horách.

Souběžně s tím probíhal přechod od domácího tkalcovství k mechanizované textilní výrobě. Původní rukopis uvádí první mechanickou tkalcovnu na místě bývalé bělírny v roce 1905, ale obecní kronika zmiňuje založení tkalcovny s mechanickými tkalcovskými stavy již v roce 1873. Odlišné údaje naznačují, že je třeba rozlišovat mezi zavedením mechanických tkalcovských stavů a pozdějším založením nebo rozšířením továrny. Textilní podnik v Jonsdorfu se stal součástí podnikatelského sdružení Julia Langeho a později společnosti Julius Langes Leinen-Industrie AG (JULAG). V NDR pokračovala textilní výroba v rámci změněných vlastnických a provozních struktur. Vyráběly se mimo jiné žakárové vzory, damašek a ložní a stolní prádlo.

Rozvoj lázeňství pokračoval koncem 19. a na počátku 20. století. Vedle léčebny se studenou vodou vznikaly zotavovny, lázeňské ubytovny, vily, hotely a restaurace. V roce 1929 uvádí původní rukopis čtrnáct hotelů a restaurací, a roku 1934 bylo Jonsdorfu oficiálně přiznáno označení „Kurort” (lázeňské místo). V následujících letech vznikla další turistická zařízení a v roce 1938 zde bylo vybudováno horské koupaliště. Tím se raně novověká vesnice zahradníků, tkalců a lamačů kamene definitivně proměnila v turistické středisko s rozvinutou lázeňskou infrastrukturou.

Pohled na obec z Jonsdorfského skalního města.

Po roce 1945 se opět změnilo složení obyvatelstva, vlastnické poměry i hospodářská struktura. V obci byli přijati uprchlíci a vysídlenci, soukromé a živnostenské provozy byly převedeny do socialistického hospodářského systému nebo reorganizovány. „Jonashof“ sloužil od roku 1949 jako zotavovna odborového svazu FDGB a byla zde zřízena další rekreační a mládežnická střediska. V 50. a 60. letech vzniklo nebo se rozvíjelo lesní divadlo (Waldbühne), zimní stadion, sportovní areály a hvězdárna. Lidová hvězdárna byla později začleněna do činnosti Jonsdorfského horského spolku 1880 e.V. a dodnes je spravována dobrovolníky.

Mezi nejvýznamnější průmyslové podniky poválečného období patřila strojírna Jonsdorfer Maschinenfabrik (MAJO), jejíž založení datuje původní rukopis do roku 1947, zatímco obecní kronika uvádí již rok 1945. Továrna, která sídlila v bývalé bělírně firmy Kunze und Söhne, vyráběla na konci druhé světové války součásti pro zbrojní průmysl a v poválečných desetiletích se stala největším průmyslovým zaměstnavatelem v obci. Vychovávala kvalifikované dělníky, vyráběla stroje a přijímala exportní zakázky. Po sjednocení Německa byl podnik privatizován a pokračoval v činnosti pod názvem Jonsdorf Maschinenbau GmbH. V poslední fázi patřil do skupiny WEEKE/HOMAG a vyráběl mimo jiné vrtací a obráběcí techniku pro dřevozpracující a nábytkářský průmysl. V roce 1997 byl provoz ukončen a roku 1998 byly výrobní objekty zbourány. V areálu bývalého závodu později vzniklo sportovní hřiště a stanice záchranné služby.

Ani textilní průmysl nepřežil hluboké strukturální změny po roce 1990. Výrobní zařízení byla odstavena, provozní plochy byly využity k jiným účelům nebo rekultivovány. Tím z obce prakticky vymizela dvě průmyslová odvětví, která po desetiletí poskytovala četná pracovní místa. Ekonomická funkce Jonsdorfu se ještě výrazněji přesunula k cestovnímu ruchu, rekreaci a službám. V roce 2001 získal Jonsdorf státní uznání jako klimatické letovisko.

Na začátek

Památky a zajímavosti

Dům s břidlicovým obkladem patra a štítů v ulici Talweg.

Stavební podoba Jonsdorfu odráží sociální a hospodářský vývoj obce. Zejména ve Starém Jonsdorfu a v některých částech Nového Jonsdorfu se dochovaly podstávkové domy. U tohoto pro Horní Lužici charakteristického typu stavby je horní patro, respektive střecha, nesená dřevěnou nosnou konstrukcí, která obklopuje přízemní část tvořenou roubenými místnostmi. Vzhled mnoha domů určují hrázděné konstrukce, dřevěné obklady a místní pískovec. Domy proto nejsou pouze samostatnými památkami nebo součástmi obrazu obce, ale i pramenem k historii osídlení, stavebnictví a společenského života.

