Václavice

Patrový dům č.p. 235 v dolní části vsi.

Václavice jsou protáhlá ves, ležící v údolí Václavického potoka asi 5 km východně od Hrádku nad Nisou, k němuž dnes administrativně patří. Žije v ní okolo 400 obyvatel. Obec vznikla ve 13. století a poprvé je zmiňována jako Wezillwalde v roce 1326, kdy už měla vlastní kostel. V pozdějších dobách se ustálilo jméno Wetzwalde, používané až do roku 1945. Podle pověsti jméno připomíná osadníka Václavíka - Watzlika, který si tu postavil první dům.

Václavice patřily ke grabštejskému panství a byly v nich dva manské dvory. Dvůr Tchuschhof nebo též Edelhof na horním konci vsi obýval roku 1630 Hans von Nostitz a v dolní části vsi byl Černý nebo též Malý dvůr, jehož držitele už neznáme. Na těchto statcích kdysi pracovala většina václavických obyvatel. Majetky obou lenních pánů ale těžce poznamenala třicetiletá válka, během níž byla téměř celá obec i s kostelem zničena. Po válce museli nekatolíci odejít do exilu, takže v letech 1651-1696 Václavice opustilo kolem stovky lidí, z nichž mnozí se usadili hned za hranicemi v městečku Reichenau (dnešní Bogatynia). Po zničení kostela byli václavičtí dlouhý čas přifařeni k Chrastavě a teprve v roce 1699 tu byl postaven nový kostel, přestavěný a rozšířený roku 1787. Až do správní reformy v polovině 19. století měly Václavice svého rychtáře, jehož úřad se dědil v rodinách Wormů, Thielů a Pietschů.

V budově bývalé školy z roku 1898 je dnes niťárna Hagal.

V 18. století život vesničanů výrazně ovlivnily prusko-rakouské války, při nichž vojáci zrekvírovali mnoho potravin a zásob, takže obyvatelé často trpěli hladem. Také koncem června 1866 se Prusové utábořili v horní části vsi a část z nich tu pak zůstala až do září. Zdejší obyvatelé se živili hlavně zemědělstvím a různými řemesly. Řada z nich si přivydělávala tkaním a ještě roku 1873 bylo ve vsi 237 domácích tkalců. Část mužů pracovala v hrádeckých lignitových dolech a v polovině 19. století byl důl otevřen i přímo ve Václavicích. Uhlí z něj ale nebylo kvalitní a používalo se jen jako hnojivo. Do roku 1859 se z něho vyráběla také kyselina sírová.
Škola byla ve Václavicích už v 17. století, kdy se vyučovalo v dnes již neexistujícím domě č.p. 83. Roku 1864 obec koupila dům č.p. 216, ve kterém se učilo až do konce století, a 10. září 1898 tu byla otevřena nová škola. Na počátku 20. století žilo v obci asi 600 obyvatel. Byly zde 2 mlýny, několik zedníků a tesařů, 3 pekaři, kolář, sedlář, stolař, švec, krejčí, zámečník, řezník, kovář a několik dalších řemeslníků.

Jeden z původních selských domů s podstávkou a hrázděným patrem.

Po 2. světové válce byli zdejší Němci nuceně vysídleni a do jejich domů přicházeli noví osadníci z českého vnitrozemí. Jméno vsi Wetzwalde bylo 28. prosince 1945 změněno na Václavice a v březnu 1949 tu bylo založeno jedno z prvních Jednotných zemědělských družstev v republice. Nových obyvatel ale bylo málo, takže mnoho domů i selských statků zůstalo neobydlených a asi 180 jich bylo později zbořeno. Stejný osud postihl v 70. letech i zchátralý kostel svatého Jakuba. V roce 1980 byla vesnice připojena k Hrádku nad Nisou.

Dominantou Václavic býval barokní kostel svatého Jakuba z roku 1699, který stál obklopený hřbitovem na vyvýšeném místě uprostřed obce. Roku 1787 byl zcela přestavěn, rozšířen a doplněn vysokou hranolovou věží, další rekonstrukce proběhla v 80. letech 19. století. Vnitřek kostela byl bohatě vyzdoben. Na hlavním oltáři, zhotoveném na počátku 18. století mnichovohradišťským řezbářem Janem Hájkem, byl obraz sv. Jakuba z roku 1781 od Ignaze Müllera z Rychnova, a také kazatelna s vyobrazením Krista a svaté Trojice byla Hájkovým mistrovským dílem. Pozdně gotická kamenná křtitelnice ve tvaru vejce pocházela z 15. století a výzdobu doplňoval cenný obraz Bolestiplné Matky Boží z 18. století, obraz Ecce Homo z roku 1835 od libereckého výtvarníka Jakoba Ginzela a několik obrazů od chrastavského malíře Augusta Jonase. Loď kostela osvětloval velký křišťálový lustr, vyrobený roku 1863 v Práchni, a dřevěný lustr ve tvaru obřího květu z počátku 19. století.

