Rabštejnské údolí

Jménem Rabštejn (Rabstein) se původně označovala skála, stojící v údolí Kamenice mezi Kamenickou Novou Vískou a Jánskou. Když byla ale kolem poloviny 19. století odlámána, přešlo její jméno na okolní les a později se začalo užívat i pro celé skalnaté údolí, nazývané také někdy "Rabštejnské Švýcarsko".

Areál třetí rabštejnské továrny v Janské, v němž je dnes muzeum.
Areál třetí rabštejnské továrny v Janské, v němž je dnes muzeum.

Ve 2. polovině 19. století vybudoval českokamenický průmyslník Franz Preidl v údolí továrny na výrobu bavlněné a plátěné příze, které se začaly označovat jako Rabštejnské přádelny (Rabsteiner Spinnereien). První z nich, postavená v blízkosti tehdejšího mlýna Lochmühle u Kamenické Nové Vísky zahájila výrobu na podzim roku 1860, druhá byla vybudována v letech 1862-1864 přibližně uprostřed údolí a třetí uvedl Preidl do provozu v roce 1867 u Janské. Továrny se staly nejvýznamnějším podnikem v širokém okolí a tak není divu, že když se v roce 1869 stavěla železnice z Děčína do Varnsdorfu, byla její trasa vedena co nejblíže k údolí, kde bylo zřízeno nádraží Rabstein (dnešní Veselé pod Rabštejnem).

Druhá rabštejnská továrna u Kamenické Nové Vísky.
Druhá rabštejnská továrna u Kamenické Nové Vísky.

Po smrti Franze Preidla 28.8.1889 převzal podnik jeho synovec Emanuel Karsch, který jej dále rozšiřoval. V roce 1901 postavil na místě vyhořelého mlýna Lochmühle elektrárnu a o 3 roky později otevřel v sousedství přádelny u Janské hostinec "U Rabštejnského Švýcarska" (Zur Rabsteiner Schweiz), který sloužil i jako podniková kantýna. Firma se úspěšně rozvíjela až do 1. světové války, ale po roce 1918 se výroba příze přestala vyplácet a za hospodářské krize v červnu 1931 byl provoz přádelen zastaven. V roce 1940 se sice podařilo výrobu v omezené míře obnovit, ale jen do konce roku 1941. V říjnu 1942 byl celý komplex přádelen zabaven pro válečné účely a přidělen firmě "Weser" Flugzeugbau G.m.b.H. Bremen, jejíž továrny v Německu byly stále častěji ohrožovány spojeneckými nálety. Na přelomu let 1942 a 1943 byly budovy přestavěny a byla v nich zahájena výroba dílů pro letadla Junkers.
Na počátku roku 1944 bylo rozhodnuto o rozšíření výroby a jejím částečném přemístění do podzemí. V březnu proto začala výstavba nových montážních hal a zároveň se do skal začaly razit tři systémy štol. Do konce války se ale podařilo vyrazit jen asi pětinu plánovaných prostor a z ní pouze menší část byla dokončena a vybavena stroji tak, že v ní mohla probíhat výroba.

Pozůstatky zbořené továrny u Dolní Kamenice.
Pozůstatky zbořené továrny u Dolní Kamenice.

Protože výstavba i provoz závodu vyžadovaly mnoho pracovních sil, byl koncem léta 1943 u silnice do České Kamenice postaven pracovní tábor Neu-Bremen s 20 dřevěnými baráky a od jara 1944 byli na práce nasazeni také váleční zajatci. Nedlouho po tom byl vedle tábora Neu-Bremen zřízen i koncentrační tábor, podřízený bavorskému táboru Flossenbürg. Stály v něm 1 přízemní a 2 patrové baráky, kuchyňský barák a marodka, celý areál byl obehnán dvojitým plotem z ostnatého drátu a v rozích byly 3 strážní věže. Vně oplocení stála ještě strážnice, ubytovna stráží a psinec. Tábor byl dokončen na přelomu srpna a září 1944, kdy sem bylo převezeno 690 vězňů z táborů v Dachau a Flossenbürgu. Rabštejn sice nebyl táborem vyhlazovacím, ale vězni zde trpěli těžkou prací, špatnou stravou i nedostatečnými hygienickými podmínkami, a přibližně 60 jich tu zahynulo. Po válce zde byl zřízen internační tábor pro příslušníky nacistických organizací, v němž bylo soustředěno okolo 700-1000 vězňů. Více než 90 z nich ale podmínky v táboře nepřežilo. Po zrušení internačního tábora 11.4.1946 byl areál využíván jako sběrné středisko pro odsun Němců z okolí a definitivně byl uzavřen 25. září 1946.

Vchod do podzemních štol u bývalé továrny v Dolní Kamenici.
Vchod do podzemních štol u bývalé továrny v Dolní Kamenici.
Vchod do podzemních štol v blízkosti druhé rabštejnské továrny.
Vchod do podzemních štol v blízkosti druhé rabštejnské továrny.

Rabštejnský závod na výrobu letadel byl po válce znárodněn, ale protože se pro něj nepodařilo zajistit mírovou výrobu, byl v březnu 1946 uzavřen a jeho vybavení bylo postupně rozprodáno a odvezeno. V letech 1947-1951 byly některé objekty využity ke skladování obilí nebo zeleniny a od počátku 50. let byly podzemní štoly upravovány pro ústřední sklad ženijní munice. Rozpracované úseky štol byly tehdy stavebně dokončeny a ostatní chodby zazděny. V letech 1957 - 1962 byl nejzápadnější systém štol u Janské upraven jako armádní skladiště pohonných hmot, východní část štol byla po roce 1968 předána k využití Sovětské armádě. Po odchodu armády v 90. letech nebyla většina objektů využívána. Některé budovy přádelen byly postupně zbořeny, ve štolách se příležitostně skladovala zelenina a pěstovaly žampióny. Po roce 2000 byla nejrozsáhlejší západní část štol u Jánské díky úsilí několika nadšenců zpřístupněna jako muzeum.

Prostor bývalého pracovního a koncentračního tábora Rabštejn.
Prostor bývalého pracovního a koncentračního tábora Rabštejn.

Na místě bývalého koncentračního tábora byl po  roce 1946 vztyčen dřevěný kříž s trnovou korunou a v roce 1959 zde vojáci z Jánské postavili kamenný jehlanovitý pomník, který byl slavnostně odhalen 10. října 1959. V květnu 1969 byla v budově bývalé táborové strážnice otevřena muzejní expozice, která zde zůstala až do počátku 80. let 20. století, kdy byla přenesena do děčínského muzea. Po roce 1989 byla neudržovaná strážnice zdemolována a její zbytky byly později odstraněny, základy dřevěných táborových baráků jsou ale stále patrné. Kamenný památník tu stojí dodnes a od roku 2005 je u něj nová pamětní deska, věnovaná obětem koncentračního i internačního tábora.

Základy bývalé táborové strážnice.
Základy bývalé táborové strážnice.
Památník obětem koncentračního tábora Rabštejn.
Památník obětem koncentračního tábora Rabštejn.

Další informace