Fasáda domu č.39 v Großschönauer Straße.

Zvláštní pozornost si zaslouží dveřní ostění a portály, vyrobené z pískovce, pocházejícího mimo jiné z lomů u nedalekého Waltersdorfu. Nápisy, iniciály, květinové ornamenty a ovocné girlandy dokumentují řemeslné výtvarné tradice, které dosáhly vysoké úrovně zejména v 18. století. Stavební úpravy domů zároveň odrážejí vývoj cestovního ruchu: s příchodem letních rekreantů a lázeňských hostů byla řada budov rozšířena, zvýšena o patro nebo doplněna přístavbami. V oblasti „Auf der Heide“ (Na vřesovišti) později vznikly také vilové obytné domy a penziony, postavené částečně v tzv. švýcarském stylu.

Evangelicko-luteránský kostel v Jonsdorfu.

Nejvýznamnější církevní památkou je barokní jonsdorfský kostel, stojící ve Starém Jonsdorfu u staré vesnické cesty nedaleko dnešního nádraží. Více než dvě století patřila obec z církevního hlediska k Bertsdorfu, než v roce 1729 získala povolení k výstavbě vlastního kostela. Podle obecní kroniky byla stavba zahájena 13. dubna 1730 a 1. května 1731 byl kostel vysvěcen. Hlavní loď je členěna vysokými, pravidelně rozmístěnými okny. Třípodlažní západní věž s čtvercovým půdorysem je částečně zasazena do štítové zdi a nahoře je zakončena barokní bání s osmibokou lucernou. Interiér je řešen jako prostý sál s trojdílným chórovým závěrem, obklopený dvoupatrovými dřevěnými galeriemi. Oltář z poloviny 17. století pochází podle místní tradice z žitavského kostela sv. Jana (Johanniskirche). Zdobí jej obraz snímání Ježíše z kříže s postranními sochami sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty. Kazatelna a lavice s uzamykatelnými přihrádkami na zpěvníky jsou pozoruhodnými příklady barokního truhlářského umění. Zajímavým uměleckým prvkem jsou moderní dřevoryty, které pro parapety galerií vytvořil Hellmuth Muntschick a které se staly známými jako „Jonsdorfské pašije“ (Jonsdorfer Passion). Dříve byly parapetní panely zdobeny grisaillovými malbami.

Interiér evangelicko-luteránského kostela.

U potoka pod kostelem je pěkně upravený rozlehlý lázeňský park s jezírkem, fontánami, Kneippovou koupelí a řadou možností k posezení v příjemném prostředí. Najdeme v něm také voliéru, minigolfové nebo dobrodružné hřiště a idylicky umístěnou kavárnu. Za silnicí na jižní straně parku stojí budova obecního úřadu, postavená v letech 1926-1927, nad jejímž vchodem je plastika s postavami lamače kamene, mnicha a pastýře Jonase a tkalce lnu. Po stranách vchodu jsou umístěny kamenné věnce, které byly tovaryšskými kusy starých kameníků. V záhonu u obecního úřadu je vystaveno několik mlýnských kamenů.

Pamětní mlýnské kameny u obecního úřadu.

Lomy na mlýnské kameny (Mühlsteinbrüche) jsou ve skalách na jižní straně obce. Historická těžba zde vytvořila kulturní krajinu, v níž jsou úzce propojeny technické, hospodářsko-historické a geologické památky. Po ukončení výroby mlýnských kamenů v roce 1918 byly části této oblasti od 50. let 20. století díky nadšencům pro přírodu a místní historii zpřístupněny památkovou a přírodovědnou naučnou stezkou. V roce 2000 proběhly sanační a zabezpečovací práce a od roku 2002 slouží lom Schwarzes Loch (Černá díra) jako ukázkový důl, o který se spolu s rekonstruovanou lomovou kovárnou (Steinbruchschmiede) stará Jonsdorfský horský spolek.

Jihozápadně od Neu-Jonsdorfu se do výšky tyčí skalní skupina Nonnenfelsen (Jeptišky), pro kterou starší prameny používají také označení Nonnenklunzen. Tato skalní skupina je zajímavou přírodní památkou a atraktivním výletním cílem, zpřístupněným již od 19. století. Již v roce 1860 je podle obecní kroniky na Nonnenfelsen doložena malá restaurace. Vyhlídky, stezky a pozdější turistická zařízení dokládají rané turistické zpřístupnění skalního světa v Jonsdorfu. Dodnes se tu nachází oblíbená výletní restaurace a horolezce láká upravená ferrata (Klettersteig).

