Lužické hory
Česky Deutsch English Francais

Zajímavá místa

Brazilka

Pohled na mokřad od začátku naučné stezky. Jménem Brazilka se po 2. světové válce označovala samota, stojící u okraje lesa na jihovýchodním úpatí Luže asi 1 km severozápadně od Dolní Světlé. V srpnu 1929 zde byla otevřena horská restaurace “Neu-Brasilien” (= Nová Brazílie), která ale fungovala jen krátce, protože měla málo hostů. V roce 1934 měl být hostinec prodán v dražbě, ale žádný kupec o něj neprojevil zájem. Po 2. světové válce ještě nějaký čas sloužil jako rekreační zařízení, ale po roce 1954 se ocitl v nově zřízeném hraničním pásmu a kolem roku 1958 byl zbořen. Jeho zarostlé základy jsou dodnes dobře patrné.

Koncem 20. století bylo jméno Brazilka použito k označení nedaleké chráněné mokřadní louky, ležící v pramené oblasti Svitavky asi 1,5 km za Dolní Světlou, vpravo od cesty k hraničnímu sedlu Wache a do Waltersdorfu. Tato louka byla v roce 1988 neuváženě odvodněna, čímž došlo ke zničení přirozeného vodního režimu prameniště a k ústupu původních mokřadních společenstev. Pokus změnit mokřady na zemědělskou půdu ale nebyl úspěšný, protože i po úpravách zůstala louka na několika místech zamokřená a nedala se využít. Neudržované plochy postupně zarůstaly náletovými dřevinami, které dále zhoršovaly podmínky pro přežití vzácných rostlin, jimž hrozilo, že odtud dříve nebo později úplně zmizí. Aby k tomu nedošlo, přistoupila Správa CHKO Lužické hory k obnově mokřadu, kterou v zájmu zachování malé části rašeliniště na německé straně hranice podpořil také žitavský Úřad ochrany přírody.
Pohled ze stezky, vedoucí kolem mokřadu, na nejvyšší horu Luž. Na jaře roku 1999 byly na louce provedeny úpravy, jejichž cílem bylo zlepšení podmínek pro opětné rozšíření mokřadních rostlin. Na potoce a v odvodňovacím příkopu podél státní hranice byly vybudovány přehrádky, drenážní systém v zemi byl na několika místech přerušen a v dolní části louky byl vytvořen mokřad s malou vodní plochou. Z louky byly také odstraněny nevhodné náletové dřeviny a podél potoka byly znovu vysázeny olše, vrby a různé křoviny. Nakonec byla kolem rašeliniště upravena asi 750 m dlouhá naučná stezka, slavnostně otevřená 19. června 1999. Informační tabule na čtyřech zastávkách seznamují s typickou vegetací mokřadu a se způsobem jeho obnovy.

V roce 2002 byla louka o rozloze 9 ha prohlášena chráněnou přírodní památkou, jejímž posláním je ochrana rostlinných společenstev, vyvinutých na vlhké a místy podmáčené podhorské louce s rašelinnými půdami a vřesovišti. V současné době se zde vyskytuje například vřes obecný, ostřice obecná, sítina ostrokvětá, všivec mokřadní a masožravá rosnatka okrouhlolistá. Z ohrožených živočichů zde můžeme zastihnout zmiji obecnou, ještěrku živorodou, chřástala polního nebo sluku lesní.

Všivec mokřadní. Rosnatka okrouhlolistá.

Další informace

 


Stránky Lužických hor jsou umístěny na adrese: http://www.luzicke-hory.cz
Copyright (c) Jiří Kühn, 1997-2017.