Vraní skály - Fellerova věž

Vraní skály jsou významnou skupinou skal (500 m), vystupující z lesů nad Krásným dolem, asi 1 km západně od Horního Sedla a 1 km jihovýchodně od Popovy skály. Skály jsou tvořeny velmi pevným pískovcem se slepencovými polohami, prostoupeným na jižních stěnách horizontálními i vertikálními puklinami. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou již od konce 19. století hojně vyhledávané horolezci, kteří je označují jako Krkavčí skály. Na jejich vrcholky vedou výstupy až VII. stupně obtížnosti.
Zpevnění pískovce snad způsobila čedičová hornina, o níž někteří autoři předpokládají, že kdysi vyplňovala hlubokou a postupně se zužující skalní rozsedlinu, která rozděluje skalní masiv podélně od severovýchodu k jihozápadu na dvě mohutné, rovnoběžně stojící řady skal. V jihovýchodní řadě je nejrozsáhlejší skalní blok, na jehož severovýchodním okraji vyčnívají dva vrcholky Šachtových věží, severovýchodně od něj je dvojvrcholová skála Hruška a skále na jihozápadě se říká Krkavčí hnízdo. V severozápadní řadě skal je největší Fellerova věž a západně od ní Krkavec.

Nejmohutnější Fellerova věž je morfologicky i historicky nejcennější horolezeckou věží Lužických hor. Pojmenována je po žitavském profesoru Theodoru Fellerovi, který spolu s libereckým fotografem Adolfem Gahlerem a Ferdinandem Siegmundem vystoupil na její vrchol již 17. června 1894, ale za pomoci provazového žebříku. Horolezecký prvovýstup uskutečnili 21. května 1904 Karl Kirchhof a Franz Salomon.
Bez horolezeckého vybavení se dá vystoupit na jižní část Vraních skal pod vrcholky Šachtových věží, odkud je výhled přes Krásný důl na Popovu skálu a nejbližší lesnaté vrchy. K severu je vidět do údolí Lužické Nisy s Hrádkem nad Nisou, na německou Žitavu a do výběžku polského území, jemuž dominuje elektrárna Turów. Z lesů na západní straně vyčnívá protáhlý Hvozd a vzdálenější kupa Luže.
Přístup ke skalám vede neznačenými pěšinami z ohybu zeleně značené Stezky horolezců, kde je také zastávka naučné stezky "Lužické a Žitavské hory".

Další informace