Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Špičák u Varnsdorfu

Pohled na Špičák od západu. Špičák (544 m) je široká zalesněná kupa, vyčnívající ve výběžku českého území asi 2 km severovýchodně od středu Varnsdorfu. Tvoří ji znělcový kužel, který pronikl k povrchu přes zbytek staršího čedičového příkrovu. Na jižním a západním úpatí se nachází vrstva třetihorních usazenin s drobnými polohami hnědého uhlí, které zde bylo v polovině 19. století nepříliš úspěšně dobýváno. Uhlí se tu hledalo od roku 1836. Ve Varnsdorfu a Seifhennersdorfu tehdy vzniklo několik těžebních společností, ale nalezené uhelné sloje měly jen malou mocnost a jejich dobývání nebylo výnosné. Dnes tyto pokusy připomínají už jen zarostlé haldy, v nichž se dají občas najít fosilní zbytky rostlin, zejména listy stromů.

Zbytky hostince na vrcholu kopce. Na vrcholu kopce bývala již před koncem 19. století dřevěná vyhlídková plošina, zřízená Horským spolkem. Později získal podnikavý hostinský Franz Kühnel od knížete Lichtenštejna povolení postavit na Špičáku výletní restauraci s velkou letní verandou a 14 m vysokou vyhlídkovou věží, kterou otevřel 12. července 1898. Návštěvníky sem lákal především krásný výhled do širokého okolí, ale restaurace byla v provozu i v zimě, kdy se na svahy Špičáku vydávali první lyžaři. Vydržela ale jen do 26. listopadu 1905, kdy spolu s přilehlou rozhlednou úplně vyhořela. Franz Kühnel hned na jaře následujícího roku otevřel na vrcholu novou hospodu, která byla sice bez věže, ale umožňovala pěkné výhledy do okolí z oken ve druhém patře. Ani této stavbě však osud nepřál a v noci ze 4. na 5. července 1915 shořela také. Vrchol Špičáku potom zůstal dlouhou dobu prázdný.
Teprve v roce 1930 byla na kopci opět zřízena malá chata s letním výčepem, která byla postupně rozšiřována. Nový majitel Josef Grünwald k ní nechal v roce 1933 přistavět prosklenou věžovitou nástavbu, která sloužila zároveň jako hostinská místnost i jako rozhledna. Restaurace na Špičáku přečkala druhou světovou válku a sloužila až do začátku 50. let, kdy bylo podél státní hranice zřízeno nepřístupné hraniční pásmo. Tehdy byl hostinec uzavřen a ubytovali se v něm příslušníci pohraniční stráže. O pár let později definitivně vyhořel a když byly dráty podél hranic v roce 1966 odstraněny, zůstaly z něj už jen zříceniny.
Výhled přes Varnsdorf k Jedlové. Z Varnsdorfu sem dodnes vede pohodlná lesní cesta, která velkou serpentinou obchází skalnatou kupu jižního předvrcholu, z níž je mezi stromy už jen velmi omezený výhled k západu. Na hlavním vrcholu najdeme lesem zarostlé zbytky hostince, u nichž jsou ještě dobře patrné staré terasy a krátká alej ze vzrostlých listnatých stromů. Hned vedle zřícenin vystupuje z lesa vrcholový skalní ostroh, nabízející pěkný výhled přes Varnsdorf k jihozápadu na hřeben Lužických hor s dominantami Luže, Pěnkavčího vrchu, Jedlové a vzdálenějšího Studence, za nímž vyčnívá Růžovský vrch. Nad severním okrajem Varnsdorfu je vidět Hrádek a za ním se směrem k severu rozprostírá mírně zvlněná krajina Šluknovska, ve které výrazněji vyniká špičatý kužel Vlčí hory. Výhled k severovýchodu je zakrytý lesem, ale pěkné pohledy do Lužice jsou možné z luk pod dolním okrajem lesa.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.