Bukovany
Bukovany leží v širokém údolí Dobranovského potoka asi 4 km severovýchodně od České Lípy a 1 km jihovýchodně od Pihelu. Osada, k níž patří také severněji ležící Chomouty, je dnes součástí Nového Boru. Poprvé se uvádí v Deskách dvorských roku 1454 a v roce 1471 patřila spolu s Písečnou a Dobranovem do tržního obvodu dnešní České Lípy. V nejstarší českolipské městské knize se obec uvádí jako Buckewyn, jinde nacházíme jména Bukovina, Bukovín a později se používal německý název Bokwen.
Vesnicí odedávna procházela stará lipská cesta z České Lípy přes Sloup, Cvikov a Krompach do Žitavy a na Mlýnském vršku na jejím jihozápadním okraji stála zemanská tvrz, která byla za husitských válek zničena a později znovu vystavěna. Roku 1471 na ní žil rytíř Hans Gersdorf Suwa a podle určitých náznaků tvrz existovala ještě v roce 1603, kdy už Bukovany patřily ke sloupskému panství.
Kaple sv. Josefa.
Foto: Jiří Kühn.
Koncem 17. století se obyvatelé obce živili hlavně zemědělstvím. Žilo tu 12 sedláků, 16 zahradníků a pracovali tu také dva kováři, jejichž hlavními zákazníky byli zřejmě formani a obchodníci, projíždějící po staré lipské cestě. Roku 1688 je ve vsi doložen také panský obilní mlýn, který fungoval až do roku 1893, kdy zcela vyhořel.
Do kostela chodili bukovanští původně do České Lípy, v letech 1641 - 1691 do Sloupu, potom do Dobranova a od roku 1787 byli přifařeni opět ke Sloupu. Na jihozápadním okraji vsi byla jen malá dřevěná kaplička, na jejímž místě nechala rodina Knechtelova v roce 1802 postavit větší kamennou kapli sv. Josefa, která tu stojí dodnes. Děti dříve chodily do školy v Dobranově a kolem roku 1755 je učil Johann Tobias Tröschel v domě č.p. 32 v Bukovanech. Později byla obec přiřazena ke škole v Pihelu, kde se zdejší děti učily až do 20. století.
Bukovany měly vlastní rychtu a samostatnou obcí zůstaly i po reformě státní správy v roce 1850, kdy k ní byly navíc připojeny sousední Chomouty. V pozdější době se ale obec prakticky nerozvíjela a řada obyvatel se odtud kvůli nedostatku pracovních příležitostí odstěhovala. Ještě v roce 1869 měly Bukovany 63 domů a 380 obyvatel, ale do roku 1890 se počet obyvatel snížil na 274. Hlavním zdrojem obživy zůstalo i později zemědělství, ale část obyvatel docházela za prací do českolipských továren a někteří se věnovali domáckému zušlechťování skla nebo opracovávání dřeva.
V roce 1903 byl na severním okraji obce u cesty do Chomoutů zřízen hřbitov a na paměť šedesátiletého výročí vlády císaře Františka Josefa I. byly v obci roku 1908 vysazeny dva Císařské duby.
V Bukovanech se narodil kněz Anton Nittel (1826-1907), který roku 1871 založil ve Varnsdorfu první starokatolickou obec v tehdejším Rakousku. Byl také autorem velmi oblíbené německé knížky s příběhy o hornopolickém arciděkanovi Hockewanzlovi. Z obce pocházeli i významní obchodníci se sklem, z nichž nejznámější byl Franz Knechtel (+1809) působící ve Španělsku a Johann Christoph Socher (1757 - 1839), v jehož domě na náměstí v Novém Boru dnes sídlí sklářské muzeum.
Rybník v údolí za kaplí.
Foto: Jiří Kühn.