Schwarzes Loch

Pohled do lomu Schwarzes Loch s upravenou muzejní expozicí.

Lom Schwarzes Loch (Černá díra) leží v západní části oblasti Mühlsteinbrüche přibližně 600 m jižně od okraje Jonsdorfu. Asi 50 m hluboký skalní kotel se svislými stěnami je největším a nejzajímavějším ze zdejších lomů na mlýnské kameny.

O zahájení těžby se bohužel nedochovaly žádné zprávy, ale odhaduje se, že se tu začalo lámat koncem 16. nebo na začátku 17. století. Později tu vedle sebe existovaly dva samostatné lomy Weisse Wand (Bílá stěna) a Schwarzes Loch (Černá díra), které byly spojeny v roce 1810 po odstranění mezi nimi stojící skalní stěny Faule Wand (Shnilá stěna).

Jižní průlom, ručně vytesaný v pískovcové skále.

S postupující těžbou lamači pronikali do stále větší hloubky a k odvozu kamene proto museli upravovat nové cesty. V roce 1816 byly do lomu ze severní a jižní strany ručně vytesané dva průlomy, které musely být už v roce 1824 prohloubeny, a později byl proražen třetí průlom od severozápadu. Když tyto cesty přestaly dopravě kamene vyhovovat, byla koncem roku 1892 zahájena stavba 66 m dlouhého tunelu směrem k jihovýchodu. Celý 2,5 metrů široký a 2 metry vysoký tunel byl dokončen 25. ledna 1895. Kvůli stále vzrůstající hloubce lomu ale musel být na začátku roku 1906 prohlouben o 4 metry a ke konci těžby jeho výška dosáhla 9,5 m.
V roce 1914 byl vývoz mlýnských kamenů kvůli válce v Rusku přerušen a lámání ve většině lomů včetně lomu Schwarzes Loch bylo ukončeno. Opuštěný lom pak pozvolna zarůstal až do roku 1955, kdy byl při budování naučné stezky částečně vyčištěn. V roce 1995 se strop tunelu propadl a od té doby byl neprůchodný. O 3 roky později byl ale lom z velké části zbaven vegetace a upraven jako ukázkový důl pro návštěvníky. V lomu byla zřízena expozice tehdejší pracovní techniky a také tu bylo upravené místo s přístřeškem a lavicemi k posezení. Od září do prosince 2000 byl sanován propadlý tunel: zřícené místo v něm bylo zajištěno, suť odklizena, stěny zpevněny a osazeny zajišťovacími kotvami. Díky tomu je tunel opět bezpečný. Část lomu s muzejní expozicí je dnes uzavřená a stará se o ni jonsdorfský Horský spolek. Vstup do expozice je možný jen v rámci exkurzí s průvodcem.

Část muzejní expozice lomové techniky.

Ústí tunelu v nejnižší části lomu pod chatkou.

Severozápadním průlomem vstupuje do lomu naučná stezka.

Volně přístupnou západní částí lomu prochází naučná stezka. Od turistického přístřešku nedaleko staré kovárny sem vedou dvě cesty. První z nich vstupuje do severního průlomu, na jehož začátku je umístěna deska se jménem lomu a přibližnou dobou těžby. Tento průlom ale končí ve svislé skalní stěně vysoko nad dnem lomu. Těsně před koncem je po levé straně vytesaná prachová komora. Druhá cesta od přístřešku obchází celý lom po severní straně. Míjí přitom lavičku, pojmenovanou po jednom z lamačů kamene Knoblochs Ruh (= Knoblochův odpočinek), dále prochází kolem dodnes patrných hald odpadního kamene a nakonec se ostře stáčí do 30 m dlouhého severozápadního průlomu, kterým vstupuje do lomu. Před průlomem je u cesty upravená vyhlídka Lauscheblick (= Vyhlídka na Luž) s lavičkou.
Uvnitř lomu cesta nejprve přechází přes zvětralou znělcovou žílu Orgelsteigu (= Varhanní pěšina), která se táhne z Jonsdorfského skalního města až do lomu Weisser Felsen. K této žíle na východě přiléhá rozložená čedičová žíla a s ní sousedící pískovec se na kontaktu rozpadá na drobné 3-5 cm silné 5-6boké vodorovné sloupky.

Čedičová skála Humboldtfelsen uprostřed lomu.

Do roku 1810 byl lom rozdělen na dvě části skalní stěnou Faule Wand, tvořenou silně rozpukaným pískovcem, nevhodným k výrobě mlýnských kamenů. Po jejím odlámání byl uprostřed lomu odkrytý asi 6-8 m široký z hloubky vystupující čedičový sopouch, který se později zhroutil, takže dnes z něj zůstal jen asi 6 m vysoký zbytek. V pískovci kolem sopouchu se vytvořily sloupkové partie, které jsou dodnes patrné. Ve větší vzdálenosti od sopouchu vznikl působením vulkanických par a plynů velmi pevný sklovitý pískovec, označovaný jako "kvádr mlýnského kamene", který byl během více než 300 let těžby postupně vylámán. Čedičová skála byla později pojmenována Humboldtfelsen (= Humboldtova skála) na počest Alexandera von Humboldta, který sem roku 1851 poslal dva geology a malíře, aby přímo na místě sloupcový rozpad pískovce prozkoumali. Dnes je skála chráněnou přírodní památkou.

Vedle čedičového sopouchu je brána, vedoucí do uzavřené části lomu s muzejní expozicí. Naučná stezka odtud vystupuje po schodech vzhůru do jižního průlomu, od jehož ústí je vidět vnitřek lomu s chatkou, lavičkami a muzejní expozicí. V protější stěně je patrné ústí severního průlomu a vpravo pod ním můžeme na skále najít namalované sluneční hodiny. Na dně lomu můžeme spatřit cestu, přicházející do lomu tunelem. V blízkosti jeho portálu pronikly pískovcem drobné znělcové žíly, u nichž se také vytvořily jednotlivé pískovcové sloupky.
Za jižním průlomem se naučná stezka opět spojuje se značenou cestu, vedoucí od kovárny po jižní straně lomu k Jonsdorfskému skalnímu městu. Šikmo dolů z ní odbočuje lesní pěšina k druhému ústí tunelu, které je rovněž uzavřené mřížovými vraty.

Pohled na severní stěnu lomu.

Vnější ústí tunelu.