Zajímavá místa
Lemberk
Lemberk
Pohled na zámek od vstupní brány.
Foto: Jiří Kühn.
Zámek
Lemberk stojí na strmém ostrohu, nazývaném dříve
Krutina, vybíhajícím k severu
z plochého návrší mezi Lvovou a Markvarticemi asi 2 km severovýchodně od
Jablonného
v Podještědí.
Lemberk byl založen asi ve 40. letech 13. století jako pomezní hrad, střežící
významnou obchodní stezku z Čech do Žitavy. Jeho zakladatelem byl Havel z rodu
Markvarticů, který patřil k předním osobnostem na královském dvoře Václava I.
i Přemysla Otakara II. Jako majitel Lemberka je poprvé uveden v listině krále
Václava I. z roku 1241, která je ale považována za falsum, takže hodnověrným
dokladem o existenci hradu je teprve listina z roku 1249. Původní název hradu
"Löwenberg" byl odvozen od starého rodového znaku Markvarticů, kterým
byla lvice.
Při tažení Václava I. na Moravu poznal Havel svou budoucí choť Zdislavu, jejímž
otcem byl moravský velmož Přibyslav z Křižanova, pán na Veveří a Brnu. Její
matka Sibylla, jedna z dvorních dam královny Kunhuty, založila klášter ve Žďáru
nad Sázavou. Po sňatku s Havlem přesídlila Zdislava na Lemberk a spolu s ním
se podílela na výstavbě města Jablonného, na založení tamního chrámu a dominikánských
klášterů v Jablonném a v Turnově. Zdislava projevovala v té době neobvyklé sociální
cítění a proslula neúnavnou obětavostí při pomoci chudým a nemocným. Finančními
prostředky i vlastní prací podporovala klášterní špitál a chudobinec v Jablonném
a zasloužila se také o zřízení špitálu při johanitském klášteře v Českém Dubu.
Zdislava měla čtyři děti: syny Havla, Jaroslava, Zdislava a dceru Margaretu.
Dožila se asi 30-35 let a zemřela pravděpodobně na tuberkulózu krátce před rokem
1252. Její hrobka je v chrámu sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí.
Dobročinné skutky a zázraky uzdravení se později staly legendami a přetrvaly
v paměti lidí dodnes. Dne 21. května 1995 byla Zdislava papežem Janem Pavlem II.
v Olomouci svatořečena.
Lemberk
Severní část nádvoří se vstupní bránou a věží.
Foto: Jiří Kühn.
Markvartici drželi hrad až do konce 14. století, kdy se Hašek z Lemberka dostal
do konfliktu s Janem z Vartenberka, který Lemberk v roce 1398 oblehl a patrně
i dobyl. Po Haškově smrti se hrad dostal do vlastnictví Vartenberků, ale v roce
1427 byl dobyt husity a obsazen husitskou posádkou, jíž velel hejtman Aleš
ze Žeberka. Ani po bitvě u Lipan ale nenastal v kraji klid. Sami Vartenberkové
podnikali časté výpady do Lužice a Berkové z Dubé, jimž Lemberk patřil od 30. let,
zase válčili se saskými knížaty. V 70. letech 15. století Lemberk koupil
Jan z Elsnic, ale ani on panství dlouho neudržel. Po jeho smrti se majitelé
často střídali, protože panství bylo značně zpustošené. Když je v roce 1518
koupil hornolužický fojt Vilém z Illburka, byly ze šesti vsí na panství obydlené
pouze dvě. K oživení hospodářství došlo až po roce 1550, kdy Lemberk zdědil
Vilémův podnikavý zeť Jindřich Kurcpach z Trachenberka. Ten znovu osadil pusté
vsi, hospodářsky pozvedl celé panství a pravděpodobně začal i s úpravami hradu
na renesanční panské sídlo. Od roku 1581 v přestavbě pokračoval Jindřich Berka
z Dubé a po jeho smrti v roce 1599 panství koupil Vratislav z Donína, jemuž
patřil nedaleký
Grabštejn. Donínové pak ovládali zdejší kraj až do třicetileté
války, kdy byl jejich majetek zkonfiskován. Roku 1623 koupil zadlužené lemberské
panství Albrecht z Valdštejna a po jeho násilné smrti v roce 1634 je získal
Jan Rudolf Breda. Za něj a za jeho syna Kryštofa byly po roce 1660 provedeny
rozsáhlé barokní úpravy zámku podle plánů italského architekta Niccola Sebregondiho.