Oblíbená restaurace Gondelfahrt.

Pohled přes rybník Gondelteich ke skalám Nonnenfelsen.

U jezírka pod skalami stojí oblíbená restaurace Gondelfahrt. Už v roce 1880 zde zřídil tkadlec Wilhelm Goldberg hojně navštěvovaný letní výčep, který o 6 let později začal nabízet občerstvení i v zimě. Jeho syn Oswald Goldberg jej v letech 1890-1893 zcela přestavěl, čímž vznikl nynější hostinec ze dřeva a režných cihel. Další rekonstrukce proběhly v roce 1921 a v letech 1990-1996. Na severní straně hostince je pamětní kámen, připomínající zakladatele Friedricha Wilhelma Goldberga.

V obci je také upravená malá hornolužická selská zahrádka (Oberlausitzer Bauerngarten) s ovocnými stromy, keři, květinami a léčivými bylinkami, otevřená v roce 2001. Dále je zde tkalcovské muzeum (Oberlausitzer Weberstube) a hvězdárna (Sternwarte), kterou 11. srpna 1962 otevřeli amatérští astronomové a od 1. ledna 2002 ji spravuje Jonsdorfský horský spolek.

Zajímavá je také vyhlídka na skalách Lindnersteine na jižním okraji obce, která byla opatřena zábradlím a zpřístupněna tesanými pískovcovými schody kolem roku 1850 a díky své snadné dostupnosti se stala vyhledávaným cílem vycházek lázeňských hostů i obyvatel obce. Nápis na skále připomíná místního tkalce a lidového básníka Gottlieba Lindnera (1782-1861), který byl nadšeným propagátorem Jonsdorfu.

Válečný památník na vrchu Hieronymusstein.

Dalším výrazným památným místem je Hieronymusstein (Jeronýmův kámen) s vyhlídkou, v jejíž blízkosti stojí asi tři metry vysoký kamenný kříž na masivním, hrubě opracovaném podstavci. Památník, postavený v roce 1926 podle plánů drážďanského architekta Karla Julia Schuriga, nese na přední straně nápis „DENKT AN UNS!“ (Vzpomeňte na nás!). Po druhé světové válce byla na jeho zadní straně doplněna pamětní deska věnovaná obětem války a tyranie. Památník tak dokumentuje několik historických vrstev paměti.

Na prostranství uprostřed obce je pomník Hermanna R. Tempela (1923-2018), který po 2. světové válce žil v Norimberku, kde roku 1973 založil vlastní stavební firmu. Stále však udržoval kontakt s rodným Jonsdorfem a štědře ji podporoval. Roku 2007 založil vlastní nadaci, která podporuje veřejně prospěšné a církevní projekty v Jonsdorfu. V roce 2009 se stal čestným občanem obce.

Místní vlastivědný výzkum připomínají menší památníky v oblasti těžby mlýnských kamenů. Pískovcová deska z roku 1937 v blízkosti lomu Schwarzes Loch je věnována kantorovi a vlastivědnému badateli Reinholdovi Bauerovi († 1937) a školnímu geografovi a geologovi Dr. Curtu Heinkemu. Bauer zveřejňoval výsledky svých regionálně-historických výzkumů ve sbornících Oberlausitzer Heimatschriften.

Jonsdorfské horské koupaliště.

Zimní stadion.

Památný topol v dolní části vsi.

K turistické nabídce Jonsdorfu patří také horské koupaliště (Gebirgsbad) u silnice do Hainu, lesní divadlo (Waldbühne), otevřené roku 1953 v lese mezi skalami na úpatí oblasti Mühlsteinbrüche, zimní stadion v dolní části obce a v jeho sousedství Dům exotiky (Exotenhaus), založený v roce 2004, v němž jsou dnes terária s plazy, pavouky a akvárium. Součástí byla i expozice tropických motýlů, která ale musela být z havarijních důvodů uzavřena. U hlavní silnice nedaleko železniční zastávky roste asi 23 m vysoký památný topol bílý s obvodem kmene okolo 4,5 metru, jehož stáří se odhaduje na 150 let.

Na začátek

Rodáci a osobnosti

V Jonsdorfu se narodil evangelický teolog, historik a spisovatel Christian Adolf Pescheck (1787–1859), jehož publikace o dějinách Horní Lužice a o dějinách reformace patří k významným regionálněhistorickým dílům 19. století. Pro historii Jonsdorfu jsou zajímavé zejména jeho popisy hospodářských a sociálních poměrů.

