Záhořín

Patrový dům s podstávkou na okraji osady.
Patrový dům s podstávkou na okraji osady.

Záhořín leží asi 1 km západně od Svitavy na severovýchodním svahu Tisového vrchu při silnici do Svojkova. Poprvé se připomíná roku 1455 jako pustá ves "Zahorie", zničená pravděpodobně za husitských válek. V listině z roku 1471 je osada uvedena již jako Záhořín, později se ale častěji používal německý název Sohr. Již v roce 1387 ale žil nějaký vladyka Zdislaus von Sohr, jehož spojitost se Záhořínem však není doložena.
Záhořín patřil ke sloupskému panství a byl samostatnou obcí s vlastním rychtářem. Prvním doloženým rychtářem byl roku 1713 Georg Görlich. Ves nebyla nikdy velká, bylo v ní jen 5 hospodářství a později se uvádělo 7 domů, protože byly očíslovány i 2 výměnky. Kdysi zde byl i hostinec, který však již dávno zanikl.
Při správní reformě v roce 1850 byl Záhořín připojen ke Svitavě, ale později se opět osamostatnil. Přesto však obě osady sdílely podobné osudy. Patřily k faře ve Sloupu a od roku 1876 měly ve Svitavě společný hřbitov. Záhořínské děti také navštěvovaly svitavskou školu. Ve válečných dobách se někteří obyvatelé Záhořína ukrývali ve skalách pod Tisovým vrchem.
V roce 1900 byl Záhořín nejmenší obcí okresu Nový Bor a z pěti zdejších hospodářů tři tvořili obecní zastupitelstvo. Celkem zde žilo 34 obyvatel, kteří se živili hlavně zemědělstvím a lesnictvím. Bylo zde pět sedláků, další obyvatelé se věnovali řemeslné výrobě nebo pracovali v továrnách v Lindavě a Sloupu. Silničního spojení s okolím se Záhořín dočkal až v 1. polovině 20. let, kdy byla postavena silnice ze Svitavy do Nových Domků a Svojkova.

Wernerův kříž pod Tisovým vrchem.
Wernerův kříž pod Tisovým vrchem.

Počet obyvatel se do roku 1945 snížil na 25, ale po válce se osada vylidnila a dnes má jen 4 domy, využívané jako rekreační chalupy. Roku 1960 byl Záhořín spolu se Svitavou připojen k Lindavě a od roku 1981 jsou všechny tři osady součástí Cvikova.

V lesích severozápadně od osady jsou ukryté dvě drobné památky. V sedle mezi Slavíčkem a Šišákem stojí malá Záhořínská kaple z roku 1740 a na východním svahu Tisového vrchu se u staré lesní cesty, směřující do Modlivého dolu, dochoval Wernerův kříž, postavený v roce 1867 Franzem a Marií Wernerovými z domu č.p. 2. Také na jejich domě kdysi visel velký dřevěný kříž; po 2. světové válce byl ale dům zbořen a dodnes z něj zůstaly už jen zbytky základů.

Záhořín nemá žádné významné rodáky. Snad proto se odtud uváděl aspoň Franz Werner, který proslul svými cestami do Ameriky a delší dobu žil jako zlatokop v Kalifornii, odkud se už nevrátil.

Výhled z horního okraje osady k severovýchodu na Jezevčí vrch a Ještědský hřeben.
Výhled z horního okraje osady k severovýchodu na Jezevčí vrch a Ještědský hřeben.

Další informace