Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Města a obce

Uhelná

Budova bývalého hostince Zlatý bažant na konci osady.

Uhelná je malá osada, ležící těsně u státní hranice s Polskem asi 4 km východně od Hrádku nad Nisou, jehož je dnes součástí. V roce 2001 měla 33 obyvatel.
Vesnice byla založena na samém okraji grabštejnského panství v místech, kde předtím žili jen uhlíři, po nichž byla nová osada také pojmenována. V roce 1710 tu bylo postaveno prvních 6 hrázděných domů s hostincem, a do roku 1771 jejich počet vzrostl na 11. V listopadu téhož roku ale vypukl v jednom stavení požár, který se rozšířil na další 4 domy, a dlouho pak trvalo, než byly opět opraveny. V roce 1788 byl ve vsi zřízen celní úřad a později byla celnice postavena přímo na hraničním přechodu do tehdejšího Oppelsdorfu (dnes Opolno-Zdrój) asi 1,5 km severovýchodně od osady. V polovině 19. století byl ale celní úřad zrušen a budovu pak až do roku 1938 využívala finanční stráž. V jejím sousedství stál ještě hostinec „Keilschenke“.
Dům č.p. 4 s hrázděným patrem v centru osady. Za  prusko-rakouské války v červnu 1866 se ve vsi ubytovalo přes 4300 pruských vojáků a důstojníků s 336 koňmi a další 4 tisíce mužů s kanóny se utábořily na okolních loukách. V Uhelné tehdy žilo asi 190 obyvatel, kteří se vedle zemědělství živili hlavně tkalcovstvím. Původně zpracovávali lněnou přízi a později přešli na domácké tkaní bavlny, které se tu udrželo až do začátku 20. století.
Do kostela chodili zdejší lidé nejprve do Hrádku a později byla ves přičleněna k faře ve Václavicích. V Uhelné měli dlouho jen malý zvonek, pověšený na mohutné lípě před domem č.p. 4, a teprve v říjnu 1867 tu chrastavský zednický mistr Karl Knesch postavil novorománskou kapli Panny Marie Pomocné.

Ruina kaple Panny Marie Pomocné.

Roku 1930 ve vsi žilo ještě 169 lidí, ale po 2. světové válce byli němečtí obyvatelé odsunuti a místo nich sem přicházeli noví čeští osídlenci. V roce 1950 jich tu ale bylo jen 83 a v pozdějších letech se jejich počet dále snižoval. Hraniční přechod do Polska byl hned po válce uzavřen a brzy zanikla i sousední hospoda. Také opuštěné domy v osadě se postupně bouraly a z původních hrázděných staveb na návsi se do dnešní doby dochoval jen jediný dům č.p. 4 s letopočtem 1772 nad vchodem. Dříve oblíbený hostinec Zlatý bažant na západním konci vsi fungoval ještě nějaký čas po válce, ale později byl uzavřen a využívala jej pohraniční stráž. Jeho patrová budova s fasádou zdobenou cihlovými pásy byla později zrekonstruována a stojí zde dodnes. Také kaple na návsi byla ještě nějaký čas udržovaná, ale pak byla ponechána osudu a v roce 2016 z ní zbývaly už jen holé zdi bez střechy. V okolí roste několik lip, jejichž stáří se odhaduje na 150 let, a dochovala se i část lipové aleje z Grabštejna, jejíž zbytek byl zničen těžbou štěrkopísků ve václavické pískovně. V roce 1980 byla Uhelná spolu s Václavicemi připojena k Hrádku nad Nisou.
Turistickou atrakcí i vděčným námětem umělců býval v 19. století asi 200 let starý a 20 m vysoký smrk, z jehož sněhem a námrazou ohnutého hlavního kmene vyrůstalo ještě sedm postranních kmenů. Strom svým tvarem připomínal harfu a rostl v lese za státní hranicí až do podzimu 1895, kdy jej vyvrátila silná bouře.

Bývalý větrný mlýn z roku 1843 je dnes upraven jako rekreační objekt.

V poli asi 500 m jihovýchodně od osady stojí větrný mlýn holandského typu, který tu v roce 1843 postavil václavický sedlák a truhlář Josef Scholze s pomoci zednického mistra Kunze z Hrádku. Už po 2 letech ale začal provoz upadat, protože sedláci vozili obilí raději do Žitavy a navíc byly postaveny další mlýny v Chotyni a Chrastavě. Roku 1847 mlýn převzal syn Philip, který jej pronajímal různým zájemcům, ale nikdo tu dlouho nevydržel. V roce 1870 si mlýn pronajal pekař Gotthelf Berndt z blízkého Sommerau (dnes Bialopole v Polsku), který tu navíc otevřel pekárnu, ale i on se po pěti letech odstěhoval do Václavic. Mlýn se pak využíval už jen ke šrotování obilí a koncem století byl přeměněn na stodolu. Po 2. světové válce zchátral a v 70. letech z něj zbývaly jen holé zdi. Od úplného zničení jej zachránila přestavba na rekreační chalupu s ubytováním.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.