Dolní Falknov

Střed osady s pomníkem F.X.M. Zippeho v popředí.

Dolní Falknov leží asi 1,5 km severovýchodně od Kytlic a dnes je jejich součástí. Vesnice vznikla na pravém břehu říčky Kamenice, která zde tvořila hranici českokamenického a sloupského panství. Na sloupské straně ležela starší obec Falknov, existující patrně již před koncem 15. století. Na českokamenické straně stála původně jen panská hájovna, v níž žili lesníci Grohmannové. Když majitel kamenického panství Jan Oktavián Kinský uvolnil zdejší pozemky pro stavbu domků, postavil si Hans Grohmann v roce 1668 u křižovatky cest vlastní dům, v němž otevřel také hospodu. V jejím okolí brzy vyrostly další 4 domky a kolem poloviny 18. století jich tu bylo už 16. Hospoda se pak stala sídlem rychtáře a v její držbě se vystřídalo několik dalších majitelů. Před rokem 1843 již patřila rodu Zippeových, který zde žil až do roku 1945 a z něhož pocházel vynikající český mineralog a geolog František Xaver Maxmilián Zippe.
V roce 1843 stálo v Dolním Falknově 38 domů a na východním okraji osady byl Bendelův mlýn, který byl v roce 1873 přestavěn Augustem Wenzelem na pilu se stoupou na tříslo, truhlářstvím, výrobou dřevité vlny a obchodem s dřívím. Na přelomu 19. a 20. století zřídil Wenzel ještě druhou pilu s parním pohonem v místě dnešního penzionu při silnici na Novou Huť.

Areál domova pro zdravotně postižené v dolní části vsi.

Od správní reformy v roce 1850 patřil Dolní Falknov k Mlýnům a znovu se osamostatnil až 4. července 1914. V roce 1910 měl Dolní Falknov 68 domů a dosáhl nejvyššího počtu 602 obyvatel. Živili se hlavně zušlechťováním skla a běžnými řemesly, byli zde 2 kováři, 2 ševci, krejčí, truhlář, dva koláři a řezník, fungovaly zde také 2 obchody se smíšeným zbožím, dva obchody s dřívím a čtyři hostince. Největší hostinec Zippeových se jmenoval „Zum weissen Lamm“ (U bílého beránka) a v provozu zůstal i po roce 1945, kdy se mu říkalo „U Zlatokopa“. Kvůli zanedbané údržbě ale dům v následujících letech zchátral a roku 1963 byl zbořen. Spolu s ním zmizela i Zippeho pamětní deska, která byla na domě umístěna 18. ledna 1891 u příležitosti stoletého jubilea slavného rodáka.
Do roku 1930 klesl počet obyvatel Dolního Falknova na 450 a po poválečném odsunu a dosídlení jich tu v roce 1950 žilo už jen 144. Ani později už se osada nezvětšovala a v roce 2011 měla 52 domů a 86 obyvatel.

Jeden z roubených domů v horní části vsi.

V obci se dochovala řada pěkných roubených chalup s podstávkami. Na místě zbořené rychty s hostincem dnes stojí dřevěná hospůdka U zlatokopa a u silnice vedle ní je Zippeho pomník, odhalený v polovině 90. let 20. století. Betonový sokl s velkým balvanem nese kovovou tabulkou s nápisem, připomínajícím zbořený Zippeho rodný dům. U silnice, stoupající od hospody vzhůru je od roku 2018 upravená Vyhlídka republiky s lavicí a pamětním kamenem ke 100. výročí vzniku Československé republiky, z níž se otevírá pohled přes osadu na Kytlice s kostelem a výrazný Malý Buk, vlevo od něj na Popelovou horu a Velký Buk, jižním směrem na Medvědí hůrku a k jihozápadu na Ovčácký, Tetřeví a Střední vrch. Na horním konci vsi kousek pod silnicí do Horní Chřibské je na potůčku, spadajícím do špatně přístupné strže malý vodopád. V lese za posledním domem osady směrem k Mlýnům bylo v roce 1931 zřízeno lesní divadlo, obnovené po roce 2003.

Vyhlídka republiky.

Pohled z vyhlídky východním směrem k Popelové hoře.

V bývalé rychtě se narodil František Xaver Maxmilián Zippe (1791-1863), jeden z nejvýznamnějších českých přírodovědců a zakladatel vědecké mineralogie a geologie v naší zemi, který se významně podílel na založení Národního muzea. V roce 1847 se stal jedním z prvních členů císařské akademie věd ve Vídni a roku 1849 byl pověřen zřízením báňské akademie v Příbrami, jejímž prvním ředitelem se stal. Od roku 1850 působil jako profesor mineralogie na vídeňské univerzitě. Jeho jméno zůstává na věčnou paměť napsáno na budově Národního muzea v Praze.

Vyhledávání

Dolní Falknov

Další informace