Lembersko

V roce 1996 byla Ministerstvem kultury ČR vyhlášena krajinná památková zóna Lembersko, která zahrnuje bývalý lemberský zámecký park a přilehlé okolí mezi osadami Židovice, Kunová, Janovice v Podještědí, Markvartice a Kněžičky severovýchodně od Jablonného v Podještědí. Přirozeným středem tohoto území je zámek Lemberk, stojící na strmém vršku Krutina (352 m), vyčnívajícím nad údolí Panenského potoka.
Na přilehlé náhorní plošině stojí několik zajímavých památkově cenných domů osady Lemberk (dnešní Lvová), jejíž osudy se zámkem těsně souvisely. Na svahu nad příjezdovou cestou k zámku je nevelký domek bývalé věznice z roku 1735 a velká barokní sýpka ze 2. poloviny 17. století, ve které se příležitostně konají různé výstavy. Nejblíže k zámku stojí bývalá škola, postavená roku 1796, která svému účelu sloužila až do roku 1938. Protože stojí na svahu, je její hlavní průčelí přízemní, ale z druhé strany je stavba patrová s dřevěnou vyřezávanou pavlačí. V mansardové střeše je několik malých vikýřů. Za školou při cestě k Markvarticím jsou dva pěkné zčásti hrázděné domky s bedněnými štíty, pocházející ze 17. a 18. století. Dále stojí patrový roubený dům s podstávkou a podlouhlým slezským vikýřem z přelomu 18. a 19. století, v němž bývala kovárna, a posledním v řadě je přibližně stejně starý dům s bedněným patrem a mansardovou střechou. Naproti stojí bývalá hospoda z doby před polovinou 19. století, k níž patří také zděná stodola s kamennou podezdívkou, využívaná kdysi jako stáj.

Hrázděné domky v předzámčí Lemberka.

Bredovský letohrádek.

Na konci osady stojí raně barokní Bredovský letohrádek, postavený po roce 1674 Kryštofem Rudolfem Bredou. Clam-Gallasové jej ale později využívali už jenom příležitostně a od počátku 20. století v něm sídlila lesní správa se zahradnictvím. Po 2. světové válce přešel letohrádek do soukromého vlastnictví a v roce 1989 byl odkoupen pro potřeby zámku Lemberka. Na počátku 90. let zde Nadace Lemberk pořádala mezinárodní sochařská sympozia a v letech 1999-2009 tu byla umístěna expozice, věnovaná přírodě a historii osídlení Lužických hor.

Zdislavina kaple.

K letohrádku přiléhá velká zahrada obehnaná kamennou zdí s barokní bránou, zdobenou znakem Bredů. Velkou část zahrady zaujímá travnatá terasa se třemi poničenými fontánami z 1. poloviny 18. století. Prostřední z nich zdobí plastika nymfy se sloupem, na jehož hlavici seděl heraldický orel, a na západněji ležící fontáně je barokní soška chlapce s rybou. Podél jižního okraje terasy jsou rozmístěna torza mytologických soch bohyně Diany, Juno, Jupitera a sedmi Múz, které se tradičně připisovaly Matyáši Bernardu Braunovi, ale zřejmě to není pravda. Naproti letohrádku stojí kamenný sloup, jehož vrchol zdobila litinová soška sv. Jana Nepomuckého z počátku 19. století, která ale byla před několika lety ukradena.
Kousek za letohrádkem stojí po pravé straně cesty do Markvartic vodárenská věž z roku 1734, která sloužila k zásobování zámku i letohrádku. Voda se do ní čerpala z vodojemu pod hrází Pivovarského rybníka a přebytečná odtékala do rybníčku pod zahradou letohrádku. Za věží je starý ovocný sad a podél něj vede cesta asi 350 m dlouhou chráněnou lipovou alejí až na jihozápadní konec návrší k bývalému hřbitůvku s neudržovanou Zdislavinou kaplí.

Stará vodárenská věž.

Lipová alej ke Zdislavině kapli.

Altán u Zdislaviny studánky.

Po severozápadním úpatí návrší vede podél Panenského potoka cesta z Jablonného v Podještědí a Markvartic do Lvové. Asi 200 m od rozcestí pod Zdislavinou kaplí je u ní upravená Zdislavina studánka, které se dříve lidově říkalo také "Bodláková studánka". Stojí u ní empírový gloriet z roku 1862 s osmi toskánskými sloupy, za nímž je ve skále vytesaný výklenek se soškou. Před altánem jsou schůdky k upravenému vývěru vody, které je odedávna připisována léčivá moc. Podle pověstí používala zdejší vodu k léčení nemocných i svatá Zdislava. Asi 200 m za studánkou je ve stínu stromů ukrytá Černá tůň, do níž ústí starý obtokový náhon, vytesaný v pískovcové skále při úpravách rybníků v 18. století. Asi 40 m dlouhý a 3 m široký tunel náhonu je zčásti zatopený a jeho zamřížovaný severní vchod je dnes z velké části zasypaný pískem.

