Karlsfried

Zbytky hlavní obranné věže na severozápadním okraji hradního ostrohu.

Karlsfried stál na nevelkém skalnatém hřbítku (475 m), vybíhajícím ze severního úpatí Strassbergu k silnici, vedoucí ze Zittau přes Eichgraben do Lückendorfu. Jako strážní hrad jej v roce 1357 založil Karel IV., který jeho vybudováním pověřil tehdejšího purkrabího na Bezdězu Oldřicha Tistu z Hedčan. Hrad se podle svého zakladatele nazývá Karlsfried, ale v dobových listinách se většinou uváděl jako "Neuhaus" (= Nový dům), z čehož někteří historikové usoudili, že na stejném místě mohl již dříve stát hrad Winterstein. Ten je spolu s Karlsfriedem zmiňován pouze v jediné historické zprávě o vykoupení obou hradů žitavskými v roce 1441. Alfred Moschkau jej sice koncem 19. století umístil na nedaleký Loupežnický vrch, ale tento názor je zřejmě mylný. Ani existence Wintersteinu na místě Karlsfriedu ale není jednoznačně prokázána.
Hrad Karlsfried sloužil především k ochraně Žitavské zemské stezky, nazývané v Německu "Gabler Strasse", vedoucí ze Zittau přes Lückendorf, Petrovice a Jablonné do vnitrozemí Čech. O této cestě se někdy uvádí, že vedla původně údolím Bílého potoka a teprve ve 14. století byla na příkaz Jana Lucemburského přeložena do nové trasy přes Lückendorf, ale je to jen domněnka, která není historicky doložena. Hrad byl obsazen jízdní posádkou, která zajišťovala obchodníkům cestujícím přes hory ochranný doprovod, a mimoto udržovala bezpečí i na dalších cestách v okolí. Za průjezd se na hradě vybíralo clo a dalo se zde i přenocovat. Až do roku 1412 byl hrad také sídlem lužického zemského správce, který pak přesídlil do Zittau.

Zbytky zdí v horní části hradu.

Za husitských válek byl Karlsfried dvakrát napaden. V květnu 1421 se zesílená posádka hradu pod vedením Zikmunda z Vartenberka husitům sice ubránila, avšak 25. ledna 1424 byl hrad velkou přesilou husitů přemožen a vypálen. Ještě téhož roku jej ale císař Zikmund nechal znovu vybudovat a zpevnit tak, aby vydržel i vážné obléhání. Hrad také dostal silnější posádku, vedenou hejtmanem Conradem von Quossau. V následujících letech procházela husitská vojska krajem ještě několikrát, ale k žádnému útoku na hrad již nedošlo. Roku 1439 přešel hrad do majetku Jana z Vartenberka, který jej využíval k loupežným výpravám do Lužice. V roce 1441 proto Žitava s přispěním dalších lužických měst hrady Karlsfried a Winterstein od Jana z Vartenberka vykoupila a v následujícím roce je nechala rozbořit. Bourání ale zřejmě nebylo příliš důkladné, protože ještě dlouho poté se trosky rozebíraly na stavební materiál. Z pozdějších zpráv se dozvídáme, že obec Lückendorf získala v roce 1525 dřevěné části zříceniny a roku 1690 dostala od žitavské městské rady povolení k využití kamene na stavbu nového kostela. Přesto ještě v roce 1721 dosahovaly stěny horní hradní budovy do výše tří poschodí a po požáru Žitavy v roce 1757 se odtud vozily kameny a kamenná ostění dveří a oken na stavbu nových žitavských domů. Teprve tím byl zřejmě zánik hradu dovršen.

Zbytky zřícenin hlavní věže.

Z nevelkých zbytků hradu dnes už nelze určit jeho přesnou podobu. Hradní ostroh, vyčnívající asi 25 m nad dno údolí, je od zbytku hřbetu na jihu oddělen přirozenou skalní průrvou, přes kterou kdysi vedl most. Za průrvou byla vstupní brána s čtvercovou věží, která spolu s přilehlými skalami chránila nevelké nádvoří, z něhož se vstupovalo do horní části hradu s palácem a čtvercovou obrannou věží. Na severozápadě přiléhal k úpatí hradního ostrohu ohrazený celní dvůr se dvěma branami, jimiž procházela obchodní cesta. Zbytek údolí mezi dvorem a úpatím Heidebergu přehrazoval asi 300 m dlouhý val s příkopem, který nutil obchodníky projet celním dvorem a zaplatit v něm clo.
Z hradu se dnes dochovaly už jenom nevelké zbytky zdí, zarostlé stromy a křovinami. Na jižní straně ostrohu jsou patrné základy čtvercové věže u bývalé vstupní brány a v nejvyšším místě na severovýchodě stojí asi 1,5 m vysoká dolní část hlavní obranné věže. U silnice na úpatí hradu jsou dva staré kamenné kříže, postavené údajně žitavskou městskou radou na památku měšťanů, kteří zde padli v bitvě roku 1424. Křížům se ale také říká "Duellsteine", protože podle lidové pověsti se zde měli v souboji o dívku zabít dva rytíři. Na druhé straně silnice se směrem k Heidebergu táhne dosud dobře patrný val s příkopem, který bránil objíždění celního dvora.

Ochranný příkop, přehrazující údolí od hradu až k úpatí Heidebergu.

Jeden z kamenných křížů, připomínajících bitvu 25. ledna 1424.