Sedlecký Špičák - Kohoutí vrch

Temeno Kohoutího vrchu s vyhlídkou.
Temeno Kohoutího vrchu s vyhlídkou.

Sedlecký Špičák je zalesněný vrch (545 m), ležící na severovýchodním okraji Lužických hor asi 1,5 km západně od Dolního Sedla a 3 km jihozápadně od Hrádku nad Nisou. Na jihu je spojen mělkým sedlem se sousední Popovou skálou, zatímco na severovýchodě se svažuje do širokého údolí Lužické Nisy a na západě do hraničního údolí Bílého potoka. K severozápadu vybíhá ze Sedleckého Špičáku nevýrazný skalnatý hřbítek, nazývaný dříve Kohoutí nebo Lipový vrch (506 m).
Celý kopec je tvořen křídovými pískovci a slepenci, které byly v blízkosti lužické poruchy zpevněné prokřemeněním. Odolné pískovce byly lámány jako stavební kámen v několika velkých, navzájem splývajících lomech, které ze tří stran obklopují vrcholek Kohoutího vrchu. Těžba v nich skončila patrně v 1. polovině 20. století, takže dnes jsou již opuštěné a zarostlé lesem. Ve stěně jednoho lomu je vytesaný letopočet 1911 s iniciálami A.E., další podobný nápis je již nečitelný.

Výhled z Kohoutího vrchu k Olbersdorfu.
Výhled z Kohoutího vrchu k Olbersdorfu.

Řídce zarostlý vrchol Sedleckého Špičáku je bez výhledu, ale na nižším skalnatém temeni Kohoutího vrchu je upravená plošinka s pěkným výhledem na sousední vrch Strassberg se skalními útvary Liščí kazatelny a Výřích skal a dále k západu na Hvozd a vzdálenější vrcholy Lužických i Žitavských hor. K severu se otevírá daleký rozhled do ploché kotliny Lužické Nisy s Hrádkem nad Nisou, německou Žitavou a do výběžku polského území s elektrárnou Turów. Na severním obzoru vyčnívají osamocené vrchy Horní Lužice a dále k východu se zvedají Jizerské hory.

Pomníček Jaroslava Postla.
Pomníček Jaroslava Postla.

Na severovýchodním svahu Sedleckého Špičáku je na pasece asi 300 m od vrcholu pomníček lesního dělníka Jaroslava Postla, kterého zde 21. srpna 2012 zabil při zpracovávání dřeva padající strom. Na malé žulové skalce je upevněný kovový kříž, který mu věnovali kamarádi z hasičského sboru, a malá dřevěná destička s nápisem od Andrease Preschera z Grössschönau.

Na severním svahu kopce u staré cesty do Loučné stával hostinec na Kohoutím vrchu (Hahnbergbaude), nazývaný dříve podle majitele také Volkertova bouda. Byla to zděná horská chata s velkou letní terasou, z níž byl nádherný výhled do krajiny kolem Nisy. Hostinec patřil dlouhá léta k nejoblíbenějším výletním místům v okolí a v provozu byl ještě několik let po 2. světové válce, kdy se prý stal díky své výhodné poloze pašeráckým doupětem. Když ale byly později podél česko-německé hranice postaveny zátarasy, ocitla se chata v zakázaném hraničním pásmu a byla zbořena. Dodnes z ní zůstaly už jenom lesem zarostlé rozvaliny.

Další informace