Bývalá fara z roku 1790.

Po roce 1945 neudržovaný kostel chátral a v 70. letech byl zbořen. Na hřbitově po něm zůstala jen prázdná zatravněná plocha. Hřbitovní zeď zdobily staré náhrobky a empírové kapličky křížové cesty z doby kolem roku 1800. V zadní části hřbitova se dochovala márnice, vedle níž je mohutný kamenný pomník, opatřený deskami se jmény 54 obětí 1. světové války z Václavic a Uhelné.
V sousedství hřbitova stojí přízemní budova bývalé fary se středním štítem a mansardovou střechou, navržená libereckým stavitelem Johannem Josefem Kunzem. Stavba z roku 1790 se dodnes dochovala v téměř nezměněné podobě. U odbočky ke hřbitovu stojí asi metr vysoký pískovcový smírčí kříž, pod nímž byl podle pověsti za třicetileté války pohřben neznámý švédský generál. Cesta od něj stoupá kolem hřbitova do polí až na rozcestí, z něhož je pěkný výhled do okolí. Pod dvojicí lip tu stojí Školní kříž z roku 1788.

Památník padlým v 1. světové válce na hřbitově.

Pískovcový smírčí kříž poblíž hřbitova.

Asi 150 m východně od hřbitova stojí nad silnicí velká budova bývalé školy, postavená při příležitosti 50. jubilea vlády císaře Františka Josefa I. a slavnostně vysvěcená 10. září 1898. V roce 1982 přestala sloužit svému účelu a postupně chátrala, ale před zánikem ji zachránila rekonstrukce a přeměna na niťárnu firmy Hagal. Na srázu pod školou byl mezi dvěma mohutnými buky žulový pomník s bustou císaře Františka Josefa I., přeměněný později na památník zakladatele německého tělocvičného hnutí Friedricha Ludwiga Jahna, zničený v roce 1945.

Dům č.p. 160 s hrázděným patrem a štíty v centru osady.

Ve Václavicích se dodnes dochovalo několik cenných lidových hrázděných staveb, kterých tu kdysi bylo kolem čtyřiceti. Památkově chráněné jsou patrové hrázděné domy č.p. 81 a 168 v centru osady a zajímavý je také dům č.p. 160, který má hrázděné nejen patro, ale i oba štíty. Na kamenném vstupním portálu má letopočet 1794 a nad ním malý výklenek se soškou Panny Marie. V dolní části vsi u odbočky polní cesty do Uhelné stojí pěkný patrový dům č.p. 235, u něhož nechal majitel větrného mlýna v Uhelné Josef Scholze postavit roku 1855 krásnou pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého. Další pěkná socha neposkvrněné Panny Marie z roku 1802 stojí u statku č.p. 27 při cestě, vedoucí po jižním okraji vesnice, a nedaleko od ní je mezi dvěma stříbrnými smrky vysoký kamenný sloup s reliéfem Piety a křížem, zřízený v roce 1865 sedlákem Franzem Thielem u jeho dnes již zbořeného statku č.p. 26.

Socha sv. Jana Nepomuckého u domu č.p. 235.

Socha neposkvrněné Panny Marie z roku 1802.

Na jihozápadním konci obce stojí bývalý hostinec Bažantnice, jehož budovu dnes využívá firma Zapa pro provoz zdejších pískoven, a za podjezdem hlavní silnice je Václavická přehrada, využívaná k rybaření. Asi 1 km jihozápadně od ní je zámek Grabštejn a nejvyšším bodem krajiny v okolí Václavic je asi 3,5 km vzdálený hraniční vrch Výhledy, z jehož svahů se otevírají krásné pohledy přes údolí Nisy na Ještědský hřbet a Lužické hory.

Rozcestí se Školním křížem v polích severně od hřbitova.

Ve Václavicích se narodil uznávaný lékař a profesor anatomie Walter Thiel (1919-2012), který byl v letech 1960-1990 předsedou Anatomického institutu na univerzitě v rakouském Grazu. Jeho metoda preparace je po celém světě známá jako Thielova fixace.

Vyhledávání

Václavice

Další informace