Prostředky k nákladným stavbám získávali Bredové často nelítostným útlakem nevolníků,
což vedlo v letech 1679 a 1680 k selským povstáním. Rolníci nejprve vyslali
deputaci k císaři Leopoldovi I. a když byla na popud Kryštofa Bredy v Praze
zatčena, odmítli robotovat. Před vyslaným vojskem se nějaký čas ukrývali v lesích,
ale nakonec se vrátili zpět na své usedlosti. Vůdcové vzpoury pak byli uvězněni
a ostatní museli složit slib poslušnosti. V době rebelie Kryštof Breda zemřel
a panství pak spravovala manželka Benedikta a její syn Hartvík Mikuláš. V srpnu
1726 koupil lemberské panství hrabě Filip Josef Gallas, kterému už na severu
Čech patřila panství Frýdlant, Liberec a
Grabštejn. Lemberk se tak stal venkovským
zámkem, na němž se vrchnost zdržovala už jen příležitostně.
Lemberk
Zámecké nádvoří.
Foto: Jiří Kühn.
Po Filipově smrti v roce 1757 zdědil veškerý jeho majetek synovec Kristián Filip
z Clamu, který si změnil jméno na Clam-Gallas. Za sedmileté války byl na Lemberku
zřízen lazaret pro vojáky, raněné 14. října 1758 v bitvě u Hochkirchu nedaleko
Budyšína. V důsledku špatného zásobování a nedostatku léků tu zemřelo asi 1100
mužů, kteří byli pohřbeni v nedalekém lese na místě, označeném dnes dřevěným
Křížem mrtvých. V 1. polovině 20. století je připomínala také přímo na zámku umístěná
pamětní deska, věnovaná roku 1901 Eduardem Lehmannem z
Chřibské. Po skončení
války byl zámek prakticky neobyvatelný a Clam-Gallasové ho až do poloviny
19. století opravovali. V roce 1775 byl navíc poškozen a vyrabován vzbouřenými sedláky,
proti nimž muselo zakročit vojsko. Clamm-Gallasové drželi Lemberk až do počátku
20. století, kdy jej převzali Auersperkové. Ti nechali v letech 1904-10 upravit
interiéry a renovovat jejich výzdobu jablonským štukatérem Janem Dukátem. Zámek
byl pak obýván až do roku 1941, kdy jej zabrala nacistická správa. Po 2. světové
válce byl Lemberk i s pozemky zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu.
V roce 1951 v něm pražské Uměleckoprůmyslové muzeum zřídilo expozici dějin bytové
kultury 15.-19. století. Roku 1971 se ale zřítila část římsy západního křídla
a po léta neudržovaný zámek musel být uzavřen a rozsáhle rekonstruován. Znovu
byl otevřen až v červenci 1992 a v následujících letech se postupně zpřístupňovaly
další místnosti.
Lemberk
Druhá zámecká brána.
Foto: Jiří Kühn.
Lemberk
Kašna pod zámeckou věží.
Foto: Jiří Kühn.
Lemberk
Pohled z nádvoří na vstupní bránu se zámeckou kaplí.
Foto: Jiří Kühn.
Původní středověký hrad ze 13. století byl pozdějšími přestavbami zcela změněn.
Dnešní podobu získal ve 2. polovině 16. století, kdy bylo vybudováno východní
křídlo zámku a jeho spojením s křídlem západním byl zámecký blok kolem nádvoří
uzavřen. Po nástupu Bredů ve 2. polovině 17. století byl zámek i s interiéry
barokně upraven, a protože později už nedošlo k větším přestavbám, uchoval si
Lemberk svou raně barokní podobu až do současnosti.
