Zajímavá místa

Lemberk

Zámek Lemberk stojí na strmém ostrohu, nazývaném dříve Krutina, vybíhajícím k severu z plochého návrší mezi Lvovou a Markvarticemi asi 2 km severovýchodně od Jablonného v Podještědí.

Lemberk byl založen asi ve 40. letech 13. století jako pomezní hrad, střežící významnou obchodní stezku z Čech do Žitavy. Jeho zakladatelem byl Havel z rodu Markvarticů, který patřil k předním osobnostem na královském dvoře Václava I. i Přemysla Otakara II. Jako majitel Lemberka je poprvé uveden v listině krále Václava I. z roku 1241, která je ale považována za falsum, takže hodnověrným dokladem o existenci hradu je teprve listina z roku 1249. Původní název hradu "Löwenberg" byl odvozen od starého rodového znaku Markvarticů, kterým byla lvice.

Při tažení Václava I. na Moravu poznal Havel svou budoucí choť Zdislavu, jejímž otcem byl moravský velmož Přibyslav z Křižanova, pán na Veveří a Brnu. Její matka Sibylla, jedna z dvorních dam královny Kunhuty, založila klášter ve Žďáru nad Sázavou. Po sňatku s Havlem přesídlila Zdislava na Lemberk a spolu s ním se podílela na výstavbě města Jablonného, na založení tamního chrámu a dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově. Zdislava projevovala v té době neobvyklé sociální cítění a proslula neúnavnou obětavostí při pomoci chudým a nemocným. Finančními prostředky i vlastní prací podporovala klášterní špitál a chudobinec v Jablonném a zasloužila se také o zřízení špitálu při johanitském klášteře v Českém Dubu. Zdislava měla čtyři děti: syny Havla, Jaroslava, Zdislava a dceru Margaretu. Dožila se asi 30-35 let a zemřela pravděpodobně na tuberkulózu krátce před rokem 1252. Její hrobka je v chrámu sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném v Podještědí. Dobročinné skutky a zázraky uzdravení se později staly legendami a přetrvaly v paměti lidí dodnes. Dne 21. května 1995 byla Zdislava papežem Janem Pavlem II. v Olomouci svatořečena.

Markvartici drželi hrad až do konce 14. století, kdy se Hašek z Lemberka dostal do konfliktu s Janem z Vartenberka, který Lemberk v roce 1398 oblehl a patrně i dobyl. Po Haškově smrti se hrad dostal do vlastnictví Vartenberků, ale v roce 1427 byl dobyt husity a obsazen husitskou posádkou, jíž velel hejtman Aleš ze Žeberka. Ani po bitvě u Lipan ale nenastal v kraji klid. Sami Vartenberkové podnikali časté výpady do Lužice a Berkové z Dubé, jimž Lemberk patřil od 30. let, zase válčili se saskými knížaty. V 70. letech 15. století Lemberk koupil Jan z Elsnic, ale ani on panství dlouho neudržel. Po jeho smrti se majitelé často střídali, protože panství bylo značně zpustošené. Když je v roce 1518 koupil hornolužický fojt Vilém z Illburka, byly ze šesti vsí na panství obydlené pouze dvě. K oživení hospodářství došlo až po roce 1550, kdy Lemberk zdědil Vilémův podnikavý zeť Jindřich Kurcpach z Trachenberka. Ten znovu osadil pusté vsi, hospodářsky pozvedl celé panství a pravděpodobně začal i s úpravami hradu na renesanční panské sídlo. Od roku 1581 v přestavbě pokračoval Jindřich Berka z Dubé a po jeho smrti v roce 1599 panství koupil Vratislav z Donína, jemuž patřil nedaleký Grabštejn. Donínové pak ovládali zdejší kraj až do třicetileté války, kdy byl jejich majetek zkonfiskován. Roku 1623 koupil zadlužené lemberské panství Albrecht z Valdštejna a po jeho násilné smrti v roce 1634 je získal Jan Rudolf Breda. Za něj a za jeho syna Kryštofa byly po roce 1660 provedeny rozsáhlé barokní úpravy zámku podle plánů italského architekta Niccola Sebregondiho. Prostředky k nákladným stavbám získávali Bredové často nelítostným útlakem nevolníků, což vedlo v letech 1679 a 1680 k selským povstáním. Rolníci nejprve vyslali deputaci k císaři Leopoldovi I. a když byla na popud Kryštofa Bredy v Praze zatčena, odmítli robotovat. Před vyslaným vojskem se nějaký čas ukrývali v lesích, ale nakonec se vrátili zpět na své usedlosti. Vůdcové vzpoury pak byli uvězněni a ostatní museli složit slib poslušnosti. V době rebelie Kryštof Breda zemřel a panství pak spravovala manželka Benedikta a její syn Hartvík Mikuláš. V srpnu 1726 koupil lemberské panství hrabě Filip Josef Gallas, kterému už na severu Čech patřila panství Frýdlant, Liberec a Grabštejn. Lemberk se tak stal venkovským zámkem, na němž se vrchnost zdržovala už jen příležitostně.
Po Filipově smrti v roce 1757 zdědil veškerý jeho majetek synovec Kristián Filip z Clamu, který si změnil jméno na Clam-Gallas. Za sedmileté války byl na Lemberku zřízen lazaret pro vojáky, raněné 14. října 1758 v bitvě u Hochkirchu nedaleko Budyšína. V důsledku špatného zásobování a nedostatku léků tu zemřelo asi 1100 mužů, kteří byli pohřbeni v nedalekém lese na místě, označeném dnes dřevěným Křížem mrtvých. Od 1. poloviny 20. století je připomíná také na zámecké bráně umístěná pamětní deska, věnovaná roku 1901 Eduardem Lehmannem z Chřibské. Po skončení války byl zámek prakticky neobyvatelný a Clam-Gallasové ho až do poloviny 19. století opravovali. V roce 1775 byl navíc poškozen a vyrabován vzbouřenými sedláky, proti nimž muselo zakročit vojsko. Clam-Gallasové drželi Lemberk až do počátku 20. století, kdy jej převzali Auersperkové. Ti nechali v letech 1904-10 upravit interiéry a renovovat jejich výzdobu jablonským štukatérem Janem Dukátem. Zámek byl pak obýván až do roku 1941, kdy jej zabrala nacistická správa. Po 2. světové válce byl Lemberk i s pozemky zkonfiskován a přešel do vlastnictví státu. V roce 1951 v něm pražské Uměleckoprůmyslové muzeum zřídilo expozici dějin bytové kultury 15.-19. století. Roku 1971 se ale zřítila část římsy západního křídla a po léta neudržovaný zámek musel být uzavřen a rozsáhle rekonstruován. Znovu byl otevřen až v červenci 1992 a v následujících letech se postupně zpřístupňovaly další místnosti.

