Města a obce
Nový Oldřichov
Nový Oldřichov leží ve vysoko položeném
údolí horního toku Bystré při silnici z Kamenického
Šenova do Kerhartic, asi
4 km jižně od České Kamenice.
Na západě souvisí se starší osadou Mistrovice,
která je dnes jeho součástí. V obci dnes žije asi 630 obyvatel.
Historie
Nový Oldřichov
Budova obecního úřadu.
Foto: Jiří Kühn.
Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně
patřily k
Mistrovicím. Tato obec byla založena
ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr, jehož nejstaršími
známými držiteli byli kolem roku 1457 Blektové z Útěchovic. Po nich se zde vystřídalo
několik dalších majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce
po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský
statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků
v letech 1585 až 1632.
V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu,
jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel
kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků
svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil
ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří
jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky
pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože
v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor).
Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté zde byla
otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787 měla již 75 domů.
Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo zušlechťování skla, které se
rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde působila řada schopných řezáčů a brusičů
skla. V roce 1830 tu bratři Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem
se později stal Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens
Rasch a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť.
V té době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů, 31 dílen
rytců skla a 6 pasířských dílen.
Nový Oldřichov
Jeden z novějších domků v obci.
Foto: Jiří Kühn.
Při správní reformě v roce 1850 byl Oldřichov připojen k
Mistrovicím,
ale již v roce 1878 byl povýšen na samostatnou obec. Roku 1844 byl v Mistrovicích
postaven katolický kostel Povýšení sv. Kříže a protože se v obou obcích postupně
vytvořila také významná starokatolická obec, byl zde roku 1897 postaven i starokatolický
filiální kostel, podléhající faře v
Arnultovicích u
Nového
Boru.
Díky své horské poloze mezi lesnatými kopci s dalekými výhledy se obě obce
na přelomu 19. a 20. století staly vyhledávanými výletními místy a v roce 1903
byla na blízkém návrší, zvaném
Scheibe, postavena
dřevěná rozhledna.
K rozvoji obce přispěla také stavba soukromé dráhy z
Kamenického
Šenova do České Lípy, jejímž hlavním koncesionářem byl oldřichovský továrník
Clemens Rasch. S výstavbou se začalo 2. května 1902 v
Mistrovicích
a celá trať byla uvedena do provozu 29. srpna 1903. Zahájení provozu ale nebylo
příliš šťastné, protože při vjezdu do Mistrovic došlo k sesutí náspu a k vykolejení
lokomotivy. Náročná horská trať sloužila až do 29. září 1979, kdy byla zrušena.
V roce 1910 dosáhl Oldřichov nejvyššho počtu 898 obyvatel a poté se už dále
nerozrůstal. Po první světové válce se sem přistěhovala řada českých dělníků,
čímž v obci vznikla významná česká menšina, čítající roku 1930 asi 140 osob.
O 2 roky později byla proto v obci otevřena česká škola.
Nový Oldřichov
Starší domek s dřevěným obložením patra a štítu.
Foto: Jiří Kühn.
Před 2. světovou válkou byla nejvýznamnějším oldřichovským podnikem sklářská
huť a rafinerie Clemens Rasch, která vyráběla hlavně surovinu pro místní zušlechťovatele
a jako jedna z prvních v regionu byla vytápěna generátorovým plynem. Mimoto
zde byly ještě další čtyři větší a několik menších rafinerií. Asi 40 rodin se
věnovalo zušlechťování skla v domácích dílnách, převážně jako kuliči nebo malíři
skla. Dále zde byly pasírny, rytecká dílna a pletárna košů.
Koncem 2. světové války byl Oldřichov sloučen s
Mistrovicemi,
jako Nový Oldřichov. V letech 1945-1946 byla většina původních německých obyvatel
odsunuta a velká část sklářských dílen zanikla. Sklářská huť Clemens Rasch se
po válce stala součástí Jabloneckých skláren a pracovala až do roku 1966, kdy
byla uzavřena. Její objekty pak ještě nejaký čas sloužily jako sklady a koncem
80. let byly zbořeny.
Památky a zajímavosti
Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné
pozůstatky budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si
nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund z Weissenbachu a přestože
byla jeho budova v 17. a 18. století rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké
části dřevěná. Dvůr asi vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756
se u něj uváděl i malý pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku
1903 byl i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký čas
sloužil jako stodola.
Nový Oldřichov
Kostel Povýšení sv. Kříže v Mistrovicích.
Foto: Jiří Kühn.
Na návrší v dolní částí obce stojí prostý barokní
kostel Povýšení sv. Kříže,
dříve označovaný též jako Pohřební kaple. Byl dokončen v roce 1844 a následujícího
roku vysvěcen. Obdélná jednolodní stavba je ukončena polokruhovým kněžištěm
a na západní straně má vstupní portál s trojúhelníkovým štítem, nad nímž je
čtyřboká věž. Vnitřní zařízení kostela pocházelo převážně z 19. století. Sochy
andělů po stranách oltáře byly od sloupského sochaře Josefa Maxe, portálový
boční oltář sv. Anny byl z 1. poloviny 19. století. Dále zde byla barokní soška
sv. Josefa a pozdně barokní kazatelna. U cesty ke kostelu dříve stála
socha
Ecce homo z doby kolem roku 1700, pocházející údajně z kaple bývalého mistrovického
zámečku.