Na ostrohu, chráněném ze tří stran strmými srázy stojí čtyřkřídlá dvoupatrová
stavba s nádvořím, přístupná po úzké šíji s trojicí bran a dvěma původně padacími
mosty. Raně barokní první brána je vestavěná do ohradní zdi, za níž pokračuje
vstupní cesta kolem domku vrátnice z 16. století ke druhé renesanční bráně.
Její hranolová věž z počátku 17. století je zdobená sgrafitovou rustikou, nad
portálem má výklenek po slunečních hodinách a kryje ji šindelová střecha s cibulovou
bání. Za branou byl dříve padací most, po němž se vcházelo do třetí brány, vestavěné
v jihovýchodním rohu zámecké budovy a ústící přímo na nádvoří. V patře nad průjezdem
třetí brány je kaple Seslání Ducha svatého z 2. poloviny 17. století s bohatou
raně barokní štukovou výzdobou a nástropními malbami Nanebevstoupení Ježíše
Krista a Nanebevzetí Panny Marie. Na hlavním oltáři je obraz Seslání Ducha svatého
a po stranách sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Boční oltář zdobí obraz
sv. Jana Nepomuckého a nad vchodem je dosud funkční varhanní pozitiv z roku 1723.
Vedle brány stojí mohutná válcová věž, jejíž dolní část s gotickým oknem je
zřejmě jediným dochovaným pozůstatkem původního středověkého hradu ze 13. století.
Horní část s ochozem a cibulovou bání pochází až ze 17. století a také kašna
u paty věže je barokní.
Renesanční palác na západní straně zámku pochází zřejmě z konce 16. století,
ale na počátku 17. století byl zvýšen o druhé patro a dodatečně k němu byla
přistavěna menší věž se schodištěm. Nejzajímavější místností v tomto paláci
je Bajkový sál, jehož dřevěný kazetový strop z doby kolem roku 1610 tvoří 77
malovaných výjevů a mravních ponaučení, inspirovaných Ezopovými bajkami a knihou
Theatrum morum od nizozemského rytce Aegidia Sadelera. V přízemí je v několika
místnostech upraveno muzeum sv. Zdislavy.
Lemberk
Pohled k zámku od Pivovarského rybníka.
Foto: Jiří Kühn.
V severním křídle zámku vznikl v letech 1660-1680 velký klenutý Rytířský sál
s bohatou štukovou výzdobou, nástropními malbami a freskami s výjevy ze třicetileté
války. Nad krbem je v něm alianční znak Kryštofa Rudolfa Bredy a jeho manželky
Benedikty z Ahlenfeldu.
Z dalších zámeckých místností si zaslouží pozornost například vrchnostenská
kancelář z 19. století, zbrojnice nebo Liebigovské pokoje. V přízemí pod věží
se dodnes zachovala černá kuchyně se zařízením ze 17. století a v podzemí východního
křídla je zámecká konírna, využívaná dnes jako výstavní síň.
Zámek se nachází v centru památkové krajinné zóny Lembersko, zahrnující bývalý
zámecký park i přilehlé okolí. V předzámčí stojí několik pěkných hrázděných
domků a Bredovský letohrádek se zahradou, od něhož vede lipová alej k bývalému
hřbitůvku se Zdislavinou kaplí. Na severozápadním úpatí návrší je Zdislavina
studánka a několik do skály vytesaných sklepů a štol, které patrně vedly
ke vzniku pověstí o tajných chodbách a úkrytech. Pod zámkem stál také hospodářský
dvůr a pivovar s rozsáhlými sklepy, v jejichž blízkosti jsou dodnes dva rybníky.
V blízkém lese stojí dřevěný Kříž mrtvých a okolí zámku dotvářejí volně rozmístěné
plastiky moderních sochařů z 90. let 20. století.
Další informace