Orgelsteig - Orgel
Varhanní stezka (Orgelsteig) na jihovýchodní straně Jonsdorfského skalního města.
Foto: Jiří Kühn.
Po jihovýchodním okraji Jonsdorfského skalního města (Jonsdorfer Felsenstadt) vede turistická cesta Orgelsteig (Varhanní stezka), směřující od starých lomů na mlýnské kameny Mühlsteinbrüche k hraničnímu přechodu na cestě z Jonsdorfu do Dolní Světlé u Krkavčích kamenů.
Asi 100 m západně od lomu Schwarzes Loch cesta vstupuje do dlouhé „skalní ulice“, protažené ve směru od severovýchodu k jihozápadu, která je z obou stran sevřená pískovcovými skalami. Tato průrva tu zůstala po znělcové žíle, která v průběhu třetihorní vulkanické činnosti vyplnila asi 800 m dlouhou puklinu v pískovcovém masivu. Časem ale žíla zvětrala na světlý jíl, který byl později zasypán pískem a kameny z okolních skalních stěn, takže dnes už vychází na povrch jen v lomech Schwarzes Loch a Weisser Felsen.
V okolí Varhanní stezky můžeme spatřit zajímavé skalní útvary Bernardýn (Bernhardiner), Nosorožec (Nashorn) a Lev (Löwe). Po necelých 200 metrech přijdeme na rozcestí, z něhož vede krátká odbočka ke skalním útvarům Orgel (Varhany) a asi o 100 m dále odbočuje Alpská stezka (Alpenpfad), procházející po východním okraji Jonsdorfského skalního města do Jonsdorfu.
Skalní útvary Nosorožec (Nashorn) a Bernardýn (Bernhardiner).
Foto: Jiří Kühn.
Sloupcová odlučnost pískovce na skalním útvaru Grosse Orgel.
Foto: Jiří Kühn.
Pískovcový skalní útvar Kleine Orgel.
Foto: Jiří Kühn.
Skalní útvary Grosse Orgel a Kleine Orgel (Velké a Malé Varhany, 580 m), ležící asi 600 m jižně od okraje Jonsdorfu, patří k nejzajímavějším geologickým památkám Žitavských hor. Krátká odbočka s kamenným schodištěm vede od Varhanní stezky (Orgelsteig) na zábradlím chráněnou skalní plošinu se dvěma nevelkými skalními útvary, tvořenými svislými pískovcovými sloupky, připomínajícími píšťaly varhan. Menší okrouhlý skalní suk je asi 2 m vysoký, zatímco větší skalka je plošně rozsáhlejší, ale o něco nižší a méně nápadná.
Skály jsou unikátním příkladem sloupcového rozpadu pískovce, jehož vznik souvisel s průnikem znělcové lávy do pískovcové pukliny Orgelsteigu, probíhající v těsné blízkosti. Horké plyny a páry, které průnik znělcové lávy ze zemského nitra doprovázely, prostupovaly trhlinami v okolí žíly a prohřály okolní pískovec na vysokou teplotu, která vedla k jeho zpevnění a prokřemenění. V místech, kde bylo prohřátí zvlášť intenzivní, došlo při následném chladnutí a zmenšení objemu horniny ke vzniku kontrakčních trhlin, jimiž byl pískovec rozdělen na čtyř- až šestiboké sloupky. Ty jsou až 15 cm silné a nejlépe jsou vyvinuté v horní části skal, zatímco směrem dolů rychle přecházejí do celistvé skály.
Ke zpevnění pískovce a zvýšení jeho odolnosti vůči zvětrávání přispěly také železité roztoky, které v něm vytvořily místy až 5 cm mocné rezavě zbarvené žilky a různé nepravidelně tvarované polohy.
Se sloupcovým rozpadem pískovce se můžeme setkat i na dalších místech, zejména v okolí Alpské stezky (Alpenpfad), sestupující do Jonsdorfu, nebo v lomech Schwarzes Loch, Bärloch a na několika dalších místech v oblasti lomů Mühlsteinbrüche. Na české straně hor je nejznámějším výskytem sloupkových pískovců Dutý kámen u Cvikova.
Výhled od skalních útvarů Varhan na Luž a Buchberg.
Foto: Jiří Kühn.
Hennigův sloup.
Foto: Jiří Kühn.
Skalní útvary Varhan byly zpřístupněny koncem 19. století, kdy se staly oblíbeným cílem turistů. V roce 1896 upozornil lesník Schwerdtner, že je skála velmi nebezpečná, a žitavští radní proto 30. října téhož roku pověřili vedení jonsdorfské továrny na výrobu mlýnských kamenů, aby skálu nechalo zabezpečit zábradlím. Od té doby je na skalním ostrohu upravená vyhlídka, ze které je vidět na Luž, Sonneberg a Buchberg s výraznou skalní skupinou Nonnenfelsen v popředí, dále přes Jonsdorf na Breiteberg a do zvlněné krajiny Horní Lužice, vroubené vzdálenými vrchy Czorneboh, Kottmar, Löbauerberg, Rotstein a Landeskröne.
Východně od vyhlídky vystupuje z okraje zalesněného hřbetu několik pískovcových skal, mezi nimiž je nápadný zajímavě tvarovaný Hennigův sloup (Hennigsäule) s vrcholovou palicí, posazenou na zúženém krku. Sloup byl pojmenován po zdejším lamači kamene Hennigovi, který se jednou notně posilněný alkoholem vsadil, že na skálu vyleze. Nahoru se dostal celkem snadno, ale sestup dolů už se mu zdál zcela nemožný, takže mu přihlížející lamači nakonec museli přinést žebřík, aby se dostal zpátky na zem.