Zároveň s kostelem byl v roce 1844 zřízen
hřbitov, který byl později
zrušen a roku 1892 jej nahradil nový hřbitov jižně od kostela. Oldřichov má
vlastní hřbitov při silnici do
Kamenického Šenova.
Doložen je nejméně od roku 1883, ale pravděpodobně existoval již dříve. Vedle
něj stojí zajímavá barokní pískovcová
socha sv. Jana Nepomuckého, prohlášená
v roce 2000 za kulturní památku, a kamenný pomník padlým z 1. světové války.
Další válečný pomník stojí u silnice uprostřed Mistrovic.
Nový Oldřichov
Socha sv. Jana Nepomuckého u oldřichovského hřbitova.
Foto: Jiří Kühn.
Nový Oldřichov
Pomník padlých v Mistrovicích.
Foto: Jiří Kühn.
Nový Oldřichov
Patrový roubený dům s podstávkou.
Foto: Jiří Kühn.
V roce 1897 byl v severní části
Mistrovic postaven
novorenesanční
starokatolický kostel. Obdélná jednolodní stavba s polokruhovým
závěrem měla na východní straně průčelí s hranolovou věží po 2. světové válce
ale zchátrala a roku 1977 byla zbořena.
V obci se dodnes dochovalo několik
lidových roubených domů, z nichž je
pozoruhodný zejména patrový roubený dům č.p. 14 s podstávkou, stojící v horní
části Oldřichova při silnici do
Kamenického Šenova.
V listopadu roku 1989 bylo v obci otevřeno hasičské muzeum,
jehož základem se stala hasičská síň tradic z roku 1979. Místní hasiči ji postupně
rozšířili a vytvořili zde rozsáhlou sbírku s více než 400 exponáty nejrůznější
hasičské techniky, vozů a stříkaček, hasičské výstroje i dobových fotografií.
Každoročně v srpnu se zde koná hasičská pouť.
Vedle muzea je symbolický parčík s pamětním kamenem Jana Masaryka. V obci bylo
dříve také několik křížů, z nichž většina však byla po roce 1945 zničena.
Nový Oldřichov
Hasičské muzeum.
Foto: Jiří Kühn.
Rodáci a osobnosti
V obci dříve působila řada významných rytců skla. Z Oldřichova
pocházel kulič skla a praotec slavné kamenickošenovské rytecké rodiny Ignaz
Pietsch (1790-1842), rytec skla Ludwig Bienert (1820-1896) a Franz
Krause (1872-1959), který se specializoval na ryté lovecké scény. V Mistrovicích
byli nejznámějšími uměleckými rytci August Böhm (1812-1890) a Franz
Anton Pelikan (1786-1858), zakladatel slavné řezáčské rodiny Pelikánů. Významnými
rytci byli také bratři Ignaz (1823-1909), Josef (1856-1909)
a Wilhelm (1854-1924) Fritscheovi, August Helzel (*1877)
a Emil Helzel (1886-1922), který sklo také maloval. Josef May,
Wilhelm Kittel a Hermann Storch se kolem roku 1900 rovněž specializovali
na rytí loveckých scén. O sto let dříve zde působil malíř erbů Josef Löhnert.
K významným mistrovickým řezáčům skla patřil v 1. polovině 19. století Florian
August Gürtler (*1793) a August Hegenbarth, jehož řezba "Přistání
Kolumbovo", vytvořená podle předlohy pražského malíře Christiana Rubena, získala
vysoké ocenění na světové výstavě v Paříži roku 1855.
Z Oldřichova pocházel také sochař Ernst Hegenbarth (1867-1944), který
byl prezidentem vídeňského společenství umělců, a specialista na tuberkulózu
Wilhelm Neumann (1877-1919), působící jako profesor na univerzitě
ve Vídni.
Zajímavosti v okolí
Nový Oldřichov leží pod svahy zalesněné Krásné hory mezi dvěma
táhlými horskými hřbety. Na východě je lesnatý hřbet s nejvyšším vrchem Kameníkem
a s vyhlídkou na České skále, na jehož odvráceném svahu leží rekreační obec
Slunečná. Na severozápadě se zvedá hřbet Smrčníku
a Bažantnice, na němž kdysi stála rozhledna
Scheibenwarte s výletním hostincem. Další hostinec
s vyhlídkou stával na skalnatém ostrohu Rozsochy,
vystupujícím z plochého sedla mezi Smrčníkem a Kameníkem. V údolí severovýchodně
od Oldřichova se rozkládá sklářské město Kamenický Šenov,
na jehož okraji u Práchně vyčnívá proslulá
Panská skála, připomínající kamenné varhany.
V údolí Bystré západně od obce leží osada Kerhartice,
která patří k nedaleké České Kamenici. Toto malebné
městečko se zachovaným historickým jádrem zdobí dva zajímavé kostely a jeho
okolí dominuje Zámecký vrch se zříceninou Kamenického
hradu. Jihovýchodně od obce leží v údolí Libchavy směrem k České Lípě Volfartice
s Novou Vsí a Horní Libchava.
Další informace