Polesí

Polesí je malebná převážně rekreační osada, ležící v lesním údolí asi 1,5 km severně od Rynoltic, k nimž dnes administrativně patří. Její součástí je také sousední Černá Louže, s níž měla k 1. 3. 2001 celkem 77 obyvatel.

Vesnice vznikla na lemberském panství šlechtického rodu Bredů po velkém selském povstání, které v severních Čechách vypuklo roku 1680. Nespokojení sedláci tehdy vyslali deputaci k císaři Leopoldovi I., u něhož ale nenašli zastání a přivolané vojsko povstání potlačilo. Jedním z mála obyvatel Rynoltic, kteří se tehdy postavili na stranu vrchnosti, byl učitel Sebastian Finke, jehož za to vzbouření sedláci málem ubili. Protože ani po potlačení vzpoury nebyl v obci bezpečný, darovala mu hraběnka Benedikta z Bredova 20. srpna 1683 kus lesa u potoka nedaleko smolných pecí, kde si mohl postavit domek. V jeho sousedství se brzy usadili další 3 sedláci, čímž vznikla osada, pojmenovaná po prvním obyvateli Finkendorf. V roce 1756 už v ní žilo 25 sedláků a chalupníků.
Za napoleonských válek roku 1813 se obyvatelé skrývali před francouzskými a polskými vojáky v lesích, ale nevyhnuli se tak rekvizicím potravin, dobytka, obilí a slámy pro potřeby vojska. Při správní reformě po roce 1848 byla zrušena vrchnostenská panství a Polesí zůstalo součástí Rynoltic. Obyvatelé se tehdy vedle zemědělství a lesních prací živili zejména podomácku provozovaným tkaním látek, dále povoznictvím, podomním obchodem střižním zbožím a také pašováním zboží, které bylo v okolí velmi rozšířené.

Na začátku 20. století měla osada 64 domů, v nichž žilo 319 obyvatel. V roce 1907 tu byl vybudován vodovod, napájený z pramene Schwerborn (= Těžký pramen) nedaleko rozcestí U Tří pánů, na který byla v následujícím roce připojena i Černá Louže. Na přelomu let 1910 a 1911 se Polesí od Rynoltic oddělilo a spolu s Černou Louží vytvořilo samostatnou obec. Život ve vsi významně ovlivnil rozvoj turistiky. Roku 1912 tu byl založen Okrášlovací spolek, který vybudoval přírodní koupaliště s půjčovnou lodiček a následujícího roku vznikl spolek dobrovolných hasičů, který si roku 1919 postavil hasičskou zbrojnici, rozšířenou v roce 1924. Řada obyvatel si tehdy přivydělávala pronájmem pokojů a v obci vznikaly výletní hostince. Oblíbený byl hostinec „Zur Stadt Reichenberg“ (= U Města Liberce), rozšířený v roce 1923 o novou přístavbu, nebo hostinec „Zur Quelle“ (= U Pramene), ve kterém byl donedávna penzion „U Budulínka“. Ve vsi bylo také pekařství, trafika a obchod. Do školy a do kostela ale museli lidé do Rynoltic. V Polesí byla jen dřevěná zvonice s křížem, nahrazená ve 30. letech 20. století novou betonovou stavbou. V červenci 1929 byl do vsi zaveden elektrický proud a koncem roku 1930 mělo Polesí 71 domů a 347 obyvatel.

Po 2. světové válce byli původní němečtí obyvatelé nuceně vysídleni a do Polesí přicházeli noví osídlenci z Čech. Už od léta 1946 sem jezdili také první rekreanti. Po komunistickém převratu v roce 1948 byly zrušeny všechny soukromé živnosti a ve vsi zůstalo jen koupaliště, obchod, restaurace a nějaký čas i pekárna. Velká část obyvatel pracovala v lese nebo ve státním statku v Rynolticích a mnozí dojížděli za prací do Liberce a později do provozů uranového průmyslu v Rynolticích a ve Stráži pod Ralskem. Počet stálých obyvatel se postupně snižoval, ale od 60. let rostl zájem o rekreační chalupy, takže domy se dále udržovaly. Po změně politických poměrů v roce 1989 a zejména po otevření hranic v prosinci 2007 tu vznikly nové penziony a osada si udržela rekreační ráz. V roce 2009 bylo v Polesí a Černé Louži celkem 90 domů.

Pamětní kámen s deskou k 300. výročí založení osady.
Pamětní kámen s deskou k 300. výročí založení osady.

Přirozeným centrem osady je rybník s koupalištěm, jehož okolí bylo upraveno v roce 2012. V jeho blízkosti kdysi stál i nejstarší Finkův dům, jehož základy prý byly patrné ještě v 19. století. Pod stromy na západní straně rybníka stojí nenápadný pamětní kámen, postavený v roce 1933 k 250. výročí založení osady, na němž byla o 50 let později osazena nová mramorová pamětní deska.
V boční ulici asi 150 m západně od rybníka stojí štíhlá betonová věž se zvonem, postavená ve 30. letech 20. století místo starší dřevěné zvonice. Ve vsi se také dochovala řada pěkných lidových domů. Památkově chráněný je patrový roubený dům e.č. 37 s břidlicí obloženým štítem z konce 18. století, stojící v boční ulici severně od koupaliště, památkově cenný je také bývalý hostinec č.p. 5 s hrázděným patrem, rozšířený v roce 1923 zděnou přístavbou, a přízemní poloroubené domky e.č. 26 a 45, pocházející z doby před rokem 1843.
Nad jižním okrajem osady vyčnívá ze zalesněného okraje návrší vyhlídková skála Havran.

Bývalý hostinec
Bývalý hostinec "Zur Stadt Reichenberg" (U Města Liberce).

Další informace