Původní středověký hrad ze 13. století byl pozdějšími přestavbami zcela změněn. Dnešní podobu získal ve 2. polovině 16. století, kdy bylo vybudováno východní křídlo zámku a jeho spojením s křídlem západním byl zámecký blok kolem nádvoří uzavřen. Po nástupu Bredů ve 2. polovině 17. století byl zámek i s interiéry barokně upraven, a protože později už nedošlo k větším přestavbám, uchoval si Lemberk svou raně barokní podobu až do současnosti.

Na ostrohu, chráněném ze tří stran strmými srázy stojí čtyřkřídlá dvoupatrová stavba s nádvořím, přístupná po úzké šíji s trojicí bran a dvěma původně padacími mosty. Raně barokní první brána je vestavěná do ohradní zdi, za níž pokračuje vstupní cesta kolem domku vrátnice z 16. století ke druhé renesanční bráně. Její hranolová věž z počátku 17. století je zdobená sgrafitovou rustikou, nad portálem má výklenek po slunečních hodinách a kryje ji šindelová střecha s cibulovou bání. Za branou byl dříve padací most, po němž se vcházelo do třetí brány, vestavěné v jihovýchodním rohu zámecké budovy a ústící přímo na nádvoří. V patře nad průjezdem třetí brány je kaple Seslání Ducha svatého z 2. poloviny 17. století s bohatou raně barokní štukovou výzdobou a nástropními malbami Nanebevstoupení Ježíše Krista a Nanebevzetí Panny Marie. Na hlavním oltáři je obraz Seslání Ducha svatého a po stranách sochy sv. Kateřiny a sv. Barbory. Boční oltář zdobí obraz sv. Jana Nepomuckého a nad vchodem je dosud funkční varhanní pozitiv z roku 1723.

Vedle brány stojí mohutná válcová věž, jejíž dolní část s gotickým oknem je zřejmě jediným dochovaným pozůstatkem původního středověkého hradu ze 13. století. Horní část s ochozem a cibulovou bání pochází až ze 17. století a také kašna u paty věže je barokní.
Renesanční palác na západní straně zámku pochází zřejmě z konce 16. století, ale na počátku 17. století byl zvýšen o druhé patro a dodatečně k němu byla přistavěna menší věž se schodištěm. Nejzajímavější místností v tomto paláci je Bajkový sál, jehož dřevěný kazetový strop z doby kolem roku 1610 tvoří 77 malovaných výjevů a mravních ponaučení, inspirovaných Ezopovými bajkami a knihou Theatrum morum od nizozemského rytce Aegidia Sadelera. V přízemí je v několika místnostech upraveno muzeum sv. Zdislavy.

V severním křídle zámku vznikl v letech 1660-1680 velký klenutý Rytířský sál s bohatou štukovou výzdobou, nástropními malbami a freskami s výjevy ze třicetileté války. Nad krbem je v něm alianční znak Kryštofa Rudolfa Bredy a jeho manželky Benedikty z Ahlenfeldu.
Z dalších zámeckých místností si zaslouží pozornost například vrchnostenská kancelář z 19. století, zbrojnice nebo Liebigovské pokoje. V přízemí pod věží se dodnes zachovala černá kuchyně se zařízením ze 17. století a v podzemí východního křídla je zámecká konírna, využívaná dnes jako výstavní síň.

Zámek se nachází v centru památkové krajinné zóny Lembersko, zahrnující bývalý zámecký park i přilehlé okolí. V předzámčí stojí několik pěkných hrázděných domků a Bredovský letohrádek se zahradou, od něhož vede lipová alej k bývalému hřbitůvku se Zdislavinou kaplí. Na severozápadním úpatí návrší je Zdislavina studánka a několik do skály vytesaných sklepů a štol, které patrně vedly ke vzniku pověstí o tajných chodbách a úkrytech. Pod zámkem stál také hospodářský dvůr a pivovar s rozsáhlými sklepy, v jejichž blízkosti jsou dodnes dva rybníky. V blízkém lese stojí dřevěný Kříž mrtvých a okolí zámku dotvářejí volně rozmístěné plastiky moderních sochařů z 90. let 20. století.

Další informace

• Historické obrázky Lemberka

• Oficiální stránky zámku Lemberka