Černá tůň pod Lemberkem s klenutým ústím obtokového náhonu.

Pivovarský rybník pod Lemberkem.

Dále proti proudu Panenského potoka je Pivovarský rybník, pod jehož hrází stojí malý kamenný domek bývalého vodojemu, odkud se čerpala voda pro potřeby zámku. Na jihovýchodním břehu rybníka stával pivovar, založený pravděpodobně koncem 17. století. Jeho součástí byly rozsáhlé sklepy, ve kterých byla umístěna i převážná část výrobních zařízení včetně varny. Sklepy vytesané do pískovcového masivu tvořily pět velkých sálů, dlouhých od 9 do 30 metrů, širokých 4 až 7 m a vysokých většinou od 2 do 5 m. V jednom ze sálů byl do stěny vytesaný letopočet 1694. Provoz pivovaru skončil kolem roku 1910, před 1. světovou válkou v něm byla zřízena střihárna sametu a později se využíval jako sýpka. Po 2. světové válce budovy už jen chátraly a koncem 50. let bylo rozhodnuto o jejich demolici. Dnes tu proto stojí už jenom bývalá pivovarská hospoda s prosklenou verandou v patře a s nízkým vyřezávaným štítem, upravená k rekreačním účelům. Malá tabulka na její čelní zdi připomíná, že zde do roku 2013 pobývala významná lékařka v oboru popáleninové medicíny Radana Königová. Nepřístupné pivovarské sklepy byly zčásti zasypány a v červenci 2005 se v nich zřítila část stropu. Zamřížované vchody ve skále těsně u cesty vedou do dalšího menšího sklepení.

Bývalý vodojem pod hrází Pivovarského rybníka.

Bývalá pivovarská hospoda pod Lemberkem.

Dvorní rybník.

Cesta podél Pivovarského rybníka vede chráněnou lipovou alejí až k bývalému hospodářskému dvoru na severním úpatí zámeckého ostrohu. Dvůr nechal postavit na místě staršího poplužního dvora v letech 1737-1739 Filip Josef Gallas a po zboření zchátralých budov v 90. letech 20. století z něj zůstaly už jenom nevelké zbytky zdí.
Na severovýchodní straně dvora je Dvorní rybník s malým ostrůvkem, po jehož hrázi vede od hlavní silnice ze Lvové k zaniklému dvoru příjezdová cesta, vroubená další lipovou alejí. Za dvorem silnice stoupá po zalesněném svahu zámeckého návrší směrem k jihu a přímo pod zámkem míjí portál 33 m dlouhé štoly na železnou rudu. Štola sleduje čedičovou žílu, vyplňující svislou puklinu v pískovci, a protože se v ní ukrývají netopýři, byl její vchod roku 1997 uzavřen mříží. Těžilo se tu patrně někdy po roce 1757 a ze stejné doby nejspíš pochází i povrchové dobývky na svahu protějšího vršku, nazývaného Čihadlo (376 m). Poblíž štoly ze silnice odbočuje do údolí lesní cesta, u níž stojí asi o 400 m dále Kříž mrtvých, ohrazený nízkým plůtkem. Dřevěný kříž stojí v místech, kde bylo pohřbeno přes tisíc rakouských a pruských vojáků, zemřelých v lemberském lazaretu po bitvě u Hochkirchu 14. října 1758. Vysvěcen byl v roce 1901 a do dnešní doby byl několikrát obnoven.

Ústí staré železnorudné štoly pod zámkem.

Kříž mrtvých v údolí pod Lemberkem.

Kamenný kruh ve starém lomu.

Silnice z údolí stoupá až na náhorní plošinu a asi 200 m za koncem zahrady Bredovského letohrádku z ní doprava odbočuje cesta do lesíka se starým lomem, ve kterém je ze silných čedičových sloupů vytvořený kamenný kruh. Na první pohled může působit dojmem starého pohanského obětiště, ale ve skutečnosti vznikl při jednom ze sochařských sympozií v 90. letech 20. století. Několik soch a plastik, vytvořených účastníky těchto sympozií, můžeme vidět i na jiných místech v širším okolí zámku.
Asi o 400 m dále k východu stojí mezi čtyřmi vzrostlými lípami po levé straně silničky do Janovic v Podještědí starobylá Hejtmanská kaple, vystavěná z hladce opracovaných pískovcových kvádrů. O jejím původu není nic známo, ale podle pověsti byla postavena na památku švédského hejtmana, který tu prý byl pochován za třicetileté války. Uvnitř byl kdysi malovaný obraz 14 sv. pomocníků. Od kaple býval pěkný výhled na Lužické hory a ještě dnes je odtud vidět Hvozd.

V okolí zámku je několik soch a plastik, vytvořených během sochařských sympozií v 90. letech 20. století.

Hejtmanská kaple u silnice do Janovic.

Vyhledávání

Lembersko

Další informace