Kerhartice

Kerhartice jsou protáhlá ves, ležící v údolí potoka Bystré asi 3 km jižně od České Kamenice, jejíž je místní částí. Poprvé je zmiňována roku 1382 a její původní jméno Gersdorf bylo zřejmě odvozeno od lokátora Gerharda. Podle místní tradice stála kdysi uprostřed vsi tvrz Assenburg, jejíž stopy měly být patrné ještě v polovině 19. století. Údajně patřila Luticům z nedalekých Markvartic, kteří měli od poloviny 15. století majetek i v dolní části Kerhartic. S úpadkem Luticů v 17. století byla tato část vsi připojena ke kamenickému panství Kinských a k Markvarticím poté patřil už jen jediný dvůr.
Kerhartice zůstaly až do 2. světové války převážně selskou vsí. Vedle zemědělství si obyvatelé přivydělávali povoznictvím, punčochářstvím, výrobou nití, barvením látek a bělením příze. Bylo zde také několik domáckých zušlechťovatelů skla, kteří pracovali pro sklárny v Kamenickém Šenově, MistrovicíchOldřichově. V roce 1869 obec dosáhla 1060 obyvatel.
Poválečným vysídlením německých obyvatel ale vesnice značně utrpěla, protože nových osídlenců sem přicházelo málo. Zatímco v roce 1930 měla obec 151 domů a 698 obyvatel, roku 1961 se tu uvádí už jenom 40 domů a 176 obyvatel. V roce 2011 měly Kerhartice 49 domů a 118 obyvatel.

Na malém návrší v osadě stojí barokní kostel sv. Marie Magdaleny, postavený v letech 1775-1778 za účasti architekta J. V. Kosche patrně na místě staršího kostelíka z 15. století. Je to jednolodní, obdélná stavba s polokruhově ukončeným presbytářem a hranolovou věží na západní straně, k níž jsou po stranách přistavěny obdélná kaple a sakristie. Na venkovní stěně jsou sluneční hodiny.
Z vnitřního vybavení původního kostela se zachoval křídlový oltář s postavou sv. Máří Magdalény z roku 1507, který byl v roce 1887 převezen do litoměřického diecezního muzea. Kromě něj zde byl ještě rokokový oltář Panny Marie z poslední třetiny 18. století se soškou Panny Marie Kamenické a raně barokní oltář Seslání sv. Ducha z 2. poloviny 17. století. V 60. letech 19. století byla na půdě kostela nalezena gotická socha Madony z Kerhartic, pocházející ze 3. čtvrtiny 14. století, která byla později umístěna v kostele v Jedlce a dnes je vystavena v děčínském muzeu.
V 60. letech 20. století byl kerhartický kostel zdevastován a nakonec z něj zůstaly jen obvodové zdi. Díky rekonstrukci v 90. letech byl ale kostel zachráněn a 19. září 1998 znovu slavnostně vysvěcen. Renovováno bylo také několik náhrobníků z 1. poloviny 19. století, stojících u vnější zdi kostela.

Vedle kostela stojí pěkně zachovaná dřevěná patrová budova bývalé fary s mansardovou střechou a u silnice pod ní je pomník padlým z 1. světové války. Ve vsi je také několik typických přízemních a patrových roubených domů s podstávkou. Kousek nad kostelem stojí památkově chráněná patrová usedlost č.p. 20, o něco výše za ohybem silnice je chráněný poloroubený dům č.p. 32 a na horním konci vsi stranou od silnice stojí velká patrová usedlost č.p. 44.
U silnice k Huníkovu stojí čtvercová barokní kaple z 1. třetiny 18. století, v jejíž nice kdysi bývala socha sv. Jiří. V roce 1998 byla kaple opravena a 19. září znovu vysvěcena. V okolí se dochovalo také několik křížů.
Na křižovatce směrem do Nového Oldřichova stál bývalý hostinec, v němž v březnu 1981 tajně vystoupila skupina The Plastic People of the Universe. Asi 3 týdny po koncertu byl dům patrně na popud tehdejší státní bezpečnosti vypálen.

Další informace