Se vznikem lázeňství v Jonsdorfu je úzce spjat Dr. Karl Linke, který zde založil první léčebnu se studenou vodou. Její otevření představuje zásadní přechod od tradiční vesnické hospodářské struktury k organizovanému lázeňství a cestovnímu ruchu.

Se začátky těžby mlýnských kamenů spojuje místní tradice rodinu Richterů. Obecní kronika uvádí v roce 1560 rychtáře Hanse Richtera a jeho syny Georga a Davida jako objevitele vhodnosti místního pískovce pro výrobu mlýnských kamenů; Také původní rukopis uvádí Hanse Richtera, zatímco v turistickém popisu lomů je zmiňován Hieronymus Richter a jeho synové. K jednoznačnému přiřazení osob bude tedy nutné prověřit archivní historické prameny.

Významnou postavou z místní tradice o založení Jonsdorfu je ovčák Jonas, popisovaný jako pastýř, šafář nebo v některých verzích jako mnich z oybinského kláštera. Z historického hlediska je ale třeba rozlišovat mezi touto legendou a písemně doloženým založením osady v roce 1539, takže Jonase nelze označit za historicky doloženého „prvního osadníka”.

Na začátek

Zajímavosti v okolí

Jonsdorf leží v jedné z krajinářsky nejrozmanitějších částí Žitavských hor. Obec rámují hory Jonsberg a Buchberg; na jihu a jihozápadě na ni navazují pískovcové útvary Jonsdorfského skalního města a Nonnenfelsen. Reliéf krajiny je výsledkem společné existence sedimentárních pískovců s vulkanickými horninami a jejich formování tektonickými procesy a dlouhodobým zvětráváním. V historických lomech na mlýnské kameny (Mühlsteinbrüche) byly těžbou odkryté geologické struktury, které je dnes možné zvlášť dobře pozorovat.

Jonsdorfské skalní město (Jonsdorfer Felsenstadt) a lomy na mlynské kameny tvoří souvislou turistickou oblast. Památková a přírodovědná naučná stezka dlouhá přibližně čtyři kilometry zpřístupňuje mimo jiné skalní ulici Felsengasse, lom Schwarzes Loch, lomovou kovárnu (Steinbruchschmiede) a několik vyhlídek. Zdejší krajinu tedy nelze chápat jen jako přírodní prostor, protože její dnešní podobu společně formovala historie těžby, budování cest, turistické využití i ochrana přírody.

Na jihozápadě se tyčí hora Luž, která je s výškou 793 m nejvyšší horou Lužických a Žitavských hor. Dalšími významnými turistickými cíli jsou Hvozd na německo-české hranici a také výšiny kolem Bertsdorfu - Pocheberg a Breiteberg. Poloha obce na státní hranici umožňuje četné přeshraniční výlety do české části hor.

Mimořádný kulturně-historický význam má sousední hora Oybin. Na mohutném pískovcovém skalním masivu se nachází zříceniny hradu a celestýnského kláštera, jejichž historie je úzce spjata s raným vývojem Jonsdorfu. Pod skálou leží lázeňská obec Oybin s krásným horským kostelem. Spojení mezi Žitavou, Oybinem a Jonsdorfem zajišťuje historická úzkokolejná železnice, jejíž otevření v roce 1890 dalo rozhodující impuls zdejšímu cestovnímu ruchu.

V Großschönau a Waltersdorfu doplňují kulturní a historickou nabídku muzea věnovaná historii textilního průmyslu, lidové kultury a mlýnů, například Muzeum motocyklových veteránů a techniky (Motorradveteran- und Technikmuseum), Německé muzeum damašku a froté (Deutsches Damast- und Frottiermuseum), návštěvnické centrum přírodního parku (Naturparkhaus) a turistický areál s koupalištěm Trixi-Park. Bertsdorf, Spitzkunnersdorf a Lückendorf se pyšní pozoruhodnými vesnickými kostely a historickou zástavbou. Jezero Olbersdorfer See představuje novější prvek rekreační krajiny v severním podhůří. K bezprostřednímu okolí Jonsdorfu patří z historického i krajinného hlediska také sousední české obce Krompach, Valy a Dolní Světlá.

Jonsdorf na mapy.com: https://mapy.com/s/pumurosana

Na začátek

Další informace

• Historické obrázky Jonsdorfu

• Oficiální stránky Jonsdorfu