Kerhartice
Budova bývalé fary před kostelem.
Foto: Jiří Kühn.
Kerhartice jsou protáhlá ves, ležící v údolí potoka Bystré
asi 3 km jižně od České Kamenice,
jejíž je místní částí. Poprvé je zmiňována roku 1382 a její původní jméno Gersdorf
bylo zřejmě odvozeno od lokátora Gerharda. Podle místní tradice stála kdysi
uprostřed vsi tvrz Assenburg, jejíž stopy měly být patrné ještě v polovině
19. století. Údajně patřila Luticům z nedalekých Markvartic, kteří měli
od poloviny 15. století majetek i v dolní části Kerhartic. S úpadkem
Luticů v 17. století byla tato část vsi připojena ke kamenickému panství Kinských
a k Markvarticím poté patřil už jen jediný dvůr.
Kerhartice zůstaly až do 2. světové války převážně selskou vsí. Vedle zemědělství
si obyvatelé přivydělávali povoznictvím, punčochářstvím, výrobou nití, barvením
látek a bělením příze. Bylo zde také několik domáckých zušlechťovatelů skla,
kteří pracovali pro sklárny v Kamenickém Šenově, Mistrovicích
a Oldřichově. V roce 1869 obec dosáhla 1060 obyvatel.
Poválečným vysídlením německých obyvatel ale vesnice značně utrpěla, protože nových osídlenců sem přicházelo málo. Zatímco v roce 1930 měla obec 151 domů a 698 obyvatel, roku 1961 se tu uvádí už jenom 40 domů a 176 obyvatel. V roce 2011 měly Kerhartice 49 domů a 118 obyvatel.
Kostel sv. Marie Magdaleny.
Foto: Jiří Kühn.
Na malém návrší v osadě stojí barokní kostel sv. Marie Magdaleny, postavený
v letech 1775-1778 za účasti architekta J. V. Kosche patrně na místě staršího kostelíka
z 15. století. Je to jednolodní, obdélná stavba s polokruhově ukončeným presbytářem
a hranolovou věží na západní straně, k níž jsou po stranách přistavěny obdélná kaple
a sakristie. Na venkovní stěně jsou sluneční hodiny.
Z vnitřního vybavení původního kostela se zachoval křídlový oltář s postavou sv. Máří Magdalény z roku 1507,
který byl v roce 1887 převezen do litoměřického diecezního muzea. Kromě něj
zde byl ještě rokokový oltář Panny Marie z poslední třetiny 18. století se soškou
Panny Marie Kamenické a raně barokní oltář Seslání sv. Ducha z 2. poloviny
17. století. V 60. letech 19. století byla na půdě kostela nalezena gotická
socha Madony z Kerhartic, pocházející ze 3. čtvrtiny 14. století, která byla
později umístěna v kostele v Jedlce a dnes je vystavena v děčínském muzeu.
V 60. letech 20. století byl kerhartický kostel zdevastován a nakonec z něj zůstaly jen
obvodové zdi. Díky rekonstrukci v 90. letech byl ale kostel zachráněn
a 19. září 1998 znovu slavnostně vysvěcen. Renovováno bylo také několik náhrobníků
z 1. poloviny 19. století, stojících u vnější zdi kostela.
Pomník padlým z 1. světové války u silnice pod kostelem.
Foto: Jiří Kühn.
Kaplička u silnice do Huníkova.
Foto: Jiří Kühn.
Vedle kostela stojí pěkně zachovaná dřevěná patrová budova bývalé fary s mansardovou
střechou a u silnice pod ní je pomník padlým z 1. světové války. Ve vsi je také
několik typických přízemních a patrových roubených domů s podstávkou. Kousek nad kostelem stojí
památkově chráněná patrová usedlost č.p. 20, o něco výše za ohybem silnice je chráněný
poloroubený dům č.p. 32 a na horním konci vsi stranou od silnice stojí velká patrová
usedlost č.p. 44.
U silnice k Huníkovu stojí čtvercová barokní
kaple z 1. třetiny 18. století, v jejíž nice kdysi bývala socha sv. Jiří.
V roce 1998 byla kaple opravena a 19. září znovu vysvěcena. V okolí se dochovalo
také několik křížů.
Na křižovatce směrem do Nového Oldřichova stál
bývalý hostinec, v němž v březnu 1981 tajně vystoupila skupina The Plastic People of the Universe.
Asi 3 týdny po koncertu byl dům patrně na popud tehdejší státní bezpečnosti vypálen.