Horní Kamenice

Horní Kamenice plynule navazuje na východní okraj České Kamenice. Vznikla z okrajové částí původní vsi Kamenice, jejíž střední část byla ve 2. polovině 13. století povýšena na město. Horní Kamenice se poprvé výslovně uvádí až v roce 1416, ale pravděpodobně se k ní vztahuje již zmínka "oben in dem Dorfe" (= nahoře ve vsi), uvedená roku 1393 v kamenické městské knize. Osada zpočátku patřila k městu a v roce 1648 byla přičleněna k vesnické rychtě v Dolní Kamenici. V té době měla jen 17 domů a výrazněji se rozrostla teprve ve 2. polovině 18. století. Roku 1785 měla Horní Kamenice už 79 domů a v roce 1849 se stala samostatnou obcí, k níž byla navíc připojena místní část Fabeldörfel a osada Vesnička, která však byla v roce 1899 přičleněna k Dolnímu Prysku.
Jako Fabeldörfel se označovala skupina domů, která vznikla kolem roku 1840 u hlavní silnice do Nového Boru na rozhraní Horní Kamenice a Kamenického Šenova. Pojmenována byla podle blízkého návrší a její část, ležící na šenovském katastru se později lidově nazývala Nový Svět nebo Nová Amerika.

Patrový dům č.p. 55 s mansardovou střechou, stojící u silnice do Chřibské.
Patrový dům č.p. 55 s mansardovou střechou, stojící u silnice do Chřibské.

V Horní Kamenici bylo dříve rozšířené povoznictví a řada obyvatel se živila předením a tkaním látek nebo zušlechťování skla. Kolem poloviny 18. století se věnovali také výrobě nití, plátenictví, punčochářství a bělení příze a nití, k němuž se až do roku 1819 využívaly okolní louky. V 19. století začaly v obci vznikat první továrny. V letech 1834-1835 tu Johann Georg Asten vystavěl novou budovu pro sklářskou rafinerii, v níž byla ale ještě před rokem 1840 otevřena velká papírna. Její pozdější majitel Robert Fuchs (1854-1925) byl v roce 1915 povýšen do šlechtického stavu s přídomkem "von Robettin". V roce 1840 byla ve vsi založena koželužna Raimunda Schiffnera a zhruba ve stejné době tu Wenzel Böhm zřídil přádelnu bavlny, kterou později přemístil do Dolní Kamenice. Horní mlýn, ve kterém v letech 1856-1857 pobýval pozdější hudební skladatel Antonín Dvořák, byl již v roce 1845 přestavěn na přádelnu umělé vlny a další výrobna umělé vlny z roku 1847 byla později přebudovaná na přádelnu. Dále zde byla ještě punčochářská valcha. V roce 1870 byl Horní mlýn zrušen a Franz Preidl na jeho místě postavil svou čtvrtou přádelnu bavlny. V roce 1875 ve vsi pracovalo také 41 kuličů, rytců a brusičů skla.
Od roku 1894 byla vesnice napojena na českokamenický vodovod. S rozvojem průmyslu se Horní Kamenice postupně zvětšovala a roku 1910 dosáhla nejvyššího počtu 1197 obyvatel. V roce 1943 byla spolu s Dolní Kamenicí připojena k České Kamenici. K 1. lednu 2011 žilo v Horní Kamenici 617 obyvatel.

V centru osady při hlavní silnici do Chřibské stojí dva památkově chráněné domy. Hodnotný je zejména pozdně barokní faktorský dům č.p. 55 se zděným přízemím, roubeným patrem a polomansardovou střechou, jehož kamenný vstupní portál nese domovní znamení s iniciálami F B a letopočtem 1810. V sousedství stojí patrový poloroubený dům č.p. 54 s podstávkou a bedněnou pavlačí, jehož původní ráz byl bohužel narušen úpravami ve 2. polovině 20. století.
Na jižním okraji osady je v těsné blízkosti železniční trati zajímavá pískovcová skála Hrnčíř, vedle níž stojí ze skály vytesaná výklenková kaplička, a v údolí nad osadou se dochovaly zbytky nedokončeného náhonu s kamenným akvaduktem, který měl přivádět vodu do zdejší papírny.

Další informace