Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Grabštejn

Pohled na horní zámek ze severovýchodní strany. Zámek Grabštejn stojí na žulovém ostrohu (330 m) nad Václavickým potokem asi 1 km severně od Chotyně a 2,5 km východně od Hrádku nad Nisou. Ostroh je ze tří stran chráněný strmými svahy a na severovýchodě je spojen s předhradím šíjí, kterou kdysi přetínal příkop.
Původní hrad zřejmě založili po polovině 13. století Donínové, kteří do Čech přišli na pozvání krále Přemysla Otakara II., a jejichž hraběcí titul dal hradu jméno "Grafenstein" (= Hraběcí kámen). První písemná zmínka o něm je z roku 1286, kdy se podle něj psal Otto von Greuenstein. Podle nepotvrzené zprávy mohl už dříve stát na místě Grabštejna dřevěný hrádek, jehož jméno „Ulsytz“ zřejmě vzniklo přepisem lužickosrbského jména Olšice nebo Vlčice.
Hrad zpočátku tvořil jen hradbou obehnaný dvůr s mohutnou obrannou věží a jednoduchým palácem na severozápadní straně, ale již někdy po roce 1432 byly mezi věží a hradbou vystavěny další budovy. Snad již za prvních Donínů vznikla také v podhradí osada Grafenthal (= Hraběcí Údolí), uváděná roku 1514 jako městečko.

Pohled na hlavní věž z horního nádvoří. V 15. století kraj těžce poznamenaly husitské války. Ve 30. letech se do donínského rodu přiženil husitský stoupenec Mikuláš z Kaišperka, který po čase z hradu vypudil i Václava z Donína a jako loupeživý rytíř začal podnikat nájezdy do okolí, zvláště na Zhořelecko a Frýdlantsko. Lužičané se proto pokoušeli hrad dobýt, ale jejich snažení bylo dlouho marné. V roce 1435 byl sice Kaišperk Lužičany zajat, ale Grabštejn po něm získal táborský hejtman Jan Čapek ze Sán, jehož posádka ve výpadech do Lužice pokračovala. Lužická města se proto spojila s děčínským Zikmundem z Vartenberka a s jeho pomocí Grabštejn dobyla. Roku 1437 byl hrad vrácen Hlaváčovi z Donína, ale protože i Donínové se vydávali za kořistí do Lužice, byl Grabštejn roku 1448 tři týdny obléhán a v roce 1450 ho Lužičané spolu s frýdlantskými Bibrštejny znovu dobyli. Václav z Donína se pak musel zavázat, že nebude proti Lužici bojovat, ale k úplnému smíru došlo až v 60. letech 15. století. Donínové pak Grabštejn drželi ještě sto let, ale protože se stále více zadlužovali, museli v roce 1562 hrad s celým panstvím prodat tehdejšímu císařskému radovi Jiřímu Mehlovi ze Střelic.

Nový majitel přestavěl gotický hrad na renesanční zámek, v jehož severním křídle vybudoval krásnou kapli svaté Barbory, a v předhradí postavil nový dolní zámek. Rozsáhlé stavební práce a důlní podnikání, které Mehl na panství rozvinul, ale vyžadovaly mnoho peněz a vyčerpávaly poddané natolik, že v letech 1569 a 1576 došlo k selským povstáním, z nichž druhé bylo potlačeno až s pomocí vojska. Po nástupu císaře Rudolfa II. na trůn v roce 1576 přišel Jiří Mehl jako protestant o četné úřady a s nimi spojené příjmy. O 10 let později proto musel zadlužený Mehl panství prodat svému příteli Ferdinandu Hoffmannovi z Grünenbühlu a Střechova.
Dolní nádvoří. V 1. polovině 17. století se na Grabštejně vystřídalo několik majitelů a krátce jej vlastnil i Albrecht z Valdštejna. Po jeho zavraždění byl opuštěný hrad v roce 1645 na několik let obsazen švédskou posádkou, která terorizovala obyvatele okolních vsí a městeček. Přitom bylo zřejmě zničeno i městečko Grafenthal, které pak už nedosáhlo většího významu. Po skončení třicetileté války v roce 1651 získal Grabštejn Adam Matyáš z Trauttmannsdorfu, jemuž se ani přes jeho poměrně velký vliv nepodařilo zabránit zbourání vnějších hradeb, které roku 1655 nařídil císař Ferdinand III., aby se tu už nemohl usadit nepřítel. Zároveň s tím byla snížena i hlavní věž. Trauttmannsdorfové pak začali dávat válkou zničené panství do pořádku za velkého útlaku poddaných, který vyvrcholil selským povstáním v roce 1680.
V roce 1704 koupil panství Jan Václav Gallas, který se tak stal majitelem rozsáhlé državy, spojující Frýdlant, Liberec, Grabštejn a Lemberk. Roku 1759 se Gallasové spojili s rodem Clamů v rod Clam-Gallasů, jemuž Grabštejn patřil až do roku 1945. Za jejich držení byl horní zámek několikrát upravován, ale jeho význam pozvolna upadal, protože šlechta zde již trvale nebydlela a prostory zámku sloužily hlavně úředníkům ke správě rozsáhlého panství. K občasným pobytům na Grabštejně si Clam-Gallasové v roce 1818 upravili do klasicistní podoby původně renesanční dolní zámek a protější Kavalierhaus, postavený patrně v roce 1833, využívali k ubytování svých hostů. Roku 1818 byl také v okolí zámku založen park s řadou vzácných dřevin.
V červnu 1843 zapálil blesk velkou věž a vzniklý požár zachvátil i nejvyšší patro horního zámku, které pak bylo v jižním křídle a v jižní části severního křídla o jedno poschodí sníženo. Současně s tím byly sneseny původní renesanční štíty.

