Dymník

Dymník (Rauchberg, 516 m) je poměrně plochý a z větší části zalesněný vrch asi 2 km jihozápadně od Rumburka a 3 km severně od Krásné Lípy. Jeho podloží tvoří žula, kterou v mladších třetihorách prorazil čedič, tvořící dnes poměrně strmou vrcholovou kupu. Na jejích svazích i na vrcholu najdeme několik skal s dobře patrnou deskovou nebo sloupcovou odlučností čediče. Pod Dymníkem se zachovaly také třetihorní usazeniny s tenkými polohami hořlavých břidlic, ve kterých nechal hrabě Ferdinand Bonaventura Harrach někdy po roce 1766 hledat uhlí. Žádné těžitelné sloje se ale tehdy najít nepodařilo.

Když byla v roce 1887 v Rumburku založena místní sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, rozhodli se její členové upravit na Dymníku výletní místo s vyhlídkovou věží. Zakoupili proto nejvýše ležící hospodářství na severovýchodním svahu kopce a přestavěli je na výletní restauraci, kterou otevřeli 16. června 1895. Na stavbu rozhledny se jim ale nedařilo získat dostatek prostředků. Uvítali proto iniciativu městského radního Augusta Wenschuha, který se rozhodl věž postavit na vlastní náklady, aby tak důstojně oslavil své šedesátiny. Jako stavitele si vybral Josefa Hampela z Rumburku, který už v roce 1889 postavil rozhlednu na Vlčí hoře. Hampelův návrh patnáctimetrové válcové věže z cihel na pískovcové podstavě byl Horským spolkem přijat a počátkem roku 1896 se začalo stavět. Práce pokračovaly rychle, a tak již 27. září 1896 byla rozhledna slavnostně otevřena. Na zdi věže byla panu Wenschuhovi odhalena pamětní deska s věnováním a rozhledna po něm dostala jméno Augustova věž. Členové spolku také upravili výstupovou cestu na vrchol, zřídili u ní několik odpočívadel s lavičkami a poslední úsek opatřili 79 dřevěnými stupni, kterým se říkalo "Vilémovy schody". Kolem roku 1910 byla vyhlídková plošina věže zastřešena, čímž stavba získala svou dnešní podobu.

Po 2. světové válce byla rozhledna volně přístupná a pomalu chátrala, až nakonec musela být pro veřejnost uzavřena. Blížící se stoleté výročí otevření ale zavdalo podnět k rekonstrukci, o kterou se zasloužil rumburský Klub českých turistů společně s městským úřadem. Na obnovu přispěla i řada občanů a institucí, takže 25. března 1995 mohla být rozhledna podruhé slavnostně otevřena. Dnes je věž majetkem Lesů ČR, které ji v roce 2008 znovu opravily a poté ji pronajaly krásnolipskému KČT, který věž zpřístupnil turistům.

Přestože Dymník není moc vysoký, je z něj poměrně rozsáhlý výhled do okolí. Na severozápadě se rozkládá kopcovitá krajina Šluknovského výběžku s Vlčí horou, Tanečnicí, Hrazeným a Jitrovníkem, která na severu přechází do Horní Lužice. Na východě můžeme spatřit Jizerské hory a Krkonoše, před nimi vyčnívá Ještědský hřbet a na jižní straně se táhne hlavní hřeben Lužických hor od Hvozdu přes Luž, Pěnkavčí vrch, JedlovouJavor ke Studenci. V pozadí je vidět špičatý Klíč, dvojice Bezdězů a České středohoří s výrazným Sedlem nebo Milešovkou, dále na jihozápadě se rozprostírá Českosaské Švýcarsko s Růžovským vrchem, Grosser Winterbergem a Děčínským Sněžníkem, za nímž uzavírá obzor táhlý hřeben Krušných hor.

Restaurace pod Dymníkem je i dnes oblíbeným místem k odpočinku a občerstvení.
Restaurace pod Dymníkem je i dnes oblíbeným místem k odpočinku a občerstvení.

Na podzim roku 2010 vybudovaly Lesy ČR v okolí Dymníku přes 4 km dlouhou naučnou stezku, která byla otevřena 8. října 2010. Stezka začíná u rumburského koupaliště a tvoří okruh, procházející kolem Pstružného potoka k rybníku Podhájí, dále lesem na vrchol Dymníku a odtud zpět ke koupališti. Obrazové tabule na 8 zastávkách nabízí stručné informace o místní přírodě, lesích a lesním hospodaření.

Asi 200 m západně od restaurace pod Dymníkem je v areálu fotbalgolfového hřiště zajímavá Kamenná hvězda. V kruhu o průměru 30 metrů je pravidelně rozmístěno 22 štíhlých hrubě opracovaných žulovych sloupů, vysokých 5 až 6 metrů. Jednotlivé sloupy jsou propojené dlážděnými chodníčky z šedavé a načervenalé žuly, které vytváří obrazec, složený z několika navzájem se prolínajících trojúhelníků. Hvězda, vycházející z tradice židovské kabaly, byla vytvořena v roce 2004 podle návrhu Ladislava Moučky a na její stavbu byly použity žulové kameny, zakrývající dříve koryto potoka v Jiřetíně pod Jedlovou.

Další informace