Budovy v severovýchodním rohu dolního nádvoří. Pohled na horní a dolní nádvoří z hlavní věže.

Za pozemkové reformy roku 1927 byla větší část pozemků grabštejnského panství vyvlastněna a samotný Grabštejn získala po smrti Franze Clam-Gallase v roce 1930 jeho dcera Marie Podstatzká-Lichtensteinová. Po okupaci českého pohraničí zámek obsadil Wehrmacht a po 2. světové válce jej zkonfiskoval československý stát. V zámku pak byla zřízena vojenská zotavovna a roku 1953 se sem z Terezína přesunulo výcvikové středisko služebních psů a psovodů. Po roce 1970 ale vojáci využívali už jen dolní zámek a opuštěný horní zámek byl ponechán osudu. Teprve po změně politických poměrů v listopadu 1989 byly zchátralé budovy staticky zajištěny a začala jejich postupná rekonstrukce. V roce 1993 byly zpřístupněny rozlehlé sklepy a velká válcová věž, do níž byl zavěšen zvon Smíření. Téhož roku zde sólista Národního divadla Luděk Vele zorganizoval první z benefičních koncertů na pomoc Grabštejnu a o 3 roky později se ke koncertům připojily také výstavy výtvarných umělců, jejichž vybraná díla jsou dnes vystavená v obrazárně sv. Barbory.

Budovy na jižní straně zámku.Před vstupem do horního zámku rostla mohutná lípa, o níž se tradovalo, že je stará tisíc let. Bouře v létě roku 2009 ji ale zničila a dnes je tu zasazen nový stromek, v jehož blízkosti stojí dřevěný altán. Z údolí od Chotyně k němu stoupá serpentinová stezka, vroubená kamennými deskami s vytesanými zastaveními Křížové cesty.
Do zámku se vstupuje průjezdem na dolní nádvoří, které je obklopené budovami jižního a západního křídla se dvěma bastióny na západní straně. Na severu k němu přiléhá lichoběžníkové hradní jádro s horním nádvořím, chráněným velkou válcovou věží, jejíž novogotické zastřešení v 90. letech 20. století nahradila zvonová helmice s lucernou ve stylu saské renesance. Z ochozu věže se nabízí pěkný výhled na hřeben Lužických hor, Ještědský hřbet, vzdálené vrcholky Jizerských hor i do zvlněné krajiny v okolí Žitavy.
Interiér zámecké kaple sv. Barbory. Nejkrásnějším klenotem zámku je kaple sv. Barbory, vybudovaná při renesanční přestavbě hradu v letech 1564 - 1569. Její zdi i strop pokrývá bohatá malířská výzdoba, jejímž autorem by mohl být Heinrich Bocksberger. Najdeme tu scény Zvěstování Panně Marii, Narození Páně a obrazový cyklus Umučení Páně, jehož vrcholem jsou výjevy Nanebevzetí, Vzkříšení, Seslání ducha svatého a největší obraz Posledního soudu. Na pilířích stojí dvanáct apoštolů a na kruchtě nebo v okenních nikách jsou vymalované zemské erby. V kapli se dochovaly 4 renesanční skříňové lavice s ornamentální malbou a podobně zdobená kazatelna ze 17. století, na kruchtě s erby Adama Matyáše z Trauttmansdorffu a jeho manželky Evy Johanny ze Šternberka jsou barokní varhany z roku 1692. Klasicistní oltář z roku 1819 zdobí obraz Panny Marie s  Ježíškem a pomerančovníkem, namalovaný roku 2000 jabloneckým malířem Václavem Pokorným v duchu původního obrazu z počátku 16. století, který byl dílem neznámého mistra z okolí Lucase Cranacha. Dřevěnou sošku sv. Barbory u oltáře vyřezal roku 2002 Martin Černý, zatímco původní gotická soška z 1. poloviny 15. století, považovaná dlouho za ztracenou, je dnes v majetku liberecké Oblastní galerie.

Sál předků. Společenský salon s velkým rokokovým plátnem.

Severně od horního zámku je oplocený areál dolního zámku, který dnes využívá vojenské výcvikové středisko služebních psů a veřejnosti je proto přístupný jen při mimořádných příležitostech. Původně renesanční zámecká budova, vybudovaná Jiřím Mehlem ze Střelic ve 2. polovině 16. století, byla roku 1818 přestavěna Kristiánem Kryštofem Clam-Gallasem do dnešní klasicistní podoby s mansardovou střechou. Naproti ní stojí patrový empírový Kavalierhaus se středním štítem a věžičkou. Přilehlý park ve 2. polovině 20. století téměř zanikl a teprve v poslední době je opět ošetřován.

Pohled na Kavalierhaus v nepřístupném areálu dolního zámku. Jedno ze zastavení Křížové cesty na stezce, stoupající k zámku od Chotyně.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.